41 C 2/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: (název žalobce) IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.500 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 24. 2. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.920 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 18. 9. 2019 byl proveden odtah vozidla Renault, [registrační značka] z ulice [ulice] v [obec], neboť vozidlo žalovaného stálo na místě zákazu stání. Ke dni odtahu byl provozovatelem vozidla žalovaný. Žalobci vznikly náklady spojené se zpětným odtahem v celkové výši 1.500 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky, ovšem svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ani přes výzvu soudu, nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas již v návrhu. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Soud zjistil z výpisu usnesení schůze Rady [územní celek] ze dne 28. 2. 2019, že Rada [územní celek] schválila jednorázový manipulační poplatek za dokončený zpětný odtah vozidla ve výši 1.500 Kč (včetně DPH) Z příkazní smlouvy [číslo] ze dne 8. 6. 2016 soud zjistil, že žalobce pověřil správou místních komunikací společnost [právnická osoba], včetně provádění odtahů vozidel a za tuto činnost se zavázal příkazníkovi hradit odměnu. Protokolem o odtažení vozidla [číslo] přiloženými fotografiemi, bylo zjištěno, že dne 14. 5. 2020 byl proveden odtah vozidla Renault Megane, [registrační značka] z ulice [ulice] v [obec], jelikož vozidlo neoprávněně stálo na místě označeném dočasným dopravním značením, jako zákaz stání. Z karty vozidla bylo zjištěno, že provozovatelem vozidla byl v rozhodné době žalovaný. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2020 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a dále byl upozorněn, že v případě nezaplacení může dojít k soudnímu vymáhání dluhu.

5. Zjištěné skutkové okolnosti pak soud podřadil pod následující právní normy.

6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se komunikace nachází. Dle odstavce 3 téhož ustanovení může vlastník převést výkon správy komunikace převést na třetí osobu.

7. Na základě ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích je provozovatel vozidla povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

8. Ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. stanoví, že řidič je povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

9. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ten, kdo způsobuje překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit. Neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklady vlastník pozemní komunikace. Podle odstavce 4 téhož ustanovení, je-li překážkou provozu na pozemních komunikacích vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie. Vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele.

10. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 1970 o. z. ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním má věřitel právo požadovat po dlužníku zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na místní komunikaci v ulici [ulice], [obec], bylo na pokyn strážníka Městské policie [obec] odtaženo vozidlo Renault Megane, [registrační značka], neoprávněně stojící na místě dočasného zákazu stání, jehož provozovatelem byl žalovaný. Pokyn k odtahu byl dán v souladu s dikcí § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., osobou oprávněnou a odtah vozidla byl proveden správcem místní komunikace na základě pověření žalobcem. Správce místní komunikace vydal o odtahu vozidla protokol. Provozovatele vozidla zde stíhá objektivní povinnost k náhradě škody dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., která je rovna vzniklým nákladům na odtah vozidla a jeho následném uložení (např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 150/03 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dn 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007). Náklady za odtah vozidla jsou pak určeny příkazní smlouvou mezi správcem komunikace a žalobcem. Správce komunikace posléze žalovaného k zaplacení částky vyzval předžalobní výzvou, ovšem marně. Žalovaný byl po dobu řízení pasivní, nárok žalobce nijak nerozporoval, nezpochybnil, a ani neprokázal, že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to včetně úroku z prodlení, který žalobce požadoval po uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou, tedy v souladu s ustanoveními § 1970 a § 1958 odst. 2 o. z.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem, ale pouze paušální náhradu hotových výdajů jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09. U žalobce jako statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních a skutkově jednoduchých věcech bez toho, aby musel využívat služeb advokátů. Odměnu advokáta tak nelze považovat za účelně vynaložený náklad k hájení práv žalobce. V projednávané věci byl žalobce plně úspěšný a učinil celkem dva úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za které soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů, a to zaslání předžalobní upomínky ze dne 14. 10. 2019 a za podání žalobního návrhu, tedy 2x 300 Kč, celkem 600 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.