41 C 26/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum posledně bytem adresa žalované , zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokátem, se sídlem adresa o zaplacení 3 373,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 373,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 239,78 Kč a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 373,02 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 781 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 373,02 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu vzniklého dluhu - nedovoleného debetního zůstatku na účtu, který si žalovaná založila u [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná též účet aktivně užívala. Ovšem v souvislosti s jeho přečerpáním a zatížením zůstatku dalšími poplatky jí vzniknul dluh, který ani přes výzvy nevyrovnala. K datu 1. 6. 2018 žalobce, resp. jeho právní předchůdce převedl nepovolený debet na evidenční účet a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Celou pohledávku tak banka zesplatnila. Jelikož ani poté nedošlo k dobrovolné úhradě dluhu, žalobce pohledávku za žalovanou postoupil s účinností k datu 1. 3. 2019 na současného žalobce. Mimo dlužnou jistinu ve výši 3 373,02 Kč žalobce nárokuje i úrok ve výši 239,78 Kč za období od 1. 6. 2018 do 1. 3. 2019.

2. Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s procesní obranou žalované. Má za to, že Městský soud v Brně je soudem příslušným, a že nárok na zaplacení částky 3 373,02 Kč promlčený není, neboť počátek promlčecí lhůty nastal až dne 2. 6. 2018 a nikoliv již dne 24. 1. 2018, jak tvrdí strana žalovaná. Dne 24. 1. 2018 žalovaná finanční prostředky jen čerpala. To ale nemělo za následek počátek běhu promlčecí lhůty. Také platí, že žalované bylo vždy doručováno na korespondenční adresu, kterou žalobci sdělila. To je zjevné nejen z obsahu smlouvy, ale i z obsahu všeobecných podmínek.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Jelikož se jí nepodařilo řádně obeslat zásilkou určenou do vlastních rukou na území České republiky, ale ani Polské republiky, byl jí k ochraně jejích práv a zájmů ustanoven opatrovník z řad advokátů. Lze dodat, že úspěšné nebylo ani mezinárodního dožádání.

4. Opatrovník žalované k věci uvedl, že není zjevné ani prokázané, jak měl debet ve výši 532,24 Kč vůbec vzniknout a nevyplývá to ani z výpisů z účtu. Nemá za to, že by kdy byla uzavřená řádná smlouva o postoupení pohledávky, a že by žalobce měl být ve věci aktivně věcně legitimovaným subjektem. Žalované bylo vše zasíláno jen na korespondenční adresu a nebylo využito klasické adresy pobytu žalované. Nemusela si tak být vůbec vědomá toho, že nějaká pohledávka vznikla, anebo že existuje. Skutková tvrzení žalobce nebyla vylíčena řádným a dostačujícím způsobem. Došlo i k promlčení pohledávky, a to minimálně ve výši 542,24 Kč. Ovšem jen za předpokladu, že pohledávka vůbec kdy vznikla, neboť promlčecí doba počala běžet již dne 24. 1. 2018. Dále opatrovník uvedl, že nemá za to, že by to měl být zdejší soud, který by měl ve věci pravomoc rozhodovat. Tím by měl být příslušný polský soud.

5. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.:

6. Z výpisu z účtu (č. [bankovní účet]) za prosinec 2017, ale i výpisů na něj navazujících (do konce května 2018) bylo zjištěno, že žalovaná uvedený bankovní účet u [právnická osoba] aktivně využívala, a že ten byl zatěžován bankovními poplatky. Z výpisů z účtu je zjevné, že k datu 24. 1. 2018 bylo odčerpáno prostřednictvím karty 2 193,58 Kč. Za kartovou operaci byl účtován poplatek ve výši 125 Kč. Žalovaná byla dne 9. 5. 2019 vyzvána k úhradě dluhu a bylo jí sděleno, z jakého smluvního vztahu/titulu, kdy a v jaké výši, jí dluh vzniknul.

7. Z ceníku [právnická osoba] bylo zjištěno, že cena za vedení účtu je 100 Kč měsíčně. Za doplňkové služby jako zjišťování údajů ve vztahu k zůstatku na účtu je účtováno 25 Kč Náklady spojené s prodlením činí 300 Kč za 10 dní, což je 900 Kč za jeden měsíc.

8. Z poslední výzvy před podáním žaloby a z výpovědi smlouvy o účtu, odstoupení od dohody a z vydání používání platebních karet ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná byla informována o tom, že pohledávka ze sporožirového účtu byla převedena na účet evidenční, a že její dluh byl vyčíslený na částku 3 373,02 Kč a příslušenstvím.

9. Z tzv. podkladů pro súdné konanie je jasné, jak postupně částka úroku z prodlení narůstala až do výše 239,78Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, ale i dohody o úplatě bylo soudem zjištěno, že [právnická osoba] postoupila na žalobce balík pohledávek za sjednanou úplatu. Postupní smlouva je ze dne 28. 2. 2019 a týkala se i pohledávky za žalovanou, která je uplatněná v tomto řízení. I ta byla na žalobce postoupená. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019 je patrné, že žalovaná bylo na jí sdělenou korespondenční adresu oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na současného žalobce.

11. Podle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) platí, že smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

12. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle nařízení čl. 17 bod 1. nařízení Evropského parlamentu a Radu (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 (Brusel I. bis) platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.

14. Co se této věci týká, tak soud předně uvádí, že žalobce v řízení uplatnil pohledávku ze sporožirového účtu, stran které předchozí věřitel/ [právnická osoba], ale i žalobce vystupovali v pozici podnikatele (§ 420 občanského zákoníku) a žalovaná jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Smluvní vztah soud podřadil pod zákon č. 89/2012, když tzv. rámcová smlouva o finančních službách odpovídá fakticky smlouvě o účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, neboť rámcová smlouva v sobě obsahovala i další smluvní ujednání jdoucí nad rámec samotné smlouvy o účtu. Prokázané bylo, že účet žalované č. [bankovní účet] nebyl vedený/otevřený jako kontokorentní, a že se žalovaná prostřednictvím jednotlivých finančních operací (patrných z výpisu z účtu) postupně dostala do záporného zůstatku. Její závazek dále narůstal v souvislosti s účtováním poplatků, které postupně účet žalované zatěžovaly. Ty mají oporu v sazebníku poplatků i v samotné rámcové smlouvě. Nejde zároveň o částky/poplatky enormně vysoké a zjevně neekonomické, které by žalovanou jako spotřebitelku závažně poškozovaly a působily nerovnovážnost ve vztahu mezi věřitelem a dlužníkem (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), ale o částky standardně na bankovním trhu požadované a soudu též obecně známé z jiných obchodních a soudních sporů. Ani ty tedy nelze považovat za nedůvodně účtované, neboť žalovaná se reálně odmlčela a své povinnosti vůči bance přestala plnit. Stala se prakticky nekontaktní, což je zjevné a bylo to ověřené i samotným průběhem tohoto nalézacího řízení, neboť ani soud nebyl schopný žalovanou obeslat na jí sdělené adresy, a to ani prostřednictvím mezinárodního dožádání.

15. Dále je nezbytné uvést, že zdejší soud je soudem pravomocným (mezinárodně příslušným) danou věc posoudit, neboť pohledem obsahu ustanovení čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1215/2012, nejde v této věci o případ, na který by čl. 17 mohl být aplikován, a který by příslušnost soudů ČR vylučoval. Mezinárodní příslušnost/pravomoc soudů České republiky byla dána, a to v souladu s ustanovením čl. 7, bod 1), písm. b) odrážka druhá. Ve prospěch tohoto postupu svědčí i rozhodnutí Nejvyššího soudu v právní věci sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, které byť se týkalo nařízení Brusel I., je, pro identické znění jeho článků, platné a použitelné i pro nařízení Brusel I. bis, které soud na věc aplikuje.

16. Pohledem vedeného řízení, ale i samotné bagatelnosti nároku ve věci uplatněného, nebyla procesní práva žalované jakkoliv poškozená, když soud o námitce mezinárodní nepříslušnosti nerozhodoval samostatným usnesením a posoudil uvedenou záležitost (i pro její jednoduchost a zjevnost) v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3853/2017, až v končeném rozhodnutí ve věci samé, když pohledem merita věci nebylo účelné ani ekonomické o procesní námitce rozhodovat samostatně. Pro úplnost lze uvést, že jak místní, tak věcná příslušnost soudu je zjevná pohledem ustanovení § 9, § 11 a § 84 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“)

17. Co se týká otázky promlčení, tak při jejím hodnocení se soud přiklonil k variantě výkladu provedené žalobcem, který uváděl, že přestože dne 24. ledna 2018 žalovaná porušila své povinnosti a dostala se výběrem z bankomatu do nepovoleného záporu, tak promlčecí doba by počala běžet až dnem následujícím, tzn. ode dne 25. ledna 2018. Ovšem ve skutečnosti začala běžet až výzvou k úhradě navázanou na zesplatnění pohledávky ze strany věřitele pohledávky. Tudíž nebylo možné dospět k závěru, že by žaloba měla být podána opožděně. Jinak řečeno, k odstoupení od smlouvy, které má oporu ve všeobecných podmínkách došlo až k 1. 6. 2018. Počínaje dnem 2. 6. 2018 se žalovaná dostala do prodlení. Žaloba tak byla bezesporu podána včas. V řádné tří leté promlčecí lhůtě (§ 629 a násl. o. z.) a námitka promlčení tak důvodná není.

18. Co se týká způsobu doručování, tak ten je zjevný z jednotlivých listin, týkajících se zesplatnění, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě dluhu. Tomu odpovídají i podací lístky, které svědčící o tom, že žalované byly na adresu korespondenční listiny zasílány.

19. Soud závěrem uvádí, že neshledal, že by došlo k porušení jakéhokoliv práva žalované, když mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána. Pohledávka byla shledána po právu, když odpovídala smluvním ujednáním a platně přešla do majetku žalobce. I možnost ve věci ustanovit opatrovníka splňuje podmínku ustanovení § 29 o. s. ř. a rovněž vyplývá z rozhodnutí ve věci C – 327/10 Hypoteční banka, a.s. proti Udo Mike Lindnerovi, odst. 40, ve kterém bylo jasné uvedené, že„ smyslem ochrany věřitele v případě nemožnosti lokace žalovaného, tedy dlužníka je i skutečnost, že žalobce nemůže být zbaven práva na soudní ochranu a nemůže doplácet na to, že žalovaný nespolupracoval, když nesdělil další adresu, kam by mohl být obesílán. Proto bylo možné i v této věci žalované ustanovit k ochraně jejich práv a zájmů opatrovníka z řad advokátů. Celý proces rozhodování o uplatněném nároku tak odpovídal nejenom evropskému nařízení, českému právnímu řádu (ten byl aplikovaná i v důsledku čl. 4 nařízení Řím I.), ale i aktuální judikatuře vyšších soudů. Pro vše výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je to uvedeno ve výroku I. rozsudku.

20. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak k těm je nutné uvést, že žalobce v řízení nárokoval odměnu za 7 a půl úkonu právní služby. Konkrétně za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku, třikrát vyjádření se a za účast u jednání a půl úkon za krátké vyjádření se. Soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve věci úspěšnému žalobci odměnu za předžalobní upomínku, převzetí věci a sepis žaloby. Dále za doplnění žaloby ze dne 23. 4. 2021 (To i přesto, že měla být žaloba úplná již v době jejího podání, když v uvedeném ohledu soud zohlednil i rozpis jednotlivých částek a dílčí komplikovanost rozpisu obsahu žalovaných částek v kontextu obsahu ceníku a výpisů z účtu), za vyjádření se ze dne 10. 8. 2021 a ze dne 29. 3. 2022, jakož i za účast u soudního jednání. Tedy za 7 úkonů právní služby. Ty soud hodnotil jako účelně vynaložené. Žalobci tak náleží odměna ve výši 3x 200 Kč (§ 14b odst. 1, písm. a), bod 1.) a 3x 100 Kč na režijním paušálu (§ 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za další čtyři úkony právní služby, mající operu v ustanovení § 7 bod 3 citované vyhlášky, žalobci náleží 4x 1 000 Kč a podle ustanovení § 11 a § 13 citované vyhlášky stanovující i 4 paušály po 300 Kč Celkem tedy 6 100 Kč. Na DPH za poskytnuté právní služby žalobci náleží částka 1 281 Kč na soudním poplatku částka 400 Kč Celkem tedy 7 781 Kč.