41 C 77/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , Rumunsko o zaplacení částky 11.472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.472 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 11.472 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se po žalovaném prostřednictvím evropského řízení o drobných nárocích domáhal zaplacení částky ve výši 11.472 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tak, že žalovanému poskytl zdravotní péči, kterou žalovaný neuhradil. Povinnost uhradit zdravotní péči žalovanému vznikla, neboť žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění. Tento dluh vůči žalobci žalovaný uznal dne 8. 8. 2017 ve výši 50.000 Kč. Část nezaplaceného dluhu ve výši 11.472 Kč byla žalovanému vyúčtována fakturou č. 3111701926 ze dne 17. 8. 2017 a splatností dne 31. 8. 2018.

2. Podle ustanovení článku 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen„ nařízení“) se toto nařízení vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 5.000 EUR. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta iure imperii).

3. Podle ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení žalobce zahájí evropské řízení o drobných nárocích vyplněním vzorového formuláře A uvedeného v příloze I a jeho podáním přímo u příslušného soudu nebo zasláním poštou nebo pomocí jiných komunikačních prostředků, jako je fax nebo elektronická pošta, které přijímá členský stát, v němž se řízení zahajuje. Žalobní formulář obsahuje popis důkazních prostředků na podporu nároku a jsou k němu případně přiloženy příslušné podpůrné doklady.

4. Podle ustanovení článku 5 odst. 1 nařízení je evropské řízení o drobných nárocích písemným řízením. Soud nařídí ústní jednání, pokud to pokládá za nutné nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení zjevně i bez ústního jednání. Zamítnutí se písemně zdůvodní. Zamítnutí není samostatně napadnutelné.

5. Dle odstavce 2 článku 5 nařízení soud postupuje tak, že po obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře vyplní část I vzorového odpovědního formuláře C uvedeného v příloze III. Kopie žalobního formuláře a případných podpůrných dokladů se spolu s takto vyplněným odpovědním formulářem doručí žalovanému v souladu s článkem 13. Tyto písemnosti se odešlou do 14 dnů od obdržení řádně vyplněného žalobního formuláře.

6. Podle ustanovení článku 5 odst. 3 platí, že žalovaný odpoví do 30 dnů od doručení žalobního a odpovědního formuláře tak, že vyplní část II vzorového odpovědního formuláře C a zašle jej spolu s případnými příslušnými podpůrnými doklady zpět příslušnému soudu, popřípadě jakýmkoli jiným vhodným způsobem bez použití uvedeného odpovědního formuláře.

7. Článek 7 odst. 3 nařízení pak stanoví, že neobdrží-li soud od příslušné strany odpověď ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 3 nebo 6, vydá rozhodnutí o nároku nebo vzájemném nároku.

8. Soud v předmětném řízení postupoval v souladu s nařízením, které má jako přímo působící předpis práva Evropské unie přednost v aplikaci před ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), který byl v projednávané věci aplikován podpůrně.

9. Žalovaný byl vyzván k vyjádření se k žalobě pomocí formuláře C, který je vytvořen pro řízení o drobných nárocích. Tento formulář byl žalovanému doručen dne 11. 2. 2021 prostřednictvím příslušného dožádaného soudu. Žalovaný se však k žalobě nijak nevyjádřil.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný k žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení formuláře C nevyjádřil, postupoval soud v souladu se zásadou písemnosti a článkem 7 odst. 3 nařízení a vydal ve věci rozhodnutí, neboť má za to, že listiny, které k žalobě žalobce přiložil, byly dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí.

11. Z předložených listin soud zjistil, že žalovanému byla dne 8. 8. 2017 poskytnuta žalobcem lékařská péče. Žalovaný v prohlášení o uznání dluhu uznal svůj dluh vůči žalobci z důvodu poskytnuté lékařské péče ve výši 50.000 Kč a zavázal se jej uhradit do 31. 8. 2017. Žalobce žalovanému dne 17. 8. 2017 vyúčtoval fakturou č. 3111701926 lékařskou neuhrazenou péči v částce 11.472 Kč. Dále žalovaného upomenul o zaplacení této částky upomínkou ze dne 20. 3. 2018.

12. Podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách) má pacient povinnost uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

13. Dikce § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši těchto úroků pak stanoví § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušné právní normy dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud má za zjištěné, že žalobce žalovanému poskytl zdravotní péči. Tuto péči mu vyúčtoval, neboť žalovaný nebyl účastníkem systému zdravotního pojištění. Žalobce tedy měl právo na úhradu poskytnuté péče přímo od žalovaného dle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. Žalovaný navíc svůj dluh prokazatelně uznal co do důvodu a výše v souladu s požadavkem § 2053 o. z. Evropské řízení o drobných nárocích klade důraz na aktivitu účastníků řízení. Žalovaný byl ovšem v řízení pasivní a k žalobě se ani přes výzvu soudu, jež mu byla řádně doručena, nevyjádřil. Nárok žalobce tedy nijak nezpochybnil, ani neuvedl, že by svoji povinnost splnil, anebo že by se jí zbavil jiným způsobem. Soud tedy vzhledem k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci a zásadě písemnosti řízení o žalobě rozhodl tak, že jí zcela vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení od data následujícího po splatnosti žalované částky do zaplacení, neboť tento nárok žalobce vyplývá z ustanovení § 1970 o. z.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.000 Kč a dále v náhradě nákladů nezastoupeného účastníka dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. v kombinaci s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalobci tak náleží paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (podání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 300 Kč za úkon dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy na náhradě nákladů řízení žalobci náleží částka 1.600 Kč.