41 C 82/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; územní celek , anonymizována dvě slova obec , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení advokátní kanceláře příjmení , jméno anonymizována tři slova . sídlem adresa , PSČ obec proti 1) žalovaným: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované , oba zastoupení advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu

I. Žalovaní jsou povinni vyklidit bytovou jednotku č. 5, sestávající se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v 2. podlaží budovy na adrese [adresa žalovaného a žalované] a vyklizenou ji odevzdat žalobci do 4 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 10. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovaným byla uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku č. 5 v domě [ulice a číslo], [PSČ] v [obec], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaní porušovali své povinnosti vyplývající z mezi nimi uzavřené nájemní smlouvy, ve které se žalovaní zavázali měsíčně hradit nájemné a cenu za služby s nájmem související. Nájemní smlouva byla mezi stranami uzavřená dne 19. 2. 2014 na dobu neurčitou. Zpočátku smluvního vztahu si žalovaní své povinnosti řádně plnili. Posléze začalo docházet ke kumulaci dluhu. Přestože byli žalovaní řádně vyrozuměni o porušování svých povinností a byli vyzýváni k nápravě, tak na jejich obsah nereagovali. Žalovaní porušovali své povinnosti nájemců zvlášť závažným způsobem, neboť déle než tři měsíce nehradili nájemné. Naplnili tím ustanovení § 2291 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. Proto je bylo možné vyzvat k vyklizení bytu. Ten však žalovaní ani přes opakované výzvy nevyklidili. Žalobci tak nezbylo, než podat žalobu k soudu.

2. Žalobce zdůraznil, že žalovaní dlouhodobě nepřebírali zásilky. Pokud jim bylo cokoliv doručované, byla jakákoliv aktivita žalovaných nulová. Zjevné je, že se žalovaným do dispozice dostaly: výzva k úhradě dlužné částky, výpověď z nájmu bytu, výzva k opuštění bytu, ale i výzvy k vyklizení bytové jednotky podaná před zahájením řízení ze strany zástupce žalobce, což vyplývá z do spisu založených listinných důkazů. Žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu bytu žalovaní nepodali. Postup žalobce vůči žalovaným byl velmi benevolentní, neboť vnímal, že situace žalovaných není příznivá ohledně zdravotního stavu 1) žalované. Proto na ně s vystěhováním netlačil a souhlasil i s přerušením soudního řízení. Na druhou stranu žalobce neodpovídá za chování žalovaných a nemá žádnou povinnost s nimi opětovně uzavřít novou smlouvu o nájmu bytu. Žalovaní pro žalobce nejsou spolehlivými partnery a ani skutečnost, že byl 2) žalovaný vzat do vazby, či že bude v následujícím období např. odsouzený, nemůže mít vliv na to, aby (pro kategorii dobrých mravů) byl žalobce nucený v nějakém smluvním vztahu s žalovanými dále pokračovat. Přestože byl nájemní vztah platně skončený, tak není souladné s dobrými mravy, že žalovaní i nadále byt bez řádné smlouvy užívají. Pravdou však je, že žalovaní své dluhy na nájemném v průběhu doby uhradili, a že průběžně hradí měsíční platby ve výši odpovídající nájemnému.

3. Žalovaná strana k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, neboť žaloba není v souladu s právem. Předně je rozporná s dobrými mravy. Není možné odhlédnout od skutečnosti, že žalovaní nejsou narození v ČR, což jejich pozici ztěžuje. V [obec] dlouhodobě bydlí a nemají jinou možnosti bydlení. Do bytu také investovali. Řádně jej užívají a cítí se v něm doma. Mají k místu bydlení dobrý vztah. Je jasné, že zdravotní stav 1) žalované není dlouhodobě dobrý a pokud v minulosti (v letech 2016, 2017) došlo ke kumulaci nějakého dluhu na nájemném, tak je jasné, že se tak stalo z důvodu, že 1) žalovaná nebyla schopná se soustředit na běžné činnosti, neboť byla zatížená onkologickými problémy a dalšími zdravotními zátěžemi. Nebyla ani schopná si požádat o běžné sociální dávky. Byla zcela vykolejená z běžných denních činností. Léčila se psychofarmaky a navštěvovala psychiatra. Nedostávalo se jí ani finančních prostředků, přestože nějakou podporu či nějaké sociální dávky dostávali. Co se týká 2) žalovaného, tak ten je v důchodovém věku. Protože je cizincem, tak o důchodu, o který si požádal, nebylo prozatím rozhodnuté. Většinu záležitostí týkajících se bydlení zajišťovala 1) žalovaná. Dále žalovaní uvedli, že je potřeba řešit celou věc komplexně, neboť pokud se 1) žalovaná dostala dílem ze svých zdravotních problémů a více se mohla soustředit na běžný život, tak byla schopná za pomoci dcery a s její pomocí, uhradit v minulosti jim vzniklé dluhy, týkající se jejich bytu, ale i další závazky, které měla vůči žalobci. Co se týká posledního období, tak je jasné, že se jim další dluhy již nekumulují. Žalovaní cenu za užívání bytu řádně hradí. Ta je rovná výši nájemného. S ohledem na psychické potíže 1) žalované a ráz jejího onemocnění (degenerativní změny páteře), je zjevné, že je na byt fixovaná. Není již schopná si obstarat obživu vlastní prací. Není ani schopná zajistit si případné náhradní bydlení. Její tíživá situace se ještě znásobila ztrátou 2) žalovaného, neboť ten je v současné době ve vazbě pro trestnou činnost či podezření z ní. Ztratila tak prakticky jedinou oporu, ke které se mohla upínat. Je tedy na místě, i při zohlednění korektivu dobrých mravů, žalobu zamítnout a umožnit 1) žalované v bytě i nadále bydlet. Pokud by soud žalobě vyhověl, tak bylo by ve vztahu k žalovaným přespříliš tvrdé.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.

5. Z nájemní smlouvy mezi stranami sporu uzavřené dne 19. 2. 2014 vyplývá, že žalobce v ní vystupuje jako pronajímatel a žalovaní jako nájemci ve vztahu k bytu č. 5, který se sestává ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství a nachází se ve 2. podlaží domu [adresa] na [anonymizováno] ulici or. [číslo] Smlouva byla uzavřená s účinností od 1. 3. 2014 na dobu neurčitou. Podle jejího obsahu si strany sjednaly výši nájemného i ceny za služby s nájmem související, tedy zálohy na úhradu služeb podle výpočtového listu s tím, že doručování listin mělo probíhat na adresy uvedené v nájemní smlouvě. Ve vztahu k žalovaným šlo o adresu [ulice a číslo] v [obec], když za doručenou se považovala listina, která byla doručená na uvedenou adresu, i přestože se vrátila zpět jako nedoručená. Uvedené vyplývá z čl. V. nájemní smlouvy.

6. Z informací o pozemku bylo zjištěno, že dům [adresa] v [obec] je ve vlastnictví žalobce, který je také vlastníkem pozemku, na němž dům stojící, tedy pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] v [obec]. Stejné vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí LV. [číslo] v k. ú. [část obce].

7. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 30. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaní byli dne 13. 4. 2018 vyzváni k odstranění porušování svých povinnosti spočívajících v neplacení nájemného, a to v nezaplacení vyúčtování za rok 2014 ve výši 10.256 Kč, vyúčtování za rok 2016 ve výši 10.932 Kč, část platby nájemného za listopad 2017 ve výši 5.687 Kč, za prosinec 2017 ve výši 6.659 Kč, za leden 2018, únor 2018 a březen 2018, vždy ve výši 6.659 Kč. Celkem tedy 53.517 Kč. Konstatováno bylo, že došlo k dílčí úhradě za část měsíce listopadu 2017 ve výši 5.687 Kč a za prosinec 2017 ve výši 6.659 Kč. Žalobce nájem vypověděl podle ustanovení § 2291 občanského zákoníku z důvodu porušení povinností zvlášť závažným způsobem, spočívající v neplacení nájemného a úhrad za služby za dobu delší než 3 měsíce. Nájem měl skončit dnem, kdy výpověď nájemcům došla, když do jednoho měsíce od jeho skončení měli žalovaní byt žalobci odevzdat. Zjevné je, že uvedená listina – výpověď z nájmu bytu, byla zaslána jak 1) žalované, tak 2) žalovanému. O tom svědčí i vrácené zásilky, ze kterých vyplývá, že se dne 14. 6. 2018 a dne 19. 6. 2018 jako nevyzvednuté vrátily žalobci zpět.

8. Z výzvy k opuštění bytu ze dne 11. 7. 2018 vyplývá, že byly zaslané oběma žalovaným. Opět nebyly žalovanými vyzvednuté a následně se žalobci vrátily zpět.

9. Z obsahu evidence obyvatel se podává, že 1) žalovaná je polského původu a žije na území České republiky již dlouhou dobu. 2) žalovaný je původem ze Srbska, když na území České republiky žije přibližně 20 let.

10. Z výzvy ze dne 13. 4. 2018 (žalovaným zaslané a jimi nepřevzaté) vyplývá, že v ní byl uvedený kapitalizovaný dluh žalovaných za období uvedeném v následné výpovědi ve výši 53.511 Kč. Žalovaní v ní byli řádně vyzváni k úhradě dluhu a byli v ní upozornění, že zvlášť závažným způsobem porušují své povinností, a že jim může být dána výpověď. Zásilka byla doručená do osobní sféry žalovaných, když vyzvednutá žalovaným nebyla.

11. Ze sdělení Statutárního města Brna ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že Rada města projednala žádost o narovnání právního vztahu, spočívající v uzavření nové nájemní smlouvy ve vztahu k žalovaným, a to ohledně bytu č. 5 na [anonymizováno]

15. Z potvrzení o úhradách částky 17.726 Kč (č. l. 100 spisu) a dále částek 13.821 Kč, 9.728 Kč, 5.494 Kč je zjevné, že žalovaní Správě nemovitostí [územní celek] uhradili dluh na nájemném, který byl specifikován ve výpovědi z nájmu bytu.

12. Z posudku o invaliditě 1) žalované (č. l. 104 spisu) ze dne 9. 12. 2017 vyplývá, že po konstataci mnoha zdravotních zpráv zachycujících zdravotní neduhy žalované od úzkostných poruch, bolestivého syndromu páteře, obezity, hypertenze až po hypercholesterolemii (č. l. 105 spisu) a další jmenované zdravotní neduhy, byl posudkový závěr takový, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. pod položkou 5 b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Stanovená míra poklesu její pracovní aktivity činí 20 %. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (č. l. 119 spisu) ze dne 1. 2. 2021 vyplývá, že žalovaná své limitované zdroje a současnou těžkou situaci nese depresivně. Má stále bolesti v oblasti C páteře.

13. Z výslechu 1) žalované bylo zajištěné, že je zatížená mnohými zdravotními problémy. Nemá přátele, kamarády, na které by se mohla s pomocí obrátit. Má jen manžela, dceru žijící v Německu a švagra, u kterého levně nakupuje potraviny. Pobírá dávky hmotné nouze ve výši cca 4.500 Kč a nějaké stravenky. V minulosti využívala pomoc sociálních pracovnic. Náklady na bydlení nebyli schopni s manželem vykrývat jenom ze svých příjmů, proto jim dcera musí měsíčně zasílat 200 EUR. Problémy 2) žalovaného spočívaly nejenom v tom, že je muslim, ale i v neschopnosti se domluvit. I z toho důvodu byl několikrát vyřazený z úřadu práce.

14. Ze sdělení úřadu práce bylo zjištěné, že 2) žalovaný je v evidenci úřadu práce od 12. 2. 2020, když v minulosti byl evidován i v období od 23. 9. 2013 do 22. 7. 2018. Z důvodu nedostavování se byl z evidence úřadu práce vyřazený. Dále byl evidovaný v období od 23. 1. 2019 do 17. 2. 2019, kdy byl opět ze stejného důvodu z evidence úřadu práce vyřazený. 1) žalovaná je v evidenci úřadu práce od 1. 10. 2013 nepřetržitě jako uchazečka o zaměstnání. Dávky v nezaměstnanosti nepobírali.

15. Z přehledu dávek poskytnutých žalovaným ze strany úřadu práce na bydlení, které žalovaní pobírají po mnoho let, vyplývá, že v období od roku 2016 až do března 2021 (č. l. 135 spisu) činila tato částka od 3.500 Kč až po 9.500 Kč měsíčně. Za posledních několik měsíců byla uvedená dávka žalovaným vyplácena v rozmezí od 4.500 Kč do 7.700 Kč měsíčně. Na příspěvku na živobytí žalovaní pobírají od roku 2016 do současné doby částky od 800 Kč měsíčně do 4.980 Kč měsíčně. Na doplatku na bydlení pak od 1.329 Kč až po 4.198 Kč měsíčně.

16. Ze zprávy ošetřující lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 3. 2021 vyplývá (č. l. 145 spisu), že žalovaná je u ní evidovaná od roku 2016 s tím, že trpěla bolestmi hlavy a bolestmi krční páteře. Byla léčena s hypertenzí, úzkostnou poruchou. V roce 2019 sdělovala, že její psychický stav je kolísavý a výrazně ovlivněn exogenními faktory. Chybí podpora rodiny, manžela. Byla jí nasazena léčba. Byla sledována na neurologii a má degenerativní změny v oblasti páteře. V roce 2012 prodělala rakovinu děložního čípku a má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jako příčinu psychických problémů udává změnu chování manžela vůči ní, ztráta dcery, která se odstěhovala do ciziny. Potíže jsou psychické, neurologické i somatické. Progrese zdravotních a psychických potíží se neobjevila za posledních 5 let.

17. Z potvrzení Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 3. 2021 a Bc. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 3. 2021 je zjevné, že jde o sociální pracovnice, které pomáhaly řešit (v rámci různých projektů prevence) situaci žalované, týkající se jejího dluhu za bydlení, vyřizování dávek, příspěvků a důchodů. Obě pracovnice sdělují, že s nimi řádně spolupracovala a k pomoci přistupovala zodpovědně. V průběhu spolupráce byly dluhy na nájemném, ale i dalších službách uhrazené. Zároveň bylo sdělením Městské správy sociálního zabezpečení postavené na jisto, že žalovaní žádnou dávku důchodového zabezpečení nepobírají, byť si o ni 2) žalovaný požádal.

18. Z usnesení Městského sodu v Brně ve věci sp. zn. 70 Nt 3528/2021 ze dne 18. 2. 2021 vyplývá, že 2) žalovaný byl vzat do vazby, a to v rámci řízení vedeného Národní protidrogovou centrálou, když ve vztahu ke 2) žalovanému bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými látkami podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) trestního zákona dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu.

19. Podle ustanovení § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Podle odst. 3 citovaného zákona neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

20. Podle § 2286 občanského zákoníku výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

21. Podle ustanovení § 2288 odst. 1 občanského zákoníku výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

22. Podle ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Podle ustanovení § 1042 citovaného předpisu vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

24. Po provedeném dokazování soud sděluje, že žaloba byla podána důvodně.

25. Předně lze uvést, že v projednávané věci bylo mezi účastníky řízení sporné, zda byly splněné všechny podmínky pro uložení povinnosti straně žalované výše popsaný byt vyklidit v 15denní lhůtě od právní moci rozsudku. Dále, zda případné vyhovění žalobě by nebylo v rozporu s právem a s dobrými mravy, a to pro aktuální sociální, zdravotní a majetkovou situaci žalovaných. Tedy, zda případné vyhovění žalobě by nebylo vůči žalovaným nepřiměřeně tvrdé.

26. Soud k této věci uvádí, že provedl veškeré dokazování, které účastníci v řízení navrhovali, když v průběhu řízení bylo prokázané, že žalovaní žijí v nájemním bytě náležejícímu žalobci. Tedy, že žalobce je osobou aktivně věcně legitimovanou k podání žaloby na vyklizení bytu k soudu, neboť je vlastníkem domu a bytu, ve kterém se bytová jednotka č. 5 nachází. Žalovaní pak byt č. 5 (jako bývalí nájemci) stále užívají, proto jsou v tomto řízení osobami pasivně věcně legitimovanými. Uvedené skutečnosti jasně vyplývají jak z výpisu z katastru nemovitostí, tak z informací o parcele, ale i z nájemní smlouvy a z výpovědi z nájmu. Zároveň nebyly v průběhu řízení ani stranami sporu zpochybňovány. Prokázané také bylo, že si strany sporu v nájemní smlouvě sjednaly způsob doručování na adresy podle smlouvy, a že dluh ve výši 53.511 Kč byl postupně uhrazený, a to tak, že v září 2020 již žalobce dluh na nájemném neevidoval.

27. Dále bylo řádně prokázané, a to předně zprávami z úřadu práce, výslechem žalované, vyjádřeními se sociálních pracovnic, že majetková situace žalovaných není dobrá, když fakticky žijí (žili) jen ze sociálních dávek, ať již jde o příspěvek na bydlení, o doplatek na bydlení, o sociální podporu, když z výpovědi žalované vyplynulo, že finanční prostředky, které jsou jimi akumulovány prostřednictvím uvedených dávek, nestačí na úhradu všech nákladů spojených s bydlením a s jejich výživou. Proto jim musí dílem na jejich životní náklady přispívat i jejich dcera, která v současné době žije v Německu. I z posledně uvedeného jasně vyplývá a soud považuje za prokázané, že majetkové poměry žalované strany nejsou příznivé, když opak v řízení prokázán nebyl. Skutečnost, že zdravotní stav 1) žalované není dobrý, byla osvědčená četnými lékařskými zprávami, sdělením vyžádaným ze strany soudu od její ošetřující lékařky, ale i průběžně do spisu 1) žalovanou zakládanými zprávami, týkajícími se jejího aktuálního zdravotního stavu. Ze zprávy z neurologického vyšetření ze dne 15. 2. 2021 či z potvrzení z psychiatrické ordinace pro dospělé ze dne 25. 3. 2021 je patrné, jaké zátěže a zdravotní neduhy žalovanou tíží, a to od úzkostné poruchy, bolestivého syndromu v oblasti páteře, počínající gonartrózou, hypertenzí, neléčenou obezitou, které beze sporu snižují reálné možnosti 1) žalované najít si vhodné zaměstnání. Ovšem na druhou stranu nedávný přezkum zdravotního stavu žalované ze strany příslušných posudkových lékařů zjistil, že i přes v něm jmenované zdravotní obtíže, (které fakticky odpovídají obsahu zpráv do spisu založených), by neměla být snížená míra poklesu pracovní schopnosti 1) žalované o víc než 20 %. Přestože je posudek z konce roku 2019 a objektivně se mohl zdravotní stav žalované zhoršit, neboť na to sama i poukazovala, kloní se soud k závěru, které zaujal žalobce, že tedy uvedené zdravotní neduhy jsou pro žalovanou limitující, ovšem ne v tom rozsahu, že by nemohla byt vyklidit na základě ve věci vydaného soudního rozhodnutí.

28. Soud zároveň ohledně argumentací procesních stran, spočívající v odkazech na dobré mravy, které měla vždy druhá z procesních stran zneužívat, uvádí, že je pravdou, že se jich dovolával jak žalobce, tak žalovaní. Zjevné je, že dobré mravy jsou kategorií, kterou je při výkonu práva vhodné zohlednit, když v judikatuře vyšších soudů byly mnohokrát zmiňovány (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 599/2015 a 21 Cdo 1063/2018). Ve vztahu k této věci se žalobce ochrany výkonu práva prostřednictvím kategorie dobrých mravů dovolával, když uváděl, že žalovaná strana dlouhodobě zneužívala svého postavení, neboť přestože v minulosti neplnila své povinnosti a byla na to upozorněná a byl jí také ponechán dostatečný prostor pro to, aby mohla byt vyklidit, neučinila tak. Opakovaně jí byly zasílány výzvy, na které nereagovala. Její celkový postoj nebyl slučitelný s právem, neboť prakticky po mnoho měsíců či let žalovaní na nic nereagovali. Přestože byla situace řešená ze strany města již v roce 2018, tak fakticky k úhradě dluhu došlo až na sklonku roku 2020. Nadto dluhy byly i z období roku 2014, 2016 a nájem bytu platně skončil. K uvedené argumentaci žalobce soud uvádí, že v současném občanském zákoníku neexistuje smluvní přímus (povinnost uzavřít smlouvu), který by nutil žalobce uzavřít s žalovanou stranou další nájemní smlouvu ohledně bytové jednotky č.

5. V řízení bylo jednoznačně prokázané, že původní nájemní smlouva ze dne 19. 2. 2014 byla platně skončená. Výpověď z nájmu bytu nebyla napadená žalobou u soudu. Tudíž platí, že žalovaná strana v žalobcově bytě č. 5 na [anonymizováno] ulici bydlí bez právního důvodu. Fakticky tak byt nezákonně okupuje, a to i přesto že platí měsíčně cenu obvyklou, rovnající se výši předchozího nájemného a cenu za služby s nájmem související, a že poslední dobou (podle souhlasných tvrzení účastníků řízení) s opožděnými platbami problémy nevznikají a náhrada za užívání bytu podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku je řádně hrazená. Ovšem současný právní řád, který akcentuje zásadu smluvní volnosti, žalobci neumožňuje vnutit povinnost (a nelze to ani prostřednictvím rozhodnutí soudu), aby s žalovanou stranou nájemní smlouvu ohledně uvedeného bytu opětovně uzavřel. To nelze ani prostřednictvím kategorie dobrých mravů, neboť ani přes obsah ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku (institut dobrých mravů) nelze nové právo, zde právo nájemní, platně konstituovat.

29. Soud tak v řízení nedospěl k závěru, že by výkon žalobcova práva (podaný návrh na vyklizení žalovaných z bytu) byl v rozporu s dobrými mravy, a to ani při posouzení všech okolností případu a zohlednění výsledků provedeného dokazování. Zákonné podmínky pro ukončení nájemního vztahu byly splněné a zjevné je, že ochrana poskytnutá nájemcům prostřednictvím obsahu občanského zákoníku je dostatečná. V průběhu realizace vlastnického práva žalobce ve vztahu k žalované straně rozhodně nebylo postupováno nepřiměřeně tvrdě, o čemž svědčí smířlivý přístup žalobce i samotný průběh řízení před soudem v této věci, které probíhá od roku října 2018.

30. Co se týká strany žalované, tak ve vztahu k ní soudu uvádí, že byť se pohledem strany žalované nejeví postup žalobce jako vstřícný, neboť pokud žalovaní uhradili v minulosti vzniklé dluhy, mohl je nechat v bytě bydlet i nadále, tak platí, že jak bylo shora vysvětlené, že žalobce nečiní nic, co by bylo v rozporu s obsahem občanského zákoníku. Ani něco, co by bylo zjevně nepřípustné, neobvyklé a šikanózní. Žalobce postupoval plně v souladu s právem a postupně, ať již výzvou k odstranění závadného stavu, výpovědí, výzvou k vyklizení či následným jednáním a svým přistupováním na průběžné odročení soudního jednání či přerušení řízení se vůči žalovaným nezachoval nějakým hrubým způsobem, který by měl být nepochopitelný. Soud se ztotožňuje s žalobcem v tom ohledu, že skutečnost, že 2) žalovaný je v současné době ve vězení (vazbě), nemůže být vnímána jako výsledek, který by zavinil žalobce, a který by měl jít k jeho tíži, neboť jde o skutečnost, která byla na vůli žalobce zcela nezáviselá. Naopak svědčí o tom, že 2) žalovaný na území ČR páchá trestnou činnost, která nemůže ani 1) žalovanou stavět do pozice oběti. Skutečnost, že se 2) žalovaný nepřizpůsobil podmínkám v ČR, že byl vyřazován z evidence úřadu práce /v důsledku jeho chování/, že se nenaučil za dobu 20 let česky apod., nelze vykládat tak, že jde o skutečnosti, které by měly vést k zamítnutí žaloby. Pokud 1) žalovaná uváděla, že měla v manželovi oporu, že v současné době se její problémy (pro jeho umístění ve vazbě) dále komplikují, jde o zcela pochopitelné vnímání reality. Ovšem ve zprávách ošetřujících lékařů je konstatováno, že i samotnou 1) žalovanou bylo sděleno, že její psychické problémy, nedorozumění vznikají i v souvislosti se soužitím s 2) žalovaným, které nejspíše zcela uspokojivé nebylo a pokud ano, nikoliv tedy v celém období posledních pěti let.

31. Zároveň platí, že pokud 1) žalovaná byla v minulosti, jak uváděla (a vyplývá to i ze zpráv do spisu založených), zatížená zdravotními neduhy, které jí bránily v běžných činnostech, když byla„ na dně“ apod., tak bezesporu platí, že při onkologických problémech šlo o vážný zásah do jejího zdravotního stavu a psychiky, ale opět to nebyla jen 1) žalovaná, která měla povinnosti ve vztahu k žalobci, ale byl to i 2) žalovaný, který v uvedené době, i s ohledem na to, jak vypověděla 1) žalovaná, pobýval doma a poštovní zásilky mohl přebírat. To se však nedělo, když byl ve vztahu ke všemu dění pasivní. Žádným způsobem s žalobcem nespolupracoval. Odkaz 1) žalované na to, že 2) žalovaný neměl peníze, aby mohl případné dluhy uhradit, nejen dokresluje jejich nepříliš dobrou majetkovou situaci, ale předně také pasivní a ignorující postoj 2) žalovaného ke vznikajícím dluhům a počátečním problémům vedoucím k výpovědi z nájmu bytu. Protože podmínky ustanovení § 2291 občanského zákoníku byly splněné a nájem skončil platnou výpovědí, které předcházelo i řádné vyzvání, aby strana žalovaná odstranila své závadné jednání, bylo možné žalobě vyhovět a uložit žalovaným bytovou jednotku č. 5 vyklidit. Uvedené odpovídá i obsahu ustanovení § 1040 a násl. občanského zákoníku, podle kterého poskytl soud ochranu vlastnickému právu žalobce.

32. Pro objektivně existující zdravotní problémy 1) žalované soud uložil žalovaným lhůtu k vyklizení jako 4 měsíční od právní moci tohoto rozsudku, když do délky uvedené lhůty soud promítnul aktuální majetkovou a sociální situaci 1) žalované. Delší lhůta určená soudem ke splnění povinnosti lépe odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení a umožní, při běžně vynaložené snaze žalované, zajistit si jiné odpovídající bydlení. Nadto pohledem aktuální platební kázně žalované strany také hrubě nepoškozuje práva žalobce, který je subjektem ekonomicky silným. Delší lhůta určená soudem ke splnění povinnosti (vyklizení a odevzdání bytu) má svoji oporu v ustanovení § 160 zákona č. 99/1963 Sb.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 za využití ustanovení § 150 posledně citovaného zákona tak, že s odkazem na výše rozebíranou a prokázanou aktuální majetkovou a sociální situaci strany žalované, shledal soud mimořádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, akcentované psychickým rozpoložením 1) žalované ve vztahu k potencionální ztrátě bydlení, o které i nadále prokazatelně stála, ale i realitou aktuálního postavení 2) žalovaného, tak, že ve věci procesně úspěšnému žalobci, jemu vzniklé náklady řízení nepřiznal. Nadto ekonomicky silného žalobce obsah výroku II. tohoto rozhodnutí nijak zásadně nepoškozuje.