41 C 84/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , země jednající v  země prostřednictvím anonymizována dvě slova právnická osoba v  anonymizováno , IČO sídlem adresa , PSČ , obec zastoupenému advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 60 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52 220 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 52 220 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 280 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 280 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a co do úroku prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 52 220 Kč od 16. 12. 2020 do 10. 2. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38 135 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 989 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 161 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 500 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že od žalovaného na základě výsledků elektronické dražby dne 16. 12. 2022 zakoupil vozidlo Mercedez Benz Vito, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet]. Žalovanému uhradil kupní cenu a vozidlo na základě vzájemně podepsaného předávacího protokolu převzal dne 23. 12. 2020. Vydražené vozidlo mělo mít podle prezentovaných údajů nájezd 28 781 km. Takto bylo uvedené jak na webových stránkách žalovaného, ale i v dalších listinách. Realita však byla zcela jiná, neboť když si žalobce vozidlo dne 23. 12. 2020 převzal, tak již v průběhu cesty do sídla žalobce jeho jednatel zjistil, že skutečný nájezd vozidla činí 78 890 km. Neprodleně se dne 27. 12. 2020 obrátil s nárokem z odpovědnosti za vady na žalovaného, který reagovala emailem ze dne 7. 1. 2021. Jelikož se strany nedohodly, tak posléze po žalovaném žalobce požadoval slevu z kupní ceny ve výši 50 000 Kč bez DPH, když měl za to, že takto uvedený rozdíl v kupní ceně vozidla, které měl podle deklarovaných parametrů koupit, a které ve skutečnosti dostal, je v souladu s právem. Zjevné je, že žalovaný nárok, který je uplatněný v této věci, odmítnul dopisem ze dne 19. 2. 2021, přestože tak učinit neměl, neboť vozidlo mělo úplně jiný nájezd, než bylo deklarováno v předávacím protokole a v evidenčním listě. Žalobce při koupi nic nepodcenil, neboť vozidlo obecně prohlédnul a byl ubezpečený k tomu určenou osobou o deklarovaném nájezdu. Pravdou ovšem je, že jednatel žalobce na tachometr vozidla nenahlížel, neboť nebyl bez nastartování vozidla fakticky zjistitelný. Fotografie tachometru vozidla žalovaným v rámci dražebního prodeje zveřejněná nebyla. Pokud byl žalobce opakovaně ubezpečený o malém nájezdu, neměl důvod tomu nevěřit a vozidlo nekoupit a následně nepřevzít. Žalobce zdůraznil, že postupoval v souladu s právem, a byť nejde o vadu zjevně skrytou, tak pro ubezpečení o stavu vozidla, jakož i pohledem listin, ve kterých bylo vozidlo popsané, ale i pro skutečnost, že bylo nabízené jako vozidlo s malým nájezdem, činícím jen 28 781 km, by mu měl žalovaný rozdíl v ceně vrátit.

2. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. Má za to, že žalobce podcenil kontraktační proces a žalovaný za jím popsanou a uplatněnou vadu neodpovídá. Předně je i žalobce profesionálem zabývajícím se činností související s prodeji vozidel. Bylo tak i na něm, aby si vozidlo řádně prohlédnul, převzal a aby případnou vadu na místě reklamoval a nikoliv až s odstupem doby a po zaplacení kupní ceny vozidla. Sám jednatel žalovaného u vozidla byl. Nikdo mu nic nezastíral a v řádné prohlídce nebránil. Pohledem vedeného řízení nemá žalovaný také za to, že by žalobce prokázal, že nájezd v uváděném rozsahu 78 890 km byl skutečně v době koupě vozidla takový. Dále žalovaný namítal, že i výše ceny stanovená znaleckým posudkem a týkající se nájezdu 78 890 km je nepřesná, neboť se znalec odchýlil od metodiky č. 1/2005 a neoceňoval např. pneumatiky apod.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.:

4. Z kupní smlouvy uzavřené mezi odštěpným závodem [právnická osoba] v ČR, jako prodávajícím a žalovaným, jako kupujícím vyplývá, že žalovaný prodal žalobci vozidlo Mercedez Benz Vito, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet] za pořizovací cenu 329 120 Kč s DPH. O předání vozidla měl být mezi stranami sepsaný protokol. V rámci odpovědnosti za vady kupní smlouva mimo jiné v čl. VI. uvádí, že prodávající odpovídá za vady, které měl předmět koupě v době jeho předání kupujícímu. Povinností kupujícího je věc si řádně prohlédnout, převzít, případné vady sdělit písemně. Dále je deklarováno, že platí, že předmět koupě nemá ke dni předání žádné zjevné vady. Pokud se případné vady projeví později, uplatní je bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 5 dnů od zjištění.

5. Z tzv. odstoupení od smlouvy ze dne 27. 12. 2020 vyplývá, že žalobce žalovanému sděluje, že nabyl vozidlo na základě dražby konané dne 4. 12. 2020, když mělo mít nájezd 28 781 km. Při prohlídce vozidla byl ubezpečený o tom, že vozidlo má najeto tak málo, protože šlo o vozidlo skladníka, který jezdil v areálu elektrárny. Pokud mu pan [příjmení] vozidlo předával, nekontroloval najeté km, neboť ty byly uvedené v evidenčním listě vozidla i v předávacím protokole. Skutečnost zjistil až cestou zpět. Ihned vadu reklamoval u pana [příjmení] i u paní [příjmení], jednající za žalovaného. Zároveň dává žalovanému na vědomí, že příště by bylo vhodné přikládat ještě foto přístrojové desky vozidla, aby k takovým situacím nedocházelo.

6. Z předávacího protokolu PROKONZULTY ze dne 23. 12. 2020 vyplývá, že vozidlo Mercedez Benz Vito, [registrační značka] mu bylo předáno s tím, že vozidlo je ve stavu odpovídajícímu době provozu, stáří a počtu ujetých km. Stav odpovídá stavu uvedeném v evidenčním listě, který je přílohou předávacího protokolu. Ten je podepsaný jednatelem žalobce panem [příjmení] a panem [příjmení], jako předávajícím za žalovaného.

7. Z evidenčního listu vozidla ze dne 13. 11. 2020 bylo zjištěno, že by mělo mít nájezd 28 781 km. Auto má klimatizaci, airbag, centrální zamykání, 4x4, automatickou převodovku, palubní počítač, letní a zimní pneumatiky apod. Evidenční list měl vyhotovit [jméno] [příjmení].

8. Z reakce na reklamaci ze dne 15. 1. 2021 učiněné emailem ze strany dražebníka a licitátora Bc. [jméno] [příjmení] jednající za [právnická osoba] vyplývá, že by se nemělo jednat o důvod k odstoupení od smlouvy. Nejedná se o skrytou vadu. Pravdou však je, že údaje od vozidel jsou dávány pracovníky k dispozici měsíce před vlastní aukcí a nájezd nemusí být zcela aktuální. K tomu slouží prohlídky vozidel, u kterých lze ověřit skutečný stav vozidla. Je patrné, že se jedná o písařskou chybu, ke které došlo při sepisování evidenčního listu. Je to politováníhodné. Nicméně žalobce měl možnost se s vozidlem detailně seznámit. Pokud se pak dotazoval pana [příjmení], že má vozidlo najeto tak málo, tak ten se domníval, protože nepadla konkrétní čísla najetých km, že i stav 78 890 km patří do kategorie vozidel s malým počtem najetým km.

9. Dále v dopise ze dne 19. 2. 2021 žalovaný sděluje, že není dán důvod pro poskytnutí slevy z kupní ceny ve výši 50 000 Kč. Důvod pro odstoupení od smlouvy dán také není. Tudíž uplatnění práv ze strany žalobce přípisem ze dne 5. února 2021 a žalovanému doručenému dne 5. února 2021 je nedůvodný.

10. Z žalobcem uplatněného práva z vadného plnění vůči žalobci ze dne 5. února 2021 vyplývá, že žalobce nesouhlasí s postupem strany žalované, neboť stav vozidla byl prezentován žalovanou společností na jejich webových stránkách a byl jasně uvedený nájezd 28 781 km. Takový údaj o nájezdu km vyplýval i z evidenčního listu i z předávacího protokolu. Byť mělo být auto prodáváno tzv. úhrnkem, tak mělo skutečný nájezd 78 890 km. Je zjevné, že žalobce byl ubezpečený o malém nájezdu, což se ukázalo nepravdivým. Tudíž část sjednané ceny ve výši 50 000 Kč bez DPH by měla být žalobci vrácená. Uvedená listina byla žalovanému zaslaná do datové schránky a byla mu dodaná dne 5. 2. 2022.

11. Z technického průkazu od vozidla vyplývá, že vozidlo pod [registrační značka] bylo poprvé evidováno dne 13. 10. 2020.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce i žalovaného je patrné, že jde o subjekty existující. Žalovaný podniká na území České republiky prostřednictvím svého odštěpného závodu, neboť mateřská společnost pod označením [právnická osoba] je evidována na území Slovenské republiky.

13. Z E vyhlášky, E-aukce movitých věcí konané dne 4. 12. 2020 se podává, že předmětem dražby za vyvolávací cenu 70 248 Kč bylo mimo jiné i vozidlo Mercedez Benz Vito, [registrační značka]. Zájemcům budou vozidla zpřístupněná k prohlídce, když vozidla budou zakoupená, jak stojí a leží. Evidenční kontrolu vozidla a přepis v registru vozidel zajišťuje organizátor, když vyrozumění o vítězi aukce tento obdrží emailem.

14. Z uveřejnění popisu předmětného vozidla v elektronické aukci (čl. 42 spisu) z roku 2020 vyplývá, že vozidlo bylo v aukci nabízené s nájezdem 28 781 km. Z obsahu je zároveň zjevný i průběh aukce a přihazování stran výsledné kupní ceny až na 270 000 Kč bez DPH. S DPH tedy ve výši 329 120 Kč. K dispozici byly i fotografie zachycující vozidlo v době jeho zakoupení žalovaným.

15. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení], [jméno], reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] byl prodán posledně jmenovanému za cenu 80 000 Kč + DPH dne 29. 7. 2021.

16. Ze sdělení [právnická osoba] - [právnická osoba] vyplývá, že vozidlo, které je dotčené touto žalobou, nefiguruje v jejich systému servisních činností.

17. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo z jištěno, že pracoval u společnosti [právnická osoba], kde se staral o vozový park s přibližně 400 vozidly. Byl přítomný i prohlídkám vozidel, neboť ty byly postupně při prodejích vozidel také uskutečňovány. Ví o tom, že v prosinci 2020 to bylo cca 7 vozidel, které byly nabízené formou prodeje v aukci prostřednictvím žalovaného. Na starosti měl i vytváření evidenčních karet vozidel. Prodaná vozidla předával jejich novým majitelům po realizovaných dražbách. Svědek vypověděl, že věděl o tom, že se pan [příjmení] účastnil dražby, a že měl zájem o vozidlo Mercedez Vito. Toto si prohlížel. Hovořili však jenom obecně, když byl dotazován na stav km uvedeného vozidla z roku 2010, tak byť sám vnímal, že má nájezd vyšší, než byl uvedený na listinách, tak nájezd 78 890 km nebyl pro něj nájezdem vysokým, ale spíše malým. To, že má vozidlo malý nájezd panu [příjmení], sdělil. Pravdou je, že skutečný stav uvedený v evidenční kartě vozidla byl uvedený chybně. Když vozidlo předával, pan [příjmení] nereklamoval počet najetých km. Ovšem po nějaké době, když s vozidlem odjel, vyšší nájezd km reklamoval. Pravdou bylo, že nájezd vozidla byl vyšší i z toho důvodu, že vozidlo jezdilo nejenom v areálu elektrárny, ale jezdilo po celé republice.

18. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] vyplývá, že obvyklá cena vozidla Mercedez Benz [registrační značka], při porovnání nájezdu v rozsahu 78 890 km a v cenách platných v prosinci 2020 činí 276 900 Kč včetně DPH. Z posudku a z dovyslechnutí znalce bylo dále zjištěno, že znalec věc postupoval v souladu s metodikou/standardem č. 1/2005. Pohledem zadání nešlo o znalecký úkol nijak zvlášť obtížný, když k dispozici byl spis, fotografie vozidla, technický průkaz, ale i jasné zadání soudu. K výpočtu použil program k tomu určený. I kdyby vozidlo měl k dispozici a viděl je fyzicky, tak by postup při vyhotovení znaleckého posudku byl stejný. Výsledkem by byla obvyklá cena vozidla, která by byla vypočtená s přihlédnutím k základní amortizaci vozidla a počtu ujetých km. Přičemž amortizace za stáří vozidla je prakticky stejná jako při nájezdu 28 781 km, tak i při nájezdu 78 890 km. Rozdílná je ovšem amortizace týkající se skutečného nájezdu km, což je patrné z jeho tabulek a z vysvětlení uvedeném ve znaleckém posudku po dosazení vstupních veličin, zohledňujících stav vozidla. S přihlédnutím k pořizovací ceně vozidla, dosáhla časová cena vozidla částky 477 160 Kč. Ovšem obvyklá cena vozidla odpovídá ceně, která byla realizovaná v průběhu dražby. Ta za využití koeficientu 0,69 činí částku 329 200 Kč s DPH při nájezdu 28 781 km. S přihlédnutím k většímu nájezdu a s přihlédnutím k vyšší amortizaci ve vztahu k počtu ujetých km a stanovenému koeficientu, určil obvyklou cenu vozidla při nájezdu 78 890 km na částku 276 900 Kč včetně DPH.

19. Podle ustanovení § 1918 občanského zákoníku přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnkem), jdou její vady k tíži nabyvatele. To neplatí, nemá-li věc vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo již si nabyvatel vymínil.

20. Podle ustanovení § 1923 občanského zákoníku je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny.

21. Podle ustanovení § 2079 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

22. Podle ustanovení § 2103 občanského zákoníku kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

23. Podle ustanovení § 2107 občanského zákoníku je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

24. V této věci bylo mezi účastníky řízení nesporné, že došlo k uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným, na základě které žalobce nabyl od žalovaného vozidlo Mercedez Benz Vito, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [bankovní účet] do svého vlastnictví, a to za kupní cenu ve výši 329 120 Kč s DPH, když deklarovaný počet najetých km měl být 28 781 km. Dále alespoň u jednání dne 16. 2. 2022 bylo mezi stranami nesporné, že reálný nájezd vozidla činí 78 890 km. Následně žalovaná strana uvedenou skutečnost zpochybnila.

25. Předmětem dokazování se tak stalo, zda je nárok žalobce po právu. Pokud pak ano, tak případně v jaké výši. Dále i to kolik ve skutečnosti mělo vozidlo km v době prodeje žalobci najeté a zda pohledem žalobních tvrzení a procesní obrany žalovaného je vůbec žalobcem uplatněná reklamace po právu, když žalobce měl porušit svoji povinnost být při koupi vozidla dostatečně bdělý.

26. Lze uvést, že po provedeném dokazování soud shledal žalobu v její podstatné části za důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

27. Přestože žalovaný v průběhu řízení zpochybňoval, jaký byl reálný nájezd vozidla, bylo jasné, že při zakoupení vozidla prostřednictvím elektronické aukce účastníci elektronické aukce počítali s tím, že nájezd vozidla činí 28 781 km. Za takové vozidlo bylo žalobcem zaplacené 329 120 Kč s DPH. Z logiky věci byl-li nájezd vozidla vyšší, měla by být jeho kupní cena nižší, když obecně platí, že parametry vozidla s vyšším nájezdem, snižují jeho obecnou cenu.

28. Soud k věci samé uvádí, že žalobce reklamoval vadu předmětu koupě řádně a včas a v souladu s obsahem občanského zákoníku (ustanovení § 2111 a § 2112), jakož i pohledem obsahu mezi stranami uzavřené kupní smlouvy. Zjevné je, že účastníci řízení spolu na téma reklamace komunikovali, neboť od každé strany sporu byly založené dvě písemnosti (vzájemná stanoviska) reklamaci žalobce prokazující. To, že žalovaný při vzájemné komunikaci s žalobcem jeho reklamaci neuznal, nemělo praktický význam pro výsledek tohoto řízení. Z obsahu písemných stanovisek je jasné, že pokud žalobce v minulosti chtěl vrátit finanční prostředky a od smlouvy„ odstoupil“ z důvodu zjištění (při cestě zpět do sídla žalobce po převzetí vozidla), že je nájezd v km vyšší, než byl nájezd při prodeji deklarovaný, s čímž žalovaná strana nesouhlasila, tak ze vzájemných stanovisek na věc je jasné, že žalobcem je nakonec akcentovaný nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny vozidla. Ta by měla představovat rozdíl mezi cenou vozidla při nájezdu deklarovaném a nájezdem skutečným. Soud po provedeném dokazování neměl pochybnosti o tom, že nárok na slevu z ceny žalobci náleží, neboť v řízení bylo prokázané, že vozidlo mělo větší nájezd. Přestože uvedená skutečnost nebyla prokázaná přímo, např. sdělením servisu Mercedesu, obsahem servisní knížky apod., když ani žalobce ani žalovaný soudu nepředložili např. fotografii palubní desky (tachometru) vozidla v době, kdy bylo prodáno žalobci, takto na výsledku řízení nic nezměnilo, neboť z dalších přímých či nepřímých důkazů vyplývá, že tvrzení žalobce o vyšším nájezdu v rozsahu 78 000 km je reálné a zakládá se na pravdě.

29. Soud neměl důvod nevěřit tomu, že pokud bezprostředně po koupi vozidla (při cestě zpět) jednatel žalobce vadu v nájezdu km zjistil, zavolal protistraně i panu [příjmení], což bylo konec konců prokázané i výslechem svědka [příjmení], který o uplatněné reklamaci věděl, který chybu/vadu nerozporoval a fakticky ji potvrdil s tím, že vznikla z důvodu písařské chyby ve vztahu k vyplňování jednotlivých listin k předmětu koupě se vztahující. To potvrdila i pracovnice žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém emailu ze dne 15. ledna 2021. Výpověď svědka [příjmení] byla spontánní, přesvědčivá a bez náznaků nějakého váhání. I pro skutečnost, že v současné době je již v důchodu a neměl na výsledku řízení žádný reálný zájem, mohl soud považovat jeho výpověď i za dostatečně věrohodnou. Pokud si byl i po delší době vědom toho, že k pochybení došlo, že se tak stalo v souvislosti s tím, kolik vozidel měl na starosti a kolik prodejů bylo průběžně realizováno, jakož i s ohledem na to, že vozidlo žalobci prodané běžně vyjíždělo z areálu a jezdilo po celé republice, nemohlo mít skutečně tak nízký nájezd, jaký byl deklarován. Zároveň bylo výpovědí i uvedeným emailem prokázané, že svědek [příjmení] považoval nájezd 78 890 km za více méně nájezd malý. Soud tak neměl jediný důvod dále považovat skutečný nájezd 78 890 km za neprokázaný. Jediným zbylým důkazem, který by mohl uvedenou skutečnost ještě prokázat, byl již jen samotný účastnický výslech jednatele žalobce, který ovšem žalobce nenavrhoval. Je však zjevné, že by odpovídal obsahu žalobcových skutkových tvrzení. Soud tak má za to, že žalobce nakonec i bez fotodokumentace palubní desky vozidla a bez servisní knížky od vozidla unesl břemeno důkazní ve vztahu k nájezdu km v době, kdy vozidlo od žalovaného zakoupil, tedy s nájezdem 78 890 km.

30. Co se týká prodeje vozidla tak tzv. úhrnkem (§ 1918 občanského zákoníku), tak k tomu soudu uvádí, že prodat věci úrhnkem (jak stojí a leží) je možné například tehdy, nacházejí-li se např. v nemovitosti ve velkém počtu. Ovšem neplatí to pro nemovitost (movitou věc) samotnou, neboť ta je individuálně určená. Tou je i vozidlo. Tudíž proklamace o tom, že je vozidlo kupováno tak, jak stojí a leží v kontextu movité věci jasně individualizované, je proklamací (pohledem právní úpravy) značně problematickou a nelze z ní dovozovat, že by se tím prodávající účinně zbavil odpovědnosti za vady. O tom svědčí i věta druhá ustanovení § 1918 občanského zákoníku. Na vlastní výsledek řízení tak uvedený odkaz žádný podstatný vliv neměl (Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1430/2010).

31. Dále platí, že nikdo z účastníků řízení nezpochybňoval, že by vozidlo nepřešlo z majetku žalovaného do majetku žalobce a následně, že by jej žalobce neměl prodat třetí osobě. Tudíž, že je již mimo dispozici sporujících se stran. Co se týká prohlídky vozidla, které se jednatel žalobce účastnil, tak protože bylo deklarováno, že nájezd vozidla byl stanovený na 28 781 km a stejný údaj o nájezdu byl uvedený i na webových stránkách prodejce, jakož i v evidenčním listě vozidla a v předávacím protokole, tak přestože platí, že žalobce je podnikatelem (profesionálem), a že by si měl počínat při koupi vozidla i při jeho prohlídce obezřetně (§ 2103 věta prvá o. z.), tak uvedené ustanovení je nutné vykládat i v kontextu jeho věty druhé. Z ní je zjevné, že pokud byl žalobce prodávajícím ujištěný o tom, že má vozidlo deklarovaný malý nájezd, což by ve spojení s popisem vozidla a jeho prezentací znamenalo nájezd 28 781 km, tak uvedené ujištění nutně vedlo k tomu, že žalovaný za žalobcem uplatněnou vadu odpovídá. Soud tak nedal za pravdu straně žalované v tom smyslu, že by žalobce vyloženě jen svoji hrubou nedbalostí něco zanedbat, a že by zanedbání spočívalo v tom, že byť ve vozidle seděl, tak neprověřil obsah palubního počítače (kterým bylo vozidlo vybavené), či že vozidlo nenastartoval, a že se tedy nepřesvědčil o celkovém počtu najetých km a spokojil se tedy„ jen“ se sdělením a ubezpečením odpovědné osoby zastupující prodávajícího. Byť je téměř jisté, že úmyslem svědka [příjmení] ani žalovaného nebylo někoho oklamat, ale že v souvislosti s administrací prodeje došlo k „ k písařské chybě“ a následně i k „ nedorozumění“ stran rozsahu obecného pojmu„ malý nájezd“ vozidla, tak i přesto je žalovaného odpovědnost za vadu je dána.

32. I když nájezd v rozsahu 78 890 km nelze považoval za vyloženě malý, anebo za vyloženě velký, tak pro utvrzení jednatele žalobce v tom, že má vozidlo skutečně malý nájezd, tak v kontextu všech listin k vozidlu se vztahujícím, je jednoznačně na věc aplikovatelná věta druhá ustanovení § 2103 občanského zákoníku. Tedy odpovědnost žalovaného za vadu je v plném rozsahu dána. [jméno] soud posuzoval pohledem ustanovení § 2107 občanského zákoníku jako nepodstatné porušení smlouvy, za které žalobci náleží přiměřená sleva z kupní ceny.

33. Jelikož jsou práva z odpovědnosti za vady principiálně podobná náhradě škody, když na slevu z kupní ceny lze pohledem odpovědnosti za vady nahlížet jako na případ náhrady škody poskytnuté v penězích, tak i její výše by měla fakticky odpovídat dorovnání hodnoty věci/vozidla, do výše, jakou by věc/vozidlo mělo, kdyby vadou vůbec zatížené nebylo.

34. Za tím účelem, tedy za účelem stanovení výše potencionální slevy, soud ve věci ustanovil znalce, který poměrně podrobně vysvětlil, jakým způsobem postupoval při stanovení ceny vozidla s vyšším nájezdem, která z logiky věci musela být nižší při vyšším nájezdu vozidla (s ohledem na amortizaci za ujeté km), než byla cena, na které se strany dohodly. Ta byla pro znalce určující pro další znalecké zkoumání. Pro stanovení časové ceny a provedené redukci koeficientem 0,69, s přihlédnutím k ceně realizované v dražbě, jako ceně obvyklé, znalec stanovil obvyklou cenu vozidla s nájezdem 78 890 km na 276 000 Kč s DPH. K uvedenému postupu znalce soud uvádí, že znalecký posudek i jeho závěry považuje ze srozumitelné, jasné a přesvědčivé. Soud v posudku žádné nelogičnosti neshledal a se závěry znaleckého posudku se ztotožnil a mohl z nich vyjít i při stanovení přiměřené slevy vozidla.

35. Pokud se žalobce domáhal přiměřené slevy, tak pohledem soudu je daná rozdílem mezi cenou, za kterou bylo vozidlo realizováno a cenou, kterou stanovil znalec. Soud od realizované ceny vozidla ve výši 329 120 Kč s DPH odečetl cenu stanovenou znalcem ve výši 276 900 Kč s DPH. Rozdíl tedy činí částku 52 220 Kč. V uvedené výši soud shledal nárok žalobce důvodným, tedy takovým, který je možné žalobci po právu přiznat. S ohledem na skutečnost, že žalobce i nadále trval na úhradě částky 60 500 Kč, tak soud co do částky 8 280 Kč, o kterou převyšoval nárok žalobce slevu soudem za využití znaleckého zkoumání určenou, žalobu zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku. Naopak v rozsahu částky 52 200 Kč soud nárok žalobci přisoudil. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.

36. Co se týká úroku z prodlení, tak ten soud žalobci přisoudil od 11. 2. 2021, když dospěl k závěru, že takto lépe odpovídá skutečnému počátku prodlení strany žalované. Tudíž za období od 16. 12. 2020 do 10. 2. 2021 jej shledal nedůvodným a v uvedeném rozsahu žalobu také zamítnut (výrok II. rozsudku). Soud totiž dospěl k závěru, že stran počátku prodlení je možné vyjít ze soudem uvedeného pozdějšího data, tedy od 11. 2. 2021, neboť přestože tu snížená hodnota vozidla byla od samého počátku (od koupě vozidla), nemá soud za to, že by již od uvedeného data mělo skutečně k prodlení žalovaného dojít. Prakticky tedy dnem následujícím poté, co vozidlo bylo dne 4. 12. 2020 prodáno/vydraženo, případně dne 16. 12. 2020, byť k uvedenému datu měl žalobce podle kuní smlouvy vozidlo získat. Počátek prodlení soud neshledává ani ve dni následujícím od provedení„ první“ reklamace. Naopak počátek prodlení soud dává do souvislosti s tím, kdy žalobce uplatnil nárok na slevu z kupní ceny a tu žádal uhradit. To se stalo přípisem zaslaným žalovanému dne 5. 2. 2021. Z uvedeného přípisu je zjevné, že žalobce požaduje částku 50 000 Kč + DPH. Pohledem ustanovení občanského zákoníku, týkajícího se plnění (§ 1958, § 1959 o. z.), je možné dospět k závěru, že žalobce žádal o úhradu ihned, tudíž do 5 dnů. Soud proto uzavírá, že správným datem a datem, které nejlépe odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů ve vztahu k úroku z prodlení, je právě datum 11. 2. 2021. Od uvedeného data žalobci úrok z prodlení z částky 52 220 Kč náleží.

37. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak protože byl žalobce z větší části ve věci procesně úspěšný, přiznal mu soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozdíl mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem. Při stanovení výše procesních úspěchu a neúspěchu soud vyšel z částek 52 220 Kč a 8 280 Kč, tedy z výsledků řízení. Jinak řečeno, procesně úspěšný byl žalobce v rozsahu 86 % a neúspěšný co do 14 %. Čistý procesní úspěch tak žalobce zaznamenal v rozsahu 72 % z jemu vzniklých nákladů řízení.

38. Při plném procesním úspěchu by žalobci náležela náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 3 025 Kč. Dále za odměna ve výši 3 540 Kč za: převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, vyjádření se ze dne 5. 11. 2021 a ze dne 2. 3. 2022 a za 3x účast u jednání, tedy celkem 28 320 Kč. Zároveň by žalobci náležel za tytéž úkony právní služby paušál ve výši 8x 300 Kč podle § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 2 400 Kč. Žalobci vzniklo také právo na náhradu za promeškaný čas v rozsahu 24 půl hodin po 100 Kč strávených na cestě k procesnímu soudu (§ 14 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobci náleží i jím účtované cestovné na trase Teplice – Brno při ujeté vzdálenosti 294,5 km (tam a zpět jde o vzdálenost 589 km) vykonané vozem 9U34110 Toyota, Axit o průměrné spotřebě 3,9 litru benzínu natural 95 na 100 km. Za jednání nařízené na den 16. 2. 2022 žalobci náleží při vyhláškové ceně 37,10 Kč na 1 litr benzinu natural 95 (vyhl. č. 511/2021 Sb.) náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 852 Kč a za opotřebení vozidla při koeficientu 4,7 Kč částka 2 768 Kč. Za spotřebované pohonné hmoty k v pořadí ke druhému ve věci nařízenému jednání na den 20. 5. 2022, vykonané týmž vozidlem, žalobci náleží při vyhláškové ceně 44,50 Kč za 1 litru benzinu natural 95 částka 1 022 Kč a náhrada za amortizaci vozidla ve výši 2 768 Kč. Celkem tedy 40 530. Dále žalobci náleží účtované DPH z poskytnutých právních služeb žalobcem účtovaných ve výši 6 955 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy i se soudním poplatkem jde o částku 50 965 Kč.

39. Co se týká náhrady nákladů řízení, které vznikly ČR – Městskému soudu v Brně, tak jelikož znalec za účast u jednání ničeho neúčtoval a za vyhotovení znaleckého posudku nárokoval jen částku 3 150 Kč, tak s přihlédnutím k tomu, že 2 000 Kč uhradil žalobce zálohově a tato záloha byla znalci vyplacená, promítl soud uvedenou částku do vlastních nákladů řízení ve vztahu mezi k žalobcem a žalovaným. Tudíž celkové náklady, které žalobci vznikly, soud stanovil na částku 52 965 Kč.

40. Při zohlednění tzv. čistého procesního úspěchu ve výši 72 % žalobci náleží částka 38 135 Kč Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.

41. Zbylou částku znalečného ve výši 1 150 Kč soud rozdělil poměrem procesního úspěchu mezi žalobce a žalovaného, kterým uložil, aby ve lhůtě 15 dnů ČR – Městskému soudu v Brně také náklady uhradili, neboť ty soud/stát zálohově prozatím nesl. Tzn., že žalobci byla uložená povinnost zaplatit státu částku ve výši 161 Kč a žalovanému částku ve výši 989 Kč, odpovídající poměru jejich procesních úspěchů ve věci samé.

42. Lhůty k plnění byly soudem stanovené jako 15 denní, neboť tak lépe odpovídají možnosti provedení řádné a dobrovolné úhrady dluhu (respektování rozhodnutí soudu), než obvyklá lhůta 3 denní (§ 160 o. s. ř.).