41 C 85/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 899 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 997 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 997 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 902 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 122,93 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 902 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 954 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 899 Kč s úrokem z prodlení ve výši 122,93 Kč za období od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 16 899 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, jakož i vzniklé náklady řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že s žalovanou dne 17. 7. 2023 uzavřel distančním způsobem úvěrovou smlouvu. Stalo se tak za využití internetových stránek společnosti , právnická osoba, ., www.kamali.cz. Na základě podané žádosti a po prověření úvěruschopnosti žalované byl žalované zaslán podpisový SMS kód. Následně se žalovaná za využití osobních dokladů řádně identifikovala a doklad totožnosti vložila do systému žalobce. Při využití verifikační platby ve výši 1 Kč byl identifikován účet žalované. Poté jí mohly být finanční prostředky poskytnuté. Ty se žalovaná zavázala splatit ve 24měsíčních splátkách. Své povinnosti však nedostála, když na čerpané finanční prostředky uhradila jen částku 3 Kč. Žalobce dále uvedl, že k dispozici nemá listiny prokazující výši příjmů žalované, anebo výpisy z jejího účtu prokazující například její pravidelné měsíční výdaje. Žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu. Protože k dobrovolnému plnění nedošlo, nezbylo než podat žalobu k soudu.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti za využití ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, a to na základě obsahu spisu a ve věci provedeného dokazování.

3. Ze standardního formuláře žalobce, týkajícího se informací o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, jaké základní parametry úvěr měl a jaké povinnosti si strany vůči sobě navzájem sjednaly. Ze samotné úvěrové smlouvy bylo soudem zjištěno, že ta byla uzavřená mezi žalobcem a žalovanou, které byla poskytnutá částka 10 000 Kč. Sjednáno bylo, že k úhradě dluhu dojede ve 24měsíčních splátkách. Strany si dále ujednaly možnost zesplatnění úvěru pro případ, kdyby nebyly uhrazené více než dvě splátky. Z výpisu a čerpání splátek a úhrad se podává, že žalovaná v průběhu smluvního vztahu uhradila jen částku 3 Kč. Pokud měla být prověřená bonita žalované, tak z č. l. 36 spisu vyplývá, že výše příjmů žalované měla činit částku 22 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla pracovat v zaměstnaneckém poměru, když příjem ostatních členů domácnosti měl činit částku 8 000 Kč. Splátky jiným společnostem měly činit částku 3 500 Kč měsíčně. Z potvrzení o úhradě 1 Kč vyplývá, že žalovaná prostřednictvím svého účtu žalobci zaplatila 1 Kč, čímž osvědčila, že jde o její bankovní účet, a že právě na ten jí mají být sjednané finanční prostředky zaslány. Z č. l. 37 spisu – bankovního výpisu žalobce vyplývá, že částka 10 000 Kč byla žalované zaslána na její účet. Zároveň doložila a do systému nahrála doklady totožnosti. Zde občanský průkaz, kterým se náležitě identifikovala. Žalobce za využití své metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta přiblížil proces, který má obecně nastavený za účelem prověření bonity klienta.

4. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Po provedeném dokazování soud uvádí, že s ohledem na stranami sporu podepsanou smlouvu o úvěru a osobní doklad žalované i bankovní výpisy, mohlo být postavené najisto, že smluvní vztah byl mezi stranami sporu řádně sjednán ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.). Prokázané tedy bylo, že to byla právě žalovaná, která s žalobcem úvěrovou smlouvu uzavřela. Pro založené bankovní výpisy bylo rovněž prokázané, že žalovaná na svůj účet od žalobce obdržela částku 10 000 Kč. Tudíž sjednané finanční prostředky řádně čerpala. Více méně logicky popsané a doložené bylo i to (v komplexu ostatních ve věci provedených listinných důkazů), že žalovaná po dobu sjednaného smluvního vztahu žalobci na dluh zaplatila jen 3 Kč. To, že by žalovaná uhradila cokoliv na rámec uvedené částky v řízení prokázané nebylo a ani z žádného listinného důkazu to nevyplývalo. Soud proto mohl důvodně vyjít z tvrzení žalobce, že na čerpanou částku byly ze strany žalované zaplaceny jen 3 Kč. Platba 1 Kč byla verifikací osvědčující, že šlo v případě čerpání úvěru právě o žalovanou. Platba 2 Kč osvědčila, že žalovaná 2x požádala o prodloužení splatnosti úvěru. Opak, tedy jakákoliv další úhrada na dluh nebyla v řízení prokázaná. Dlužno dodat, že v uvedeném ohledu tížilo důkazní břemeno žalovanou.

12. Soud dále uvádí, že žalobce naopak tížilo břemeno důkazní, a to mimo jiné v tom ohledu, že bylo na žalobci, aby v řízení prokázal, že řádně prověřil úvěruschopnost žalované (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). To se žalobci ani přes jím doložené obecné metodiky a obecné popisy jejich obvyklého postupu ve vztahu k potenciálním klientům, zde žalované, nepodařilo. Jinak řečeno, žalobce neměl k dispozici žádný relevantní důkaz, jako potvrzení o výši měsíčních příjmů a výdajů žalované, výpisy z účtu, měsíční fakturaci, mzdový list, inkaso/SIPO apod., které by v duchu zákonné úpravy prokazovaly skutečné finanční možnosti žalované v době poskytnutí úvěru. O povinnosti uvedené skutečnosti prokázat byl žalobce soudem ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. poučený. Žalobce však v popsaném ohledu důkazní břemeno neunesl. Proto soud mohl žalobci přiznat jen částku ve výši bezdůvodného obohacení, neboť na sjednanou úvěrovou smlouvu nemohlo být soudem nahlíženo jako na smlouvu platnou (§ 580 občanského zákoníku).

13. Za situace, že soud uplatněný nárok hodnotil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991, § 2993 občanského zákoníku a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), tak od reálně žalované poskytnuté částky 10 000 Kč odečetl prokazatelně žalovanou zaplacené 3 Kč. Tudíž výše bezdůvodného obohacení činila částku 9 997 Kč. Tu soud žalobci výrokem I. rozsudku přisoudil. Žalobci náleží i úroky z prodlení z uvedené částky jdoucí, neboť se žalovaná do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostala. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

15. Co se týká výroku III. rozsudku, tak v něm soud zohlednil jak procesní úspěch žalobce, tak i procení úspěch žalované. Žalobce byl v řízení úspěšný co do 60 % tarifní hodnoty/předmětu řízení, počítané jen z jistiny bez přihlédnutí k příslušenství pohledávky a neúspěšný co do 40 % z předmětu řízení (opět bez přihlédnutí k příslušenství pohledávky).

16. V případě plného procesního úspěchu by žalobci náležela náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za čtyři úkony právní služby, spočívající v: převzetí věci, sepisu žaloby, zaslání předžalobní výzvy a účasti u jednání. Za první tři první úkony právní služby žalobci náleží odměna ve výši po 300 Kč za úkon, a to podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále žalobci náleží tři paušály po 100 Kč za tytéž úkony právní služby (§ 14b odst. 5 citované vyhlášky). Za účast u jednání mohl soud žalobci (za využití ustanovení § 7 citované vyhlášky) přiznat odměnu ve výši 1 780 Kč a jeden paušál ve výši 300 Kč (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Dále žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 689 Kč. Celkem tedy 4 769 Kč.

17. S ohledem na dílčí procesní úspěch žalobce mu podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží jen poměrná část jemu vzniklých nákladů řízení. Ta odpovídá jeho čistému procesnímu úspěchu, který dosáhnul 20 % (60 % - 40 %) z celkových nákladů řízení, tedy částky 954 Kč.