41 C 88/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 131,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 858,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 564,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 721,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 858,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 15 % ročně z částky 11 858,97 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, podle které měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 272,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 487,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 737,90 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 272,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 15 % ročně z částky 15 272,70 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí podle, kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částky, úroky, úroky z prodlení, kapitalizované úroky a úroky z prodlení tak, jak jsou uvedené ve výroku I. a II. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 13. 8. 2021 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, , na jejímž základě čerpal od věřitele finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se zavázal zaplatit s navýšením o 23 861 Kč. Vše mělo být zaplacené v 18měsíčních splátkách po 2 677 Kč, když poslední splátka měla být uhrazená dne 14. 5. 2023. Žalovaný měl podle tvrzení žalobce v průběhu smluvního vztahu na dluh zaplatit celkem částku 28 950 Kč. Jelikož však neuhradil vše, jak to bylo sjednané, vzniknul žalobci nárok na zaplacení částky 11 858,97 Kč s příslušenstvím. Žalobce také odkázal na skutečnost, že má za to, že jeho právní předchůdce řádným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného. Ta byla podložená jak pracovní smlouvou, tak i výplatními páskami žalovaného za poslední 3 měsíce a podnájemní smlouvou. I proto je možné žalobci dlužné plnění v plné výši přisoudit, když pohledávku za žalovaným do svého majetku nabyl v souladu s uzavřenou postupní smlouvou.

2. Co se týká druhého z žalovaných nároků, tak i ten měl žalobci vzniknout po právu, a to v souvislosti s tím, že dne 31. 5. 2021 byla mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, a žalovaným uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, . I v tomto případě byla řádně prověřená úvěruschopnost žalovaného. Na základě uvedené smlouvy žalovaný čerpal částku 25 000 Kč, kterou se věřiteli zavázal splatit v 21měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Mimo částku čerpaného úvěru, měl žalovaný věřiteli uhradit ještě částku 33 518 Kč, a to na různorodých poplatcích a úrocích. Protože na čerpané finanční prostředky žalovaný uhradil jen částku 35 541 Kč, nikoliv vše stranami sjednané, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným do majetku současného žalobce. Dle žalobce měla být i v tomto případě majetková situace žalovaného řádně stran úvěruschopnosti prověřená a doložená pracovní smlouvou, ale i potvrzením o výši příjmu za duben 2021. Proto i tento nárok může být žalobci přisouzený.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Na výzvu ve smyslu ustanovení 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný nereagoval. Protože žalobce i žalovaný fakticky souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání, rozhodoval soud o nárocích tzv. bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), když ve věci rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.

4. Z listin do spisu založených byl zjištěný následující skutkový stav věci.

5. Z výplatního listu žalovaného za období května 2021 od společnosti , právnická osoba, ., bylo soudem zjištěno, že žalovanému náležela za uvedený měsíc mzda ve výši 16 009 Kč a za červen 2021 mzda ve výši 11 226 Kč.

6. Ze smlouvy o nájmu se podává, že ji uzavřela pronajímatelka , tituly před jménem, , jméno FO, s nájemcem, žalovaným , Jméno žalovaného, , který užíval byt na , adresa, , když výše nájemného činila částku 12 500 Kč. Z dohody o odpovědnosti ve spojení s pracovní smlouvou bylo zjištěno, že žalovaný měl pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ., a to již od roku 2018. Přičemž výše jeho hrubé měsíční mzdy činila částku 14 900 Kč. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 28. 4. 2021 se podává, že společnost , právnická osoba, . potvrdila, že výše mzdy žalovaného za poslední tři měsíce činila v čisté podobě částku 26 672 Kč měsíčně.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2021 (č. , hodnota, ) bylo soudem zjištěno, že byla uzavřená mezi , právnická osoba, , jako věřitelem a žalovaným, jakož dlužníkem. Na základě uvedené smlouvy žalovaný obdržel v hotovosti částku 22 000 Kč, kterou se zavázal věřiteli uhradit v 18měsíčních splátkách po 2 677 Kč, a to společně s navýšením o částku 23 861 Kč, když částka 17 842 Kč představovala úrok, částka 1 500 Kč úplatu za zprostředkování úvěru, částka 4 519 Kč poplatek za flexibilní splácení. , adresa, obsahu smlouvy činila úroková sazba 86 % ročně.

8. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 12. 8. 2021 uzavřené dne 31. 5. 2021 se podává, že jeho čistý příjem měl činit částku 13 617 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti částku 19 580 Kč měsíčně s tím, že měly být věřiteli předložené výplatní pásky za květen a červen, pracovní smlouva. Výše odhadovaných měsíčních nákladů činila částku 8 300 Kč a interní splátky pak částku 3 870 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pod č. , hodnota, se podává, že byla uzavřená mezi , právnická osoba, a žalovaným a týkala se poskytnutí finančních prostředků ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit, a to včetně navýšení o částku 30 809 Kč. Celkem tedy 58 518 Kč. , adresa, 103 Kč představovala úroky, částka ve výši 1 500 Kč byla účtovaná za zpracování spotřebitelského úvěru a částka 5 206 Kč byla účtována za poskytnutí možnosti flexibilního splácení. Vše mělo být uhrazené ve 21 splátkách po 2 787 Kč měsíčně.

10. Ze zákaznické karty k uvedenému úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že výše jeho příjmů dosáhla částky 26 672 Kč měsíčně. Výše druhého příjmu domácnosti pak činní 19 000 Kč měsíčně. Celkem částku 45 672 Kč měsíčně, přičemž interní měsíční splátky žalovaného činily částku 3 508 Kč a měsíční výdaje žalovaného představovaly částku 4 250 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek je zjevné, že obě pohledávky byly dne 27. 1. 2025 postoupené do majetku současného žalobce, což bylo žalovanému také dáno na vědomí. Zároveň byl žalovaný vyzván na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě dluhu.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. S ohledem na obsah shora uvedených listinných důkazů, ale i skutkových tvrzení žalobce, soud konstatuje, že žaloba nebyla podaná po právu. Proto byla jako nedůvodná zamítnutá, a to z důvodů níže uvedených.

18. Soud má zároveň za to a v řízení to bylo postavené na jisto, že se pohledávky za žalovaným do majetku žalobce dostaly, a že žalobce je osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu.

19. Soud se v této věci předně zabýval tím, zda oba smluvní vztahy platně vznikly, zda byla řádně prověřená úvěruschopnost žalovaného a zda nárok uplatněný touto žalobou není nárokem lichevním.

20. Co se týká obsahu obou úvěrových smluv (§ 2395 občanského zákoníku), tak ty byly uzavřené mezi podnikatelem na straně jedné (§ 420 občanského zákoníku) a spotřebitelem, žalovaným na straně druhé (§ 419 občanského zákoníku), když výše spotřebitelových doložených příjmů, ve světle jeho výdajů, s ohledem na výši měsíčního nájemného, nebyla rozhodně nějaká nadstandardní a pro soud přesvědčivá, a to i pohledem podmínek stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru.

21. Přesně řečeno, aby mohly být žalovanému finanční prostředky zapůjčené v souladu s právem, měly být věrohodně doložené jak jeho příjmy, tak i jeho výdaje, neboť výše jakýchkoliv „dalších příjmů domácnosti“, případně existence spoludlužníka apod. nebyla žalobcem ani přes výzvu a dané poučení ve smyslu ustanovení § 5, § 101 o. s. ř. řádně doložená. Nadto ani reálný obsah výplatních pásek neodpovídal tomu, aby mohly být úvěry žalovanému (pohledem práva) poskytnuté. I pro výši částky doloženého hrazeného nájemného, ale i obecných cen za služby s nájmem souvisejících, nemělo být věřitelem postupovaná takto benevolentně, případně měly být příjmy celé hypotetické domácnosti řádně doložené.

22. Soud vzal také do úvahy i to, jaké částky v průběhu smluvního vztahu žalovaný žalobci/právnímu předchůdci zaplatil, a to podle tvrzení žalobce a tzv. tabulek umoření, neboť i tuto záležitost soud v rámci úplnosti posuzuje a zvažuje. V daném případě byla jistina obou úvěrů věřiteli fakticky již zaplacená, a to částkami ve výši 28 950 Kč a ve výši 33 541 Kč. Soud také nepřehlédnul, že se žalovaný, jako spotřebitel, zavázal k úhradě poměrně vysokých částek, a že pohledem uvedeného úročení dosáhly úroky 86 % ročně.

23. Dle názoru nalézacího soudu žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěrech splnil, neboť jelikož věřitel podcenil a špatně vyhodnotil majetkovou situaci žalovaného, tak soud nemohl na smluvní vztahy nahlížet jinak než jako na smlouvy neplatné, ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Zároveň je jasné, že žalovaný výši reálného bezdůvodného obohacení, tedy zapůjčené jistiny dluhu věřiteli/žalobci již uhradil.

24. Jinak řečeno, soud dospěl, a to s ohledem na listiny, kterými byly prokazované majetkové poměry žalovaného, včetně jeho nezbytných nákladů na bydlení, že jsou obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. Nadto s ohledem na roční výši úroků, které atakují hranici 90 %, soud shledal uvedené smlouvy neplatné i pro rozpor s dobrými mravy a zákonem, když smlouvy vnímá jako lichevní, které s protiví jak obsahu zákona o spotřebitelském úvěru, tak i obsahu občanského zákoníku (§ 580, § 588 a § 1810 a následující).

25. Nároky žalobce tedy byly právně kvalifikované jako nároky na vydání bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, ale i ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že částky, které žalovaný čerpal podle obsahu smluv o úvěrech již byly v minulosti zaplacené, tak oba žalobou uplatněné nároky zamítnul.

26. Náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když fakticky ve věci procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.