41 C 93/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené anonymizováno jméno příjmení, advokátem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 509.197,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 20.000 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1.000 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.808,65 Kč a co do 23,90 % úroku ročně z částky 20.000 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 484.972,50 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ročně ve výši 19.914,19 Kč a 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 484.972,50 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 3.225 Kč a co do kapitalizovaného úroku ve výši 58.656,64 Kč a co do 10,94 % úroku ročně z částky 484.972 od 23. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40.060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.808,65 Kč, 23 % úrok ročně z částky 20.000 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.000 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení. K uvedenému nároku žalobce uvedl, že na základě žádosti o poskytnutí kreditní karty a k ní se vztahujícímu akceptačnímu dopisu ze dne 5. 5. 2015 byla mezi žalovanou a společností právnická osoba uzavřená smlouva o jejím vydání, na základě které byla žalované kreditní karta s celkovým úvěrovým rámcem do výše 20.000 Kč poskytnutá. Uvedenou částku žalovaná vyčerpala. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušovala své povinnosti a čerpané finanční prostředky nevracela, využil žalobce svého práva a prohlásil dopisem ze dne 9. 5. 2018 celou částku úvěru včetně příslušenství za splatnou, když žalovanou vyzval k úhradě vzniklého dluhu. Zároveň dne 22. 3. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na současného žalobce. Dlužná částka na jistině činí částku 20.000 Kč, na neuhrazených poplatcích částku 1.000 Kč, když příslušenství pohledávky se skládá z neuhrazeného úroku ve výši 2.808,65 Kč, úroku a úroku z prodlení. Dále žalobce uvedl, že dne 23. 7. 2014 byla podle žádosti, která byla akceptovaná ze strany společnosti právnická osoba, poskytnutá žalované částka 730.000 Kč, když k datu podání žaloby činila nesplacená částka jistiny úvěru částku 484.972,50 Kč. V řízení žalobce z titulu v pořadí druhého nároku požaduje úroky a úroky z prodlení, jdoucí z částky 488.197,50 Kč. Dále kapitalizovaný úrok ve výši 56.656,64 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 19.914,19 Kč, 10,93 % úrok z částky 484.972,50 Kč od 23. 3. 2019 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 484.972,50 Kč do 23. 3. 2019 do zaplacení. Protože ani druhý nárok nebyl splácen žalovanou řádně a včas, byla pohledávka za žalovanou prohlášená za splatnou k datu 9. 5. 2018 a následně postoupená (dne 22. 3. 2019) do majetku současného žalobce.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Ze strany soudu, byť byla žalovaná obesílána na všechny soudu známé adresy, anebo adresy, které vyplývají z obsahu spisu a smluvní dokumentace účastníků řízení i základních registrů, tak se jí nikdy soudní zásilku nepodařilo doručit způsobem, aby si ji žalovaná osobně převzala. Ovšem zásilky byly žalované zaslány způsobem, odpovídající obsahu občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb., dále jen„ o. s. ř.“). Proto soud mohl ve věci jednal v její nepřítomnosti a nakonec ve věci rozhodnout na základě obsahu spisu a provedeného dokazování.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci:

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr podané žalovanou u právnická osoba je zjevné, že žalovaná s platem 25.000 Kč měsíčně žádala o poskytnutí úvěru ve výši 730.000 Kč s měsíční splátkou 11.504 Kč. Úvěr by měl být splácen 96 splátkami, když první splátka měla být zaplacená k datu 22. 8. 2014 a poslední splátka k datu 22. 7. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,90 % ročně. Úvěrová smlouva byla uzavřená dne 23. 7. 2014.

5. Z doplněné žádosti o spotřebitelský úvěr – konsolidace vyplývá, jaké částky a ve vztahu k jakému úvěru bude žalovaná, resp. právnická osoba za žalovanou hradit ve prospěch jejich věřitelů. Zjevné je, že konsolidací se sníží celkové náklady na obstarání dluhů žalované. právnická osoba měla být uhrazená částka 434.009 Kč a dále částka 46.350 Kč, právnická osoba částky: 113.710 Kč, 41.200 Kč a 10.300 Kč, Citibank Europe pls, organizační složka částka 24.720 Kč, právnická osoba částka 30.900 Kč.

6. Z akceptačního dopisu právnická osoba vyplývá, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 730.00 Kč s úrokovou sazbou 10,94 % ročně, při výši měsíční splátky včetně pojištění 12.079 Kč.

7. Ze zesplatnění úvěru číslo bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 503.161 Kč do 15 dnů ode dne převzetí tohoto prohlášení, přičemž na jistině do splatnosti šlo o částku 463.409,38 Kč. Jistina po splatnosti činila 21.563,12 Kč. Stejně pak došlo k prohlášení o zesplatnění úvěru z kreditní karty dopisem ze dne 9. 2018, který byl žalované adresovaný, a to jak na adresu adresa, tak i na ulice a číslo v obec.

8. Z interního příkazu právnická osoba je zjevné, že jednotlivé částky tak, jak byly výše jmenovány, byly na účty různých subjektů (převážně bank), skutečně zaslány, a že částka 730.00 Kč byla skutečně žalované poskytnutá, a to formou úhrady jejích dluhů u jejích rozdílných věřitelů, jak bylo dohodnuto.

9. Z akceptačního dopisu, týkajícího se kreditní karty s limitem 20.000 Kč je patrné, že byl žalované poskytnut při platbě 23,90 %. Z výpisu z účtu žalované se podává, kdy a kolik žalovaná na svůj dluh vlastně hradila.

10. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr bylo zjištěno, že byl připravený dne 27. 4. 2015 a týkal se žalované. Z protokolu je patrné, které rejstříky byly ve vztahu k žalované lustrovány s tím, že bylo kalkulováno s jejím příjmem ve výši 25.000 Kč a se splátkami závazků ve výši 11.504 Kč. Dále pak s tím, že by měl úvěr (bez pojištění) s ostatními výdaji činit částku 9.800 Kč. S celkovými výdaji pak částku 21.304 Kč. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti (č. l. 58 spisu), ze dne 22. 4. 2014 vyplývá, že výše předchozích splátek úvěru činila částku 18.832 Kč měsíčně.

11. Ze vzorku výpisů z účtu založených na čl. 51 – 56 spisu se podává, že žalovaná průběžně částku 12.079 Kč na čerpané finanční prostředky hradila během let 2014, 2015, 2016 i 2017, když poslední platba byla připsána ve prospěch věřitele v únoru 2018.

12. Z podmínek pro vydání užívání kreditní karty bylo soudem zjištěno, jakým způsobem mělo dojít ke splácení s tím, že čerpané finanční prostředky z kreditní karty by měly být splácené průběžně každý měsíc, přičemž z čl. XI. vyplývá, že je smlouva považována za porušenou, nebude-li připsána každý měsíc řádná minimální splátka. Smluvní vztah pak může být ukončený. Zároveň může být i úvěr prohlášen za splatný. Podle čl. XIV, bod 4 platí, že jsou-li porušovány povinnosti splátky nehrazeny, v takovém případě je pak klient či žalovaný strana povinna dluh uhradit do 15ti dnů.

13. Z postupní smlouvy je patrné, že pohledávky za žalovanou byly postoupené do majetku současného žalobce, což vyplývá i z přílohy protokolu na č. l. 64.

14. Z bankovních výpisů na č. l. 66 – 72 spisu je zjevné, že žalovaná měla účet vedený u právnická osoba Z těchto výpisů v období roku 2018 naopak nevyplývá, že by žalovaná měla mít nějaký stálý příjem, anebo že by jí byly finanční prostředky pravidelně zaměstnavatelem zasílány.

15. Z lustrace ve vztahu k žalované je patrné a z informačního systému základních registrů vyplývá, že měla bydlet pod adresou adresa. Zároveň je zjevné, že by měla mít dceru jméno příjmení.

16. Z emailové komunikace žalobce se právnická osoba se podává, že ve vztahu k žalované provedli screening, na základě kterého měli standardním způsobem prověřit její úvěruschopnost. Protože nenarazili na nic zásadního, bylo možné ji úvěr poskytnout, což i učinili.

17. Z výzvy před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalovaná byla na adresu, na které se posledně zdržovala ulice a číslo v obec věřitelem obeslána s vyzvou k úhradě celého dluhu, který je požadován v této věci. Zároveň ze standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že ve vztahu k úvěru ve výši 730.000 Kč měly být žalované podány standardizované informace, jak je má na mysli zákon č. 145/2010 Sb.

18. Z výpisů z účtu žalované u právnická osoba v období od ledna 2014 (založených na č. l. 88 – 115) je zjevné, že nebyly zjištěny žádné relevantní informace pro danou věc, když na rozhodnutí soudu v této věci neměly žádný vliv.

19. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

21. Po provedeném dokazování soud uvádí, že žalobu shledal částečně důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

22. Ve věci samé nalézací soud posuzoval nárok jak pohledem judikatury vyšších soudů, tak i pohledem zákonné úpravy, tedy občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu, zda byly splněné všechny podmínky pro to, aby mohl být žalobci nárok v plné výši přisouzený, anebo zda jsou zde takové okolnosti, které by svědčily o protiprávním způsobu prověření úvěruschopnosti žalované, což by pohledem práva modifikovalo nárok žalobce do podoby nároku na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že v tomto ohledu byl žalobce řádně soudem poučený (§118a o. s. ř.), bylo jen na něm, aby prokázal jaké další úkony a kroky, ať již on, anebo jeho právní předchůdce ve vztahu k řádnému prověření majetkové situace žalované (a to jak na straně příjmů, tak i výdajů) před poskytnutím úvěru učinil (i). Pohledem do spisu založených listinných důkazů soud nárok neposoudil jako nárok mající svůj základ v závazkovém smluvním vztahu, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobce neprokázal, že by řádně majetkovou situaci žalované před poskytnutím vysokého úvěru řádně prověřil.

23. Jinak řečeno, soud v řízení nedospěl k závěru, že by bylo učiněno za dost ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. tedy, že by právní předchůdce žalobce měl s péčí řádného hospodáře, jako bankovní subjekt prověřil majetkové poměry a schopnosti žalované úvěr splácet, neboť z formuláře, který byl do spisu založený, jako protokol týkající se prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr, je zjevné, že dříve než byl úvěr poskytnutý, činila výše splatných závazků žalované částku 18.832 Kč. Poté, co měl být konsolidovaný úvěr poskytnut, měla dosáhnout měsíční splátka částky 11.504 Kč. S přihlédnutím k pojištění, které platila ve vztahu k úvěru ve výši 730.000 Kč, činila měsíční splátka úvěru částku 12.000 Kč. Zároveň bylo kalkulováno s výdaji ve výši 9.800 Kč a s příjmy ve výši 25.000 Kč. Pohledem obsahu protokolu je také zjevné, že žalovaná měla pracovat v zaměstnaneckém poměru. Ovšem uvedené bylo jen konstatováno ve shora uvedeném protokolu/formuláři či v žádosti o úvěr, ale nebylo to ničím v průběhu řízení doložené. Z toho rozhodně nelze usuzovat na to, že by došlo k řádnému prověření skutečných majetkových poměrů žalované. Protože žalobcem nebyla předložená pracovní smlouva, platební výměr, anebo mzdový výměr žalované a nebyly soudu předložené ani žádné výpisy z účtu žalované prokazující např., že ve třech po sobě jdoucích měsících dosahovala deklarovaného výdělku, jaká byla její pracovní pozice, zda měla mít se zaměstnavatelem uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, zda vlastní nějaký jiný cenný majetek apod., nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. V uvedeném ohledu právní předchůdce žalobce na své povinnosti zcela rezignoval. Tvrdit, že vše bylo prověřeno v databázích, je sice možné, ovšem ve vztahu k této věci nic neříkající a nic neprokazující.

24. Obecně platí, že v civilním soudním řízení je rozhodováno na základě provedených důkazů. Jen účastník řízení, který unese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, může být ve v řízení procesně úspěšný. Postup žalobce/jeho právního předchůdce, coby věřitelů žalovaného neumožňuje (pohledem provedeného dokazování) dospět k závěru, že šlo o řádný postup vedoucí k prověření komplexní majetkové situace žalované. Naopak, na základě do spisu založených důkazů je zarážející, že pokud žalovaná splácela více než číslo měsíčně a konsolidovaný úvěr by jí skutečně pomohl, což lze vidět i z úspory přesahující 6.000 Kč, že se původní úvěrující banka vůbec nesnažila hodnověrně prověřit majetkové poměry žalované a šla do rizika a poskytnula jí mnoha set tisícový úvěr na základě v zásadě neprověřených informací ohledně majetkových možností žalované. Takový postup pak soud nemůže považován za souladný s právní úpravou. Stejné platí i ve vztahu k výdajům, které jsou v listinných důkazech věřitele jen obecně konstatovány bez toho, aby byly čímkoliv podložené, např. výpisem z účtu, zachycujícího pravidelné měsíční výdaje žalované, tedy platby, které se pravidelně každý měsíc opakují. S přihlédnutím k obsahu evidence obyvatel, ze které je zjevné, že žalovaná má dceru, je jasné, že náklady žalované musely vznikat i v souvislosti s její výživou.

25. Na tomto místě soud opakuje, že při poskytnutí úvěru ze strany právnická osoba nebylo postupováno řádně a profesionálně při prověření majetkových možností žalované ve smyslu její úvěruschopnosti. Soud tak nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení (§ 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb.). Jen to mohlo být žalobci v souladu s právem přiznáno. Výše bezdůvodného obohacení vyplývá z výroku I. a III. tohoto rozsudku. Naopak nárok byl zamítnutý co do částek bezdůvodné obohacení převyšující (výroky II. a IV. rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že ve výrocích I. a III. soud zohlednil veškeré částky, které podle skutkových tvrzení a podle předložených důkazů měla žalovaná žalobci (jeho právnímu předchůdci) poskytnout. Jelikož se žalovaná do prodlení dostala, mohl být žalobci přiznán i úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku za využití nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že byly přiznány ve věci převážně úspěšnému žalobci. Při výpočtu žalobci vzniklých nákladů řízení soud zohlednil úspěšnost žalobce pohledem výroků I. a III. rozsudku včetně kapitalizovaného příslušenství k datu vyhlášení rozsudku oproti jeho procesnímu neúspěchu, danému součtem zamítnutých částek ve výrocích II. a IV. rozsudku, včetně kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodnutí soudu. Přesně řečeno, žalobce byl procesně úspěšný co do součtu částek 20.000 Kč, 8,5% úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč od 23. 3. 2019 do 28. 6. 2021, tedy co do částky 3.861,99 Kč, částky 484.972,50 Kč, částky 19.914 a 9 % úroku z prodlení ročně z částky 484.972,50 Kč od 23. 3. 2019 do 28. 6. 2021, tedy co do částky 99.133,69 Kč Celkem jde o částku 627.882,37 Kč. Neúspěšný byl naopak žalobce co do částky 1.000 Kč, částky 2.808,65 Kč, 23,90% úroku z částky 20.000 od 23. 3. 2019 do 28. 6. 2021, tedy co do částky 10.856,49 Kč, částky 3.225 Kč, 58.656,64 Kč a 10,94% úroku z částky 484.972,50 Kč do 23. 3. 2019 do 28. 6. 2021, tedy co do částky 120.502,51 Kč Celkem jde o částku 197.049,29 Kč. Pohledem procesního úspěchu byl žalobce úspěšný co do 76% z výše předmětu řízení k datu vyhlášení rozhodnutí a neúspěšný co do 24 % z výše předmětu řízení k datu vyhlášení rozhodnutí. Jeho čistý procesní úspěch tak představuje 52% z jemu účelně vzniklých nákladů řízení.

27. Účelně vynaložené náklady řízení představují: žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 20.368 Kč, náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ve výši po 10.340 Kč za úkon, a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu, a za dvojí účast u jednání. Dále žalobci náleží odměna ve výši 5.170 Kč za předžalobní upomínku. Žalobci také náleží paušální náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby, tj. 5 x 300 Kč (podle ustanovení § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 9.802,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 77.037,52 Kč. S přihlédnutím k čistému procesnímu úspěchu tak žalobci náleží na nákladech řízení částka 40.060 Kč (výrokem V. rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.