41 EVC 1/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně , země zastoupená obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa , země adresa pro doručování: adresa , země proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupenému advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa o zaplacení částky 2.061,69 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 912 EUR s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 912 EUR od 3. 6. 2020 do zaplacení, vše do 10 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1.149 Eur od 21. 11. 2019 do zaplacení a co do 8 % úroku z prodlení ročně z částky 912 Eur od 20. 11. 2019 do 2. 6. 2020, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.317 Kč do 10 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.061,69 EUR s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 912 EUR od 20. 11. 2019 do zaplacení a 8 % úrok z prodlení ročně z částky 1.149,69 EUR od 21. 11. 2019 do zaplacení. V rámci následného odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že si u žalovaného dne 20. 11. 2019 zakoupila pobyt v hotelu Expo Congress Hotel za částku 912 EUR a za provedenou úhradu od žalovaného obdržela 4 kupony. Každý z kuponů měl v sobě obsažený pobytový balíček na 4 dny pro dvě osoby a dítě ve standardním pokoji s polopenzí (snídaní formou bufetu a s 2chodovou večeří), jakož i další služby na kuponu uvedené. Poté, za využití uvedených kuponů, došlo z její strany k rezervaci pobytu v termínu od 1. 7. 2020 do 4. 7. 2020. Dne 12. 6. 2020 však žalobkyně obdržela email od žalovaného s tím, že je hotelová restaurace uzavřená. Je ale možné provést přerezervaci na jiný vhodný termín, aby bylo stravování dostupné přímo v hotelu. Protože v jejich skupině byly i starší a invalidní osoby, sdělila, že požaduje vrácení celé zaplacené částky bez účtovaných storno poplatků. To však žalovaný akceptovat nechtěl. Prostřednictvím žalovaného však došlo ke změně termínu pobytu v hotelu Expo Congress Hotel na termín od 8. 7. 2021 do 11. 7. 2021. Protože žalovaný nebyl ani následně ohledně dalších informací o novém termínu pobytu žalobkyně aktivní, dotázala se přímo hotelu. Když zjistila, že večeře ani v nově rezervovaném termínu neposkytují, a že hotel požaduje po klientech potvrzení o očkování, nebyl pobyt pro jejich skupinu uskutečnitelný. Hotelu se dotazovala i z toho důvodu, protože ji žalovaný neustále tlačil ke změně termínu pobytu, přestože chtěla smluvní vztah ukončit a vrátit zaplacenou cenu pobytu. Žalobkyně dále uvedla, že měla za to, že smluvní vztahy s žalovaným řádně ukončila emailem ze dne 2. 6. 2020.

2. Co se týká v pořadí druhé rezervace pobytu v hotelu Park Inn by Radisson Zalakaros Resort Spa, tak ohledně něj žalobkyně u žalovaného zakoupila pobyt dne 21. 11. 2019 za cenu 29.340 Kč (1.149,69 EUR). Nato od žalovaného obdržela 6 kuponů, každý z kuponů obsahoval balíček na ubytování na tři dny pro jednu osobu, se stravou all inclusive a dalšími službami na kuponu uvedenými. Dne 29. 11. 2019 žalobkyně provedla závaznou rezervaci u hotelu pro období od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020. S ohledem na skutečnost, že byl dne 16. 3. 2020 vyhlášený nouzový stav usnesením Vlády Slovenské republiky, který byl ukončený až dne 13. 6. 2020, nebylo možné vycestovat a pobyt realizovat. Z toho důvodu požádala o vrácení platby, jak o tom svědčí email ze dne 2. 6. 2020. Žalovaný však nabízel jen možnost stornování kuponu s poplatkem, jeho výměnu za jiný pobyt, prodloužení platnosti kuponu apod., na což nepřistoupila, neboť nebylo zjevné, jak se bude celá pandemie vyvíjet. Nadto pro rok 2021 již žalovaný neměl s hotelem uzavřenou řádnou smlouvu.

3. Žalobkyně v průběhu řízení dále uvedla, že je přesvědčená o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření spotřebitelských smluv, podle kterých se žalobkyně spoléhala na to, že žalovaný služby cestovního ruchu nejen zařídí, ale že je bude moci také řádně využít. U žalovaného rozhodně nešlo jen o zprostředkovatelskou činnost, neboť vystupoval jako cestovní agentura. Takto z její strany bylo alespoň vnímáno, když žalovaný zjevně služby cestovního ruchu poskytoval. I podle ustanovení § 2533 občanského zákoníku platí, že bylo-li od smlouvy o zájezdu odstoupeno, což udělala, a služby cestovního ruchu jí poskytnuté nebyly, má nárok na vrácení jak částky 912 EUR za první nerealizovaný pobyt, tak i částky 1.149,69 EUR za druhý nerealizovaný pobyt. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla ve smluvním vztahu s hotely, ale s žalovaným. Ten jí také finanční prostředky dluží. Žalovaný se na její úkor fakticky bezdůvodně obohatil, a byť proklamoval, že finanční prostředky získá od svého smluvního partnera – hotelu, tak jí i nadále její finanční prostředky v plném rozsahu zadržuje, aniž by jí kdy řádně služby cestovního ruchu poskytnul. Žalovaného jako cestovní agenturu tížily i další povinnosti, jak jsou uvedené v zákoně č. 159/1999 Sb. Ve prospěch žalobkyně hovoří také zákon č. 185/2020 Sb., který jí umožňoval nejenom od smlouvy odstoupit, ale také získat zpět finanční prostředky v plné výši. Na jejich vrácení má nárok. Pandemie postihla nejenom žalovaného, ale i všechny ostatní osoby. I proto není dán žádný důvod žalovanému nějaké finanční prostředky (ani ve výši 20 %) ponechávat. Chování žalovaného nebylo férové.

4. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnutá. Nesouhlasil předně s tím, že by žalobkyni sjednané služby neposkytnul. Zdůraznil, že nefunguje jako cestovní kancelář, anebo cestovní agentura, ale pouze jako zprostředkovatel, který umožňuje, aby si prostřednictvím jím provozovaného portálu – Travelking.cz/Travelking.sk mohl klient zprostředkovat službu spočívající v ubytovávání se v některém z hotelů. Též nabízí prostor pro inzerci služeb cestovního ruchu – pro hotely a penziony. Zákazníkům umožňuje zakoupit si kupon, který je opravňuje k využití služeb cestovního ruchu. Sám služby cestovního ruchu neposkytuje, což je patrné i z jeho všeobecných podmínek a z obecného fungování uvedeného segmentu trhu. Jasné je, že si žalobkyně prostřednictvím žalovaného dne 20. 11. 2019 zakoupila v pořadí první pobyt v hotelu Expo Congress Hotel a dne 21. 11. 2019 si zakoupila v pořadí druhý pobyt v hotelu Park Inn by Radisson Zalakaros Resort Spa (dále jen„ Park Inn“). Žalovaný uvedl, že nechápe, proč žalobkyně návrh na vydání evropského platebního rozkazu dne 1. 3. 2021 vůbec podala, neboť v té době ještě neuplynula doba, ve které mohla využít první z pobytů prostřednictvím učiněné přerezervace na období od 8. 7. 2021 do 11. 7. 2021. To, že žalobkyně nevyužila možnosti ubytování se v jí rezervovaném termínu v hotelu Park Inn v době od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020, je jen její věcí, obzvláště když si sama termín vybrala a sama si jej rezervovala. Žalovaný jí veškeré jím nabízené a zaplacené služby poskytnul v plnému rozsahu. Nadto jí v rámci vstřícného jednání nabízel i další možnosti, které žalobkyně nevyužila.

5. Dále žalovaný akcentoval, že se smluvní vztah mezi žalobkyní, žalovaným, ale i s oběma hotely rozvíjel v rámci tří dvoustranných vztahů, neboť žalovaný pro žalobkyni zprostředkoval objednávku ubytovacích služeb s tím, že žalobkyni vystavil unikátní kupony a žalobkyně zaplatila cenu za ubytování v hotelu, a to prostřednictvím žalovaného, který si peníze neponechal. Ty po odečtení své provize, zaslal příslušnému hotelu. Dále pro vztah mezi žalovaným a s ním spolupracujícími hotely platí, že jim poskytuje prostor na portále Travelking k inzerci služeb cestovního ruchu a hotely mu za to platí provizi. Konečně třetí dvoustranný vztah se rozvíjel mezi žalobkyní a hotelem a spočíval v tom, že hotel poskytuje ubytování proti platným kuponům, a za ubytování již dál zákazník/žalobkyně hotelu nic dalšího neplatí.

6. Pokud žalovaná na počátku řízení tvrdila, že od smlouvy neodstoupila a následně svůj názor změnila, když uvedla, že od smluv podle ustanovení § 2533 občanského zákoníku odstoupila, tak je zcela nereálné, že by odstoupila také od možnosti čerpat ubytování ve druhém z hotelů Park Inn, když možnost žalované v něm využít ubytování zanikla uplynutím doby, neboť sama žalobkyně na jí rezervovaný pobyt nenastoupila a tvrzené odstoupení od smlouvy ze dne 2. 6. 2020 následovalo až po faktickém uplynutí doby jejího pobytu. Ovšem ani odstoupení žalobkyně učiněné prostřednictvím emailu ze dne 2. 6. 2020 není bezproblémové, neboť žalobkyně s hotelem Congress Expo Hotel následně také jednala. Komunikovala i s žalovaným, který neměl za to, že by od smlouvy odstupovala. Ještě rok poté plánovala, že služby využije. Finanční prostředky za ubytování si žalovaný neponechal. Ty náleží hotelu. Jak již mnohokrát uvedl, tak služby cestovního ruchu neposkytuje. Pouze uveřejňuje nabídky jiných subjektů (ubytovacích zařízení) a umožňuje uzavření smluv s jejich potencionálními zákazníky. Ani podle ustanovení § 1a, 1b zákona č. 159/1999 Sb. nemohlo jít o zájezd a o poskytnutí služeb cestovního ruchu, neboť poskytnuto bylo pouze ubytování. Pokud hotely nabízely spa, wellness a další služby, tak takové služby jsou součástí ubytování, neboť to vyplývá i z náhledů na jejich internetové stránky a z printscreenů k hotelům se vztahujícím. I v bodě 17 recitálu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 se uvádí, že strava, nápoje, úklid jsou poskytované jako součást ubytování, stejně jako přístup do místních zařízení určených pro hotelové hosty jako jsou bazén, sauna, lázně nebo posilovna. Ze smluv a dalších do spisu založených listin také vyplývá, že žalovaný byl s oběma hotely v kontaktu, když s nimi měl uzavřené řádné smlouvy. Pokud si u nich žalobkyně rezervovala pobyt s využitím kuponů, tak i ona byla s hotely ve smluvním vztahu. Hotely byly připravené poskytnout své služby za předpokladu, že by žalobkyně na pobyty nastoupila. Pokud bylo z pandemických důvodů stravování dílem omezené, tak bylo možné využít hotelu, který se nacházel nedaleko. Obsah zákona č. 185/2020 Sb. se vztahuje k zájezdům a cestovním kancelářím, nikoliv na žalovaného. Od zájezdu nelze platně odstoupit ex post. Pokud žalobkyně do spisu založila obchodní podmínky týkající se zrušení rezervace v hotelu Park Inn, tak ty se týkají pouze zákazníků hotelu. Je proto nesmyslné, že na jedné straně žalobkyně tvrdí, že s hotelem/ly ve smluvním vztahu nebyla a na druhé straně argumentuje podmínkami hotelu ve svůj prospěch a dovolává se toho, že v případě storno pobytu by žádné storno poplatky neměla nikomu hradit. To, že žalobkyně do hotelu nenastoupila a nevyužila jeho služby, tak za to žalovaný nemůže nést žádnou odpovědnost, stejně jako za celý pandemický stav. Žalobkyně se nemůže cítit nějak oklamaná, neboť to bylo pouze její rozhodnutí, jestli se do hotelu dostaví a případně jaké překážky (z důvodu pandemie) bude muset překonat. Sama si zapříčinila, že byť zaplatila, tak služby nečerpala. Ztráty žalovaný takto vzniklé ze svého nést nemůže.

7. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.

8. Z potvrzení o přijatí platby je zjevné, že žalovaný měl potvrdit příjem částky 912 EUR od žalobkyně, která měla být přijata ve prospěch společností O Media Zrt., se sídlem Szugló utca 54 v Budapešti, což vyplývá i z výpisu z účtu.

9. Z potvrzení o přijatí platby ve výši 29.340 Kč vyplývá, že i druhá z plateb ve vztahu k hotelu Park Inn byla žalovaným potvrzená, jako přijatá ve prospěch společnosti uvedený hotel provozující.

10. Z emailů vedeným mezi zástupci účastníků dne 11. května 2021 bylo zjištěno, že mezi nimi dochází k výměně názorů na jednotlivé pobyty a možnosti, které žalobkyně, žalovaný, případně hotely mají. U hotelu Expo Congress Hotel bylo ještě možné posunout termín pobytu, byť žalobkyně měla v danou chvíli rezervaci ještě otevřenou pro období od 8. 7. do 11. 7. 2021. U hotelu Park Inn bylo možné vyměnit pobyt za kupon do konce roku 2021, anebo pobyt zrušit se stornem, anebo jej vyměnit za jiný pobyt.

11. Ze všeobecných obchodních podmínek žalovaného (č. l. 36 spisu) bylo zjištěno, že je v nich uvedený jako provozovatel. Z bodu 1.3 vyplývá, že zprostředkovává online nákup, objednávku, platbu, nebo rezervační služby. Zejména služby ubytovací, nabízené poskytovateli služeb cestovního ruchu prostřednictvím webových stránek umístěných na internetové adrese www.travelking.cz. K využití ubytování se zákazníkovi zavazuje poskytnout individuálně určenou poukázku – kupon. Předmětem smlouvy na straně zákazníka pak je závazek zaplatit cenu ubytování prostřednictvím provozovatele. Podle bodu 2.1 provozovatel vstupuje s poskytovateli do smluvních vztahů a tyto vztahy udržuje, když poskytovatelům poskytuje prostor na portále k prezentaci ubytování. Zákazník na základě uzavření smlouvy získá kupon, který jej opravňuje k poskytnutí ubytování. Provozovatel vstupuje do smluvního vztahu se zákazníkem prostřednictvím smlouvy, jejíž předmětem je zprostředkování ubytování a poskytnutí kuponu. Od okamžiku, kdy je smlouva uzavřená provozovatel jedná výhradně jako prostředník mezi zákazníkem a poskytovatelem (bod 2.3), kterým je příslušné ubytovací zařízení. Postup při uzavření smlouvy spočívá podle bodu 3. v tom, že zákazník vyplní objednávku a náležitě se seznámí s obsahem svých práv a povinností, se smlouvou a s obchodními podmínkami. Podle bodu 4.9 provozovatel poskytne zákazníkovi kupon ihned poté, co uhradí plnou cenu ubytován. Podle bodu 4.6 byla smlouva uzavřená v okamžiku, kdy provozovatel odešle akceptaci objednávky. Po zaplacení je zákazníkovi zaslána smlouva a obchodní podmínky. Provozovatel zákazníkovi zašle akceptaci objednávky ve formě potvrzení o přijetí platby. Cenu za ubytování hradí zákazník poskytovateli prostřednictvím provozovatele podle bodu 5.

5. Cena za ubytování je splatná do tří dnů od uzavření smlouvy. Splněno je okamžikem připsání příslušné částky na účet provozovatele. Kupon podle bodu 6.1 opravňuje zákazníka k využití ubytování. Podle bodu 6.3 je zákazník povinen po obdržení kuponu objednat či rezervovat ubytování s dostatečným předstihem tak, aby bylo možné ubytování poskytnout v době platnosti kuponu. Po uplynutí doby platnosti kuponu ztrácí zákazník nárok na poskytnutí ubytování bez nároku na jakoukoliv refundaci. Podle bodu 6.5 je možné kupon použít pouze jednou. Podle bodu 8.1 za vady ubytování odpovídá zákazníkovi poskytovatel. Právo zákazníka odstoupit od smlouvy podle bodu 10.1 je ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy podle vzorového formuláře. Po uplynutí lhůty k odstoupení podle bodu 10.11 či po využití kuponu je možné provést storno pouze v případě, souhlasí-li to poskytovatel, když storno činí 20 %. Podle bodu 13.3 se smlouva řídí právními předpisy České republiky, zejména občanským zákoníkem. Zákazníkovi je doručováno na elektronickou adresu zákazníka podle bodu 13.5.

12. Z emailu na č. l. 40, 42 spisu vyplývá, že žalobkyně dne 2. 6. 2020 v 9:51 hod. sděluje, že by neradi rušili rezervaci u hotelu Expo Congress Hotel a rádi by ji naopak využili, když žádají o prodloužení voucheru o rok. Následně byly žalované potvrzeny rezervace na 4 pokoje od 8. 7. do 11. 7. 2020.

13. Ze čtyř kuponů na č. l. 50, 51 spisu je zjevné, že se týkají Expo Congress Hotel v Maďarsku, a to vždy dvou osob. V ceně jsou snídaně, 2chodová večeře a služby wellness, fitness centra apod., když kupony lze použít v období od 15. 10. 2018 do 30. 10. 2020.

14. Z emailové komunikace z června 2020 založené na č. l. 54 - 58 spisu vyplývá, že je vedená mezi zástupkyní žalobkyně a pracovníky žalovaného. Z jejího obsahu vyplývá, že ve vztahu k Hotelu Expo by měly snídaně fungovat, večeře však nikoliv. Sdělováno je, že ve skupině žalobkyně bude i 84letý a 65letý člověk, ale i invalidní osoba.

15. Z kuponů týkajících se hotelu Park Inn na č. l. 60 - 65 spisu soud zjistil, že platí pro období od 3. 4. 2020 do 18. 6. 2020 a pro období od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2020, když se týká ubytování, neomezeného vstupu do wellness, lázní a jsou vystavené na tři dny pro jednu osobu. Celkem pro 6 osob.

16. Z opatření Ministerstva vnitra Slovenské republiky (na č. l. 66 spisu) se podává, že dne 16. 3. 2020 byl vyhlášený nouzový stav, který byl ukončený dne 13. 6. 2020. Z následujících opatření Úřadu veřejného zdravotnictva Slovenské republiky ze dne 15. 5. 2020 vyplývá, že pro vstup na území Slovenské republiky je nezbytná izolace. Ze sdělení na č. l. 73 a z informací týkajících se hraničních přechodů bylo zjištěno, které přechody mezi Slovenskem a Maďarskem jsou určeny k aktuálním přechodům a za jakých podmínek.

17. Z emailové korespondence založené na čl. 75 – 81 verte spisu se podává, že je vedená, ať již ze strany žalobkyně, anebo její zástupkyně s pracovníky žalovaného. Přestože z emailu ze dne 2. 6. 2020 v 9:51 hod. vyplývá, že by žalobkyně měla zájem nerušit rezervace s tím, že by je rádi využili a prodloužili by si voucher o rok, tak nakonec podle obsahu emailu ze dne 2. 6. 2020 z 11:31 hod. (č. l. 81 spisu) žalobkyně sděluje, že nepotřebuje prodlužovat platnost, když nevidí důvod cokoliv doplácet za prodloužení a žádá o vrácení finančních prostředků v případě obou rezervací, na což by měli mít v plném rozsahu právo, neboť překážky jsou objektivní a nevznikly na její straně. Z následné komunikace vyplývá, že žalovaná strana nabídla storno objednávek při ztrátě 20 % z ceny zájezdů, případně objednávku převést na kredity pro nákup jiného pobytu, anebo za nové kupony. Emailem ze dne 2. 6. 2020 (č. l. 77 spisu) zástupkyně žalobce doporučuje prodloužit platnost koupených kuponů žalobkyně do 31. 8. 2021.

18. Ze smluv založených na čl. 105 – 112 je patrné, přestože jsou založené v anglickém, maďarském jazyce, že by měly zachycovat smluvní vztah žalovaného právě s hotely, resp. společnostmi, které je mají ve svém majetku, a ve kterých si žalobkyně pobyty rezervovala.

19. Z náhledu na printscreeny z bookingu na č. l. 113 a násl. spisu vyplývá, že hotel Expo Congress Hotel i Park Inn nabízí součástí služeb ubytování i wellness, relaxační místnost apod.

20. Z emailu na čl. 129 soud zjistil, že na stranu žalovanou byly podle sumáře žalobkyně, z jednotlivých tam uvedených částí emailů, vznášeny negativní reakce a připomínky.

21. Z emailu na čl. 137 – 141 se podává, že žalobkyně dále jedná s hotelem Expo Congress Hotel, když si v červnu 2021 ozřejmovala, jaké jsou podmínky pro možné ubytování se a stravování se. V emailu žalobkyně (č. l. 139 spisu) ze dne 12. 6. 2021 se podává, že v něm mají zajištěný pobyt od 8. 7. do 11. 7. 2021, když ji zajímá, jaké jsou podmínky ve vztahu k vakcinaci a restrikcím s tím, že jí bylo sděleno, že je potřeba předložit očkovací certifikát, a že se u nich podávána pouze snídaně v budově hotelu. Večeře jsou k dispozici v pětihvězdičkovém hotelu v centru města.

22. Z živnostenského rejstříku žalovaného vyplývá, že mu svědčí živnostenské oprávnění na výrobu, obchod služby neuvedené v přílohách 1, 3 živnostenského zákona v oborech činností, mimo jiné provozování cestovní agentury, průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu.

23. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že pracuje v oblasti managementu a má vysokoškolské vzdělání s tím, že již několik let objednává různé zájezdy a pobyty prostřednictvím booking.com apod. Ve vztahu k žalovanému neměla za to, že by z jeho stránek, portálu apod. bylo zjistitelné, že jde o ryzí zprostředkování. Jeho služby vnímala jako balíček, neboť struktura je zcela jiná, než u booking.com, který je obsáhlejší co do mnoha dalších informací, protikovidových opatření, práv a povinností ubytovatele a klienta až po všeobecné obchodní podmínky. Ve vztahu k žalovanému má za to, že jí všeobecné smluvní podmínky v rámci potvrzení zájezdu zaslány nebyly, přestože se na stránkách žalovaného zaevidovala/přihlásila. Kupony jí byly po zaplacení pobytů zaslány a sama provedla i rezervaci v hotelech. Celou pandemickou situaci vnímala tak, že není důvod žalovanému či hotelu cokoliv hradit, když pobyt nevyužije. S hotelem nikdy ve smluvním vztahu nebyla. Peníze jí dluží žalovaný. Má za to, že platně od smluv odstoupila emailem ze dne 2. 6. 2020. Pokud pak bylo dále o pobytech jednáno, či prováděna nějaká přerezervace, takto bylo jen pod tíhou situace, neboť strana žalovaná na její email prakticky nereagovala a všechny zaplacené peníze jí nevrátila. Případně jen nabízela možnosti řešení situace, ať již dílčím stornem či nějakou změnou termínu pobytu. Ve skupině byly i starší a imobilní lidé, kteří měly vážný problém s tím, že by musely kamkoliv za stravováním docházet. To reálné nebylo.

24. Ve věci slyšený svědek Miroslav Novotný vypověděl, že je partnerem žalobkyně, a že se uvedených pobytů měl zúčastnit. Pro své omezení (je imobilní), když nemá obě dolní končetiny, chtěl pobyt trávit v hotelovém komplexu, v bazénech apod. Za podmínek, které panovaly v době pandemie a pro omezený servis hotelů, pro ně pobyt neměl význam, a to i s ohledem na malé děti a seniory, kteří byli členy jejich skupiny. Na večeře nebyli schopni kamkoliv docházet.

25. Podle ustanovení § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) platí, že smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.

26. Podle ustanovení § 2523 odst. 1 občanského zákoníku za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. Za pořadatele se považuje také podnikatel, který předává údaje o zákazníkovi dalšímu podnikateli podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu.

27. Podle ustanovení § 2523 odst. 2 občanského zákoníku kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu, se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní odpovědnost.

28. Podle ustanovení § 2533 odst. 1 občanského zákoníku zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost.

29. Podle ustanovení § 2535 občanského zákoníku má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

30. Podle ustanovení § 2536a občanského zákoníku při odstoupení od smlouvy pořadatel vrátí bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.

31. Podle ustanovení § 1a zákona č. 159/1999 Sb. službou cestovního ruchu je a) doprava zákazníka, b) ubytování, které není součástí dopravy a není určeno k účelům bydlení, c) nájem automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla, nebo d) jiná služba z oblasti cestovního ruchu, která není ze své podstaty součástí některé ze služeb cestovního ruchu uvedených v písmenu a), b) nebo c), zejména prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení. Podle ustanovení § 1b, odst. 1, písm. b), bod 5. zákona č. 159/1999 Sb. Zájezdem je soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu podle § 1a pro účely téže cesty nebo pobytu, pokud zakoupeny od jednotlivých poskytovatelů služeb cestovního ruchu prostřednictvím online rezervačního systému, při kterém podnikatel, s nímž je uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a elektronickou adresu svého zákazníka dalšímu podnikateli a s tímto podnikatelem je uzavřena smlouva o další službě cestovního ruchu do 24 hodin po potvrzení rezervace první služby cestovního ruchu.

32. Po provedeném dokazování shledal soud žalobu částečně důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

33. Soud předně uvádí, že mezi účastníky řízení nebylo sporné, že si žalobkyně u žalovaného objednala a zaplatila dva pobyty do hotelů: Expo Congress Hotel a Park Inn, za což obdržela stran pobytu v hotelu Expo Congres Hotel od žalovaného požadované 4 kupony. Poté si sama u uvedeného hotelu (prostřednictvím rezervačního systému hotelu) zarezervovala termín pobytu od 1. 7. 2020 do 4. 7. 2020. Dále si žalobkyně prostřednictvím portálu žalovaného dne 21. 11. 2019 zakoupila pobytový zájezd v hotelu Park Inn, ve kterém si (po zaslání kuponů ze strany žalovaného v počtu 6 kusů) provedla rezervaci pobytu pro období od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020. Nesporné bylo, že se prvního z pobytů mělo zúčastnit 9 lidí a dalšího 6 lidí. Strany sporu se také shodly na tom, že žalovaná dne 2. 6. 2020 zaslala žalovanému email (č. l. 81 spisu), kterým žádala o vrácení finančních prostředků za obě provedené rezervace. V řízení nebylo rovněž sporné, že žalobkyně žalovanému finanční prostředky určené na pobytové zájezdy zaslala.

34. Naopak mezi stranami bylo sporné, zda žalobkyně smluvní vztah uzavřela jen s žalovaným, anebo i s hotely. Zda žalovaný svoje povinnosti ze smluv, které s žalobkyní uzavřel, splnil, anebo nesplnil. Zda pobyty, které si žalobkyně rezervovala a sjednala prostřednictvím žalovaného, jsou službami cestovního ruchu a zda žalovaného tíži povinnost finanční prostředky žalobkyni v plné výši vrátit.

35. Přestože strany sporu v řízení uvedly mnoho argumentů za účelem prokázání nároku, anebo při uplatnění konstruktivní procesní obrany, tak ve vztahu ke kontraktaci, která mezi účastníky proběhla, bylo v řízení nejen nesporné, ale i prokázané, že žalobkyně o své svobodné vůli, prostřednictvím webového portálu žalovaného s žalovaným ve dvou případech uzavřela smluvní vztah. Povinností žalovaného pak bylo za poskytnuté platby jí zajistit službu cestovního ruchu, spočívající v ubytování, které nabízely poskytovatelé této služby - hotely. Soud ve vztahu k obvyklému způsobu užití těchto služeb a webových portálů dává za pravdu žalovanému v tom, že v rámci realizace smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným, bylo aktivováno několik dvoustranných smluvních vztahů, a to (1) jak mezi žalobkyní a žalovaným, který po úhradě za ubytovací služby nabízené hotely, vystavil žalobkyni kupony, které byly specifické, a které žalobkyni opravňovaly k využití možnosti ubytování se v jí vybraných hotelech. Dále prokazatelně existoval i dvojstranný smluvní vztah (2) mezi žalovaným a mezi oběma hotely, které za žalovaným přeposlané finanční prostředky akceptovaly, při využití kuponů, řádnou rezervaci pobytů ve svých hotelových zařízeních. (3) Existovaly i smluvní vztahy i mezi hotely a žalovanou, které byly aktivovány právě rezervací pobytů za využití kuponů. I když existenci dvoustranných smluvních vztahů hodnotil každý z účastníků sporu odlišně, tak pohledem do spisu založených všeobecných podmínek žalovaného, smluv sjednaných mezi žalovaným a hotely, ale i s ohledem na výslech žalobkyně a obsah její emailové komunikace s hotelem, byly v kontextu existujících skutkových tvrzení uvedené tři dvoustranné smluvní vztahy prokázané. Nadto to odpovídá i samotné logice věci a praxi fungování tohoto segmentu cestovního ruchu či zprostředkování služeb cestovního ruchu.

36. To, zda nárok žalobkyni náleží, anebo nenáleží, bylo v řízení více méně otázkou právní, když jednotlivé do spisu založené smlouvy (byť byly v angličtině, maďarštině, anebo v češtině), ve spojení s bookingovými profily hotelů, obsahy kuponů a provedenými rezervacemi pobytů, ale i celé emailové korespondence, rozhodně nesvědčí o tom, že by žalobkyně obecně neměla či nemohla služby hotelů využít. Tedy, že by za zaplacené finanční prostředky žalovanému, nemohla své rezervované pobyty uskutečnit. Stran polemiky účastníků řízení ohledně toho, zda žalovaný je či není cestovní kanceláří, zda za zájezd odpovídá, případně, zda by měl žalobkyni veškeré jí uhrazené finanční prostředky vrátit, soud uvádí, že ve vztahu k v pořadí druhému pobytu (hotel Park Inn) není taková polemika vůbec důležitá, neboť uvedený pobyt byl ze strany žalobkyně řádně objednán, zaplacen a žalovaným byl akceptován vystavením kuponů a žalobkyně také provedla řádnou rezervaci pro období od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020 Ani z výslechu žalobkyně a z žádné z do spisu založených listin nevyplynulo, že by žalobkyně ve vztahu k tomuto pobytu někdy vůči žalovanému či hotelu odstupovala, anebo že by před termínem uskutečnění uvedeného zájezdu cokoliv aktivně ohledně něj rušila. To v průběhu řízení prokázané nebylo a i sama žalobkyně na otázku soudu, zda má k dispozici ještě nějaké další důkazy za účelem prokázání vzájemných jednání účastníků, týkajících se např. i odstoupení od smlouvy uvedla, že nikoliv. Nelze tedy učinit jiný závěr, než ten, že snaha o ukončení smluvního vztahu vyplývající z emailu ze dne 2. 6. 2020 nemůže ve vztahu k pobytu v hotelu Park Inn ani na tom, zda mohly být, anebo nemohly být veškeré hotelové služby poskytnuté, nic změnit, neboť žalobkyně je nečerpala, když k pobytu v květnu 2020 nenastoupila. Ať se tak stalo z jakéhokoliv důvodu, tak dovodit nelze, že by to měl být žalovaný, kdo nějakou zákonnou či smluvní povinnost v uvedeném ohledu porušil. Dovodit také nelze, že by měl hotel Park Inn, který přijetím rezervace svůj závazek splnil, jakkoliv žalobkyni poškodit, neboť provedení a akceptování rezervace je mnoho let zcela standardním jednáním, které naplňuje všechny podstatné znaky vzniku smlouvy o ubytování. Pro nárok na zaplacení částky 1.149,69 EUR není významná ani spekulace o tom, zda byl průjezd hranicemi možný, anebo nebyl, zda byl hotel Park Inn v té době otevřený, anebo měl omezené služby, apod., neboť z pohledu zákona č. 185/2020 Sb. (lex voucher) i samotného smyslu právní úpravy, týkající se smlouvy o zájezdu (§ 2521 a násl. občanského zákoníku), se vždy předpokládá nutnost ukončení smluvního vztahu formou odstoupení (§ 2535, § 2536a občanského zákoníku). Pokud tímto způsobem nebylo ze strany žalobkyně ve vztahu k žalovanému ohledně nároku za zaplacení pobytu v hotelu Park [jméno] postupováno, nelze se ani v soudním řízení nároku s úspěchem domáhat. Rozhodně neplatí, že by se měl žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit, neboť to byla žalobkyně, kdo předjednaného termínu pobytu nevyužila a kdo průkazným způsobem smluvní vztah ohledně uvedeného termínu pobytu neukončila a svého práva z včasného odstoupení od smlouvy nevyužila. Jinak řečeno, právní hodnocení uvedeného nároku ze strany žalobkyně neodpovídá jejím skutkovým tvrzením a obsahu provedeného dokazování. Nárok na zaplacení částky 1.149,69 EUR s příslušenství žalobkyni nevzniknul. Lze zopakovat, že na tom nic nemění ani to, zda soud hodnotil činnosti/službu, kterou žalovaný žalobkyni poskytnul jako službu cestovního ruchu, případně jako zprostředkování. Odstoupení ze dne 2. 6. 2020 je ve vztahu k pobytu v termínu od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020 bez jakéhokoliv právního významu.

37. Rozdílná situace je ovšem ve vztahu k žalobkyní v pořadí prvnímu objednanému pobytu v hotelu Expo Congress Hotel, který byl žalobkyní u hotelu rezervovaný pro období od 1. 7. 2020 do 4. 7. 2020, neboť v uvedeném ohledu je již významné učiněné právní jednání žalobkyně, spočívající v odstoupení od smlouvy emailem ze dne 2. 6. 2020. Odstoupení, které je jednostranným právním jednáním má svoji oporu jak v obecné právní úpravě občanského zákoníku (např. § 1829 a násl.), tak je zmiňované i v obsahu zákona lex voucher (zákon č. 185/ 2020 Sb.), kterého se žalobkyně dovolávala. Rovněž je upravené v rámci ustanovení smlouvy o zájezdu (§ 2521 a násl. občanského zákoníku). Soud předesílá, že i na v pořadí první rezervovaný pobyt žalobkyně aplikoval českou právní úpravu, neboť její užití vyplývalo jak ze všeobecných obchodních podmínek, tak obecně i z ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008).

38. Na tomto místě soud konstatuje, že v posledních letech oblast cestovního ruchu doznala určitých změn v souvislosti s implementací obsahu směrnic Evropské unie. V minulosti (dne 13. 6. 1990) byla v této oblasti právního řádu přijata směrnice č. 90/314 EHS, která byla následně (počínaje od 1. července 2018) nahrazená směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302. Jasné je, že v jejich recitálech/úvodních ustanoveních, ale i jednotlivých článcích je uvedené, že smyslem uvedených směrnic je zvýšená ochrana spotřebitele. Zároveň pohledem obsahu obou směrnic a jejich různého pojmosloví, je zjevné, že se starší směrnice zabývá ochranou spotřebitele, definováním pojmů, souvisejících s cestováním, soubory služeb, dopravou, ubytováním, organizátory, prodejci, když podle čl. 2 je spotřebitel osoba, která koupí, nebo se zaváže, že si koupí soubor služeb nebo jakákoliv osoba, jejímž jménem se hlavní smluvní strana zavazuje ke koupi souboru služeb. Z novější směrnice vyplývá, že již opouští termín spotřebitel a uvádí termín cestující, kterým je každá osoba, která má v úmyslu uzavřít smlouvu v oblasti působení této směrnice, nebo má právo cestovat na základě takové smlouvy. Dále je součástí českého právního řádu i zákon č. 159/1999 Sb., který ve svém ustanovení § 4 odst. 1 uvádí, že zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřená apod. I pohledem směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 je jasné, že cestující má právo ukončit smlouvu o svobodných službách, tedy zájezd bez placení stornopoplatku, jestliže v destinaci, nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné, mimořádné okolnosti, mající výrazný dopad na poskytování souborných služeb, nebo přepravy osob do destinace. V takovém případě má nárok na vrácení veškerých uskutečněných plateb (čl. 12 odst. 2). Ty by se podle čl. 12 odst. 5 měly vrátit do 14 dnů. To konec konců odpovídá i znění ustanovení českého právního řádu (§ 2536a občanského zákoníku), který přejal obsah a smysl směrnicového zákonodárství a převedl do národního právního řádu a je s ní v souladu (§ 2521 a násl. občanského zákoníku).

39. Po přiblížení obsahu předpisů danou problematikou upravujících soud uvádí, že odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně ze dne 2. 6. 2020 vyvolalo ve vztahu k v pořadí prvnímu rezervovanému pobytu právní následky, spočívají v tom, že bylo povinností žalovaného žalobkyni částku 912 EUR za nerealizovaný pobyt vrátit. Přestože žalovaný tvrdil, že o zájezd nešlo, a že ani z hlediska závěrů správních orgánů není na žalovaného nahlíženo jako na cestovní kancelář či cestovní agenturu, a že nemohl čerpat žádné náhrady v době pandemie, takto neznamená, že pohledem občanského zákoníku žalovaný nemohl svojí nabídkou vzbudit u žalobkyně dojem, že nezajišťuje celou službu – zájezd komplexně (§ 2523 odst. 2 občanského zákoníku), když pohledem výše uvedených směrnic, ale i ustanovení zákona č. 159/1999 Sb. jednotlivá práva a povinnosti zprostředkovatelů, obchodníků, prodejců, poskytovatelů prakticky pohledem běžného spotřebitele mnohdy splývají. Tak je tomu konec konců i v této věci při účastníky vedené polemice ohledně výkladu ustanovení § 1a, § 1b zákona č. 159/1999 Sb. v kontextu jejich smluvního vztahu. I pohled žalobkyně na to, co si vlastně o uvedené službě myslela (jak o tom v řízení i vypovídala), vedlo soud k závěru (v kontextu ustanovení § 1b, odst. 1, písm. b), bod 5. zákona č. 159/1999 Sb.), že žalobkyně skutečně nabyla dojmu, že žalovaný služby cestovního ruchu, alespoň jako cestovní agentura poskytuje, a to i přes obsah ustanovení všeobecných podmínek žalovaného. Soud dal žalobkyni za pravdu v tom ohledu, že byť nedošlo k doslovnému naplnění posledně citovaného ustanovení, tak pro skutečnost, že si prostřednictvím jedinečného kuponu službu u hotelu rezervovala, a že i pro nabízené alternativy řešení situace ze strany žalovaného a jejich vzájemnou komunikaci a pro široký výčet dalších hotely nabízených služeb, bylo možné službu (pro její komplexnost) považovat za zájezd. Žalobkyni pak jako spotřebitelce poskytnout soudní ochranu, neboť právě na principu ochrany spotřebitele právo Evropské unie u služeb cestovního ruchu (ale i u letecké přepravy např. u náhrad za opožděné a zrušené lety) stojí.

40. Soud tak dovodil, že povinností žalovaného bylo žalobkyni finanční prostředky za v pořadí první sjednaný zájezd vrátit, a to v nekrácené výši. Nelze opomenout ani skutečnost, že žaloba byla podaná v březnu 2021, čímž žalobkyně jednoznačně dávala najevo, že nehodlá v závazkovém vztahu setrvávat. Žádným způsobem„ neodvolala“ ani své v minulosti učiněné odstoupení. Poměrně logické se zdálo být i její vysvětlení, že jelikož si fakticky již nevěděla rady (jak dále ve věci postupovat), zvolila i cestu přerezervování v pořadí prvního pobytu. Při hodnocení celé věci v kontextu všech provedených důkazů (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb.), soud nedospěl k závěru, že by žalobkyni, za jí v pořadí první objednaný pobyt v ceně 912 EUR, jí neměl nárok vůči žalovanému náležet. Soud tak žalobkyni uvedený dílčí nárok přisoudil, a to včetně příslušenství, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Výše úroku z prodlení byla žalobkyní stanovená správně, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s počátkem prodlení ode dne následujícího poté, co se žalovaný o odstoupení dozvěděl. Proto byla povinnost uhradit žalobkyni úrok z prodlení výrokem I. stanovená až ode dne 3. 6. 2020 do zaplacení a nikoliv již ode dne 20. 11. 2019. Naopak úrok z prodlení požadovaný za období od 20. 11. 2019 do 2. 6. 2020 soud jako nedůvodný zamítnul (výrok II. rozsudku).

41. Pro úplnost je vhodné uvést, že email obsahující odstoupení od smlouvy byl soudu předložený ve fázi řízení před prvním jednáním ve věci samé, když u jednání měly strany sporu za nesporné tvrzení žalobkyně, že nedošlo k odstoupení od smlouvy. Ovšem pro následnou změnu uvedeného tvrzení ze strany žalobkyně a poměrně jasný obsah emailu ze dne 2. 6. 2020 (odstoupení), v kontextu dalších skutkových tvrzení, které byly uplatněné ještě před koncem koncentrační lhůty, bylo možné ke změně v argumentaci žalobkyně přihlédnout. Lze dodat, že i pohledem výkladu právních úkonů (§ 555 občanského zákoníku) je obsah odstoupení ze dne 2. 6. 2020 jasný a srozumitelný již při pouhém využití jazykového a logického výkladu.

42. Soud při přisouzení částky 912 EUR přihlédnul i ke složení skupiny, které se měl pobyt týkat, a ve které byly starší osoby, děti, ale i imobilní partner žalobkyně. Soud také nedospěl k závěru, že by žalobkyně měla odstupovat od smlouvy úkonem učiněným vůči hotelu Congress Expo Hotel, anebo že by vše měla být jen chyba žalobkyně, která nebyla schopná si s hotelem dojednat vhodné podmínky, anebo se spokojit s nižší možností standardu poskytovaných služeb. I z toho důvodu jí částku ve výši 912 EUR přisoudil.

43. To, zda žalovaný předisponoval, anebo nepředisponoval finanční prostředky na hotely, se kterými měl uzavřené smluvní vztahy, soud pro účely rozhodnutí v této věci prokazovat nepotřeboval, a to ať přímými dotazy na hotely, anebo aktivitou žalovaného po poučení podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád), neboť taková zjištění by nemohla na výsledku tohoto soudního řízení nic změnit. A to právě ve spojení se skutečností, že žalobkyně byla v obou dvou případech schopná provést rezervaci prostřednictvím speciálních kuponů v rezervačních systémech hotelů. Což by z logiky věci a bez existujícího smluvního vztahu mezi hotely a žalovaným, podloženého řádnou úhradou pobytu žalobkyní prostřednictvím žalovaného, jinak možné nebylo. I kdyby žalovaný finanční prostředky hotelům hypoteticky nezaplatil, tak by se to žalobkyně opět přímo netýkalo, neboť v uvedeném úhlu pohledu, šlo o vnitřní vztah žalovaného a hotelů, který je vůči nároku žalobkyně nevýznamný.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., tak že byly přiznány ve věci dílem úspěšnějšímu žalovanému.

45. V případně plného procesního úspěchu by žalovanému náležela na náhradě nákladů řízení částka 35.973,30 Kč. Tu soud stanovil tak, že vyšel z tarifní hodnoty sporu ve výši 2.061,69 EUR, a to po konverzi na Kč v kurzu: 1 EUR = 24, 995 Kč (k datu 1. 3. 2021). Při využití ustanovení § 6 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam činí tarifní hodnota sporu částku 51.532 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby pak činí částku 3.180 Kč, a to v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný účtoval odměnu za 9,5 úkonů právní služby. Konkrétně za: převzetí věci, vyjádření se k věci ze dne 8. 4. 2021, podaný odpor, vyjádření se ze dne 18. 6. 2021 a ze dne 29. 9. 2021, za účast na jednání dne 10. 12. 2021, za vyjádření se k věci ze dne 27. 12. 2019, ze dne 18. 1. 2022 a ze dne 26. 1. 2022, jakož i za účast u jednání den 28. 1. 2022. Dále nárokoval půl úkonu za účast u jednání dne 2. 2. 2022, u kterého byl vyhlášený rozsudek. Přestože se argumentace v některých vyjádřeních se žalovaného opakovala, tak soud přihlédnul k tomu, že pokaždé žalovaný šířeji rozvedl své procesní stanovisko k uplatněným nárokům. Proto soud nepřistoupil k tomu, aby úkonově odměnu žalovaného krátil. Odměnu tak soud žalovanému nepřiznal jen za podaný odpor, neboť tento úkon, i pro obsah ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud spojuje s převzetím věci jako takové, byť nebyl učiněn v prosté písemné formě, ale na příslušném formuláři evropského nařízení, týkajícího se návrhu na vydání evropského platebního rozkazu. Žalovanému, úhlem pohledu soudu, důvodně náleží odměna za 8,5 úkonu právní služby, jakož i 9 režijních paušálů po 300 Kč za tytéž úkony právní služby. V případě plného procesního úspěchu by žalobci náležela odměna ve výši 27.030 Kč a paušály ve výši 2.700 Kč, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 6.243,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy 35.973,30 Kč.

46. Pohledem výsledku řízení byl žalovaný úspěšný co do částky 1.149,69 EUR a neúspěšný co do částky 912 EUR Celkem tak byl žalovaný úspěšný co do 56% uplatněného nároku a neúspěšný co do 44% z hodnoty uplatněného nároku. Soud při stanovení výše procesního úspěchu a procesního neúspěchu již dále nezohledňoval úroky z prodlení z dílčích částek jdoucích. Výše čistého procesního úspěchu žalovaného dosáhla 12% z částky 35.973,30 Kč, čemuž odpovídá částka 4.317 Kč, která je uvedená ve výroku III. rozsudku.

47. Z důvodu vhodnosti soud stanovil lhůtu k plnění nikoliv jako 3 denní, ale jako 10 denní, která lépe odpovídá možnostem dobrovolného splnění soudem uložené povinnosti.