42 C 11/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16.346 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.820 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7.526 Kčs úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 14.254,17 Kč od 14.6.2023 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16.346 Kč od 15.6.2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25.8.2023 domáhal zaplacení částky ve výši 16.346 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 400 Kč, smluvním úrokem ve výši 13,49 % ročně a měsíčním pojistným ve výši 87 Kč měsíčně. Žalovaný měl úvěr splácet prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 1.066 Kč. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce březen 2023 a následné, poté byl úvěr dne 14.6.2023 zesplatněn na částku 16.346 Kč sestávající z jistiny 14.254,17 Kč, smluvního úroku 591,83 Kč a smluvní pokuty 1.500 Kč (za 3 opožděné platby sankcionované částkou po 500 Kč). Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k úhradě dluhu, nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne 30.5.2022 uzavřena distančním způsobem formou elektronických prostředků (užitím vložení SMS kódu) smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce (coby poskytovatel , Anonymizováno, ) zavázal, že poskytne žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč, při nastavené úrokové sazbě 13,49 %, RPSN: 16,57%, měsíční úhradě sjednaného pojistného ve výši 87 Kč; dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku.

5. Z potvrzení o vyplacení úvěru vyplývá, že dne 30.5.2022 byla na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, zaslána částka 20.000 Kč z poskytnutého úvěru.

6. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr skrze 24 měsíčních splátek po 1.066 Kč, 1. splátka splatná k 10.7.2022, další splátky splatné k 10. dni v příslušném měsíci.

7. Ze splátkového kalendáře k úvěru vyplývá, že žalovaný provedl celkem jen 4 platby v celkové výši 11.180 Kč (dne 11.7.2022 ve výši 1.066 Kč, dne 10.11.2022 ve výši 4.698 Kč, dne 29.11.2022 ve výši 470,70 Kč a dne 16.2.2023 ve výši 4.945,30 Kč), žádné další platby provedeny nebyly.

8. Dopisem ze dne 14.6.2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě splatné částky do 10 dnů.

9. Dopisem ze dne 19.7.2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

10. V rámci prověřování úvěryschopnosti žalobce posuzoval příjem žalovaného dle mzdového lístku (25.093 Kč v měsíci březnu 2022) a z příjmů zaznamenaných na účtu žalovaného vedeného u žalobce (zaměstnanecké příjmy 23.995 Kč dne 7.2.2022, 24.206 Kč dne 7.3.2022, 22.933 Kč dne 7.4.2022 a 24.036 Kč dne 6.5.2022). Ke svým majetkovým a výdělkovým vztahům žalovaný ve smluvních podkladech uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, ve společné domácnosti pobývají celkem 3 osoby, příjem domácnosti sestává z jeho příjmu ve výši 23.000 Kč a druhého příjmu rodiny ve výši 12.000 Kč, bydlí v nájmu s výší nájemného 11.000 Kč, celkové výdaje domácnosti vyčísleny na částku 20.000 Kč, jeho výdaje na 13.000 Kč; dále v evidenci zaznamenána existující půjčka ve výši 12.525 Kč (bez bližší specifikace), zřejmě určená k refinancování. Pro žalovaného v době poskytnutí úvěru nebyly dle podkladů žalobce dohledány jiné načerpané úvěry. Současně je z předloženého výpisu z účtu žalovaného seznatelné, že pohyby na účtu žalovaného oscilují vždy kolem téměř nulového zůstatku (např. za období od 1.2.2022 do 27.5.2022 zůstatek 6 Kč). Dále je nutno zohlednit zaznamenané pravidelné platby ve výši 12.000 Kč, za jejichž příjemce je vykazován přímo žalobce; za dané situace je tedy zřejmá existence jiných bankovních závazků žalovaného i v době před sjednáním a čerpáním úvěru, přičemž není blíže seznatelné, o jaké závazky se jedná, přičemž se však jedná o odchozí platbu ve výši 50 % příjmu žalovaného. Při zohlednění tvrzené osobní a rodinné situace žalovaného v kontextu výdělkových poměrů žalovaného/domácnosti žalovaného (nezl. dítě, omezený celkový příjem domácnosti, jediný známý údaj pouze ve vztahu k nájemnému, blíže nepopsaný pravidelný měsíční výdaj ve výši 50 % příjmu) je zřejmé, že žalobce měl k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžadovat další související podklady, když z dosud doloženého nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by žalovaný byl schopen řádně a včas hradit sjednané splátky. Dle úvěrové zprávy bylo žalovanému v posledním roce před sjednáním předmětného úvěru 9 jiných žádostí o úvěr odmítnuto.

11. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti.

12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. US 4129/18, Ústavní soud uvádí jako „neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů atd“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

16. Podle § 87 odst. ZSÚ, ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí, přičemž neshledal u žalovaného žádný varující záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z údajů tvrzených žalovaným v žádosti o úvěr, podpořených doloženými příjmy z účtu žalovaného, dále z údajů poskytnutých žalovaným (popsány výše). Na základě provedeného dokazování je však soud toho názoru, že pokud nějakými interními propočty žalobce dospěl k závěru, že žalovanému zbyde měsíčně částka 10.000 Kč k volné dispozici, je tento odhad i jen na základě jemu doložených podkladů ze strany žalovaného zcela mylný, nepodložený a při znalosti základních výdajových parametrů takového žadatele mimo realitu. Zjištěné hodnoty poskytnuté ze strany žalovaného měly logicky vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným způsobem blíže neprověřil (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), čímž se dopustil podcenění výdělkové a výdajové situace žalovaného, dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Z uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji žalovaného, aniž by se zabýval skutečným prověřením příjmů a výdajů žalovaného, a nezjišťoval tak, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil aktiva a pasiva žalovaného, i v kontextu jeho rodinné situace, a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

20. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledávala ostatně i v minulosti judikatura Ústavního soudu (usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10).

21. Při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy tedy žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, proto je třeba na plnění ve výši 20.000 Kč, které žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 o. z. Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 8.820 coby rozdíl mezi poskytnutou částkou 20.000 Kč a částečnou úhradou ve výši 11.180 Kč. S ohledem k uvedenému soud v daném rozsahu 8.820 Kč žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak plyne z výroku I.

22. Ve zbytku uplatněného nároku pak soud žalobu zamítl, jak plyne z výroku II. rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného k datu vydání rozsudku) je nižší než míra neúspěchu žalobce ve věci. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.