42 C 12/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 272.024,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 72.712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 199.312,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 114.128,84 Kč od 4.11.2021 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 84.774 Kč od 4.11.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky ve výši 272.024,17 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Na žádost žalované žalobce poskytl žadatelce peněžní prostředky ve výši 76.000 Kč dle podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná byla dle smlouvy povinna vždy k 15. dni kalendářního měsíce uhradit žalobci splátku ve výši 2.094 Kč, dále také splátku za doplňkové služby ve výši 1.194 Kč. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství ve formě zákonných a smluvních úroků z prodlení v sazbě 0,1 % denně z částky dlužné jistiny 84.774 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, byť jí byla jak žaloba, tak výzva k vyjádření se přípustným způsobem podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), zaslány.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci po řádném a včasném předvolání nedostavili, žalovaná se z jednání v den konání jednání omluvila. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodl po provedeném dokazování na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto dílčím skutkovým závěrům:

5. Z kopie licence ČNB a certifikátů udělených žalobci je zřejmé, že žalobce má povolení k činnosti poskytovat spotřebitelské úvěry dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Z kopie občanského průkazu a rodného listu žalované je zjevné, že totožnost žalované byla žalobcem ověřena.

7. Z instrukcí k uzavření smlouvy a instrukcí k dokončení podpisu smlouvy vyplývá, že se žalobce prostřednictvím předmětných dokumentů snažil žalované vysvětlit proces uzavření předmětné smlouvy o úvěru.

8. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne ze dne [datum] vyplývá, že ta byla podepsaná žalovanou a žalobcem. Z obsahu smlouvy soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 76.000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit žalobci úvěr formou 72 měsíčních splátek po 2.094 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, bankovní spojení žalobce bylo označeno pod č. [bankovní účet] Celkem se žalovaná zavázala žalobci uhradit částku ve výši 150.768 Kč. Částka úvěru 76.000 Kč měla být dle obsahu smlouvy vyplacena žalované takovým způsobem, že částka 39.643 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobci z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], částka ve výši 24.957 bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částka ve výši 11.400 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Ve smlouvě byly definovány úroky ve výši 26 % p. a. a roční procentní sazba nákladů úvěru ve výši 39,23 % /část IV. smlouvy/, dále údaje o zesplatnění úvěru pro případ prodlení klienta /bod 5.5 smlouvy/. Žalovaná uvedenou smlouvu podepsala dne [datum] formou tzv. jedinečného podpisového kódu, který byl žalované zaslán ve formě variabilního symbolu po připsání identifikační platby ve výši 1 Kč na účet žalobce a následně odeslán žalobci z telefonního čísla [číslo].

9. Z detailu platby ze dne [datum] vyplývá, že byla žalobci zaslána identifikační platba 1 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Z přehledu čekající platby ze dne [datum] vyplývá, že částka 1 Kč byla odeslána ze strany žalované žalobci.

10. Z žádosti o doplňkové služby [anonymizováno] vyplývá, že žalovaná zažádala u věřitele o zřízení této doplňkové služby ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z přílohy [číslo] smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno]. Žalovaná se tak zavázala nad rámec úvěru hradit měsíční splátku sjednaných doplňkových služeb ve výši 1.194 Kč, tedy celkovou měsíční splátku včetně splátky úvěru ve výši 3.288 Kč.

11. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru [číslo] který se vztahuje k návrhu úvěrové smlouvy, vyplývá, že jsou zde stejně jako ve smlouvě zachyceny parametry úvěrové smlouvy odpovídající obsahu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná s žalobcem uzavřela rovněž smlouvu o úvěru na částku 38.000 Kč. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, který se vztahuje k návrhu úvěrové smlouvy [číslo] vyplývá, že jsou zde stejně jako v předmětné smlouvě zachyceny parametry úvěrové smlouvy odpovídající obsahu zákona o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že úvěr z titulu smlouvy [číslo] byl vyplacen žalované. Z internetové sjetiny [právnická osoba] vyplývají osobní informace o žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru [číslo].

13. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že částka ve výši 24.957 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele č. [bankovní účet], který byl shodně uveden v záhlaví uzavřené smlouvy o úvěru.

14. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že částka ve výši 39.643 Kč byla vyplacena na účet spotřebitele č. [bankovní účet], který byl shodně uveden v záhlaví uzavřené smlouvy o úvěru.

15. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že úvěr z titulu smlouvy [číslo] byl plně dle smluvních podmínek vyplacen žalované.

16. Z auditní zprávy produktu a zprávy ČNB ze dne [datum] vyplývá, že se žalobce formou daných dokumentů snažil popsat pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ze strany věřitele. Znalecký posudek [číslo] popisuje a hodnotí posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů.

17. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] je zřejmé, že žalované bylo potvrzeno doplacení úvěru [číslo] jehož zbývající neuhrazená část byla splacena dne [datum] z úvěru [číslo].

18. Z přehledu karty klienta žalované a předloženého výpisu z účtu žalobce je patrné, že dne [datum] byla ze strany žalované na dluh uhrazena 1 splátka po 1.510 Kč s tím, že následně již žalovaná ničeho neuhradila.

19. Z výsledků lustrace z insolvenčního rejstříku, registru [příjmení], AML a AML/CFT a kontroly OP v neplatných dokladech MVČR ohledně osoby žalované je zřejmé, že výsledky lustrací vyšly s negativním výsledkem.

20. Z výpisů z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] je zřejmé, že žalovaná byla v rozhodné době příjemcem důchodu invalidity 3. stupně v pravidelné výši 13.150 Kč, v měsíci [číslo] byla žalované připsána na účet rovněž platba (mzda) od [právnická osoba] s.r.o. v částce 8.741 Kč, v měsíci [číslo] v částce 587 Kč, od [číslo] pak žalované přicházela platba nemocenské od [anonymizováno] ve výši 5.570 Kč a v měsíci [číslo] platba nemocenské ve výši 6.307 Kč. Dále byla žalovaná příjemcem částky v nepravidelné výši (dle doloženého 6.788 Kč – 8.500 Kč) od příjemce [anonymizováno], shodným detailem subjektu byla označena i řada pasiv žalované v daném období. Současně žalované přicházela na účet platba ve výši 550 Kč v měsíci [číslo], [číslo] i [číslo] od [anonymizována dvě slova] označená jako [anonymizováno], z čehož vyplývá, že žalovaná byla příjemcem dávky příspěvku na mobilitu. V měsíci [číslo] byla rovněž žalované připočtena na účet platba v částce 5.514 Kč od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Dále z výpisů vyplývá, že žalovaná měla sjednaný kontokorent s limitem 5.000 Kč, kdy výše jejího počátečního i konečného zůstatku na účtu vycházela vždy v záporných hodnotách.

21. Z přehledu inkasa vyplývá, že to bylo nastaveno z účtu žalované č. [bankovní účet] s poznámkou„ souhlas s inkasem“ ve výši 9.864 Kč na účet žalobce coby příjemce č. [bankovní účet].

22. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období [datum] – [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek peněžních prostředků na účtu v daném období činil 2.453,98 Kč.

23. Z potvrzení příjmu od [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že v období [číslo] byla žalované vyplacena mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 8.741 Kč, v měsíci [číslo] pak mzda ve výši 587 Kč.

24. Z přílohy 1 smlouvy o úvěru označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaná byla rozvedená a jako průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce žalovaná uvedla částku ve výši 21.159 Kč. Za výdaje žalovaná označila částku 3.000 Kč měsíčně vynaloženou na bydlení. Žalobce vnímal celkové výdaje žalované jako součet tvrzených nákladů. Volné měsíční zdroje žalované byly žalobcem stanoveny na částku 14.871 Kč měsíčně. Žalovaná v hodnocení dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, zaměstnavatele neoznačila. V rámci interního skóringu žalobce vyšla žalovaná s výsledkem skóre: Vyšší bonita.

25. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce upomínal žalovanou k úhradě dluhu, když platba splátky úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] v celkové výši 3.288 Kč se splatností [datum] nebyla uhrazena. Z upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná splátka nebyla žalovanou ani nadále uhrazena a žalobce tak opakovaně vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Současně byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Oba dopisy byly odeslány na adresu žalované ve dnech [datum] a [datum], jak je zřejmé z doložených podacích lístků.

26. Dopisem ze dne [datum] vyplývá, že žalobce oznámil žalované, že jelikož přes zaslání písemných upomínek nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne [datum], přistoupil žalobce dle ustanovení V. 5.

5. Smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru. Ve výzvě žalobce rovněž vyčíslil svůj dlužný nárok na částku 272.175,78 Kč. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem odeslaným na adresu žalované dne [datum].

27. Z výše uvedeného soud zjistil následující skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s žalobcem dokument označený jako„ smlouva o úvěru“, na jejímž základě poskytl žalobce žalované částku 76.000 Kč na bankovní účet označený jménem žalované, přičemž z toho částka 39.643 Kč byla vyplacena zpět věřiteli na úhradu již dřívějšího dluhu žalované u žalobce, částka 24.957 Kč byla vyplacena ve prospěch účtu žalované a částka 11.400 Kč byla započtena na náklady žalobce z titulu poskytnutého úvěru. Žalovaná se tímto ujednáním zavázala uhradit žalobci zpět dlužnou částku formou pravidelných 72 měsíčních splátek po částkách 2.094 Kč a 1.194 Kč za sjednání doplňkových služeb, tedy celkovou měsíční splátku 3.288 Kč, uhradila však žalobci prostřednictvím 1 splátky pouze částku ve výši 3.288 Kč. Následně se soud zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka.

28. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

29. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Soud hodnotil posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce před samotným uzavřením předmětné smlouvy, neboť smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud ve vztahu k této věci uvádí, že pohledem právní úpravy tak předně posuzoval, zda je nárok žalobce po právu, anebo není. Případně v jaké výši je po právu a v jaké již není.

33. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

34. Uvedeným úhlem pohledu je i přes obsah ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ soudem nahlíženo na zákonnou úpravu tak, že postup odborně vybaveného poskytovatele úvěru jdoucí příkře proti zájmů spotřebitele, např. v tom smyslu, že neprověřil řádným způsobem jeho poměry (§ 75, § 86 citovaného zákona), nemůže požívat právní ochrany a vede k absolutní neplatnosti. Spotřebitel obecně není tak odborně vybavený jako poskytovatel úvěru, když jeho snahou je na úvěr dosáhnout. I proto spotřebitelské právo stanoví povinnosti zatěžující předně poskytovatele úvěru, který by měl s náležitou odbornou péčí jako profesionál posoudit a prověřit rizika spojená s poskytnutím úvěru tomu kterému spotřebiteli, zde žalované. Jeho postup by měl být řádný a odborný, nikoliv formální či laxní, anebo takový, který se zaměří jen na prověření příjmové stránky spotřebitele (žadatele o úvěr) a za využití úvěrové matematiky a efektivní úrokové sazby (převyšující výrazně i nominální úrokovou sazbu) spotřebiteli/žalovanému v rámci tzv. adhézní (formulářové) smlouvy zcela nepřiměřeně tvrdě (v porovnáními se zjištěnými možnostmi úvěrovaného) nastaví podmínky, za kterých má úvěr čerpat a splácet. Pohledem obsahu smluvního vztahu jde jen o maximalizaci nepřiměřeně vysokého zisku, jdoucímu přímo proti obsahu spotřebitelského práva a ochrany spotřebitele, která obecně modifikuje smluvní autonomii obligačních stran (sp. zn. I. US [číslo]).

35. Po provedeném dokazování soud zjistil, že povinnost poskytovatele úvěru (žalobce) spočívající v odborném posouzení schopnosti spotřebitele, v daném případě žalované, splácet spotřebitelský úvěr, byla jednoznačně ze strany žalobce zanedbána. Ačkoli registr [příjmení], insolvenční rejstřík, lustrace AML a AML/CFT a kontroly OP v neplatných dokladech MVČR negativní informace ohledně žalované nepřinesly, přesto je nutné dostatečně ověřit zejména aktiva a pasiva posuzovaného klienta. V rámci zkoumání solventnosti žalované vycházel žalobce z údajů tvrzených dlužníkem v rámci žádosti o úvěr, podpořených předloženými dokumenty v podobě potvrzení o příjmu a výpisů z účtu žalované, dle kterých byla žalovaná příjemcem důchodu invalidity 3. stupně v pravidelné výši 13.150 Kč měsíčně, dále jí byla v rozhodném období vyplácena mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 8.741 Kč za měsíc [číslo], za měsíc [číslo] pak mzda ve výši 587 Kč, následně od [číslo] žalované přicházela platba dávky nemocenské od [anonymizováno] ve výši 5.570 Kč a v měsíci [číslo] ve výši 6.307 Kč. Současně žalované přicházela na účet platba ve výši 550 Kč v měsíci [číslo], [číslo] i [číslo] od [anonymizována dvě slova] označená jako [anonymizováno], z čehož vyplývá, že žalovaná byla příjemcem měsíční dávky příspěvku na mobilitu. Dále byla žalovaná příjemcem částky v nepravidelné výši (dle doloženého 6.788 Kč – 8.500 Kč) od příjemce [anonymizováno], shodným detailem subjektu byla označena i řada pasiv žalované v daném období, stejně jako pasiva s detailem subjektu [příjmení] [příjmení] apod., což svědčí o možnosti hazardního způsobu života žalované. Současně si nelze nevšimnout, že z výpisů vyplývá, že žalovaná měla sjednaný kontokorent s limitem 5.000 Kč, kdy výše jejího počátečního i konečného zůstatku na účtu vycházela vždy v záporných hodnotách. Z výpisu z druhého účtu žalované č. [bankovní účet] za období [datum] – [datum] pak vyplývá, že konečný zůstatek peněžních prostředků na daném účtu činil 2.453,98 Kč. Ve formuláři pro účely poskytnutí úvěru žalovaná ke svému příjmu uvedla, že průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce dosahuje částky ve výši 21.159 Kč, naopak za výdaje zde žalovaná označila pouze částku 3.000 Kč měsíčně vynaloženou na bydlení. Měsíční volné zdroje žalované byly žalobcem stanoveny na částku 14.871 Kč měsíčně, tedy výdaje na částku 6.288 Kč měsíčně, avšak zde soudu není zřejmé, jakým výpočtem žalobce k částce výdajů a volných prostředků dospěl, když souhrnné výdaje žalované jsou ve formuláři uvedeny pouze jako částka ve výši 3.000 Kč vynaložená na náklady na bydlení, oproti tvrzeným příjmům ve výši 21.159 Kč měsíčně. Navíc pokud by žalobce vycházel z průměrné částky odepsaných prostředků z předložených výpisů z účtu za poslední 3 měsíce, pak záporné částky dosahovaly hodnot - 25.792,79 Kč měsíčně ([číslo]), - 32.318,54 Kč měsíčně ([číslo]) a - 26.618,13 Kč měsíčně ([číslo]), na druhém účtu žalované pak výdaje v měsíci [číslo] činily ještě částku - 3.118,88 Kč měsíčně. Žalovaná v hodnocení dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Ačkoli žalovaná tedy nedefinovala žádné své další výdaje, v rámci interního skóringu žalobce přesto vyšla žalovaná s výsledkem skóre: Vyšší bonita.

36. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalovaná nedoložila žádné listinné důkazy prokazující její reálné výdaje, kdy vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná zavázala vrátit žalobci za poskytnuté prostředky ve výši 76.000 Kč (z toho však reálně k dispozici nižší částku, když z toho částka 11.400 Kč byla rovnou započtena na náklady věřitele a částkou 39.643 Kč byl splacen druhý úvěr u shodného věřitele ze dne [datum], tedy jen o den dřívějšího, než posuzovaného úvěru ze dne [datum]) částku v celkové výši 150.768 Kč, a k tomu ještě doplňkové služby, má soud za to, že daná skutečnost měla logicky vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Navíc se již pouze obecným pohledem jeví tvrzená částka vynaložená žalovanou za kompletní bydlení ve výši 3.000 Kč měsíčně jako výrazně nízká, když dle smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že žije v [obec] a dále doplnila, že je rozvedená a nemá vyživovací povinnost. Logicky je rovněž zjevné, že částka ostatních výdajů žalované v tvrzené výši 0 Kč měsíčně nemůže být uvedená pravdivě, když není zřejmé, z čeho by v takovém případě žalovaná hradila výdaje vynaložené na dopravu, stravu či léky. Dále náhledem do interní soudní evidence soud zjistil, že je žalovaná zatížena řadou exekucí a vystupuje na žalované straně v dalších řízeních o úvěrech. Tedy obecně pouhým nahlédnutím na veškeré uváděné výdaje lze dospět k závěru, že celkově deklarovaná výše výdajů žalované je zjevně nepřiměřeně nízká pohledem aktuální běžné cenové hladiny a vzhledem k osobě a poměrům žalované. Tento rozpor však měl žalobce zkoumat a nespokojit se pouze s údaji tvrzenými klientem, který mnohdy, obzvlášť při půjčování většího objemu peněz, jedná účelově a v časové tísni. Soud se proto nemohl v daném případě spokojit se způsobem, jak žalobce posuzoval výdajovou stránku žalované, postup žalobce tak lze vyhodnotit jako úvěrově benevolentní, vedený pouze snahou o poskytnutí úvěru. Výdajová stránka žalované měla být detailněji prověřena a doložena. Postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalované byl zcela neodborný a ryze formální, a je proto jej ze strany soudu posoudit jako postup neprofesionální, který nemůže přivodit pro žalobce jen příznivé důsledky ve smyslu respektování všech jím v řízení uplatněných nároků.

37. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena předmětná úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy, když smluvní podmínky zcela nevýhodné pro spotřebitele umožňují získat neoprávněný a mnohdy až lichvářský profit pro poskytovatele úvěru (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

38. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z. za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru (76.000 Kč) odečetl splátky, které žalovaná prokazatelně žalobci uhradila, tedy částku 3.288 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 72.712 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok I.).

39. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 1879 o. z., toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl (výrok II.)

40. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovanou dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy lze konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot částek vyjadřujících podíl úspěchu a neúspěchu žalobce představuje míru, kterou by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož u žalované však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.