42 C 141/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 314 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.000 Kč od 21.8.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8.314 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 17.314 Kč od 1.5.2020 do 20.8.2020, se zákonným úrokem z prodlení 10,00 % ročně z částky 8.314 Kč od 21.8.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 9.000 Kč od 21.8.2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 9. 2020 domáhala zaplacení částky ve výši 17.314 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 10.200 Kč. Žalovaný se zavázal částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 2.040 Kč a úroky ve výši 20 % měsíčně s tím, že v případě okamžitého zesplatnění by žalovaný byl povinen uhradit úrok ve výši 15 % ročně. Žalovaný měl úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek s minimální výší splátky 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaný však své povinnosti včas a řádně neplnil, v důsledku čehož po něm žalobce požaduje celkem 17.314 Kč (9.000 Kč nesplacená výše úvěru, 2.040 Kč poplatek za čerpání úvěru, 5.911 Kč úroky a 363 Kč smluvní pokuta) s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ačkoli byla žalovanému ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ten do dnešního dne svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] se podává, že žalobce s žalovaným uzavřel distančně formou elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal, že poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše 50.000 Kč. Totožnost žalovaného ověřil žalobce doloženou kopií OP. Z výpisů z bankovního účtu žalobce vyplývá, že žalobce poukázal bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě a identifikovaný jménem žalovaného dne [datum] částku ve výši 5.000 Kč, dále dne [datum] částku ve výši 3.000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2.200 Kč. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutou jistinou v celkové částce 10.200 Kč vrátit žalobci též poplatek za čerpání úvěru podle čl. 5 smlouvy, který činil 20 % z čerpané jistiny úvěru, v daném případě tak poplatek dosahoval částky ve výši 2.040 Kč. Dále ze smlouvy vyplývá, že mezi stranami bylo sjednáno splácení úvěru měsíčně ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (částka je podle čl. 4 smlouvy tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem a smluvní pokutou), nejméně však ve výši 300 Kč. První splátka úvěru činila 1.200 Kč a byla splatná ke dni [datum], jak vyplývá z výpisu účtu žalobce ke dni [datum]. Z čl. 6 smlouvy se podává, že celý dluh se stane bez dalšího splatný v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Jak se podává z výpisů k revolvingovému úvěru ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyrozumíval žalobce měsíčně žalovaného o celkové výši dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze první splátku úvěru ve výši 1.200 Kč, kterou žalobce započetl na částku dlužnou ke dni [datum], což se podává z výpisu k úvěru žalobce ke dni [datum]. Jelikož následně již žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil, stal se v souladu s čl. 6 smlouvy ke dni [datum] celý dluh žalovaného splatným. Podle čl. 6 smlouvy byl pro případ prodlení žalovaného sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, který se ke konci každého měsíce stává součástí jistiny dluhu. V případě okamžitého zesplatnění dluhu má být dluh úročen od prvního dne splatnosti až do splacení výší 15 % ročně místo sjednané výše 20 % měsíčně. Podle čl. 6 smlouvy má dlužník také povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dnů prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu trvá po dobu prvních devadesáti dnů prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním svých peněžitých závazků z titulu smlouvy o úvěru jej žalobce vyzval k úhradě dlužné částky do data [datum], a to předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou na poště dne [datum], 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

8. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

10. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

13. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, přičemž neshledal u žalovaného žádný negativní záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, podpořených výplatními páskami, v nichž žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši [částka], výdaje pak ve výši 16.000 Kč, převis příjmů nad výdaji tak měl dle zjištění žalobce činit 3.500 Kč. Z doložené výplatní pásky dále vyplývá, že čistý příjem žalovaného v měsíci listopadu 2019 činil 15.742 Kč, což je méně, než žalovaným tvrzené celkové náklady ve výši 16.000 Kč (náklady na obživu 8.000 Kč, nájem u rodičů 3.000 Kč a ostatní náklady 5.000 Kč). K tomu žalobce uvedl, že k tvrzené částce výdajů žalovaného připočetl měsíční splátku ve výši 1.200 Kč, a tyto poměřil s uváděným příjmem ve výši 19.500 Kč, z čehož dospěl k závěru, že žalovaný bude mít nadále k dispozici volné finanční prostředky ještě ve výši 2.300 Kč. Tento nesoulad v příjmech uváděných a doložených však měl logicky vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným způsobem neprověřil, např. výpisy z účtů apod., kde by mohl ověřit reálné pravidelné měsíční výdaje žalovaného, měsíční aktiva a další skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. To celé navíc podpořené skutečností, že za situace, kdy si účastníci sjednali úrok ve výši 20 % měsíčně, dosahuje daný úrok výše 240 % ročně, což zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když takto vysoké úroky mnohonásobně převyšující zákonné úroky z prodlení i běžnou výši úroků, za které půjčují finanční prostředky podnikatelské subjekty. Z uvedených důkazů přesto dospěl soud k závěru, že žalobce se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, aniž by se zabýval skutečným prověřením příjmů a výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil aktiva a pasiva žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

14. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva¨, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

15. V části nároku žalobce soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy je v této části žaloba nedůvodná. Proto ohledně nároku žalobce na uhrazení zbylé částky ve výši 8.314 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z celkově žalované částky 17.314 Kč za období od [datum] do [datum], dále ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. ze zamítnuté částky 8.314 Kč od [datum] do zaplacení a rovněž ohledně zákonné úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. (rozdíl mezi požadovanou sazbou 10 % p. a. a přiznanou sazbou 8,25 % p. a.) z přiznané částky 9.000 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl.

16. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému ve výši 10.200 Kč, po zohlednění částečné úhrady žalovaného v částce 1.200 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 9.000 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl.

17. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky ve výši 9.000 Kč v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v dané době dosahovala 8,25 %, a to ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné částky uvedené v předžalobní výzvě k plnění ([datum]). Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované částce právě 49,65 %, když přiznána byla částka ve výši 9.000 Kč a na úroku částka 880,82 Kč kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku, naopak míra neúspěchu pak představuje 50,35 %, když žaloba nebyla přiznána co do částky 8.314 Kč a úroků v souhrnné kapitalizované výši 1.704 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.