42 C 149/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 67.428,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 17.428,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 67.428,04 Kč od 1.10.2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.060,33 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.3.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 67.428,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 31.5.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku spolu s příslušenstvím do 31.5.2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná, ačkoliv byla písemně upomínána, dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:Dne 31.5.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly dne 31.5.2023 poskytnuty žalované peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení předmětné částky a z potvrzení banky , Anonymizováno, ., u níž je veden účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr ve výši 50.000 Kč formou 12 měsíčních splátek ve výši po 7.046,56 Kč počínaje 30.6.2023. , právnická osoba, smluvní vztah byly smlouvou sjednány úroky ve výši 110.18 % ročně, při RPSN ve výši 186.90 % a celkové vyčíslené částce 84.558,72 Kč, kterou měla žalovaná v souvislosti s načerpaným úvěrem vrátit zpět věřiteli. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2.1.2023 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, v aktualizované verzi, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17.11.2023. Již dne 30.9.2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaná však do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

5. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý za doby jeho účinnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 50.000 Kč představující původní jistinu dluhu z úvěru, kdy však s ohledem na níže uvedené se v tomto případě jedná o bezdůvodné obohacení žalované na věřiteli z důvodu čerpání této částky na základě neplatné smlouvy o úvěru. Původní věřitel s žalovanou uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalobkyni finanční prostředky a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit původnímu věřiteli. Původní věřitel svou povinnost splnil, když žalované sjednaný úvěr 50.000 Kč prokazatelně poskytl, žalovaná však svých smluvních povinností nedostála, když dlužnou částku z čerpaného úvěru řádně a včas neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. S ohledem na soudem zjištěnou neplatnost úvěrové smlouvy tak žalobci coby novému věřiteli vznikl nárok na zaplacení částky 50.000 Kč coby bezdůvodného obohacení žalované z neplatné smlouvy, přičemž v daném rozsahu soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit tuto částku žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Ve zbylé části nároku žalobce týkajícího se částky 17.428,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 67.428,04 Kč od 1.10.2023 do zaplacení, soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná, a proto ohledně dané částky žalobu zamítl. V situaci, kdy byl žalované jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč s tím, že měla vrátit peněžní prostředky ve lhůtě 1 roku navýšené o 34.558,72 Kč při úrokové sazbě ve výši 110.18 % ročně a RPSN ve výši 186.90 %, jedná se neadekvátní, nepřiměřeně nastavené plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalované. Parametry smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru jsou tak v části požadovaného příslušenství v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z., kdy částka kapitalizovaného příslušenství (úrok z úvěru) je vzhledem k výši a povaze primárního závazku v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti, tudíž na takovou úvěrovou smlouvu je nutno nahlížet jako na neplatnou. Soud zde přihlédl rovněž k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv smluvní modifikaci. Smluvní podmínky uzavřené smlouvy o úvěru tak naplňují v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11. K tomu soud dodává, že stran posouzení výše roční úrokové sazby nákladů ve vztahu obvyklé RPSN poskytované při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období, právní předchůdce žalobce dostatečně neprověřil, zda je žalovaný osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru; k tomu jakkoli nic netvrdil, což by mohlo vést k závěru o porušení jeho zákonné povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet dle § 86 a § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše popsanou nepřiměřenost smluvních ujednání a jejich zjištěný rozpor s dobrými mravy však soud otázku prověření úvěruschopnosti žalované již dále blíže neprověřoval.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 81.698,76 (částka 67.428,04 Kč + příslušenství, vyčísleno k datu vydání rozhodnutí soudu). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku ve výši jistiny úvěru 50.000 Kč. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku v celkové výši 31.698,76 Kč (částka 17.428,04 Kč + příslušenství), ohledně které byla žaloba zamítnuta, což představuje rozdíl 23 % (úspěch v rozsahu 61 % minus neúspěch v rozsahu 38 %). Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 23 % představuje míru, jíž by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.698 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 67.428,04 Kč odpovídající částce 3.820 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 2.595,60 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 17.653,60 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 23 % odpovídá přiznané částce 4.060,33 Kč. Tuto výši náhrady nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.