42 C 153/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 117.742,43 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně úroků ve výši 14,49 % ročně z částky 45.000 Kč od 19.10.2023 do zaplacení a úroků ve výši 15,00 % ročně z částky 38.934,33 Kč od 19.10.2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45.000 Kč a částku 26.735 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 18.018,73 Kč a částky 27.988,70 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 52.738,72 Kč od 30.7.2023 do zaplacení,s úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 45.000 Kč od 20.7.2023 do 18.10.2023,s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 45.000 Kč od 19.10.2023 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 45.132,40 Kč od 30.7.2023 do zaplacení,s úrokem ve výši 30,00 % ročně z částky 38.934,33 Kč od 20.7.2023 do 18.10.2023,s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 38.934,33 Kč od 19.10.2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29.2.2024 domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky ve výši 63.018,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, ., a žalovaným (pohledávka č. , hodnota, ), dále pak zaplacení částky ve výši 54.723,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . (dále rovněž “původní věřitel“) a žalovaným (pohledávka č. , hodnota, ). Na pohledávku č. , hodnota, ) dosud nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho, na pohledávku č. , hodnota, ) žalovaný dosud uhradil částku 13.265 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

3. Podáním ze dne 28.1.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do části příslušenství, v důsledku čehož soud dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil, jak vyplývá z výroku I. rozsudku.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným dne , datum, (pohledávka č. , hodnota, ) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 45.000 Kč na bezúčelový spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit formou 48 měsíčních splátek po 2.780 Kč, při sjednané pevné úrokové sazbě ve výši 69,08 % p. a. a RPSN ve výši 95,75%; celkem měl žalovaný na úhradě úvěru zaplatit částku 133.440 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 30 dnů byla pro věřitele sjednána povinnost uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů; s limitem takových smluvních pokut ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Dále sjednáno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením; u každé splátky v prodlení o délce 15 dnů ve výši nákladů 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů sjednáno pro věřitele oprávnění odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností) ze smlouvy a rovněž sjednáno automatické zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění k úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Pro případ zesplatnění úvěru při nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru bylo pro věřitele založeno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne 5.4.2023 bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Dle smluvního ujednání poskytl původní věřitel žalovanému na pohledávce č. , hodnota, ) finanční prostředky ve výši 45.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného v den podpisu smlouvy. Žalovaný na svůj dluh z této pohledávky neuhradil ničeho.

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným dne , datum, (pohledávka č. , hodnota, ) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 40.000 Kč na bezúčelový spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit formou 48 měsíčních splátek po 2.653 Kč, při sjednané pevné úrokové sazbě ve výši 64,09 % p. a. a RPSN ve výši 86,71 %; celkem měl žalovaný na úhradě úvěru zaplatit částku 111.744 Kč. Současně si žalovaný s původním věřitelem sjednal pojištění v rozsahu balíčku , Anonymizováno, , tj. pojištění smrti, invalidity třetího stupně, pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání, při výši měsíční úhrady pojistného 13.95 % ze splátky před navýšením, zde ve výši 325 Kč měsíčně. Ohledně dalších smluvních podmínek obsažených v rámci smlouvy o úvěru lze odkázat na smluvní podmínky uvedené pod pohledávkou č. , hodnota, ). Dopisem ze dne 2.11.2022 bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru včetně splátkového kalendáře. Dle smluvního ujednání poskytl původní věřitel žalovanému na pohledávce č. , hodnota, ) finanční prostředky ve výši 40.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného k datu 2.11.2022. Žalovaný na svůj dluh z této pohledávky uhradil celkem částku 13.265 Kč, a to 5 x splátkou po 2.653 za období od 19.12.2022 do 27.3.2023.

6. Dopisem ze dne 19.7.2023 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval ho k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 54.136 Kč.

7. V době uzavírání jednotlivých smluv měl původní věřitel ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného informace uvedené v kartě hodnocení klienta, k žádosti o spotřebitelský úvěr. K úvěru čerpanému v dubnu 2023 (pohledávka č. , hodnota, ) vyplývají k žalovanému následující údaje: příjem deklarovaný v průměrné výši 19.879 Kč ze zaměstnaneckého poměru u , Anonymizováno, , právnická osoba, . na pozici operátor, životní minimum nastaveno ve výši 4.860 Kč, jiné splátky vůči , právnická osoba, . uvedeny ve výši 2.328 Kč, náklady bydlení (nájemné a inkaso) u rodičů ve výši 5.090 Kč; žalovaný označen za osobu samostatně žijící a bezdětnou, stav svobodný, vzdělání základní. K příjmu doloženy jednotlivé výpisy plateb k obdržené mzdě za 12/2022 ve výši 26.050 Kč, 01/2023 ve výši 20.058 Kč, 02/2023 ve výši 19.484 Kč, 03/2023 ve výši 20.102 Kč na účet žalovaného vedený u AirBank, a. s. V rámci evidence SOLUS, NRKI, ISIR žalovaný bez záznamu. V rámci interního hodnocení původního věřitele byl žalovaný hodnocen nízkou mírou rizika.

8. K úvěru čerpanému v listopadu , Anonymizováno, (pohledávka č. , hodnota, ) vyplývají k žalovanému následující údaje: příjem deklarovaný v průměrné výši 19.557 Kč ze zaměstnaneckého poměru u , Anonymizováno, , právnická osoba, ., životní minimum nastaveno ve výši 4.620 Kč, bez jiných splátek zápůjček a úvěrů apod., náklady bydlení (nájemné a inkaso) u rodičů deklarovány žalovaným ve výši 4.639 Kč, další výdaje ve výši 200 Kč; další osobní data žalovaného byla totožná jako u pohledávky č. , hodnota, ). K příjmu doloženy doklady o přijatých platbách na účet žalovaného vedený u AirBank, a. s. (nikoli však celistvé výpisy z účtu žalovaného), které žalovaný deklaroval jako příjem za 10/2022 ve výši 18.469 Kč; dále za 11/2022 ve výši 19.963 Kč, 20.297 Kč a 18.177 Kč (shodné č. odesílajícího účtu). V rámci evidence SOLUS, NRKI, ISIR žalovaný bez záznamu. V rámci interního hodnocení původního věřitele byl žalovaný hodnocen nízkou mírou rizika. Další podklady z příjmovým a zejména výdajovým poměrům žalovaného nebyly původním věřitelem prověřeny.

9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem, spolu s prohlášením o postoupení pohledávek ze dne 5.12.2023 soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka č. , hodnota, ) a č. , hodnota, ) za žalovaným, s účinností k 29.11.2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.12.2023, odesláno téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne 30.1.2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z obou pohledávek; odesláno téhož dne. Žalovaný do dnešního dne na pohledávku č. , hodnota, ) neuhradil ničeho, na pohledávku č. , hodnota, ) dosud uhradil částku 13.265 Kč.

10. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření předmětných úvěrových smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření předmětných úvěrových smluv, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření předmětných úvěrových smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovaným jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

19. Z doložených zákaznických karet klienta vyplývá, že žalovaný byl v rozhodné době svobodný, se základním vzděláním, měl žít v domě rodičů, zaměstnán na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, . Celkové výdaje žalovaného byly v případě obou úvěrových smluv poskytovatelem úvěru vypočteny jako souhrn částek tvrzených nákladů, kdy však vycházel pouze z hodnoty evidovaného životního minima, dále z žalovaným tvrzené a blíže nepodložené částky příspěvku na bydlení u rodičů a z odhadu částky jiných nákladů ve zcela minimalizované částce 200 Kč, v případě pohledávky č. , hodnota, ) pak i z přiznané částky jiných splátek vůči , právnická osoba, K důkazu nebyla předložena ani řádná pracovní smlouva, ani výplatní pásky zaměstnavatele, ani doklady vztahující se k reálné výši nákladů na provoz bydlení, na němž se měl žalovaný podílet. Dále pak nebyly ze strany žalovaného předloženy žádné podklady k dalším reálným výdajům a celkové životní situaci žalovaného, zejména ucelený výpis z účtu pro prověřované měsíce, a právní předchůdce žalobce žádné další doklady od žalovaného nevyžadoval.

20. V rámci posouzení, zda předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že věřitel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z údajů tvrzených žalovaným v žádosti o úvěr. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Pouhým zhodnocením tvrzených měsíčních výdajů žalovaného se tyto jeví soudu jako nepřiměřené při posouzení obvyklé výše měsíčních výdajů jednotlivce v dané době a místě. Právní předchůdce žalobce však zjištěný stav ohledně výdajové stránky žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem dále neprověřil a poskytl žalovanému úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé podpořeno skutečností, kdy byly ve smlouvě sjednány nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k úročení poskytnutého úvěru, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaný měl uhradit úvěr navýšený o úrok ve výši 69,08 % p. a. a RPSN ve výši 95,75 % (pohledávka č. 1) a úvěr navýšený o úrok ve výši 64,09 % p. a. a RPSN ve výši 86,71 % (pohledávka č. 2).

21. Z uvedených důkazů proto dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít takové úvěrové smlouvy a platit předpokládané splátky. Celková deklarovaná výše výdajů žalovaného je zjevně nepřiměřeně nízká pohledem běžných cen a cenové hladiny obecně, soud se proto nemohl v daném případě spokojit se způsobem, jakým původní věřitel posuzoval výdajovou stránku žalovaného, mimo to nelze v konkrétním případě toho kterého spotřebitele vycházet pouze ze standardizovaných tabulkových výdajových údajů dle zákona o životním a existenčním minimu. Postup žalobce tak lze vyhodnotit jako úvěrově benevolentní, vedený pouze snahou o poskytnutí úvěru. Výdajová stránka žalovaného měla být detailněji prověřena a doložena zejména předložením celistvých výpisů jeho účtu, z jejichž obsahu by věřitel poté zjistil reálné příjmy, výdaje a zůstatky žalovaného. V tomto konkrétním případě by věřitel např. z toků na bankovním účtu mohl reálně zjistit, že v období vztahujícím se reálně k prověřované době žalovaný načerpal velkou řadu jiných zápůjček a úvěrů, zejm. dne , datum, od , právnická osoba, ., dne , datum, od , právnická osoba, ., dne , datum, od , právnická osoba, , dne , datum, od , právnická osoba, ., dne , datum, od , právnická osoba, , dne , datum, od , právnická osoba, ., dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , právnická osoba, ., dne , datum, od , právnická osoba, , dne , datum, od , právnická osoba, ., jak bylo zjištěno z výpisu z účtu tohoto žalovaného v jiném paralelním řízení u zdejšího soudu. Postup původního věřitele při prověřování úvěruschopnosti žalovaného byl tedy zcela neodborný a ryze formální, tedy celkově neprofesionální, který nemůže přivodit pro žalobce příznivé důsledky pro přiznání jím uplatněných nároků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smluv o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného, ale peněžní částky mu v obou případech přesto poskytl.

22. Pokud tedy následně byly mezi právním předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřeny uvedené úvěrové smlouvy, jsou tyto smlouvy neplatné jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného ust. § 87 odst. 1 ZSÚ.

23. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z. za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru, konkrétně částky 45.000 u pohledávky č. , hodnota, ) a částky 40.000 Kč u pohledávky č. , hodnota, ) odečetl dosavadní splátky, které žalovaný prokazatelně žalobci uhradil, tedy částku 13.265 Kč oproti pohledávce č. , hodnota, ). Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 45.000 Kč na pohledávce č. , hodnota, ) a částku 26.735 Kč na pohledávce č. , hodnota, ), a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl, jak plyne z výroku II. rozsudku, kdy stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Jelikož soud uzavřel, že obě uvedené smlouvy o úvěru byly od počátku neplatné a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 1879 o. z. toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu, a proto soud dané nároky ve výroku III. zamítl.

25. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka dle § 586 o. z.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení neúspěch žalobce (v rozsahu zamítnutého plnění včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozhodnutí) ve značném rozsahu převýšil úspěch žalobce v řízení (vypočtený obdobně), což by vedlo k závěru o povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovanému v daném řízení žádné náklady prokazatelně nevznikly, rozhodl soud o tom, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, jak plyne z výroku IV. rozsudku.