42 C 185/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 354.476,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 251.154,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledněčástky 108.845,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 316.582,93 Kč od 31.1.2024 do zaplacení,částky 12.782,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12.782,03 Kč od 31.1.2024 do zaplacení,částky 19.448,91 Kč,částky 1.102,38 Kč,částky 2.460 Kč,částky 2.100 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.770,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16.2.2024 se původní žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 354.476,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru - konsolidace půjček č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 360.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s v anuitních měsíčních splátkách. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla v průběhu řízení pohledávka původního žalobce postoupena na společnost , právnická osoba, , kdy usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o změně účastenství na straně žalobce.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, původní žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Dne , datum, byla mezi původním žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - konsolidace půjček č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 360.000 Kč, a to na úhradu stávajících závazků žalovaného vůči původnímu žalobci ve výši 19.857,99 Kč, 122.547,47 Kč, 135.950,24 Kč a 46.074,59 Kč, a to přímým zacílením k úhradě na jednotlivě vedené úvěrové účty týkající se uvedených závazků; zbylá část jistiny úvěru vyplacením na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Jak vyplývá z výpisu z uvedeného účtu žalovaného, dne 23.8.2021 mu byla v rámci úvěru vyplacena na účet částka 35.569,71 Kč. Jak plyne z této smlouvy a souvisejících podkladů, žalovaný se zavázal vrátit původnímu žalobci poskytnutý úvěr ve výši 360.000 Kč spolu s úrokem ve výši 15,20 % a RPSN ve výši 16,46 % a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.795,00 Kč (další poplatky spojené s vedením účtu a vyzýváním k úhradě apod. sjednány ve smlouvě), a to formou 108 anuitních měsíčních splátek po 6.135,73 Kč (ve výši celkové splátky po 6.7432,73 včetně pojištění) splatných k 18. dni v měsíci počínaje 18.9.2021.

6. Žalovaný na úhradu svého závazku z předmětné smlouvy o úvěru uhradil celkem částku 108.845,29 Kč, poslední platba provedena dne 20.3.2023. Způsob a rozsah splácení načerpaného úvěru vyplývá rovněž z úvěrového účtu č. , č. účtu, vedeného pro žalovaného. Smluvní vztah byl předčasně ukončen k 21.8.2023, což bylo žalovanému oznámeno zesplatňujícím dopisem ze dne 23.8.2023.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.11.2024 postoupil původní žalobce na společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souvislosti s doručení usnesení soudu č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Dopisem ze dne 2.2.2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný však do dnešního dne zbývající dlužnou částku neuhradil.

8. Věc byla s ohledem posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.") a s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. jak plyne z § 86 odst. 1 ZSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spořívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění k datu uzavření úvěrové smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouvy neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda původní žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka – spotřebitele z úvěrové smlouvy. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39) a naopak nepostačuje pouze prověření osoby dlužníka z veřejných databází, když takový průzkum o žadateli o úvěr neposkytne úplný přehled o jeho reálných výdělkových a majetkových poměrech v případě, že tato osoba databázemi ani neprochází.

13. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, které vyjmenoval (BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, ISIR aj.), přičemž neshledal u žalovaného žádný pro věc negativní výstup. Dále vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 22.111 Kč, který alespoň v takové výši vyplýval i z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, (od subjektu , právnická osoba, .) a rovněž z údajů vyplývajících z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 5.10.2021. Žalovaný ke své osobě v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bezdětný, bytem u rodičů; vedle svého příjmu současně vyčíslil celkový čistý měsíční příjem jeho domácnosti ve výši 70.000 Kč a svůj podíl v rozsahu 31,59 % na celkových nákladech bydlení, které nebyly blíže specifikovány. Výdaje žalovaného pak byly odhadovány na základě historických dat ČSÚ, životní náklady žalovaného byly odhadnuty ve výši 5.896,25 Kč. Žalovaný své dosavadní interní splátky vůči žalobci vyčíslil na 40 Kč/měsíc. Z obsahu výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období 04/2021 až 09/2021 bylo možno mimo jiné zjistit množství odchozích plateb a výběrů z bankomatů, převyšujících sumu příchozích plateb; v některých měsících (07/2021) zjištěn záporný zůstatek účtu; dále v měsíci 04/2021 zjištěno čerpání úvěru 50.000 Kč (8/2021); v průběhu doložených měsíců zaznamenáno značné množství odchozích plateb zacílených ve prospěch subjektů fungujících pod označením např. steamgames.com, gameshop apod., což může dokládat účast žalovaného na hazardních návykových aktivitách.

14. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobce neuvedl, nakolik původní věřitel kvalitativně i kvantitativně zhodnotil majetkovou, výdělkovou a sociální situaci žalovaného coby žadatele o úvěr, jeho reálné základní nutné výdaje, rodinnou výdajovou situaci. Provedení bližšího průzkumu výdajových poměrů na straně žalovaného nevyplývá ani ze založených listinných důkazů. Veškeré nutné parametry výdělkové a majetkové situace žalovaného tedy původní věřitel jakkoli neprověřil, ačkoli byl vázán odbornou péči ve smyslu § 75 ZSÚ. Na základě uvedeného tak dospěl soud k závěru, že původní žalobce se pouze formálně spokojil s provedením základních dotazů na veřejné rejstříky a databáze, aniž by se zabýval skutečným prověřením reálných výdajů žalovaného nebo jeho celkové příjmové situace a nemohl tak kvalifikovaně zjistit, zda byl žalovaný natolik příjmově i výdajově soběstačný, aby byl schopen naplnit podmínky hrazení dluhu dle úvěrové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že původní žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného a nezhodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

15. Pokud tedy následně mezi původním žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v takové úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy svědčí rovněž zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. US 4129/18; z uvedeného nálezu mj. vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu).

16. Vzhledem k tomu, že původní žalobce tak poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, tj. z absolutně neplatného právního jednání, představuje toto plnění bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 o. z. a žalovaný je tak povinen toto plnění uhradit zpět aktuálnímu žalobci coby právnímu nástupci původního věřitele. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný dosud z jemu poskytnuté jistiny 360.000 Kč uhradil částku 108.845,29 Kč, rozhodl soud tak, že výrokem I. žalobě částečně vyhověl, když žalobu ve výši 251.154,71 Kč považuje za důvodnou (rozdíl částek 360.000 Kč a 251.154,71 Kč).

17. Ve zbylé části nároku soud žalobu coby nedůvodnou zamítl, jak plyne z výroku II. rozsudku, a to vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jsou veškerá plnění související s poskytnutou částkou jistiny sjednána neplatně.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla celková částka 467.059,95 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vydání rozsudku ve věci), z toho úspěch žalobce dosáhl částky 251.154,71 Kč (tj. 53,8 % celku), zatímco neúspěch částky 215.905,24 Kč (tj. 46,2 %), rozdíl uvedených hodnot odpovídající 7,6 % pak představuje podíl žalobce, který mu byl soudem přiznán k úhradě na jeho vynaložených nákladech řízení. Celkem náklady řízení dosáhly na straně žalobce částky 62.773,60 Kč, která sestávala ze soudního poplatku ve výši 14.180 Kč, z odměny advokáta v celkové výši 38.960 Kč dle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále rovněž „a. t.“) odpovídající odměně á 9.740 Kč/úkon za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, písemné podání z 6.12.2024), dále z režijních paušálů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z 21 % DPH odpovídající částce 8.433,60 Kč. Podíl v rozsahu 7,6 % z celkových nákladů žalobce znamená částku 4.770,80 Kč, která byla žalobci přiznána k úhradě ze strany žalovaného, a to ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.