42 C 198/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 21 897 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 3.076 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2.897 Kč představující smluvní pokutu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % z částky 19.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.958,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 19.000 Kč od 25.7.2019 do 31.8.2019.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 678 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 19.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.897 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum]. Dále žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, požaduje zákonné s mluvní úroky z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval v částce 2.958,43 Kč a 3.076 Kč.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 3.076 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2.897 Kč představující smluvní pokutu.

4. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky a ve věci bylo možno rozhodnout i jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná podepsala distančním způsobem prostřednictvím prostředků elektronické komunikace tuto smlouvu o úvěru. Obsahem této úvěrové smlouvy je úvěr ve výši 7.000 Kč, kdy na straně úvěrující vystupuje společnost [právnická osoba] a na straně úvěrované vystupuje žalovaná. Z dodatku k předmětné smlouvě ze dne [datum], uzavřeného dne [datum], soud zjistil, že základě žádosti klienta se výše nezajištěného neúčelového spotřebitelského úvěru navyšuje o částku 12.000 Kč, nová jistina úvěru tak činila 19.000 Kč. Žalovaná se ve lhůtě splatnosti do [datum] zavázala vrátit předchůdci žalobce částku celkem 22.076 Kč, když žalovaná je ve znění dodatku povinna vedle jistiny vrátit rovněž poplatek ve výši 3.076 Kč. Z obsahu dodatku ke smlouvě vyplývá, že výše roční procentní sazby nákladů (dále jen„ RPSN“) použitá na úvěr činí 187537314,4 %. Součástí textu výše uvedených dokumentů je v bodě 5 mj. uvedena dohoda o závazku žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení s plněním svého závazku. Dále je v bodě 7 uvedeno prohlášení„ klienta“ o tom, že se podrobně seznámil s textem a podmínkami ustanovení smlouvy včetně přílohy v podobě obchodních podmínek, že jim rozumí a souhlasí s nimi.

6. Výpisem z účtu za [číslo] vedeného u [právnická osoba], byl k datu [datum] prokázán převod částky 7.000 Kč na účet č. [bankovní účet] označený ve smlouvě jménem žalované. Současně výpisem z účtu za [číslo] vedeného u [právnická osoba], byl k datu [datum] prokázán převod částky 12.000 Kč na shodný účet č. [bankovní účet].

7. Z dohody o postoupení pohledávky s datem [datum] s ověřeným překladem a z potvrzení o přijetí platby ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou s účinností ke dni [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobce dopisem podaným k přepravě dne [datum]. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Jelikož žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila, adresoval žalobce žalované dne [datum] výzvu před podáním žaloby, podanou k přepravě dne [datum], jak se podává z předmětné výzvy vč. podacího archu. Žalovaná však přes uvedené skutečnosti dlužnou částku žalobci neuhradila.

8. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr sjednávaný po 1. 1. 2014.

9. Vzhledem k učiněnému zpětvzetí žaloby ohledně částky 3.076 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2.897 Kč představující smluvní pokutu rozhodl soud dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. ve výroku I. o částečném zastavení řízení.

10. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

12. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 22 odst. 5 ZSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a v části týkající se zákonných úroků z prodlení.

17. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byl sepsán dokument, na jehož základě měl dne [datum] vzniknout závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Na základě dodatku k danému dokumentu ze dne [datum] byla navýšena jistina poskytovaného úvěru. Z celkového textu a obsahu smluvních ujednání obsažených v dokumentu předmětné smlouvy je zřejmé, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 ZSÚ, tzn. jedná se o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž právní předchůdce žalobce byl subjektem poskytujícím úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § ZSÚ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v částce 19.000 Kč na číslo účtu označené jménem žalované.

18. Současně se soud zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před vůlí uzavřít s žalovanou smlouvu o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

19. Na výzvu soudu žalobce uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje a žádné tak soudu nedoložil. V řízení bylo přitom na žalobci, aby prokázal, že před sjednáním úvěru provedl předchůdce žalobce řádné a důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tato skutečnost však v řízení nebyla ani tvrzena, ani prokázána, ze smlouvy o úvěru nebyla seznatelná jediná zmínka o procesu kvalifikovaného posouzení bonity klienta a následného vlivu na přiznání/nepřiznání úvěru. Proto soud dle ust. § 22 odst. 5 ZSÚ vycházel z toho, že předchůdce žalobce svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 uvedeného zákona nesplnil. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce řádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalované řádně splácet úvěr, když nepožadoval dle obsahu smlouvy žádné fyzické dokumenty k prověření finanční situace žadatelky, zejména neprověřoval výši jejich výdajů (např. nákladů na bydlení, výdajů na děti, další splátky), skutečnou výši měsíčních aktiv (např. příjem z pracovní činnosti) a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou částku. Tím, že předchůdce žalobce neověřoval existenci rizikových faktorů na straně žalované, nedostál své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet dle § 86 a § 75 ZSÚ. To celé navíc podpořené skutečností, že za situace, kdy byl povinné jako dlužníkovi poskytnut ve dnech [datum] (7.000 Kč) a [datum] (12.000 Kč) úvěr celkem 19.000 Kč s tím, že ta měla vrátit peněžní prostředky do [datum] navýšené o 3.076 Kč, činila RPSN ve znění dodatku 187537314,4 % (dle údajů samotné smlouvy) a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalované.

20. Pokud tedy byla následně mezi předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

21. Pokud tedy žalobce v řízení prokázal skutečnost, že byla žalované poskytnuta částka 19.000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobci vrátit zpět z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, zavázal soud žalovanou k úhradě částky ve výši 19.000 Kč, a to spolu s úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v dané době dosahovala 10,00 %, a to ode dne následujícího po uplynutí 10 denní lhůty k zaplacení dlužné částky ve výzvě k plnění adresované žalované dne [datum] ([datum]), jak vyplývá z výroku II. rozsudku.

22. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku III., když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce nedůvodný ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.958,43 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 19.000 Kč od 25. 7. 2019 do 31. 8. 2019.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 36.546,48 Kč včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem II. tohoto rozsudku v míře právě 64,56 %, a to ohledně částky, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované/neúspěch žalobce je představován výrokem I. a III. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 12.950,04 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta a zastavena, což představuje 35,44 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 29,12 % představuje míru, jíž by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 876 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21.897 Kč odpovídající částce 300 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % vypočtené z odměny a náhrad odpovídající částce 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 2.328 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 29,12 % odpovídá přiznané částce zaokrouhlené na 678 Kč. Žalovaná je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.