42 C 203/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 17.400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 6.600 Kč od 14.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 10.800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč od 21.12.2017 do 13.2.2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.400 Kč od 14.2.2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 17.400 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 10.800 Kč a úroky ve výši 28 % p.a. z poskytnuté jistiny. Žalovaná měla úvěr splácet prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 1.950 Kč. Žalovaná však své povinnosti včas a řádně neplnila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce. Ačkoli byla žalované ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ta do dnešního dne svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdce žalobce zavázal, že poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Z prohlášení ve smlouvě vyplývá, že žalovaná převzala částku vyplaceného úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s poskytnutou jistinou v celkové částce 15.000 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobce též poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 10.800 Kč a úroky ve výši 28 % p.a. z poskytnuté jistiny. Zavázala se tak předchůdci žalobce uhradit částku celkem 25.800 Kč RPSN dle obsahu smlouvy činila při 13 splátkách 187,6 %. Splácení bylo nastaveno formou 13 měsíčních splátek po 1.950 Kč splatných vždy k 30. dni kalendářního měsíce, jak vyplývá z obsahu smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. V době uzavírání smlouvy měl právní předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalované tyto informace: 1) nájemní smlouvu ze dne [datum] o pronájmu bytu. Z doloženého dokumentu však není pro nečitelnost jeho první strany zřejmé, na jakou dobu byl nájemní vztah sjednán a jaké byly ujednány částky plateb nájemného a služeb spojených s užíváním předmětného bytu. 2) Údaje vypsané žadatelem v žádosti o úvěr, z nichž plyne, že žalovaná uvedla výši mzdy o částce 15.200 Kč, průměrný měsíční příjem celé domácnosti v částce 35.000 Kč, průměrné měsíční výdaje její osoby ve výši 3.000 Kč, jako průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak žalovaná uvedla částku 16.500 Kč. Žalovaná zde označila svého zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], s pracovní pozicí pekařka. [příjmení] to je v kartě žadatele ve věci zkontrolovaných doložených dokumentů od žalované označena kolonka„ pracovní smlouva“, která však nebyla soudu doložena. 3) Listina označená jako„ scoringová karta k úvěru“ s výsledkem získaných 16 bodů, které určují limit pro poskytnutí úvěru max. do částky 25.000 Kč. Právní předchůdce žalobce zde dospěl závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr dle smlouvy v pravidelných splátkách ve výši 1.950 Kč měsíčně řádně splácet.

6. Z doloženého seznamu evidovaných plateb je zřejmé, že žalovaná na svůj dluh učinila úhradu formou 4 nepravidelných plateb o celkové částce 8.400 Kč.

7. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla ze strany předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o, postoupena na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze strany společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] coby žalobce. Postoupení konkrétní pohledávky bylo doloženo seznamem postupovaných pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo žalované zasláno dne [datum], jak vyplývá z daného oznámení a potvrzení o expedici zásilky. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané na adresu žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby, jak plyne z předmětné výzvy a podacího archu.

8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum], a současně dle zákona [číslo] [anonymizováno], o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

17. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované bylo nahlíženo do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), jejichž výsledek byl negativní. V rámci zkoumání solventnosti žalované jeho předchůdce vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, podpořených předloženými dokumenty v podobě smlouvy o nájmu bytu. Z té však pro nečitelnost nevyplývá výše hrazeného nájemného a úplat spojených s užíváním bytu. Z údajů vypsaných žadatelem v žádosti o úvěr pak vyplývá, že žalovaná pobírá mzdu o částce 15.200 Kč a průměrný měsíční příjem celé domácnosti činí 35.000 Kč, naopak průměrné měsíční výdaje její osoby dosahují částky 3.000 Kč, jako průměrné měsíční výdaje celé domácnosti žalovaná uvedla částku 16.500 Kč. K těmto tvrzeným údajům poskytovatel úvěru v kartě žadatele označil kolonku„ pracovní smlouva“ s tím, že se jedná o zkontrolované doložené dokumenty od žalované. Soudu však taková listina doložena nebyla. V případě, že žalovaná doložila předchůdci žalobce smlouvy, složenky prokazující jí vyplácená aktiva či jiné platební převody formou poštovních poukázek, měly být tyto založeny a být součástí doložených dokumentů. Takto na základě tvrzených údajů a zaškrtnutých kolonek v předtištěném formuláři nelze vyvozovat závěr, že žalovaná výši svých příjmů skutečně doložila a že poskytovatel úvěru reálně prověřil její příjmy. Rovněž je z uvedeného zřejmé, že výdajová stránka bydlení nebyla taktéž řádně doložena. Ostatní dokumenty v podobě výpisů z účtu či listiny prokazující příjem osoby spolužijící také absentují. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Právní předchůdce žalobce však zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalované přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalované úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaných žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla uhradit úvěr navýšený o částku 10.800 Kč ve lhůtě 13 měsíců, při RPSN 187,6 % O to důkladněji byl proto dle názoru soudu předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalované předmětnou částku splácet. Z uvedených důkazů tak dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dodatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částku jí přesto poskytl.

18. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru (15.000 Kč) odečetl splátky, které žalovaná prokazatelně žalobci uhradila, tedy částku 8.400 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 6.600 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky 6.600 Kč v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 10,00 % ročně, a to ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění zaslané žalované dne [datum] ([datum]). Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované částce právě 34 %, když přiznána byla částka ve výši 7.686,13 Kč včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, naopak míra neúspěchu pak představuje 66 %, když žaloba nebyla přiznána co do částky 14.912,81 Kč včetně takto kapitalizovaných úroků. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.