42 C 225/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 Kč od 8.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byl na vozidlo žalovaného namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Žalovaný na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 500 Kč, ačkoliv svůj dluh uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 8 dnů.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z uznání dluhu (č. l. 6) vyplývá, že dne datum žalovaný zaparkoval vozidlo registrační značka na ulici ulice v obec na místě, kde to není dovoleno, a na vozidlo registrační značka mu proto byl namontován TPZOV. Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí 500 Kč, jak vyplývá z nařízení č. 5/2011 vydaného jméno územní celek. Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dne datum uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 8 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu před prodáním žaloby upozorněn a byl rovněž vyzván k jeho úhradě upomínkou ze dne datum. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný však přes uvedené skutečnosti svůj dluh neuhradil.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je strážník oprávněn použít TPZOV, v případě, že je vozidlo zanecháno na místech, kde to není dovoleno. Přiložení a odstranění TPZOV se prování na náklady osoby, která vozidlo na místě zanechala.

6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný porušil svoji povinnost, když vozidlo zanechal na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla a v místě, kde je povoleno parkovat jen v případě zaplacení ceny za parkování, přičemž v souladu s výše uvedeným ustanovením byl na jeho vozidlo namontován TPZOV. Byl to žalovaný, kdo vozidlo na předmětném místě zanechal a je tedy povinen v souladu s ustanovením §17a zákona č. 553/1991 Sb., zaplatit žalobci náklady na přiložení a odstranění TPZOV v celkové výši 500 Kč. Zároveň pak žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu i výše písemně uznal. Jelikož žalovaný dluh do 8 dnů ode dne uznání dluhu nezaplatil, dostal se do prodlení s plněním svých peněžitých závazků a soud má tedy v souladu s ustanovení § 2053 o. z. za to, že dluh v době uznání trval a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 500 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka se skládá z náhrady uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny určené dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jež se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. l o. s. ř.

8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.