42 C 228/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 7.327,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.230 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4.230 Kč od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.097,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 723,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.204,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 21.1.2020 do 25.2.2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 3.097,18 Kč od 26.2.2020, úroku 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 21.1.2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7.327,18 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 18.917 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 316 Kč s tím, že poslední splátka činí 273 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 5.770 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky zápůjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 10.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 8.917 Kč, který je tvořen poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.180 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 2.948 Kč a úrokem za dané období v částce 1.789 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 18.917 Kč, přičemž jej měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední splátka činila 273 Kč a byla splatná dne [datum]. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr ve výši 10.000 Kč uhradila prostřednictvím 10 nepravidelných splátek částku ve výši 5.770 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 7.327,18 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalované dne [datum], jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě částky 19.319,94 Kč, odeslanou žalované dne [datum]. [příjmení] uplatněná touto žalobou činí 7.327,18 Kč představující dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.

5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

12. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

14. Žalobce k dotazu soudu ve věci prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou předchůdce žalobce učinil vyhodnocení informací získaných od žalované, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti doloženým dokladům žalované. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná v rozhodné době byla svobodná a žila s rodiči, dále doplnila, že jako nejvyšší dosažené má základní vzdělání a k otázce zaměstnání uvedla, že je v domácnosti (na mateřské dovolené). Jako počet vyživovaných osob uvedla jednu osobu, rovněž tvrdila, že není majitelem automobilu. Za důvod zápůjčky je ve formuláři označena kolonka„ neočekávané výdaje“. K otázce finančních údajů žalovaná doplnila, že její čistý příjem činí 8.100 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti dosahují částky 12.000 Kč měsíčně, za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 5.000 Kč měsíčně. Současně žalovaná stvrdila, že nemá zápůjčky u jiné společnosti a nevlastní kreditní kartu. K dokumentům žalované ověřeným ze strany předchůdce žalobce je ve formuláři označena kolonka„ jiné“ s dodatkem„ slož. 2, 3, 4“.

15. V rámci posouzení, zda předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalované vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Soudu však nebyl doložen žádný dokument, který žalovaná k prokázání svých majetkových poměrů předchůdci žalobce doložila. Mimo jiné v kartě žadatele je ve věci specifikace doložených dokumentů od žalované označena pouze kolonka„ jiné“ s nejasnou poznámkou„ slož. 2, 3, 4“. V případě, že žalovaná doložila předchůdci žalobce složenky prokazující jí vyplácená aktiva za měsíc únor, březen a duben, či doložila jiné platební převody formou poštovních poukázek, měly být tyto založeny a být součástí doložených dokumentů. Takto na základě tvrzených údajů a zaškrtnutých kolonek v předtištěném formuláři nelze vyvozovat závěr, že žalovaná výši svých příjmů skutečně prokázala a že poskytovatel úvěru prověřil její příjmy. Dále je zjevné, že žalovaná nedoložila poskytovateli úvěru žádné listinné důkazy prokazující i další tvrzené skutečnosti, jako je např. otázka jejího bydlení formou čestného prohlášení rodičů žadatelky, reálné výdaje formou výpisů z účtů, údaje o vypláceném výživném a výdajích na vyživovanou osobu, příjmy osob spolužijících ve společné domácnosti apod. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce žalobce však zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalované přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalované úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaných žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla uhradit úvěr navýšený o částku 8.917 Kč ve lhůtě 60 týdnů. O to důkladněji byl proto dle názoru soudu předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalované předmětnou částku splácet. Z uvedených důkazů tak dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dodatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částku jí přesto poskytl.

16. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru (10.000 Kč) odečetl splátky, které žalovaná prokazatelně žalobci uhradila, tedy částku 5.770 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 4.230 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky 4.230 Kč v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 10,00 % ročně, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění ve výzvě zaslané žalované dne [datum] ([datum]). Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalované, které však v řízení žádné náklady nevznikly.