42 C 243/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 47.274,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 25.000 Kč od 18.12.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4.200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 25.000 Kč od 11.12.2018 do 17.12.2018, smluvní pokuty ve výši 18.074,80 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 729 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 47.274,80 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku ve výši 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 5.500 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.750 Kč a úroky ve výši 28,85 % p.a. z poskytnuté jistiny Žalovaná měla úvěr splácet prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 3.250 Kč. Žalovaná však své povinnosti včas a řádně neplnila. Pohledávka za žalovanou byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Ačkoli byla žalované ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ta do dnešního dne svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila, byť jí byla jak žaloba, tak výzva k vyjádření se přípustným způsobem podle zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., zaslány.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná po řádném a včasném předvolání bez omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodl po provedeném dokazování na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto dílčím skutkovým závěrům:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se předchůdce žalobce zavázal, že poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. Z prohlášení ve smlouvě a podpisu žalované vyplývá, že žalovaná převzala částku vyplaceného úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se dle obsahu smlouvy zavázala spolu s poskytnutou jistinou vrátit právnímu předchůdci žalobce též poplatek za správu úvěru ve výši 5.500 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4.750 Kč a úroky ve výši 28,85 % p.a. Celkem se tak zavázala uhradit předchůdci žalobce částku 42.250 Kč. Splácení úvěru bylo dle odstavce III. smlouvy nastaveno formou 13 měsíčních splátek po 3.250 Kč splatných vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou stejně jako ve smlouvě zachyceny parametry úvěrové smlouvy. Ve smlouvě a předsmluvním formuláři byla rovněž definována roční procentní sazba nákladů úvěru ve výši 189,38 %, dále údaje o zesplatnění úvěru pro případ prodlení klienta a účtovaných nákladech za opožděné platby. Žalovaná vyjádřila souhlas se zpracováním osobních údajů v k tomu určené listině, přílohu ke smlouvě tvořil předpis vypočtených splátek úvěru.

6. Dále se soud zabýval okolnostmi platného uzavření úvěrové smlouvy. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná ohledně svých aktiv a pasiv uvedla, že její příjem ze závislé činnosti činí 12.006 Kč měsíčně, shodnou částku rovněž uvedla v kolonce„ průměrné měsíční příjmy celé domácnosti“. Na straně výdajů žalovaná doplnila, že její průměrné měsíční výdaje za poslední 3 měsíce vynaložené na bydlení činí 2.500 Kč měsíčně, na energie 500 Kč měsíčně, náklady na ostatní výdaje dosahují částky 500 Kč měsíčně a na stravu částky 9.000 Kč měsíčně. Za průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak označila částku ve výši 6.500 Kč měsíčně. Žalovaná dále zaškrtnutím příslušné položky stvrdila, že má zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů.

7. Ze mzdového výměru k zaměstnavateli [právnická osoba] ze dne [datum], dodatku ke smlouvě z téhož dne a dodatku ze dne [datum], vše uzavřené k pracovní smlouvě ze dne [datum], vyplývá, že žalovaná měla sjednaný pracovní poměr k zaměstnavateli [právnická osoba], o výši měsíční mzdy v částce 16.000 Kč s tím, že zaměstnanec může svůj příjem navýšit o bonus za jednotlivé projekty. Z výplatní pásky žalované za měsíc [číslo] je zřejmé, že od zaměstnavatele [právnická osoba], jí byla vyplacena mzda ve výši 12.006 Kč. V čestném prohlášení žalované ze dne [datum] žalovaná uvedla, že sdílí společnost domácnost s přítelem, kterému přispívá na bydlení částkou 3.000 Kč měsíčně na nájem a energie. Jako kontaktní osobu uvedla žalovaná osobu svého tchána. Z listiny označené jako finanční analýza, podepsané žalovanou dne [datum], je zřejmé, že měsíční volné finanční zdroje žalované byly vypočteny ve výši 4.506 Kč způsobem, kdy předchůdce žalobce odečetl od uváděného příjmu žalované (12.006 Kč) tvrzené výdaje jednotlivce (6.500 Kč) a částku rezervy na neočekávané výdaje (1.000 Kč). Listina neobsahuje vypočtené minimální měsíční výdaje žalované, ačkoli formulář obsahuje předtištěnou tabulku pro takový postup. Předchůdce žalobce zde dospěl k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr o minimální výši měsíční splátky v částce 4.506 Kč. Z listiny označené jako„ Credit scoring“ ze dne [datum] se podává, že výsledkem je získaných 29 bodů, které určují limit pro poskytnutí úvěru až do částky 70.000 Kč. Pro konkrétní výpočet vycházel poskytovatel úvěru z bodů připočtených za věk žadatele ([číslo] let), historie žadatele (žalovaná neměla úvěr řešený exekučně či v rámci insolvenčního řízení), vybavení domácnosti žadatele (standardní), druh bydlení (nájemní smlouva), druh příjmu (PP na dobu neurčitou), rodinný stav (vdaná) a hodnocení žadatele zástupcem (průměrné). Právní předchůdce žalobce zde dospěl závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr dle smlouvy v pravidelných splátkách ve výši 3.250 Kč měsíčně řádně splácet.

8. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, když se dostala do prodlení s hrazením 1. splátky. Z notářského zápisu ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla ze strany předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], postoupena na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze strany společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] Z následně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze strany společnosti [právnická osoba] na žalobce, který se prostřednictvím podané žaloby domáhá uhrazení pohledávky v tomto řízení. Postoupení konkrétní pohledávky bylo doloženo seznamy postupovaných pohledávek, jež jsou učiněny nedílnou součástí předmětných smluvních ujednání. Z oznámení o předání k vymáhání ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalované postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba] Současně žalovanou danou výzvou podanou k přepravě dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky. Postoupení pohledávky na žalobce pak bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslané na adresu žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby, jak plyne z předmětné výzvy a podacího archu.

9. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

16. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že smluvní ujednání mezi účastníky směřovalo svým charakterem k vůli uzavřít spotřebitelskou smlouvu, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Žalovaná skutečně obdržela od předchůdce žalobce částku 25.000 Kč, a to osobně při podpisu daného dokumentu. Pohledem smluvních ujednání pak svědčilo předchůdci žalobce právo úvěr zesplatnit a požadovat po žalované úhradu celého dluhu, když ta se dostala do prodlení s hrazením splátek, což i učinil.

18. Soud se rovněž zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud ve vztahu k této věci uvádí, že pohledem právní úpravy tak předně posuzoval, zda je nárok žalobce po právu, anebo není. Případně v jaké výši je po právu a v jaké již není. Po provedeném dokazování soud však dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

20. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované bylo nahlíženo do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí), jejichž výsledek byl negativní. Rovněž uvedl, že si poskytovatel úvěru vyžádal relevantní informace a podklady o žalované (údaje o rodinných poměrech, bydlení, údaje o vyživovaných osobách apod.). V rámci zkoumání solventnosti žalované jeho předchůdce vycházel z údajů tvrzených žalovanou v žádosti o úvěr, podpořených předloženými dokumenty v podobě čestného prohlášení vztahujícího se k otázce bydlení žadatele, dále výplatních pásek a pracovní smlouvy vztahujících se k otázce měsíčního příjmu žadatele. Z těch plyne, že žalovaná přispívá na bydlení částkou 3.000 Kč, její příjem dosahuje částky 12.006 Kč. Dále v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její náklady na ostatní výdaje dosahují částky 500 Kč měsíčně a na stravu částky 9.000 Kč měsíčně. Žalobce dále doplnil, že výdaje žalované stanovil dle svého finančního zhodnocení tak, že výdaje posoudil jako součet žalovanou tvrzených částek, jež odečetl od mzdy žalované, a tak byl příjem žalované zhodnocen jako dostatečný pro hrazení předmětné částky splátek. Z uvedeného je však soudu zřejmé, že výdajová stránka bydlení nebyla řádně doložena, když předchůdce žalobce nezjišťoval údaje o příjmu osoby spolužijící s žalovanou ve společné domácnosti, nezjišťoval údaje o celkové částce hrazeného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu, a to ačkoli k výzvě soudu uvedl, že si věřitel před poskytnutím úvěru vyžádal údaje o rodinných poměrech žalované, jejím bydlení či údaje o vyživovaných osobách. Lze proto dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalované žádným konkrétnějším způsobem neprověřil, např. doložením nájemní smlouvy a hrazeného inkasa, výplatními páskami žalované za delší časové období a mzdou osoby s ní spolužijící v domácnosti či výpisy z účtů, kde by mohl ověřit reálné pravidelné měsíční aktiva, pasiva a další skutečnosti týkající se reálných majetkových poměrů žalované (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Konkrétními výdaji žalované (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se předchůdce žalobce rovněž vůbec nezabýval a spoléhal na tvrzené údaje. Žalovaná přitom uvedla shodnou částku jako její mzda v kolonce„ průměrné měsíční příjmy celé domácnosti“, kdy soud má za to, že taková skutečnost měla logicky vést věřitele k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované, když celkový příjem domácnosti v částce 12.006 Kč měsíčně by byl nepřiměřeně nízký pohledem běžných cen a cenové hladiny obecně ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaná hradí nájem. To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaným žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. O to důkladněji byl proto předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalované předmětnou částku splácet. Soud se tak nemohl v daném případě spokojit se způsobem, jak předchůdce žalobce posuzoval příjmovou a zejména výdajovou stránku žalované. Mimo to v kontextu náhledu soudu do vnitřního systému soudu (ISAS) je zjevné, že žalovaná je zatížena dalšími nehrazenými povinnostmi, které jsou uplatňovány u soudu včetně exekučních řízení. Postup předchůdce žalobce tak lze závěrem vyhodnotit jako úvěrově benevolentní, vedený toliko snahou o poskytnutí úvěru, když ten se pouze formálně spokojil s převážně tvrzenými údaji o majetkové stránce žalované, aniž by se zabýval jejich skutečným zhodnocením, neučinil prověření reálných příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. K tomu soud dodává, že ve věci bylo nařízeno jednání konané dne [datum], ke kterému byl žalobce řádně a včas předvolán, avšak z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, čímž se připravil o možnost být poučen ve smyslu § 118a odst. 1,3 o. s. ř.

21. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak žalovanou zavázal k plnění poskytnuté částky ve výši 25.000 Kč, když ta na úvěr ničeho neuhradila, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky 25.000 Kč v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 9,00 % ročně, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky, k jejíž úhradě vyzval předchůdce žalobce žalovanou první výzvou k plnění odeslanou dne [datum] ([datum]). Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Ve zbylé části nároku žalobce na úhradu částky jistiny ve výši 4.200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši 18.074,80 Kč, soud vzhledem k uvedenému neshledal žalobu důvodnou a nárok žalobce zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované částce právě 58,95 %, když přiznána byla částka ve výši 25.000 Kč a na úroku částka 7.045,89 Kč kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku, naopak míra neúspěchu pak představuje 41,05 %, když žaloba nebyla přiznána co do částky 22.317,95 Kč a úroků v kapitalizované výši 43,15 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 17,9 % představuje míru, jíž by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 42.274,80 Kč odpovídající částce 500 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 4.070 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 17,9 % odpovídá přiznané částce 729 Kč. Žalovaná je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.