42 C 252/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.020 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledněčástky 980 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 9.460 Kč od 21.1.2009 do 27.1.2020,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018,zákonného úroku z prodlení ve výši 8,00 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018,zákonného úroku z prodlení ve výši 8,75 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019,zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019,zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021,zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022,zákonného úroku z prodlení ve výši 10,75 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2022 do 31.12.2022,zákonného úroku z prodlení ve výši 14,00 % z částky 15.000 Kč od 1.1.2023 do 30.6.2023,zákonného úroku z prodlení ve výši 14,00 % z částky 15.000 Kč od 1.7.2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 1. 2009 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.440 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2010. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 980 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil., právnická osoba, souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 21. 1. 2009 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 15.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. , adresa, s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 10.440 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 25.440 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2010. RPSN dosahovalo při 58 splátkách 206,8 %, jak je zřejmé z obsahu smlouvy o úvěru. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný svým vlastnoručním podpisem stvrdil, že v den podpisu smlouvy převzal od poskytovatele úvěru částku 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 980 Kč, jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému neměl důvod nevěřit. Částka byla v souladu se smlouvou započtena na poplatek úvěru ve výši 10.440 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., coby přechodným věřitelem, soud zjistil, že s účinností od 1. 7. 2015 byla na přechodného věřitele postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 29. 7. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že s účinností ke dni 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 19. 9. 2018, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 11. 9. 2013 předžalobní výzvu k úhradě částky 24.460 Kč v dodatečné lhůtě do 20. 9. 2023, odeslanou žalovanému dne 12. 9. 2013.

7. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.

8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

11. Podle § 369 odst. , právnická osoba, zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

12. Podle § 52 odst. 3 o. z., spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

13. Podle § 55 odst. 1, 2 o. z., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

14. Podle § 56 odst. 1 o. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Podle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle § 41 o. z., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

17. Podle § 451 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Dne 21. 1. 2009 projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku, která byla současně ve znění § 2 písm. c) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, spotřebitelským úvěrem o shora uvedeném obsahu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný naopak uhradil zpět celkem částku 980 Kč. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru však soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zákonem, a to z následujících důvodů. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 25.440 Kč, tedy navýšené o 10.440 Kč, činila RPSN dle obsahu smlouvy 206,8 % a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného ve smyslu § 56 odst. 1 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele plyne rovněž ze shora uvedeného postupu předchůdce žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy poskytovatel úvěru nijak nepřezkoumával skutečnosti ohledně příjmu/výdajů žadatele o úvěr, když žalobce soudu doložil toliko prázdnou a zcela nevyplněnou zákaznickou kartu klienta. Nad rámec toho soud dodává, že pokud by dle jeho tvrzení poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného splácet dluh prostřednictvím listinných důkazů, tak pak za situace, kdy věřitel hodnotí a kontroluje tvrzené informace a porovnává je s doloženými listinami, má žalobce soudu rovněž předložit k prokázání tvrzení v řízení kopie těchto listin, na základě kterých své rozhodnutí poskytnout úvěr zpracoval.

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh 15.000 Kč uhradil částku ve výši 980 Kč, proto žalobci náleží zbývající částka rozdílu ve výši 14.020 Kč, kterou byl žalovaný zavázán výrokem I. zaplatit. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku neplatné a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 451 odst. 1, 2 o. z., toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující zbylé úroky a poplatek, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřených smlouvách, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl (výrok II.).

21. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, když žalobci nepřiznal rovněž nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán.

23. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako „poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz, „doměří“ soud poplatek podle položky 1 [v nynějším případě jde o doplatek ve výši 200 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 1.000 Kč]. To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu „slevy“ na poplatku. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek „doměří“, není to totéž, co „vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho „hlavních“ ustanoveních.

24. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako “Výběr 97/2019”).

25. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 200 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy lze konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot částek vyjadřujících podíl úspěchu a neúspěchu žalobce představuje míru, kterou by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku IV. uvedeno.