42 C 254/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2.970 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2.500 Kč od 19.11.2020 o zaplacení.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 124,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.250 Kč, částku 470 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od 13.12.2019 do 18.11.2020 a zákonný úrok z prodlení v rozsahu 1,50 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od 19.11.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.11.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.970 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], a to ohledně jistiny 2.500 Kč v rámci tzv. krátkodobého úvěru splatného dne [datum]. Současně požadoval úhradu částky 1.250 Kč představující nesplacené poplatky za poskytnutí úvěru, částku 470 Kč představující smluvní pokutu z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení 124,88 Kč a zákonné úroky z prodlení. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce.

2. V reakci na výzvu soudu k vyjádření bylo soudu dne [datum] doručeno podání žalovaného, v němž uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Žalovaný namítá, že žalobce nemohl poskytnout žalovanému v pořadí další úvěr, když již předchozí úvěr nebyl z jeho strany splacen a je ohledně něj vedeno soudní řízení. Současně uvádí, že v době zasílání předžalobních upomínek se žalovaný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce písemně doplnil, že předchozí úvěr nebyl žalovanému poskytnut stejným právním předchůdcem žalobce. Současně uvedl, že s ohledem na nejednotný systém poskytování úvěrů neměl předchůdce žalobce možnost existenci dalšího úvěru zjistit, navíc pokud žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé údaje.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný podáním doručeným soudu dne 2.3.2021) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování bylo zjištěno následující: Z rámcové smlouvy o úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný podepsal distančním způsobem prostřednictvím prostředků elektronické komunikace tuto smlouvu o úvěru splatnou dne [datum]. Obsahem této úvěrové smlouvy je úvěr ve výši 2.500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 650 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 650 Kč, při sjednané roční procentní sazbě nákladů ve výši 1. 733,54 %, kdy na straně úvěrující vystupuje společnost [právnická osoba] a na straně úvěrované vystupuje žalovaný. Součástí textu smlouvy je mj. uvedena dohoda o závazku žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], k datu [datum] byl prokázán převod částky 2.500 Kč na účet č. [bankovní účet] označený jménem žalovaného a odpovídající číselným i jmenným označením účtu, z něhož byl dle výpisu téže banky k [datum] učiněn registrační poplatek v podobě verifikační platby ve výši 0,11 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou s účinností ke dni [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný však přes uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil.

6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

9. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

10. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o.z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

13. Ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Soud po komplexním zhodnocení dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, a to z následujících důvodů. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 2.500Kč s tím, že se žalovaný zavázal půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 1.250 Kč do data splatnosti [datum]. Výše RPSN v dané věci činila 1. 733,54 % p. a. Stran posouzení její výše ve vztahu obvyklé RPSN poskytované při srovnatelných úvěrech a půjčkách spotřebitelům v témže období však žalobce neprověřil, zda je žalovaný osobou, která splňuje požadavky k poskytnutí úvěru. Předchůdce žalobce tak i přes rizikovost daného úvěru neobstaral výpisy z účtu žalovaného, neověřoval jeho výši příjmů, výši výdajů za bydlení a neověřoval existenci dalších rizikových faktorů na straně žalovaného. K tomu je právní předchůdce žalobce vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Soudu je navíc z podání žalovaného a úřední činnosti soudu známo, že ten se dostal do prodlení s plněním z titulu úvěrové smlouvy uzavřené v obdobném období. Své povinnosti prověřit s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet a v případě potřeby (nesrovnalostí v poskytnutých podkladech) prověřit tvrzení žalovaného tak, aby bylo podáno věrohodné vysvětlení, proto právní předchůdce žalobce nedostál, když nijak dále nezjišťoval finanční a majetkovou situace žalovaného a úvěr mu přesto poskytl.

16. Dále se soud zabýval otázkou, zda je neplatnost smlouvy absolutní, či relativní. Dle občanského zákoníku je relativní neplatnost stanovena na ochranu stran smluvního vztahu. Dle § 87 ZSÚ pak může spotřebitel tuto neplatnost namítat, přičemž institut námitky neplatnosti by mohl evokovat neplatnost relativní. Jak ovšem vyplývá z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele je dána nejen na ochranu stran smlouvy, ale také k ochraně celé společnosti a zejména osob blízkých spotřebitele, které může porušení této povinnosti výrazně ovlivnit. Poskytování úvěrů těm spotřebitelům, kteří je následně nejsou schopni splácet, pak zatěžuje společnost jako celek. Dle judikatury Ústavního soudu pak není rozhodné, zda byl spotřebitel aktivní v soudním sporu nebo zda smlouvu uzavřel dobrovolně, protože úvěr mu v první řadě neměl být vůbec poskytnut. Dle výše uvedeného nálezu by soud zasáhl do základního práva stěžovatele, pokud by se platností smlouvy sám nezabýval. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že soud měl povinnost platnost smlouvy posoudit i bez námitky žalovaného, a že porušení povinnosti odborné péče žalobce zjevně narušuje veřejný pořádek a v souladu s ustanovením § 5 o. z., musí jít k jeho tíži. Proto soud shledal, že úvěrová smlouva ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ, je absolutně neplatná dle § 588 o. z.

17. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu ve výši 2.500 Kč, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému, hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a je proto povinen plnění v částce 2.500 Kč vrátit žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným platně postoupena.

18. Žalobce má rovněž právo na zaplacení zákonných úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty stanovené mu v předžalobní upomínce ze dne [datum] Lhůta k zaplacení uplynula dne [datum]. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem [datum], a to v zákonné výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů.

19. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci požadované poplatky, smluvní pokutu, ale ani zákonné (kapitalizované) úroky z prodlení za období předcházející uplynutí dodatečně poskytnuté lhůty k plnění, tj. do data [datum]. Stejně tak soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, a to v rozsahu, jenž přesahují jejich zákonnou výši v závislosti na okamžiku počátku prodlení. Proto ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 4.718 Kč (při kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za dobu od 13.12.2019 do 23.6.2021). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku v míře právě 55,59 %, a to ohledně částky, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného/neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 2.095 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta, což představuje 44,41 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 11,18 % představuje míru, jíž by se měl žalovaný podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 600 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2.970 Kč odpovídající částce 200 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkon v podobě vyjádření ze dne [datum], jelikož veškerá tato tvrzení byla uvedena již v žalobním návrhu. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 1.689 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 11,18 % odpovídá přiznané částce 188 Kč. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.

21. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.