42 C 257/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8.088,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.400 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5.688,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 761,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.444,20 Kč, úroku 18,96 % ročně z částky 8.088,97 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 8.088,97 Kč od 16.1.2021 do 5.3.2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.688,97 Kč od 6.3.2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2.400 Kč od 6.3.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 8.088,97 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 2.000 Kč, formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 18.000 Kč, a to do dne splatnosti [datum]. Žalovaná však neplnila na úvěr řádně a včas, když právnímu předchůdci žalobce uhradila toliko částku ve výši 7.600 Kč, kterou žalobce započítal na dlužnou částku. Pohledávka za žalovanou byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Předmětem žaloby je zbývající dlužná částka po započtení zmíněných úhrad ve výši 8.088,97 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval ve výši 761,71 Kč a ve výši 1.444,20 Kč.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalované poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 2.000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se žalovaná zavázala předchůdci žalobce uhradit částku ve výši 18.000 Kč. Výše úrokové sazby dle čl. 1 smlouvy činila při 60 splátkách 32,15 % p.a., žalobce však požaduje úrok ve výši 18,96 % p.a. RPSN činila dle obsahu smlouvy 206,15 %. Dle smluvního ujednání poskytl předchůdce žalobce žalované finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 7.600 Kč.

5. V době uzavírání smlouvy měl předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalované informace uvedené v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr. Z té vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalované pomocí OP. Žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí v [obec] v nájmu na základě nájemní smlouvy. Jako zdroj svých příjmů uvedla pracovní poměr u zaměstnavatele [jméno] [jméno], [ulice a číslo], [obec], s tím, že se jedná o hlavní pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou. Stran pracovní pozici uvedla, že pracuje jako uklízečka. Za výši příjmu označila částku 15.000 Kč měsíčně. Na straně výdajů uvedla částku celkem 10.400 Kč vynaloženou na bydlení ve výši 4.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.800 Kč a splátky úvěrů a půjček ve výši 2.600 Kč. K tomu dále doplnila, že v současnosti má úvěr u [právnická osoba] v celkové částce 20.000 Kč a při měsíční splátce ve výši 2.600 Kč. Použitelný příjem byl pak vypočten odečtením tvrzených výdajů od příjmů, kdy předchůdce žalobce počítal s volnou částkou finančních prostředku ve výši 4.600 Kč měsíčně. Ze strany poskytovatele úvěru bylo v žádosti ohledně prověřených dokumentů zaškrtnuto, že ten ověřil výplatní pásky a pracovní smlouvu a dále telefonicky zaměstnání žalované.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným na adresu žalované dne [datum]. Předložená předžalobní výzva ze dne [datum] byla odeslaná žalované dne [datum], jak vyplývá z přiloženého podacího lístku. Žalovaná však do dnešního dne celou dlužnou částku žalobci neuhradila.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum], a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou předchůdce žalobce učinil vyhodnocení informací získaných od žalované, kdy žalovaná byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti doloženým dokladům žalované. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Ze zákaznické karty klienta vyplývá, že žalovaná v rozhodné době byla svobodná a žila v nájmu. K otázce zaměstnání uvedla, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek na pozici uklízečky u zaměstnavatele [jméno] [jméno], [ulice a číslo], [obec]. Za výši čistého příjmu označila částku 15.000 Kč měsíčně. K tomu žalobce k výzvě soudu doložil dohodu o pracovní činnosti a kopii příjmových pokladních dokladů na částky okolo 15.000 Kč. Žalovaná k tomu uvedla, že hradí další splátky o částce 2.600 Kč měsíčně. Za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 10.400 Kč vynaloženou na bydlení ve výši 4.000 Kč, osobní výdaje ve výši 3.800 Kč a již zmíněné splátky úvěrů a půjček ve výši 2.600 Kč. Použitelný příjem byl pak vypočten odečtením tvrzených výdajů od příjmů, v částce ve výši 4.600 Kč měsíčně. Jako dokumenty žalované ověřené ze strany předchůdce žalobce jsou ve formuláři označeny výplatní pásky a pracovní smlouva.

17. V rámci posouzení, zda předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalované vycházel toliko z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, jež byly zaznamenány do zákaznické karty. K tomu žalobce k výzvě soudu doložil dohodu o pracovní činnosti a kopii příjmových pokladních dokladů na částky okolo 15.000 Kč měsíčně u uváděného zaměstnavatele. Mimo to je však zjevné, že žalovaná nedoložila poskytovateli úvěru žádné listinné důkazy prokazující další tvrzené skutečnosti, jako je např. otázka bydlení formou hrazeného nájemného a inkasa za spotřebované služby, její reálné výdaje formou výpisů z účtů apod. A to nehledě na skutečnost, že žalovaná označila za výši výdajů na bydlení v [obec] částku 4.000 Kč měsíčně, což v souladu s informací, že žalovaná bydlí v nájmu, nekoresponduje s cenovou hladinou výdajů vynaložených v daném prostoru a čase na nájemní bydlení. Soud má proto za to, že daný nesoulad měl logicky vést předchůdce žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované, navíc když ten je vázán péčí odbornou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Další spornou skutečností se jeví to, že žalovaná měla již v době uzavírání úvěrové smlouvy jiné závazky o částce 20.000 Kč, kdy ačkoli předchůdce žalobce započetl předpokládanou měsíční splátku úvěru do komplexních měsíčních výdajů žalované, tak dle soudu je poskytoval úvěru povinen prověřit, zda dochází k řádnému splácení závazků, anebo jsou jako v daném případě i tyto závazky ve lhůtě po splatnosti a navyšují se o sjednané úroky a další náklady sjednaného úvěru. Uváděné skutečnosti vedou k závěru, že poskytovatel úvěru měl ověřit reálné výdaje žalované, např. doložením kopií výpisů z účtu k prokázání skutečně hrazených plateb a k ověření, že žalovaná měsíčně dosahuje kladných zůstatků na účtu umožňujících splácení nastavených splátek. Právní předchůdce žalobce však zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalované přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a přesto poskytl žalované úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaným žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla uhradit úvěr navýšený o částku 8.000 Kč ve lhůtě 60 týdnů po týdenních splátkách v částce 300 Kč, tj. 1.200 Kč měsíčně. Z uvedených důvodů proto dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dodatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částku jí přesto poskytl.

18. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Vzhledem k uvedenému závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, vzniklo žalobci, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč a ta na svůj dluh uhradila částku ve výši 7.600 Kč. Žalobci, na kterého byla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovanou postoupena, tudíž vznikl nárok na zaplacení zbývající části jistiny z poskytnutého úvěru ve výši 2.400 Kč, včetně úroků z prodlení z jistiny stanovených v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě adresované žalované dne [datum] ([datum]). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalované, které však v řízení žádné náklady nevznikly.