42 C 26/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované(mu): Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 24.705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21.000 Kč od 10.2.2023 do zaplacení a částky 3.705 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce ze dne 23.11.2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24.705 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že žalobce s žalovaným uzavřel distančně formou elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se žalobce zavázal, že poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše 20.000 Kč coby nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše úvěrového limitu. Smluvně bylo zakotveno úročení měsíční úrokovou sazbou ve výši 40 %. Splácení měsíčních úrok sjednání ke každému 6. dni v měsíci, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) sjednána ve výši 5.543.35 %, tento vypočet RPSN založen na předpokladu, že žalovaný bude pravidelně ke každému dni i splatnosti hradit měsíční splátky úroku, celková částka k úhradě splacena v závislosti na žalovaným zvolené době splácení.

4. Z výpisů z bankovního účtu žalobce vyplývá, že žalobce poukázal bankovním převodem na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve smlouvě dne , datum, částku ve výši 15.000 Kč.

5. Dopisem ze dne 6.2.2023 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění úvěru a žádal úhradu dlužné částky 37.048 Kč.

6. Z podkladů k přezkumu úvěruschopnosti žalovaného vyplynuly závěry žalobce o tom, že žalovaný je svobodný, bydlení realizuje v pronajatém domě, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, živí se jako OSVČ, bez udání oboru pracovní činnosti, s počátkem podnikání v prosinci 2021, s uváděným měsíčním příjmem ve výši 110.433 Kč a měsíčními výdaji ve výši 15.000 Kč; bez zjištěných exekucí a prohlášené insolvence. K tomuto byly založeny výpisy z účtu vedeného na jméno žalovaného za měsíce srpen a září 2022. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžitých závazků z titulu smlouvy o úvěru jej žalobce vyzval k úhradě dlužné částky do 3 dnů, a to předžalobní upomínkou ze dne 15. 10.2.023, podanou na poště téhož dne. Dle podkladů žalobce neuhradil žalovaný z úvěru ničeho.

7. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí: „je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

12. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, přičemž neshledal u žalovaného žádný negativní záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, podpořených doložením výpisů z účtu za měsíce srpen a září 2022, z nichž měl vyplývat příjem žalovaného. V metodice žalobce k přezkumu bonity klienta je stanoveno, že klientům musí zůstat rezerva 10 % rozdílu doložených příjmů a deklarovaných výdajů kromě řešených splátek závazku, přičemž tato musí odpovídat minimálně životnímu minimu. V dané věci však soud při posouzení předložených podkladů k přezkumu úvěruschopnosti žalovaného mj. zjistil, že v měsíci srpnu 200 z účtu žalovaného odešlo celkem 75.700 Kč na účet společnosti , Anonymizováno, .CZ, tedy na účely sazení apod., dále odešla celkem částka 42.700 Kč na účel označený jako „výpalné“, dále celková částka 44.900 Kč ve prospěch osoby , jméno FO, označené jako „, Anonymizováno, “, dála platby v celkové výši 22.000 Kč označené jako „, Anonymizováno, “ ve prospěch , jméno FO, (ve prospěch jejího účtu zasílány i některé platby označené jako „, Anonymizováno, “), dále byly zjištěny platby označení jako splátka úvěru ve výši 3.000 Kč, platby ve prospěch úvěrující společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . nebo platba označená jako půjčka 1 od, Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s., dále zjištěny pravidelné odchozí platby označené jako „, Anonymizováno, “ ve výši 4 x 5.000 Kč v daném měsíci. Příchozí platby byly buď neoznačené, nebo bez uvedení důvodu platby, dále pak zjištěna celková příchozí suma ve výši 208.436,80 Kč od , Anonymizováno, Obdobné složení a zacílení plateb bylo zjištěno z výpisu z měsíce září 2022, zde byl příjem od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 108.453 Kč. Jak je tedy zřejmé, žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému neprovedl dostatečné zjištění výdajové situace žalovaného, stejně jako neprozkoumal pravidelnost jeho příjmových plateb. Tento nesoulad v příjmech uváděných a doložených však měl logicky vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným způsobem neprověřil, např. dalšími výpisy z účtů, daňovým přiznáním apod., kde by mohl ověřit reálné pravidelné měsíční výdaje žalovaného, měsíční aktiva a další skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. To celé navíc podpořené skutečností, že za situace, kdy si účastníci sjednali úrok ve výši 40 % měsíčně (!), což zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když takto vysoké úroky mnohonásobně převyšující zákonné úroky z prodlení i běžnou výši úroků, za které půjčují finanční prostředky podnikatelské subjekty. Z uvedených důkazů přesto dospěl soud k závěru, že žalobce se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, aniž by se zabýval skutečným prověřením příjmů a výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil aktiva a pasiva žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

16. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. V části nároku žalobce soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy je v této části žaloba nedůvodná. Proto ohledně nároku žalobce na uhrazení zbylé částky ve výši 6.000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení a ohledně smluvní pokuty ve výši 3.705 Kč soud žalobu zamítl.

18. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému ve výši 15.000 Kč pohlížet nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 15.000 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, když míra úspěchu žalobce v řízení byla menší než míra jeho neúspěchu v řízení. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.