42 C 261/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10.408,35 Kč s příslušenstvím - faktura

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.870,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.870,35 Kč od , datum, do zaplacení a částky 1.538 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 971 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 10.408,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o , Anonymizováno, ze dne , datum, . Ve smlouvě byly upraveny podmínky čerpání finančních prostředků prostřednictvím služby , Anonymizováno, , která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, přičemž , Anonymizováno, zákazníkovi umožňuje za poplatek odložit platby až o 45 dní. Žalovaná využila služeb žalobce u zboží v celkové ceně 8.870,35 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Na vyúčtování však žalovaná ničeho neuhradila. Dle obchodních podmínek a smlouvy byly dále mezi stranami ujednány jednotlivé výše poplatků z prodlení v závislosti na délce prodlení žalované pro případ, neuhradí-li žalovaná vyúčtování ve lhůtě splatnosti. S ohledem na celkovou dobu prodlení žalované tak žalobce rovněž požaduje za všechny platby poplatek z prodlení v celkové výši 1.538 Kč.

2. Žalovaná se ve věci k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Ze smlouvy ke službě , Anonymizováno, ze dne , datum, vyplývá, že v rámci uvedené smlouvy byly mezi žalobcem a žalovanou upraveny podmínky čerpání peněžních prostředků prostřednictvím služby , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím formuláře na webovém portálu žalobce, soud rovněž zjistil, že v této listině je uvedeno, že výše uvedeného dne se žalobce zavázal bez poplatku zřídit zákazníkovi, tj. žalované, , Anonymizováno, , kdy na základě smlouvy bude žalovaná disponovat , Anonymizováno, s celkovým finančním limitem ve výši , právnická osoba, Kč až 30.000 Kč. Žalovaná jako zákazník měla být oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného Twisto účtu v souladu s ustanoveními ve smlouvě a obchodními podmínkami. Dle článku II. bod 2.6. smlouvy bylo uvedeno, že v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a platné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatné v celém rozsahu. Zákazníkovi vznikne povinnosti uhradit společnosti kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho poplatků a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách. V obchodních podmínkách byl dále ujednán poplatek z prodlení ve výši 150 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 5 dnů po splatnosti, ve výši 250 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 10 dnů po splatnosti, ve výši 350 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 15 dnů po splatnosti, ve výši 450 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 20 dnů po splatnosti, ve výši 550 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 25 dnů po splatnosti, ve výši 650 Kč + 10% z celkového vyúčtování v případě neuhrazení vyúčtování do 30 a více dnů po splatnosti. Žalovaná byla povinna splácet čerpané prostředky na základě vyúčtování vystavovaných měsíčně žalobcem. K důkazu žalobce dále založil fotokopii občanského průkazu žalovaného, z nějž vyplývá ověření totožnosti žalované.

5. Ze souhrnných měsíčních vyúčtování a přehledu jednotlivých objednávek v daném období soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím zřízeného účtu vyčerpal finanční prostředky ve výši celkem 8.870,35 Kč za učiněné objednávky s tím, že na svůj dluh neuhradila ničeho. Z obchodního rejstříku a smlouvy o poskytování služeb , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, vyplývá, že toho dne byla mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., jež k , datum, zanikla sloučením se společností , Anonymizováno, uzavřena smlouva o poskytování , Anonymizováno, . Jednotlivá vyúčtování byla zasílána žalované na ve smlouvě uvedenou emailovou adresu, což žalobce doložil. Předmětnou žalobou dále žalobce uplatňuje zaplacení částky ve výši 1.538 Kč představující poplatky za prodlení se splatností. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, , podanou k přepravě téhož dne.

6. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ustanovení § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

14. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení stanoví vláda nařízením.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru. V řízení sice bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o , Anonymizováno, ze dne , datum, s obsahem tvrzeným v žalobě a ve znění připojených příloh (tzn. včetně obchodních podmínek, poplatku z prodlení). Smlouva byla uzavřena s žalovanou v pozici spotřebitele, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. V rámci posouzení otázky, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalované vycházel především z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o uzavření smlouvy. Žalobce uvedl, že žalovaná potvrdila výši svého příjmu a další skutečnosti, avšak k tomu tvrzení nebyly doloženy žádné listinné důkazy. Dále žalobce neučinil lustrace ohledně osoby žalované v databázích prověřující aktiva, pasiva a další žalovanou tvrzené skutečnosti, ani žádný takový výstup o učiněné lustraci soudu nebyl doložen. Otázka hrazeného nájemného a výdajů na energie přitom také nebyla ze strany žalobce zjišťována, stejně jako to, zda žadatel žije s další osobou v domácnosti, jaké jsou případné další příjmy společné domácnosti apod. Lze tedy dospět k závěru, že žalovaná vůbec nedoložila věřiteli listiny prokazující její aktiva či pasiva, jako jsou např. osobní běžné výdaje žadatele formou výpisu z běžného účtu za delší časové období, z kterého by bylo mj. zřejmé, zda dosahuje přebytku, zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Nad to nebylo zjišťováno, zda žalovaná hradí další závazky, v jaké částce, zda žalovaná své závazky řádně a včas splácí či zda je v prodlení s placením ohledně již dosavadních úvěrů.

17. Tato smlouva je pro tak pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které poskytl žalované ve vyčerpané celkové výši 8.870,35 Kč hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku 8.870,35 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Soud současně s ohledem na výše uvedené v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 1.538 Kč představující vyúčtované poplatky za prodlení se splatností, u kterých žalobce odvozoval nárok na zaplacení z čl. II. Smlouvy o , Anonymizováno, a , právnická osoba, podmínek, žalobu zamítl (výrok II.)

20. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 12.398,09 Kč včetně zákonného úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku v míře právě 71,55 %, a to ohledně částky 8.870,35 Kč, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované/neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 3.527,74 Kč v podobě nepřiznané části jistiny a kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, což představuje 28,45 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 43,10 % představuje míru, jíž by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce.

22. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.408,35 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 2.252 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 43,10 % odpovídá přiznané zaokrouhlené částce 971 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.)