42 C 28/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15.000 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12.450 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2.550 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 15.000 Kč od 24. 11. 2018 do 27. 2. 2020, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 2.550 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 24. 10. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2021 domáhal zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za správu úvěru ve výši 3.300 Kč, poplatkem za uzavření úvěru ve výši 600 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 1.950 Kč. Žalovaný však své povinnosti včas a řádně neplnil, v důsledku čehož po něm žalobce požaduje celkem částku 15.000 Kč se smluvním úrokem od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Ačkoli byla žalovanému ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ten do dnešního dne svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Totožnost žalovaného ověřil předchůdce žalobce doloženou kopií OP. Z prohlášení ve smlouvě vyplývá, že žalovaný převzal částku vyplaceného úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutou jistinou v celkové částce 15.000 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobce též poplatek za správu úvěru ve výši 3.300 Kč, poplatek za uzavření úvěru ve výši 600 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že RPSN úvěru činila 189,38 %, současně pro případ porušení smluvních povinností žalovaného bylo ujednáno právo předchůdce žalobce požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný měl úvěr splácet prostřednictvím 13 měsíčních splátek po 1.950 Kč Součástí smlouvy byl předpis sjednaných splátek úvěru. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 25.950 Kč, jak je zřejmé z obsahu smlouvy o úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 2.550 Kč celkem, kterou předchůdce žalobce započetl na jednotlivé položky dlužné částky.

5. V době uzavírání smlouvy měl právní předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) Pracovní smlouvu ze dne [datum] z pracovního poměru k zaměstnavateli [právnická osoba] 2) Dle mzdového výměru ze dne [datum] dosahovala základní mzda žalovaného částky 16.040 Kč měsíčně s tím, že k tomu náležela pohyblivá složka mzdy ve výši 0 – 3.000 Kč měsíčně. Dále 3) podnájemní smlouvu ze dne [datum] o podnájmu bytu na dobu určitou v období od [datum] do [datum], se sjednaným nájemným v částce 11.600 Kč. [příjmení] hrazených úplat za služby spojených s nájmem činila dle smlouvy zálohy ve výši 3.400 Kč měsíčně. 3) Údaje vypsané žadatelem v žádosti o úvěr ze dne [datum], z nichž plyne, že žalovaný uvedl výši mzdy o částce 15.395 Kč, průměrný měsíční příjem celé domácnosti ve shodné částce, průměrné měsíční výdaje na bydlení ve výši 15.000 Kč celkem (nájem + zálohy), náklady na stravování 1.000 Kč, výše ostatních výdajů není z formuláře čitelná, jako průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak žalovaný uvedl částku 20.353 Kč a průměrné celkové výdaje jeho osoby částku 12.353 Kč 4) Čestné prohlášení ze dne [datum] o tom, že přítelkyně žalovaného přispívá na náklady na bydlení částkou 8.000 Kč měsíčně. 5) Listina označená jako finanční analýza, podepsaná žalovaným dne [datum], na které jsou vypočteny měsíční volné finanční zdroje žalovaného ve výši 2.042 Kč způsobem, kdy předchůdce žalobce odečetl od uváděného příjmu žalovaného (15.395 Kč) tvrzené výdaje jednotlivce (12.353 Kč) a částku rezervy na neočekávané výdaje (1.000 Kč). 6) Listina označená jako„ Credit scoring“ ze dne [datum] s výsledkem získaných 17 bodů, které určují limit pro poskytnutí úvěru max. do částky 25.000 Kč. Právní předchůdce žalobce zde dospěl závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr dle smlouvy v pravidelných splátkách ve výši 1.950 Kč měsíčně řádně splácet.

6. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. [číslo] vyplývá, že pohledávku za žalovaným nabyla namísto předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla následně postoupena ze strany společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] coby žalobce, který se prostřednictvím podané žaloby domáhá uhrazení pohledávky v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Předložená předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. Žalovaný však do dnešního dne celkovou dlužnou částku neuhradil.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum].

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. US [číslo] ústavní soud uvádí:„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.

12. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo nahlédnuto do veřejně přístupných rejstříků, konkrétně do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a do databází inkasních agentur, přičemž nebyl u žalovaného shledán žádný negativní záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného předchůdce vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, podpořených předloženými dokumenty v podobě pracovní smlouvy a mzdového výměru, dle kterých náležela žalovanému mzda ve výši 16.040 Kč měsíčně s tím, že k tomu náležela pohyblivá složka mzdy ve výši 0 – 3.000 Kč měsíčně. Současně žalovaný předložil smlouvu o podnájmu bytu v [obec] ze dne [datum], ze které vyplývá výše hrazeného podnájemného v částce 11.600 Kč a záloh na služby ve výši 3.400 Kč. V rámci čestného prohlášení žalovaný uvedl, že mu přítelkyně přispívá na domácnost částkou 8.000 Kč. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaný uvedl výši mzdy o částce 15.395 Kč, průměrný měsíční příjem celé domácnosti rovněž v částce 15.395 Kč, průměrné měsíční výdaje na bydlení ve výši 15.000 Kč celkem (nájem + zálohy), náklady na stravování ve výši 1.000 Kč, výše ostatních výdajů není z formuláře čitelná, za průměrné měsíční výdaje celé domácnosti pak žalovaný označil částku 20.353 Kč a průměrné celkové výdaje jeho osoby částku 12.353 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že údaj o příjmu domácnosti (15.395 Kč) nekoresponduje s čestným prohlášením, dle kterého má žalovaný k dispozici ještě částku 8.000 Kč od přítelkyně. Naopak za výdaje celé domácnosti žalovaný označil částku 20.353 Kč. K tomu soud dodává, že započítal-li žalovaný do dané položky rovněž částku 15.000 Kč vynaloženou na bydlení, pak není zřejmé, jakou položku představuje jím uváděná částka 12.353 Kč vynakládaná na výdaje jeho osoby a z jakých prostředků žalovaný dané výdaje hradí. K výzvě soudu žalobce doložil rovněž další žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr v částce 15.000 Kč, avšak tento je ze dne [datum], přičemž posuzovaný úvěr byl žalovanému vyplacen již dne [datum] a proto soud nemohl z dané žádosti vycházet. Nelze si však nevšimnout, že žalovaným tvrzené výdaje jsou zde zcela rozdílné. Ke všem shora uvedeným skutečnostem má soud za to, že dané rozporuplné skutečnosti měly logicky vést předchůdce žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Avšak právní předchůdce žalobce zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil, např. doložením příjmu osob spolužijících, výpisy z účtů žadatele apod., kde by mohl ověřit reálné pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho měsíční aktiva a další skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaným žalovanému, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když takto vysoké poplatky jsou v nepoměru s poskytnutou jistinu úvěru. O to důkladněji byl proto předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalovaného předmětnou částku splácet. Soud se proto nemohl v daném případě spokojit se způsobem, jakým poskytovatel úvěru posuzoval výdajovou stránku žalovaného a aktiva domácnosti, mimo to v konkrétním případě toho kterého spotřebitele nelze vycházet ze zprůměrovaných či jinak standardizovaných tabulkových údajů o minimálních výdajích osob v domácnosti. Je nutné posuzovat každého spotřebitele in concreto a individuálně.

16. Pokud tedy byla následně mezi předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které poskytl žalovanému ve výši 15.000 Kč, po zohlednění částečné úhrady žalovaného v částce 2.550 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 12.450 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl.

18. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky ve výši 12.450 Kč v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v dané době dosahovala 10,00 %, a to ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy k plnění ([datum]). Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Naopak v části nároku žalobce na úhradu částky 2.550 Kč soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy je v této části žaloba nedůvodná. Proto ohledně nároku žalobce na uhrazení částky 2.550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále požadovaným smluvním úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do zaplacení a rovněž zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 15.000 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje vzhledem k celkově žalované částce právě 39,68 %, když přiznána byla částka ve výši 12.450 Kč a na úroku částka 3.097,69 Kč kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku, naopak míra neúspěchu pak představuje 60,32 %, když žaloba nebyla přiznána co do částky 2.550 Kč a úroků v souhrnné kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku o částce 21.089,05 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. uvedeno.