42 C 286/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16.118,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.800 Kč a částku 2.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.800 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.600 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 685,53 Kč a částky 2.033,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.157,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.404,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.485,53 Kč od 25.6.2019 do 30.9.2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 685,53 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 28,00 % ročně z částky 11.485,53 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 870,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.522,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.633,17 Kč od 25.6.2019 do 30.9.2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 870,26 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 27,00 % ročně z částky 4.633,17 Kč od 25.6.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 16.118,70 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 11.137 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 186 Kč s tím, že poslední splátka činí 169 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 3.400 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Současně dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v částce 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 22.469 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 375 Kč s tím, že poslední splátka činí 344 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, když na dluh učinila částečnou úhradu ve výši 1.200 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Jelikož žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužné částky z titulu úvěrů neuhradila, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek zápůjčky [číslo] [číslo] spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 6.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 5.137 Kč, který je tvořen poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.495 Kč, poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 2.580 Kč a úrokem za dané období v částce 1.062 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 11.137 Kč, přičemž jej měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 186 Kč, kdy poslední splátka činila 169 Kč a byla splatná dne [datum]. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 27,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr uhradila prostřednictvím 15 nepravidelných splátek částku ve výši 3.400 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 4.633,17 Kč.

5. Současně dne [datum] uzavřel předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v požadované výši 12.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Spolu s poskytnou částkou se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 10.469 Kč, který je tvořen poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7.000 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 1.400 Kč a úrokem za dané období v částce 2.069 Kč. Úvěr se tak žalovaná zavázala vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 22.469 Kč, přičemž jej měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 375 Kč, kdy poslední splátka činila 344 Kč a byla splatná dne [datum]. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 28,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná celkem na úvěr uhradila prostřednictvím 5 nepravidelných splátek částku ve výši 1.200 Kč, kdy na dlužné jistině žalobce eviduje zbývající dlužnou částku 11.485,53 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamů konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalované dne [datum], jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalované dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě pohledávek v celkové částce 41.939,87 Kč, odeslanou žalované dne [datum]. [příjmení] uplatněná touto žalobou činí 4.633,17 Kč představující dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky [číslo] dále částku 11.485,53 Kč představující dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky [číslo]. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávek v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum], a současně dle zákona [číslo] SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. Žalobce k dotazu soudu ve věci prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že před uzavřením úvěrových smluv s žalovanou předchůdce žalobce učinil vyhodnocení informací získaných od žalované, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti doloženým dokladům žalované. Ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná v rozhodné době byla svobodná a žila v nájemním bytě, dále doplnila, že jako nejvyšší dosažené má učňovské vzdělání a v případě zaměstnání označila za zaměstnavatele [příjmení] [anonymizována dvě slova]., kde pracuje jako prodavačka čerstvého servisu v [obec], [obec], prodejna [obec]. Výši své čisté mzdy uvedla v částce 13.850 Kč měsíčně, za další příjmy domácnosti označila částku 1.000 Kč v podobě výživného. Jako počet vyživovaných osob uvedla jednu osobu, současně tvrdila, že není majitelem automobilu. Za důvod zápůjčky je ve formuláři označena kolonka„ vybavení domácnosti“. Za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 12.200 Kč měsíčně s tím, že hradí nájemné v částce 8.000 Kč měsíčně, náklady na telefon ve výši 200 Kč měsíčně a výdaje žadatele na domácnost ve výši 4.000 Kč měsíčně. Současně žalovaná stvrdila, že nemá zápůjčky u jiné společnosti a nevlastní kreditní kartu. K dokumentům žalované ověřeným ze strany předchůdce žalobce je ve formuláři označena kolonka„ pracovní smlouva“,„ 3 výplatní pásky 1,2, [číslo]“,„ nájemní smlouva“. Ohledně druhého z poskytnutých úvěrů pak ze zákaznické karty klienta ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla rovněž v rozhodné době svobodná a žila v nájemním bytě, dále doplnila, že jako nejvyšší dosažené má středoškolské vzdělání a v případě zaměstnání označila opětovně zaměstnavatele [příjmení] spol. s.r.o. Výši své čisté mzdy uvedla v nižší částce 11.500 Kč měsíčně, za další příjmy domácnosti označila nově částku 13.000 Kč, celkem tak uvedla aktiva ve výši 24.500 Kč. Vyživovanou osobu žalovaná tentokrát žádnou neuvedla. Za důvod zápůjčky je ve formuláři označena kolonka„ neočekávané výdaje“. Za odhadované měsíční výdaje označila žalovaná částku 8.300 Kč měsíčně s tím, že pouze upřesnila, že hradí interní splátky po částce 837 Kč měsíčně. Současně žalovaná stvrdila, že nemá zápůjčky u jiné společnosti a nevlastní kreditní kartu. K dokumentům žalované ověřeným ze strany předchůdce žalobce je nyní ve formuláři označena kolonka„ pracovní smlouva“ a„ 3 výplatní pásky 4,5, [číslo]“.

17. V rámci posouzení, zda předchůdce žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalované vycházel z údajů tvrzených dlužníkem v žádostech o úvěr, jež byly v každém případě zaznamenány do zákaznické karty. Soudu však nebyl doložen žádný dokument, který žalovaná k prokázání svých majetkových poměrů předchůdci žalobce doložila, ačkoli je zde uvedeno, že poskytovatel při hodnocení úvěrů ověřil pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu žalované. V případě, že žalovaná doložila předchůdci žalobce dokumenty prokazující jí vyplácená aktiva, hrazená pasiva či doložila jiné platební převody formou poštovních poukázek, měly být tyto v každém případě založeny a být součástí doložených dokumentů. Takto na základě tvrzených údajů a zaškrtnutých kolonek v předtištěném formuláři nelze vyvozovat závěr, že žalovaná v každém jednotlivém případě výši svých příjmů skutečně prokázala a že poskytovatel úvěru prověřil její příjmy. Dále je zjevné, že žalovaná nedoložila poskytovateli úvěru žádné listinné důkazy prokazující i další tvrzené skutečnosti, jako jsou např. reálné výdaje formou výpisů z účtů, údaje o vypláceném výživném, hrazeném nájemném a výdajích na vyživovanou osobu, další příjmy domácnosti žalované v částce 13.000 Kč apod. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce žalobce však zjištěný stav ohledně výdajů a příjmů žalované přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalované výše specifikované úvěry (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). K tomu soud uvádí, že v případě prvního úvěru poskytovatel úvěru bez bližšího prověření počítal s částkou použitelných prostředků ve výši 2.650 Kč měsíčně s tím, že žalovaná z toho měla hradit splátku ve výši 744 Kč měsíčně (186 Kč týdně), ačkoli bez doložení reálných výdajů není zjevné, zda žalované skutečně zbývá alespoň daná měsíční částka, která přesto v případě neočekávaných nákladů zavdává pochybnosti o tom, zda bude žalovaná schopna z takové zůstatkové částky předepsané splátky splácet. V případě druhého úvěru navíc věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, ačkoli ta se ocitla v prodlení již s prvním úvěrem a poskytovateli úvěru tak byla známa finanční stránka a platební schopnost žalované. To celé navíc podpořené skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k výši poplatků účtovaných žalované, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla uhradit nejprve úvěr navýšený o částku 5.137 Kč, poté o částku 10.469 Kč, obojí ve lhůtě 60 týdnů. O to důkladněji byl proto dle názoru soudu předchůdce žalobce povinen zkoumat platební schopnosti žalované předmětné částky splácet. Z uvedených důkazů tak dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením příjmů a výdajů žalované a nezjišťoval tak, zda je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrové smlouvy a platit předpokládané splátky včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované a peněžní částky jí přesto poskytl.

18. Pokud tedy byly následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy, jsou tyto smlouvy neplatné jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

19. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak vždy od jistiny úvěru (12.000 Kč) odečetl splátky, které žalovaná prokazatelně žalobci uhradila, tedy v prvním případě částku 1.200 Kč, následně od jistiny úvěru (6.000 Kč) odečetl splátky v částce 3.400 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 10.800 Kč a částku ve výši 2.600 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z těchto dlužných částek v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 8,05 % ročně. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalované, které však v řízení žádné náklady nevznikly.