42 C 296/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20.367 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně částky 1.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.430 Kč od 24.9.2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 10.437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17.695 Kč od 24.9.2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 15.8.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 20.367 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.6.2022. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

2. V návaznosti na výzvu soudu k doplnění žaloby vzal žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne 4.7.2024, a to ohledně částky 1.430 Kč s příslušenstvím. V návaznosti na uvedené zpětvzetí rozhodl soud ve výroku I. o částečném zastavení řízení v tomto rozsahu.

3. Soud ve věci nařídil jednání na termín 6.3.2025, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, soud tak nemohl žádnému z účastníků poskytnout adresné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., pokud po provedeném dokazování dospěl k závěru o potřebě doplnění skutkových tvrzení nebo dokazování4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním) uzavřené mezi účastníky dne 29.6.2022 soud zjistil, že žalobce coby věřitel se zavázal žalovanému coby spotřebiteli poskytnout částku úvěru až do výše 13.800 Kč a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.730 Kč, bez sjednaného procentuálního úroku, ale spolu s poplatkem za volitelnou službu “Presto” v sazbě po 165 Kč. Výše sjednané RPSN činila 1.737,18 %; současně byla smluvně uvedena RPSN ve výši 3.211,98 % označená jako RPSN první tranše. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Celkem se žalovaný dle smlouvy zavázal žalobci na úvěru uhradit částku ve výši 17.695 Kč k datu původní splatnosti do 29.7.2022. Prolongace splatnosti o 7 dnů, 14 dnů nebo 30 dnů byla naceněna sazbami ve výši 1.260 Kč, 1.890 Kč a 3.780 Kč; ve všeobecných obchodních podmínkách je mj. v čl. 5.3 uvedeno, že v případě prodloužení doby trvání úvěru je dlužník povinen zaplatit v plné výši poplatek za prodloužení doby trvání úvěru, který je uveden v Sazebníku; po takovéto platbě zašle věřitel oznámení dlužníku, zda prodloužení doby trvání úvěru akceptuje, nebo jej zamítá; dle čl. 5.5 je věřitel oprávněn jednostranně zamítnout prodloužení doby trvání úvěru a není povinen vysvětlovat důvod takovéhoto zamítnutí. Ze sazebníků poplatků vyplývá ustanovení, že úvěry s jistinou od 10.001 Kč do 15.000 Kč včetně jsou poskytovány s poplatkem 27 % z půjčené částky na 30 dní. Žalovaný požádal 6x o odklad splatnost, finálně měla splatnost úvěru nastat k 23.9.2022. V rámci žaloby žalobce na úvěru požadoval splacení dlužné jistiny ve výši 13.800 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.170 Kč a na službě Presto ve výši 1.155 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalovanému vyplynulo, že ze strany žalobce byla vůči žalovanému vyplacena na úvěru celkem částka 13.800 Kč, a sice platbami ze dne 29.6.2022 ve výši 4.800 Kč, 1.500 Kč a 2.200 Kč, ze dne 4.7.2022 ve výši 2.000 Kč a 1.500 Kč a ze dne 5.7.2022 ve výši 1.200 Kč a 600 Kč. Současně žalobce potvrdil, že na dluhu z úvěru žalovaný dosud uhradil pouze částku 5.300 Kč. Dopisem ze dne 20.5.2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

5. Ze strany , právnická osoba, . bylo přípisem ze dne 6.8.2024 sděleno, že účet č. , č. účtu, , na který mělo být žalobcem plněno, nepatří osobě žalovaného.V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného informace v podobě některých dat z účtu žalovaného a informací sdělených žalovaným; evidoval pro sebe informaci o samostatném bydlení žalovaného, údaj o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 21.800 Kč, ale současně v rámci výpisu o posouzení úvěruschopnosti sumarizoval celkový čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 24.000 Kč. Dále evidoval minimální výdaje ve výši 13.150 Kč, ačkoli i jen pravidelné měsíční výdaje na bydlení evidoval ve výši 14.000 Kč; pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 1.800 Kč, další nezbytné výdaje 1.500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 500 Kč. Disponibilní příjem odhadoval na částku 4.000 Kč. Z kopií online přehledu účtu vyplývá výplata mzdy od společnosti , právnická osoba, . ve výši 24.238 Kč (leden 2022), 36.047 Kč (únor 2022), 23.400 Kč (březen 2022) a 13.108 Kč (duben 2022). Z dohody o mzdě ze dne 11.5.2021však vyplývá výše hrubého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26.000 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného u , právnická osoba, . vyplynula data získaná pro měsíce leden a duben 2022, konkrétně zjištěna výše placeného nájmu 13.500 Kč a 13.920 Kč a výše popsané příjmy mzdou, dále pak nahodilé nepravidelné příchozí platby (od: , jméno FO, ), nemocenská ve výši 4.580 Kč v dubnu 2022. Současně však byly zjištěny četné odchozí platby spojitelné s účastí žalovaného na hazardních hrách, sázení nebo jiných návykových aktivitách (www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, .).

6. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), účinného od 1.1.2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po tomto datu, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

13. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy učinil vyhodnocení informací získaných od žalovaného. Z doložených podkladů evidovaných pro žalovaného však vyplývá doložený příjem pouze pro měsíce 01/2022 až 04/2022, který byl variabilní. Současně byla doložena výše nájemného do 14.000 Kč. Celkové doložené měsíční výdaje dle účtu žalovaného přesahovaly žalobcem sumarizované hodnoty, kdy vůbec nebyly jakkoli zohledněny četné a opakující se výdaje žalovaného za rizikovou aktivitu spojenou s hazardními hrami, dále nebyla jakkoli doložena závazková stránka žalovaného co do splácení jiných závazků atd. V rámci posouzení toho, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalovaného vycházel toliko z údajů tvrzených dlužníkem, soud však při porovnání podkladů doložených ze strany žalovaného při žádosti o úvěr naznal, že tyto podklady nepředstavovaly dostatečné informační portfolio, které by postačovalo k závěru o naplněné úvěruschopnosti žalovaného. Dle soudu je nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje.

16. Žalobce však zjištěný stav ohledně výdajové stránky žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalovanému úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To celé podpořeno skutečností, kdy si účastníci sjednali nepřiměřené smluvní podmínky ve vztahu k nákladům včetně poplatku účtovaného žalovanému, což samo o sobě zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, např. když RPSN činila min. 1.737,18 %, poplatek za úvěr dosahoval 27 % hodnoty úvěru. Z uvedených důkazů proto dospěl soud k závěru, že se žalobce pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládanou splátku včetně nepřiměřených poplatků. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného a peněžní částku mu přesto poskytl.

17. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru (13.800 Kč) odečetl splátky, které žalovaný prokazatelně žalobci uhradil ve výši 5.300 Kč. Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 8.500 Kč, a proto soud v daném rozsahu žalobě ve výroku II. vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Co se týká skutečnosti, že účet, na nějž bylo žalobcem plněno, není účtem žalovaného, soud posoudil jako okolnost týkající se určení platebního místa žalovaným.

20. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl (částka smluvní pokuty 1.242 Kč + zbylá část nároku 9.195 Kč nad rámec přiznaného bezdůvodného obohacení), čemuž odpovídá výrok III. rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení představuje menší rozsah než míra neúspěchu žalobce v řízení (zde rozsah zpětvzetí z procesního pohledu rovněž považován za procesní neúspěch), lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku IV.