42 C 316/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13.828 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 7.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.828 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.828 Kč od 6.3.2017 do 6.2.2021, ve výši 8,25 % ročně z částky 3.828 Kč od 7.2.2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 293 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.828 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] byly na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, v níž jako označené strany vystupují právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný, poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení předmětné částky na účet č. [bankovní účet] (IBAN [bankovní účet]) označený ve smlouvě jménem žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v částce 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.828 Kč nejpozději do [datum], jak vyplývá z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. RPSN činila 1. 824,99 %, úrok v případě prodlení 8,04 % p.a.

5. Ve věci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce k výzvě soudu uvedl, že původní věřitel za daným účelem toto ověřil lustrací z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, systému [příjmení], bankovního a nebankovního registru klientských informací. Současně uvedl, že smlouva byla uzavřena formou prostředků komunikace na dálku způsobem, kdy žalovaný na internetu vyplnil žádost o úvěr a následně obdržel SMS kód, prostřednictvím kterého se přihlásil do databáze a znovu svou žádost o úvěr potvrdil.

6. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s dodatečnou lhůtou ke splnění povinnosti v délce 3 dnů, jak vyplývá z podacího lísku a předmětné výzvy. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

14. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného před samotným uzavřením smlouvy bylo nahlíženo do veřejně přístupných rejstříků (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, bankovní a nebankovní registr klientských informací, SOLUS). Z uvedeného je však zřejmé, že ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti nebyla příjmová ani výdajová stránka žalovaného nikterak ověřována. Dokumenty o provedených lustracích, stejně jako dokumenty v podobě výpisů z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, hrazené inkaso či listiny prokazující příjem dalších osob v domácnosti, zcela absentují. Dané listiny mají být přitom soudu doloženy k prokázání tvrzení, aby soud mohl pro účely splnění zákonných povinností vycházet z reálných podkladů. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především to, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce je navíc vázán péčí odbornou ve smyslu § 75 ZSÚ. Právní předchůdce žalobce však stav ohledně výdajů a příjmů žalovaného přesto žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a poskytl žalovanému prostředky v částce 10.000 Kč (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). To navíc za situace, kdy předpokladem poskytnutí finančních prostředků žalovanému bylo ověření, zda je žalovaný schopen vrátit poskytnuté prostředky věřiteli ve lhůtě 40 dnů s navýšením o poplatek v částce 3.828 Kč, což se ve srovnání s částkou jistiny 10.000 Kč jeví jako nepřiměřené ujednání smluvních podmínek ve vztahu k spotřebiteli.

17. Současně se soud zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy lze rovněž dospět k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy. Z doložených důkazů totiž nebylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla následně skutečně uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě a ve znění připojených příloh, když žalobcem předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného ani jiným jedinečným identifikátorem, který by potvrzoval, že smlouva byla uzavřena právě s žalovanou osobou. Absentuje zcela jakýkoli podpis v závěru smlouvy v části„ klient“, rovněž není ve smlouvě uveden žádný číselný kód prokazující přihlášení žadatele do databáze a podpis žalovaného. Takový důkaz proto nevypovídá o vůli žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o konkrétním obsahu.

18. Jelikož soud vzhledem ke shora uvedenému uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, tak žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, proto žalobci náleží částka prokazatelně zaslaná na jeho bankovní účet ve výši 10.000 Kč. Rovněž není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, proto vedle toho vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 8,25 % p.a., a to ode dne následujícího po uplynutí 3 denní lhůty k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění doručené žalovanému dne [datum]. Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu neshledal důvodnou a nárok žalobce z důvodů zde uvedených zamítl. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 19.814,63 Kč včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku v míře právě 56,51 % a to ohledně částky 11.197,95 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného/neúspěch žalobce je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 8.616,68 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství, ohledně které byla žaloba zamítnuta, což představuje 43,49 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 13,02 % představuje míru, jíž by se měl žalovaný podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13.828 Kč odpovídající částce po 300 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % odpovídající částce 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 2.252 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 13,02 % odpovídá přiznané částce po zaokrouhlení ve výši 293 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.