42 C 328/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22.398,71 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.640,52 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.896 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně částky 502,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 42.291,23 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.922,58 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22.398,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22.398,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 11. 2024 domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22.398,71 Kč. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba) uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému částku 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět spolu s úroky a poplatky v celkové výši 42.229 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a na dlužnou částku uhradil pouze 1.104 Kč. Předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, který se touto žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky včetně příslušenství a poplatků.

2. Podáním ze dne 7. 7. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.640,52 Kč. Soud proto dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu řízení částečně zastavil, jak vyplývá z výroku I. rozsudku.

3. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba) uzavřel s žalovaným dne 10. 4. 2013 smlouvu o půjčce č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 23.000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaný se zavázal vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit částku ve výši 19.229 Kč, která zahrnovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2.937 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4.371 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.921 Kč. Žalovaný se zavázal hradit předchůdci žalobce tyto částky skrze 60 týdenních splátek po 704 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2014. Zápůjční úroková sazba činila 19,98 % p. a. a RPSN činila 63,93 % (prokázáno smlouvou o půjčce a smluvními podmínkami).

7. Před uzavřením smlouvy vyplnil žalovaná zákaznickou kartu, ve které popsal svou majetkovou situaci (prokázáno zákaznickou kartou). Žalovaný uvedl, že pracuje jako svářeč, má pravidelný měsíční příjem 18.000 Kč a žije v nájmu. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost ani nemá žádné další příjmy v domácnosti. Jeho odhadované měsíční výdaje činily 9.000 Kč, z toho 2.000 Kč tvořily splátky půjček, které žalovanému již dříve poskytl předchůdce žalobce. Dle zákaznické karty měl žalovaný uvedené údaje předchůdci žalobce doložit, nicméně žalobce soudu tyto listiny nepředložil a nedoložil ani jiné listiny prokazující tvrzení žalovaného.

8. Žalovaný uhradil předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 1.140 Kč. Poslední příslušnou splátku uhradil dne 19. 5. 2013, načež další úhradu dluhu neprovedl.

9. Dne 21. 9. 2023 právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek s účinností od 27. 9. 2023. Touto smlouvou byla na žalobce postoupena i pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh). Žalobce oznámil žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena, dne 29. 9. 2023 (prokázáno oznámení včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023). Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 30. 7. 2024, žalovaný však ani přes to dlužné částky neuhradil (prokázáno výzvou včetně podacího lístku ze dne 31. 7. 2024).

10. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy. Jedná se o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“) a v neposlední řadě o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

11. Podle § 52 odst. 3 o. z., spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 55 odst. 1, 2 o. z., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

13. Podle § 56 odst. 1 o. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

14. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 22 odst. 5 z. s. ú., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce coby věřitel splnil před uzavřením smlouvy o úvěru svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovaným jakožto se spotřebitelem (§ 52 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 z. s. ú.). Ze znění § 9 z. s. ú. je pak zjevné, že důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti leží na samotném věřiteli.

17. K prokázání skutečnosti, že předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, žalobce předložil vyplněnou zákaznickou kartu žalovaného. Ačkoliv je v zákaznické kartě uvedeno, že předchůdce žalobce ověřoval údaje tvrzené žalovaným skrze předložené listiny, žalobce takové listiny ani přes výzvu soudu nedoložil. Ze zákaznické karty nevyplývá, jakým konkrétním způsobem předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak si ověřil tvrzení získaná od žalovaného a na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

18. Soud má za to, že ze samotné zákaznické karty nevyplývá, že by předchůdce žalobce dostatečně ověřoval majetkovou situaci žalovaného, když některé z údajů uvedené v kartě se jeví soudu jako nepřiměřené s přihlédnutím k obvyklým měsíčních výdajům v dané době a místě, příp. se jeví jako nedostatečné pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný např. v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu a nedisponuje dalším příjmem v domácnosti, nicméně jako celkovou částku nájemného uvedl 3.500 Kč. S ohledem na místo a dobu se částka nájemného jeví soudu jako nepřiměřeně nízká, ze zákaznické karty však není zřejmé, zda předchůdce žalobce výši tvrzené částky skutečně ověřoval. Z předložené zákaznické karty není zřejmé ani to, jak předchůdce žalobce vyhodnotil některé ze skutečností, které žalovaný v zákaznické kartě uvedl a které mohly výrazně ovlivnit jeho schopnost úvěr splácet. Jedná se např. o skutečnost, že žalovaný v době žádání o úvěru již předchůdci žalobci jeden dřívější úvěr hradil, a to prostřednictvím splátek ve výši cca 2.000 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě. V nově uzavírané smlouvě se přitom zavázal hradit předchůdci žalobce týdenní splátky ve výši 704 Kč, tedy více než 2.000 Kč měsíčně. Ze zákaznické kartě ani z tvrzení žalobce přitom nevyplývá, jakým způsobem předchůdce žalobce zohlednil existenci dřívějšího úvěru při poskytování nového úvěru a jakým způsobem tyto skutečnosti vyhodnotil.

19. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče věřitele je rovněž jeho obezřetnost, tzn. že se věřitel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Ve smyslu § 9 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

20. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Ačkoliv žalobce soudu předložil vyplněnou zákaznickou kartu žalovaného, tvrzení uvedená v zákaznické kartě žádným způsobem nedoložil. Nedoložené skutečnosti tak zůstávají pouze obecným tvrzením, ze kterého soud nemůže při svém hodnocení relevantně vycházet. Soud má proto zato, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jeho předchůdce dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím výše uvedených zápůjček. Soud dospěl k jednoznačnému závěru, že předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel, když před uzavřením smluv o úvěru neposoudil dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného, ale peněžní částky mu i přesto poskytl.

21. Pokud tedy byla následně mezi předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 39 o. z.). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

22. Ze shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu, resp. co na něj bylo jako plnění z neplatného právního důvodu postoupeno. Jelikož jistina dluhu činila 23.000 Kč a žalovaný dluh částečně uhradil platbou ve výši 1.104 Kč, soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši 21.896 Kč a v daném rozsahu žalobě vyhověl (výrok II.).

23. Jelikož soud uzavřel, že uzavřená smlouva byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Soud proto dané nároky zamítl (výrok III.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, a to s ohledem na míru úspěchu žalobce v řízení. Neúspěch žalobce v řízení (tj. částka celkem 71.067,69 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) výrazně převyšuje úspěch žalobce v řízení (tj. částka celkem 21.896 Kč). Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný, a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalovaného. Jelikož u žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku IV. uvedeno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to u Městského soudu v Brně. O odvolání bude následně rozhodovat Krajský soud v Brně jako soud odvolací. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.