42 C 34/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 63.311,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 63.311,18 Kč s s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5.918,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13.419 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 63.311,18 Kč od 2.12.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 63.311,18 Kč od 2.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.908 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky (nepovoleného debetu) s příslušenstvím z titulu smlouvy o sporožirovém účtu číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne datum, na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet č. bankovní účet. Na tomto účtu se žalovaná dostala do nepovoleného debetního zůstatku, přičemž celková částka nepovoleného debetu činila ke dni datum částku ve výši 63.311,18 Kč. Žalovaná pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru v částce 63.311,18 Kč, úroků v kapitalizované výši 13.419 Kč, a dále smluvními i zákonnými úroky z prodlení.

2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o sporožirovém účtu ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou, byl žalované zřízen sporožirový účet č. bankovní účet. Dle smlouvy byla žalovaná povinna platit předchůdci žalobce sjednané ceny za služby za jím poskytované produkty dle platného sazebníku poplatků. Součástí shora uvedené smlouvy byly i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu ze dne datum soud zjistil, že žalované byl na sporožirovém účtu č. bankovní účet poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 60.000 Kč. Žalovaná byla povinna hradit roční úroky z čerpaného úvěru ve výši dle oznámení anonymizováno, tou dobou 18, 90 % ročně (jak vyplývá z oznámení o úrokových sazbách) a poplatky spojené s vedením kontokorentu. Z doložených výpisů ze sporožirového účtu vyplývá, že žalované vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, jež dosahoval ke dni datum částky ve výši 63.311,18 Kč, zákonné úroky z prodlení dosahovaly částky 150,57 Kč a úroky z úvěru částky 945 Kč. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky ke dni datum, když k tomuto dni byla pohledávka z dlužného účtu žalované převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla následně pohledávka za žalovanou převedena na žalobce. Oznámení o postoupení bylo žalované sděleno dopisem ze dne datum. Dne datum byla ze strany žalobce žalované adresována výzva před podáním žaloby s tím, že žalované byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do datum. Odeslaných předmětných písemností na adresu žalované vyplývá z doložených podacích lístků.

5. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.

6. Podle § 708 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

7. Podle § 711 obchodního zákoníku, smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

8. Podle § 497 obchodního zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

10. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na charakter smluvních kontraktů je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo v souladu s ustanovením § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, k uzavření závazkového vztahu, který má s ohledem na charakter smlouvy o úvěru povahu tzv. absolutního obchodu, což znamená, že bez ohledu na povahu účastníků (zda jsou či nejsou podnikateli) se právní závazkové vztahy vzniklé ze smlouvy o úvěru posuzují v režimu obchodního práva. Žalobce v řízení prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo dle ust. § 708 obchodního zákoníku k uzavření smlouvy o účtu, na jejímž základě ve znění smlouvy o poskytnutí úvěru na tomto účtu byla ve smyslu § 711 obchodního zákoníku ujednána možnost týkající se poskytnutí povoleného debetu, který je podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru. Žalovaná úvěr čerpala, vzala na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což nesplnila, a banka proto přistoupila s ohledem na ustanovení smluvních podmínek, s přihlédnutím k § 506 obchodního zákoníku, k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalované tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obchodního zákoníku. Žalovaná však zůstala nečinná, ničeho ani částečně v mezidobí nehradila. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobce. Dluh na úvěru činí částku 63.611,18 Kč, když žalovaná řádně a včas svým povinnostem nedostála, na zesplatňovací přípis nijak nereagovala a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky, a to spolu se sjednanými smluvnímu úroky v sazbě 18,90 % ročně, k jejich úhradě se smluvně zavázala. Tyto žalobce požaduje za období k rozhodnému dni postoupení (do datum) v kapitalizované výši 13.419 Kč, rovněž za období následující do zaplacení. Je tedy zřejmé, že nárok žalobce je po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději zcela důvodný, a soud proto také žalobě vyhověl, když žalovaná je dle § 365 obchodního zákoníku, s přihlédnutím k § 369 obchodního zákoníku, v prodlení s úhradou svého dluhu vůči vlastníkovi pohledávky, tedy vůči žalobci. Žalobce má tedy rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Ty žalobce nárokuje v kapitalizované částce 5.918,27 Kč za období k rozhodnému dni postoupení (do datum), rovněž za období následující do zaplacení. Soud tedy shledal žalobou jako zcela důvodnou, a v celém rozsahu jí vyhověl, jak ostatně vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši po zaokrouhlení 16.908 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.533 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63.311,18 Kč sestávající z částky 3.660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2.494,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.