42 C 64/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 500 Kč se zákonným úrokem z prodleníve výši 7,05 % ročně z částky 35.000 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2015,ve výši 7,05 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2016 do 30.6.2016,ve výši 7,05 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2016,ve výši 7,05 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2017 do 30.6.2017,ve výši 7,05 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2017 do 31.12.2017,ve výši 7,50 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018,ve výši 8,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018,ve výši 8,75 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019,ve výši 9,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2019 do 31.12.2019,ve výši 9,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2020 do 30.6.2020,ve výši 7,25 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020,ve výši 7,25 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021,ve výši 7,50 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021,ve výši 10,75 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2022 do 30.6.2022,ve výši 14,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2022 do 31.12.2022,ve výši 14,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2023 do 30.6.2023,ve výši 14,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.7.2023 do 31.12.2023ve výši 14,00 % ročně z částky 35.000 Kč od 1.1.2024 do 30.6.2024 aza dobu od 1.7.2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,s kapitalizovaným úrokem ve výši 23.860 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 26.9.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 35.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 3.6.2008, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, a žalovaným. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: , Anonymizováno, , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 3.6.2008 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 35.000 Kč. Převzetí finančních prostředků v den sepsání smlouvy potvrdil žalovaný v rámci smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit zpět věřiteli jak poskytnutou jistinu ve výši 35.000 Kč, tak souhrnný poplatek z úvěru ve výši 24.360 Kč coby příslušenství pohledávky, celkem tedy částku 59.360 Kč v 53 týdenních splátkách v hotovosti po 1.120 Kč; splatnost první splátky 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost poslední splátky měla připadnout na den 9.6.2009. Pro předmětný smluvní vztah byl sjednán úrok odpovídající částce 24.360 Kč, tedy přibližně ve výši 69,6 %, RPSN ve výši 206,8 %. Žalovaný na plnění ze smlouvy uhradil celkem částku 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.6.2015 byla pohledávka původního věřitele , právnická osoba, postoupena na společnost , Anonymizováno, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2015 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky v dodatečné lhůtě. Další smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.8.2018 byla předmětná pohledávka postoupena na společnost žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.8.20185 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky v dodatečné lhůtě. Dopisem ze dne 11.9.2023 byla žalovanému ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva.

4. Ačkoli nese předmětná smlouva označení smlouvou o půjčce, z obsahu smluvního dokumentu jednoznačně vyplývá, že sjednaná práva a povinnosti odpovídají smluvnímu typu úvěrové smlouvy.

5. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci. Soud v projednávané věci v souladu s § 3028 odst. 3 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval na posouzení věci zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen SOZ), neboť z platné právní úpravy vyplývá, že právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, tj. i zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

6. Podle § 657 SOZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 SOZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 39 SOZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli 3.6.2008 smlouvu o půjčce na částku 35.000 Kč, v rámci níž si sjednali příslušenství půjčky v podobě souhrnného poplatku, nahrazujícího mj. smluvní úroky, při RPSN závazku ve výši 206,8 %. Žalovaný v souvislosti s tímto závazkem uhradil pouze částku 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně dvakrát postoupena až na subjekt žalobce.

11. Ve vztahu k řešenému smluvnímu vztahu soud po aplikaci příslušných ustanovení dospěl k závěru, že uvedená smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 SOZ, když představuje zcela nepřiměřené, neúměrné zakotvení zjevné smluvní nevýhody pro žalovaného v poměru k plnění ze strany původního věřitele, když smluvní příslušenství zakotvené ve smlouvě mnohonásobně převyšuje úrokové sazby sjednávané ze strany bank v ČR v rámci nově poskytovaných bankovních úvěrů v době sjednání této smlouvy. Zatímco pro období prvního čtvrtletí roku 2007 byla Českou národní bankou stanovena 2T repo sazba ve výši 3,75 % a diskontní sazba ve výši 2,75 %, dosahovaly úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami v měsíci březnu 2007 výše přibližně 13,00 % (u úvěrů čerpaných na spotřebu, nikoli ke koupi nemovitosti), což v přepočtu k RPSN sjednané v dané smlouvě o půjčce účastníků vede k jednoznačnému závěru o nepřiměřenosti sjednaného plnění příslušenství u řešené půjčky s roční splatností, které lze jednoznačně považovat za překračující únosnou míru zatížení sjednaného formou příslušenství k poskytnuté půjčce. Ostatně i jen samotné srovnání poskytnuté půjčky ve výši jistiny 35.000 Kč v porovnání se smluvním plněním ze strany žalovaného ve výši 59.360 Kč (jistina 35.000 Kč + souhrnné příslušenství 24.360 Kč) vede k podobným závěrům, když souhrnný poplatek 24.360 Kč (coby neoddělitelné příslušenství půjčky) představuje 69,6 % výše načerpané půjčky. Na podkladě uvedeného tak má soud uvedená smluvní ujednání za zcela rozporná s dobrými mravy, coby souborem základních mravních a morálních limitů vztahujících se i na smluvní závazky, jinými slovy soud posuzovanou smlouvu o půjčce považuje za lichevní.

12. Následkem absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o půjčce je vznik bezdůvodného obohacení žalovaného (dle § 451 a násl. OZ) v souvislosti s plněním, které obdržel na základě neplatného právního úkonu, tedy původně ve výši částky 35.000 Kč, kterou čerpal od právního předchůdce žalobce. V rámci postoupení předmětné pohledávky mezi věřiteli tak došlo pouze k postoupení práva z bezdůvodného obohacení, přičemž je nutno současně zohlednit i dosavadně poskytnuté plnění ze strany žalovaného ve výši 500 Kč. S ohledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze ve výši částky 34.500 Kč odpovídající rozdílu načerpaného plnění a dosavadní úhrady ze strany žalovaného (tj. 35.000 – 500 = 34.500 Kč) v souvislosti s neplatným závazkem ze smlouvy o půjčce ze dne 3.6.2008, jak vyplývá z výroku I. rozsudku. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.

13. Ve zbytku pak tedy soud žalobu coby nedůvodnou zamítl, jak plyne z výroku II. rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobce v řízení představuje částku 34.500 Kč, zatímco neúspěch žalobce představuje souhrnnou částku 56.374,77 Kč (součet částky 500 Kč, částky 23.860 Kč coby zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných žalobcem a částky 32.014,77 Kč představujících další běžící zákonné úroky z prodlení kapitalizované soudem k datu vydání rozhodnutí ve věci). V daném případě tak neúspěch žalobce převyšoval jeho úspěch v řízení a naopak by to byl žalovaný, komu by náleželo právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.