42 C 7/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o zaplacení 31.167,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.367 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 22.838,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 27.205,32 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, částky 2.092,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2.092,30 Kč od 28.7.2021 do zaplacení, částky 586,78 Kč, částky 83,19 Kč, částky 600 Kč, částky 600 Kč, zamítá.

III. Žádaný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 20. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 31.167,59 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 5 % čerpaného úvěrového rámce, roční úroková sazba pro čerpání úvěru dosahovala 17,88 %. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, využil žalobce svého práva a ke dni [datum] úvěr zesplatnil. Žalobce tímto návrhem požaduje částku jistiny ve výši 27.205,32 Kč, smluvního úroku ve výši 2.092,30 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 586,78 Kč a 83,19 Kč a 2 x poplatky za upomínání po 600 Kč. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 5 % čerpaného úvěrového rámce, a to na účet [příjmení] č. ú. [číslo]. Běžný bankovní účet žalovaného u věřitele byl označen č. ú. [bankovní účet]. Roční úroková sazba dosahovala 17,88 % p.a., RPSN (roční procentní sazba nákladů na úvěr) činila 23,50 %, jak vyplývá ze smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Současně dle dispozic byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému coby klientovi poplatky, které se žalovaný zavázal uhradit podle zde uvedeného výčtu, včetně poplatku za vedení karty ve výši 49 Kč měsíčně, poplatku za upomínky v případě vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a poplatku v případě prohlášení úvěru za okamžitě splatný ve výši 300 Kč Součástí smlouvy byly mj. učiněny Všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Z dispozic ke smlouvě [číslo] je zřejmé, že žalovanému byla vydána kreditní karta [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [číslo] rovněž byla sjednána doplňková služba pojištění vyčerpané částky.

6. Ve věci prověření úvěruschopnosti z listin vyplývá, že žalovaný vyplnil informace v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum], dle které byla totožnost žalovaného ověřena za pomocí předloženého OP. Žalovaný zde uvedl, že je svobodný, má odborné/učňovské vzdělání a bydlí v pronajatém bytě/domě. Dále doplnil, že je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba] na pozici: nižší vedoucí pozice, kdy jeho průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 20.000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak dosahuje částky 32.000 Kč. Jako počet zdrojů příjmu označil 1. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, nejsou mu činěny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Současně žalovaný učinil čestné prohlášení, že nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání žadatele, nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku, rovněž potvrdil, že vyplnil veškeré informace ve formuláři pravdivě. Dále žalovaný doložil Čestné prohlášení o zasílání mzdy na účet ze dne [datum], z kterého vyplývá použitelná částka měsíčního příjmu žadatele ve výši 18.466 Kč. Podle předloženého dokumentu věřitele obsahující souhrn aktiv a pasiv žadatele včetně přílohové tabulky pak bylo zjištěno, že žadatel hradil dosavadní interní splátky v částce 2.356,67 Kč měsíčně a dosavadní externí splátky ve výši 2.662 Kč měsíčně.

7. Z platební historie účtu č. [bankovní účet] označeného jménem žalovaného a výpisu ke kreditní kartě [anonymizována dvě slova] je zřejmé, že žalovaný postupně čerpal úvěr ve výši 84.355,11 Kč, na úvěr současně uhradil částku v celkové výši 79.987,75 Kč. Žalovaný však porušil smluvní podmínky sjednaného úvěru, když se dostal do prodlení s úhradou minimální splátky úvěru počínaje měsícem [číslo]. Protože žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, žalobce v souladu se smlouvou a smluvními dispozicemi úvěr prohlásil za okamžitě splatný ke dni [datum]. Zesplatnění úvěru oznámil žalobce žalovanému dopisem ze dne [datum], odeslaným na adresu žalovaného dne [datum], jak vyplývá z předmětného oznámení a podacího archu. Současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu v dodatečně stanovené lhůtě do [datum]. Výzvou sepsanou již právním zástupcem ze dne [datum], odeslanou žalovanému téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení části jistiny úvěru.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši odpovídající 5 % čerpaného úvěrového rámce. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

19. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalovaného v návrhu uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným vycházel žalobce z informací získaných od spotřebitele a současně ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (zejména BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MČR a jiné). Současně žalobce uvedl, že zohlednil životní a existenční minimum posuzované osoby dle zákona č. 110/2006 Sb. Z doložené zákaznické karty vyplněné klientem vyplývá, že žalovaný v rozhodné pobíral mzdu ve výši 20.000 Kč a současně uvedl, že má 1 zdroj příjmu. Dle čestného prohlášení o zasílání mzdy ze dne [datum] činila použitelná částka měsíčního příjmu žalovaného 18.466 Kč. Za celkový čistý měsíční příjem domácnosti označil žalovaný částku 32.000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, nejsou mu činěny srážky ze mzdy a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Naopak lustrací věřitele bylo zjištěno, že žadatel hradil dosavadní interní splátky v částce 2.356,67 Kč měsíčně a dosavadní externí splátky ve výši 2.662 Kč měsíčně. Žádné další konkrétnější informace týkající se vynaložených aktiv/pasiv žadatele nebyly ve formuláři uvedeny.

20. V rámci posouzení, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalovaného vycházel toliko z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobce sice uvedl, že učinil lustrace ohledně osoby žalovaného v databázích prověřující aktiva, pasiva a další žalovaným tvrzené skutečnosti, avšak žádný takový výstup o učiněné lustraci soudu nebyl doložen. Soudu byl mimo formulář doložen akorát dokument stvrzující měsíční příjem žalovaného (čestné prohlášení o zasílání mzdy ze dne [datum]) o použitelné částce 18.466 Kč měsíčně, žalovaný naopak v žádosti uvedl vyšší příjem [číslo] měsíčně, z kterého rovněž poskytovatel úvěru dle doložených výpočtů vycházel bez ohledu na danou nesrovnalost. Mimo to žalovaný za doložené 4 měsíce nedosáhl ani jednou čistého příjmu v tvrzené částce 20.000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že příjem domácnosti dosahuje částky 32.000 Kč, což nikterak nedoložil. Nejasné se ve vztahu k celkovému příjmu domácnosti jeví rovněž tvrzení, že za počet zdrojů příjmů k jeho finančním prostředkům označil žalovaný pouze 1 zdroj příjmu. Ze strany věřitele nebyla k tvrzení o příjmu domácnosti rovněž zjišťována skutečnost, zda žadatel, který uvedl, že je svobodný, vůbec žije s další osobou v domácnosti. Dále žalovaný doplnil, že žije v pronajatém bytě/domě. Otázka hrazeného nájemného a výdajů na energie přitom také nebyla ze strany žalobce zjišťována. Z dokumentu věřitele obsahující souhrn aktiv a pasiv žadatele včetně přílohové tabulky se podává, že podíl příjmu klienta vynaloženého na bydlení činí 62,50 % z jeho příjmů, avšak není zřejmé, z čeho daná skutečnost vyplývá a jak k jejímu výpočtu věřitel dospěl, když žalovaný žádné konkrétní výdaje související s bydlením ve formuláři neuvedl. Lze tedy dospět k závěru, že žalovaný vůbec nedoložil věřiteli listiny prokazující výdaje vynaložené na bydlení ani neuvedl příjem spolubydlící osoby ve společné domácnosti, přestože i ten je nutný zohlednit při výpočtu obvyklých aktiv/pasiv vynakládaných měsíčně zejména právě na bydlení, domácnost a stravu. Je rovněž zjevné, že žalovaný netvrdil ani nedoložil poskytovateli úvěru listinné důkazy ohledně dalších rozhodných skutečností, jako jsou např. osobní běžné výdaje žadatele formou výpisu z běžného účtu za delší časové období, z kterého by bylo mj. zřejmé, zda dosahuje přebytku, zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Rovněž žalovaný ve formuláři čestně prohlásil, že nehradí žádné splátky na jiné závazky, přičemž lustrací věřitele byl zjištěn opak, že žadatel hradil v rozhodné době interní splátky v částce 2.356,67 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 2.662 Kč měsíčně. K tomu nebylo ze strany věřitele zjišťováno, zda žalovaný své závazky řádně a včas splácí či zda je v prodlení s placením ohledně již dosavadních úvěrů. V neposlední řadě žalovaný doplnil, že nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, naopak lustrací soudu v Informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaný měl v rozhodné době ([datum]) vyživovací povinnost k dvěma dětem – ročník narození 2015 a 2017.

21. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný poskytl věřiteli neúplné a lživé informace, když jednal účelově pouze se záměrem dosáhnout získání úvěru. Soud má navíc za to, že bez ověření a zjištění podrobnějších skutečností stran otázky bydlení a dalších pasiv žadatele nemůže věřitel z těchto údajů vycházet při výpočtu volných měsíčních finančních prostředků pro účely zjištění, zda je žalovaný schopen hradit nastavené splátky úvěru. Žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu. Vzhledem k uvedenému lze proto uzavřít, že žalobce zjištěný stav ohledně majetkové stránky žalovaného žádným konkrétnějším způsobem neprověřil a přesto poskytl žalovanému úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného.

22. Pokud tedy byla následně žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

23. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které poskytl žalovanému ve vyčerpané celkové výši 84.355,11 Kč, po zohlednění částečné úhrady žalovaného v částce 79.987,75 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci po zaokrouhlení částku ve výši 4.367 Kč (84.355,11 Kč – 79.987,75 Kč), a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 1879 o. z., toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, poplatky a úroky, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl.

25. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalovaného, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly.