42 C 70/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 137.888,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.858,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 127.030,18 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 8.191,68 Kč,s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 738,67 Kč,s úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 137.389,64 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 137.389,64 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2024 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 137.888,64 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, ve které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky za účelem konsolidace dřívějších závazků žalované a žalovaná se zavázala vrátit předchůdci žalobce zápůjčku zpět spolu s příslušnými úroky a poplatky. Žalovaná však nehradila zápůjčku řádně a včas. Předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, který se nyní soudní cestou domáhá úhrady zbývající dlužné částky spolu s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Právní předchůdce žalobce (společnost , Anonymizováno, která následně k , datum, zanikla fúzí sloučením se společností , právnická osoba, .) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, za účelem konsolidace dřívějších závazků žalované – konkrétně se jednalo o spotřebitelskou půjčku u společnosti , Anonymizováno, ., která byla zkonsolidována v částce 40.000 Kč, a dále o spotřebitelské půjčky u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., které byly zkonsolidovány v částkách 91.000 Kč, 91.000 Kč a 24.000 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Částka 20.000 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, (prokázáno výpisem z účtu). Předchůdce žalobce tak poskytl žalované zápůjčku o celkové výši 266.000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutou zápůjčku zpět skrze 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4.165 Kč včetně smluvního úroku a sjednaných poplatků. Úroková sazba činila 10,90 % ročně a RPSN činila 11.46 %.

6. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce se předchůdce žalobce zabýval úvěruschopností žalované. Žalobce uvedl, že předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), a kontrolou veřejných databází. Na výzvu soudu ze dne 18. 8. 2025 žalobce uvedl, že předchůdce žalobce díle vycházel z informací poskytnutých žalovanou v „Identifikaci žádosti“, načež tyto informace porovnal s výpisy z rejstříků SOLUS, CBCB a CNCB.

7. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas – některé splátky uhradila předchůdci žalobce po splatnosti a některé neodpovídaly výši sjednané splátky (prokázáno výpisy z účtu). Protože žalovaná porušila svou povinnost hradit splátka řádně a včas, předchůdce žalobce zesplatnil zbývající dlužnou částku dne 13. 2. 2024 (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku).

8. Dne , datum, předchůdce žalobce a společnost , Anonymizováno, uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou byla na společnost , Anonymizováno, postoupena i pohledávka za žalovanou (prokázáno smlouvou včetně příloh). Následně společnost , Anonymizováno, a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek dne , datum, , kterou byla postoupena i pohledávka za žalovanou (prokázáno smlouvou včetně příloh). Žalobce tuto skutečnost oznámil žalované dne 15. 7. 2024 a zároveň žalovanou vyzval k úhradě dlužných částek (prokázáno oznámením a výzvou včetně podacího lístku). Žalovaná zbytek dlužné částky i tak neuhradila.

9. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 z. s. ú.). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 z. s. ú. je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

15. Žalobce byl soudem vyzván k tomu, aby uvedl a doložil, jaké informace a doklady jeho předchůdce od žalované získal za účelem posouzení její úvěruschopnosti a na jakých závěrech a skutečnostech postavil své stanovisko poskytnout žalované úvěr. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že se předchůdce žalobce zabýval úvěruschopností žalované tak, že jednak získal informace přímo o žalované a jednak nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované.

16. K prvnímu ze zmíněných však žalobce doložil pouze vyplněnou identifikaci žádosti, ve které žalovaná uvedla, že měla v době žádání o úvěr příjem ze zaměstnání ve výši 21.000 Kč, výdaje na živobytí 5.000 Kč a měsíční splátky úvěrů 4.600 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má jedno dítě. Z tvrzení žalobce, z identifikace žádosti ani z jiných předložených listin však není zřejmé, jakým způsobem si předchůdce žalobce tyto údaje ověřil. Pro účely posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom zásadních nevycházet pouze z tvrzených, nýbrž z reálně zjištěných informací o příjmech a výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022). Pokud se věřitel spoléhá pouze na informace tvrzené od spotřebitele, pak nelze takový postup považovat za dostatečné zkoumání a ověřování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Pokud žalovaná uvedla, že její příjem dosahuje částky 21.000 Kč a její měsíční výdaje částky 9.600 Kč, předchůdce žalobce měl tyto informace získané od žalované ověřit nahlédnutím do pracovní smlouvy, nájemní smlouvy apod. Z tvrzení žalobce však nevyplývá, že by žalovaná svá tvrzení uvedená v identifikaci žádosti dokládala či že by předchůdce žalobce k tomuto žalovanou vyzval. Soud k tomuto dodává, že z předložených výpisů z účtu, které žalobce soudu předložil za účelem prokázání částečných úhrad dluhu a čerpání úvěru, vyplývá, že skutečný čistý měsíční příjem žalované se v době před podáním žádosti o úvěr pohyboval mezi částkami 15.000 Kč až 19.500 Kč.

18. Z tvrzení žalobce dále není zřejmé, jakým způsobem předchůdce žalobce zohlednil výdajovou stránku žalované. Žalovaná ve své žádosti uvedla, že má jedno dítě a její měsíční výdaje na živobytí činí 5.000 Kč. Při zohlednění průměrných nákladů v době a v místě žádání o úvěr se tvrzené výdaje žalované jeví jako nízké, zároveň není jasné, zda uvedené výdaje zahrnují i náklady spojené s péčí o dítě. Předchůdce žalobce se však namísto toho, aby výdajovou stránku žalované ověřil a přezkoumal, spokojil s tvrzením žalované a dospěl k závěru, že platební kapacita žalované činí 13.380 Kč. Takový postup soud shledává jako nesprávný, jelikož neodpovídá požadavkům § 86 odst. 1 z. s. ú., který požaduje, aby poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých a dostatečných informací.

19. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované dostatečně.

20. Žalobce sice soudu doložil vyplněnou identifikaci žádosti, ve které žalovaná uvedla informace ke svým příjmovým a výdajovým poměrům, nicméně již dále nedoložil, jakým způsobem předchůdce žalobce tyto skutečnosti ověřoval, z jakých podkladů při posuzování úvěruschopnosti vycházel a jak zohlednil některé ze skutečností, které žalovaná ve své žádosti uvedla. Soud má za to, že se předchůdce žalobce nedostatečně zabýval jak příjmovou, tak výdajovou stránkou žalované a nezohlednil ani jiné podstatné skutečnosti (např. péče o dítě), které mohly ovlivnit nebo ovlivnily schopnost žalované úvěr splácet. Soud má proto zato, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jeho předchůdce dostatečně posuzoval úvěruschopnost žalované před poskytnutím výše uvedeného úvěru.

21. Pokud tedy následně byla mezi předchůdcem žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena uvedená smlouva o zápůjčce, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 z. s. ú., rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost uvěrových smluv hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše, což se rovněž promítlo do aktualizovaného § 87 odst. 1 z. s. ú.

22. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o. z. za využití § 87 odst. 1 z. s. ú. a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu, resp. co na něj bylo jako plnění z neplatného právního důvodu postoupeno. Soud tak od jistiny úvěru odečetl dosavadní splátky, které žalovaná prokazatelně uhradila, tzn. od částky 266.000 Kč odečetl dosavadní úhradu ve výši 255.141,54 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši 10.858,46 Kč. Soud proto v daném rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.).

23. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Soud proto dané nároky zamítl (výrok II.).

24. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka dle § 586 o. z. Soud proto v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení shledal žalobu jako nedůvodnou a úroky žalobci nepřiznal (výrok II.).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení neúspěch žalobce (v rozsahu zamítnutého plnění včetně příslušenství kapitalizovaného úroku k datu vyhlášení rozhodnutí) převýšil úspěch žalobce v řízení (vypočtený obdobně), což by vedlo k závěru o povinnosti žalobce k úhradě nákladů řízení žalované. S ohledem na skutečnost, že žalované v daném řízení žádné náklady prokazatelně nevznikly, rozhodl soud o tom, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).