42 C 85/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Sedláčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10.179 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.179 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10.179 Kč od 4.7.2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.10.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 10.179 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26.5.2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem a úroky jednorázově do 25.6.2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, ., z níž byla následně postoupena žalobce. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Dne 26.5.2022 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , na jejímž základě byly téhož dne poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení předmětné částky a potvrzení banky , právnická osoba, . Jak plyne z této smlouvy a souvisejících podkladů, žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr v částce 7.000 Kč spolu s úrokem ve výši 207.12 Kč (pevný úrok ve výši 30 % p. a., RPSN ve výši 1295.00 %) a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1485.94 Kč nejpozději do 25.6.2022. Náklady spojené s poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru stanovil ceníkem ve výši 1.693.06 Kč při řádném splacení, ve výši 3.179 Kč při překročení doby splatnosti. Při překročení doby splatnosti úvěru sjednána RPSN ve výši 9.414.50 % a výše poplatku za sjednání úvěru 2971.88 Kč. Z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení, pak vyplývají odlišné hodnoty, kdy RPSN je stanovena ve výši 8.204,18 % a výše zápůjční úrokové sazby 36 % je stanovena jako denní. Dodatek ke smlouvě o půjčce sepsaným dne 28.6.2022 došlo k prodloužení doby splatnosti na 3.7.2022, při sjednání poplatku za prodloužení ve výši 480.48 Kč, úroku za dobu prodloužení ve výši 34.52 Kč a sankce související s prodlením s půjčkou ve výši 51.25 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 postoupila společnost Emmas , právnická osoba, ., jako postupitel, a společnost , právnická osoba, . jako postupník, pohledávku za žalovaným; tato smlouva navazovala na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12.6.2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.8.2023, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla pohledávka za žalovaným postoupena dále na tuto společnost; a to v návaznosti na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.8.

223. Jiným dopisem z téhož data byla žalovanému zaslána výzva před podáním žaloby. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

6. Věc byla s ohledem posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.") a s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitelé rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. jak plyne z § 86 odst. 1 ZSU, poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž poskytovatel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V rámci tohoto posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet i na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka – spotřebitele z úvěrové smlouvy. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39) a naopak nepostačuje pouze prověření osoby dlužníka z veřejných databází, když takový průzkum o žadateli o úvěr neposkytne úplný přehled o jeho reálných výdělkových a majetkových poměrech v případě, že tato osoba databázemi ani neprochází.

10. Žalobce uvedl, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel nahlédl do veřejně přístupných rejstříků, které vyjmenoval, přičemž neshledal u žalovaného žádný negativní záznam. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného však žalobce neuvedl, nakolik původní věřitel kvalitativně i kvantitativně zhodnotil majetkovou, výdělkovou a sociální situaci žalovaného coby žadatele o úvěr, jeho příjmy, základní nutné výdaje, rodinnou situaci včetně případného počtu vyživovaných dětí. Případný bližší průzkum poměrů na straně žalovaného nevyplývá ani ze založených listinných důkazů. Veškeré nutné parametry výdělkové a majetkové situace právní předchůdce žalobce tedy jakkoli neprověřil, ačkoli byl vázán odbornou péči ve smyslu § 75 ZSÚ. Na základě uvedeného tak dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s provedením základních dotazů na veřejné rejstříky a databáze, aniž by se zabýval skutečným prověřením příjmů a výdajů žalovaného, a nezjišťoval tak, zda je žalovaný natolik příjmově soběstačný, aby byl schopen naplnit podmínky hrazení dluhu dle úvěrové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

11. Pokud tedy následně mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem, jde o neplatnost absolutní, tzn. smluvní ujednání v takové úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy svědčí rovněž zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. US 4129/18; z uvedeného nálezu mj. vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu).

12. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobce tak poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, tj. z neplatného právního jednání, představuje toto plnění bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je tak povinen toto plnění uhradit zpět žalobci coby právnímu nástupci původního věřitele. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný dosud neuhradil ani část z jemu poskytnuté jistiny, rozhodl soud tak, že výrokem I. žalobě částečně vyhověl, když žalobu ve výši 7.000 Kč považuje za důvodnou.

13. Ve zbylé části nároku soud žalobu coby nedůvodnou zamítl, jak plyne z výroku II. rozsudku, a to vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jsou veškerá plnění související s poskytnutou částkou jistiny sjednána neplatně.

14. Nad rámec uvedeného je nutno zmínit, že smluvní podmínky, jak byly stanoveny v řešené úvěrové smlouvě, jsou dle názoru soudu absolutně platné i z důvodu rozporu se zákonem a dobrými mravy dle § 1813 o. z., § 1815 o. z. a § 580 a § 588 o. z., když obsahují nepřiměřená smluvní ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (výše úrokové sazby, RPSN, výše poplatků).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo celkové promění ve výši 14.115 Kč, přičemž žalobce byl ve věci úspěšný ohledně částky 7.000 Kč na jistině a neúspěšný ohledně částek 3.179 Kč na jistině a 3.936 Kč na kapitalizovaných úrocích z prodlení. Neúspěch žalobce tak převýšil jeho úspěch v řízení, proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné ze stran, když na straně žalovaného žádné náklady spojené s řízením nevznikly.