42 C 97/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 23.260,02 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 11,10 % ročně z částky 3.260,02 Kč od 26.4.2011 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku jistiny ve výši 23.260,02 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky jistiny ve výši 20.000 Kč od 25.7.2020 do 25.6.2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 3.260,02 Kč od 25.7.2020 do 25.6.2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.717,65 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 26.4.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 3.260,02 Kč od 26.4.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.260,02 Kč od 26.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4.211,96 Kč, s úrokem ve výši 11,65 % ročně z částky 20.000 Kč od 26.4.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,65 % ročně změněno z částky 3.260,02 Kč od 26.4.2021 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.464 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 23.260,02 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě žádosti podané žalovaným došlo mezi stranami k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ke kreditní kartě až do výše 20.000 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel, porušil tím smluvní podmínky uzavřené smlouvy. V tomto důsledku žalobce využil svého práva a ke dni [datum] zesplatnil závazky žalovaného. Žalobce tímto návrhem požaduje částku jistiny ve výši 23.260,02 Kč spolu se zákonným a smluvním úrokem z prodlení, kapitalizovanými úroky ve výši a 4.211,96 Kč a 1.717,65 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 3. 8. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 11,10 % z částky 3.260,02 Kč od 26. 4. 2021 do zaplacení, soud proto řízení co do daného nároku v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno. Nadále tak žalobce požadoval smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně z částky 3.260,02 Kč od 26.4.2021 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas samostatným podáním) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

6. Žalovaný uzavřel s žalobcem na základě podané žádosti ze dne [datum] téhož dne smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ke kreditní kartě poštovní spořitelny až do výše 20.000 Kč. Současně byla dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí kreditní karty poštovní spořitelny. Součástí smluvních ujednání byly mj. všeobecné podmínky, předsmluvní informace ke kreditní kartě a sazebník poplatků. V předsmluvních informacích byly stejně jako ve smlouvě zachyceny základní parametry smlouvy o úvěru. Dle obsahu smluvní dokumentace byly čerpané peněžní prostředky úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,90 % p.a., pro jistinu převyšující úvěrový limit byla sjednána sazba 30 % p.a., RPSN dosahovala 26,07 % p.a. Ve smlouvě byly rovněž specifikovány poplatky za jednotlivé úkony, který byl žalovaný povinen žalobci z titulu úvěrové smlouvy zaplatit, včetně měsíčního poplatku za služby spojené s kreditní kartou ve výši 30 Kč či poplatku za výběr z bankomatu 50 Kč či 100 Kč. Žalovaný se dle čl. II. Smlouvy zavázal splácet úvěr ve splátkách o minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně v částce 500 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci. Z potvrzení o převzetí kreditní karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný kreditní kartu osobně převzal téhož dne. Z přehledu výpisu účtu ke kreditní kartě vyplývá, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátky úvěru splatné dne [datum]. Jelikož žalovaný ani dál úvěr řádně nesplácel, ani přes zaslání výzvy k zaplacení ze dne [datum], přistoupil žalobce v souladu s čl. VI. Odst. 3 smlouvy k prohlášení úvěru za okamžitě splatný ke dni [datum] O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Dle výpisu z úvěrového účtu byl žalovaný ke dni zesplatnění v prodlení s částkou jistiny ve výši 23.260,02 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení dosahoval ke dni vyčíslení pohledávky částky 4.211,96 Kč (za období od okamžité splatnosti dluhu dne [datum] do dne vyčíslení [datum]), zákonný úrok z prodlení dosahoval ke dni vyčíslení pohledávky částky 1.717,65 Kč (za období od prodlení [datum] do vyčíslení [datum]). Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu prostřednictvím výzvy před podáním žaloby ze dne [datum], odeslané na adresu žalovaného téhož dne, jak je zřejmé z předmětné výzvy a podacího archu.

7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dle odst. 4 téhož ustanovení, odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.

11. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu, a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit tak, že zajistí na svém účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k úhradě měsíčních splátek jistiny včetně naběhlých úroků z prodlení a sjednaných poplatků. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Žalobce přitom dostál své zákonem stanovené povinnosti a postupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr ve smyslu účinného § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobce dospěl k závěru o schopnosti žalovaného nastavené splátky úvěru splácet. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což však nesplnil, a žalobce proto přistoupil s ohledem na ustanovení smluvních podmínek k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný však svůj dluh neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, který dosahoval na jistině částky 23.260,02 Kč. Rovněž není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením svého závazku ke dni [datum] (neuhrazení splátky žalovaným, současně období, od kterého žalobce dle vyúčtování účtoval žalovanému zákonný úrok z prodlení), ve výši stanoveného dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který je vypočten v sazbě 8,25 % p.a. z dlužné jistiny a ke dni vyčíslení pohledávky dosahuje kapitalizované částky 1.717,65 Kč (za období od prodlení [datum] do vyčíslení pohledávky [datum]). Současně má žalobce nárok na zaplacení téhož úroku v zákonné sazbě 8,25 % p.a. z dlužné jistiny za navazující období, tedy za období od [datum] do zaplacení.

12. Co se týče požadavku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v sazbě 19,90 % p.a. za období od okamžité splatnosti dluhu dne [datum] do dne vyčíslení [datum], který dosahoval částky 4.211,96 Kč, k tomu soud uvádí, že v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V souladu s daným ustanovením tak žalobci nepřísluší nárok na úroky v sazbě převyšující sazbu 8,25 % p. a. za období navazující 90. dnem po začátku prodlení žalovaného, které dle obsahu smlouvy a požadavku žalobce na zákonné úroky z prodlení (co se týče nároku za částku 1.717,65 Kč) nastalo již dnem [datum]. Soudu proto nezbylo než žalobu v části, ve které se žalobce domáhá uhrazení částky 4.211,96 Kč coby smluvních úroků za období od [datum] do [datum] v sazbě 19,90 % p.a., tedy sazbě přesahující zákonných 8,25 % p.a. pro období navazující po uplynutí lhůty 90 dnů od počátku prodlení [datum] (tedy již od období [datum]) zamítnout. Soud však žalobci za požadované období od [datum] do [datum] přiznal úrok, který požadoval mohl, tedy v sazbě 8,25 % p.a. jak z částky 20.000 Kč, tak z částky 3.260,02 Kč. Co se týče dalších požadavků žalobce na smluvní úrok za na to navazující období, požadovaný opět ve výši 19,90 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 3.260,02 Kč od [datum] do zaplacení, zde soud postupoval dle shodných kritérií. Proto opět žalobci přiznal právo na úrok v nižší sazbě 8,25 % p.a. z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a rovněž úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 3.260,02 Kč od [datum] do zaplacení, současně ve zbylém rozsahu co do úroku ve výši 11,65 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a co do rozsahu úroku ve výši 11,65 % ročně z částky 3.260,02 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 40.418,85 Kč včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku v souhrnné částce 11.229,22 Kč ([datum]). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem II. tohoto rozsudku v míře právě 80,87 %, a to ohledně částky 32.687,97 Kč, které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného/neúspěch žalobce je představován výrokem I a výrokem III. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 7.730,88 Kč v podobě nepřiznané části jistiny, příslušenství a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, což představuje 19,13 %. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 61,44 % představuje míru, jíž by se měl žalovaný podílet na nákladech řízení žalobce. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 931 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.260,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 2.383 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 61,44 % odpovídá přiznané částce 1.464 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.