43 C 249/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci Žalobce:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupený advokátem Anonymizováno, sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 34 786,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 653,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 653,35 Kč od 23.3.2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 133,30 Kč s úrokem ve výši 13,65 % ročně z částky 27 357,65 Kč od 23.3.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 704,30 Kč od 23.3.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,7 % ročně z částky 18 653,35 Kč od 23.3.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 34 786,65 Kč s úrokem ve výši 13,65 % ročně z částky 27 357,65 Kč od 23.3.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 27 357,65 Kč od 23.3.2019 do zaplacení. Uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zaplatil devíti platbami (poslední dne 22.3.2019) celkem 51 346,65 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce přehodnotil své nároky ze smlouvy o úvěru a přepočítal úvěr tak, jako by byl úročen sazbou 13,65 % ročně, tj. sazbou dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou a výsledný dluh na jistině činí 27 357,65 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokuty za prodlení s úhradami splátek celkem ve výši 7 729 Kč (za prodlení s úhradou splátek č. hodnota, 4, 5, 6 a 7 smluvní pokuty ve výši 491,28 Kč a ve výši 798,33 Kč u každé splátky, a za prodlení s úhradou splátek č. hodnota a 8 ve výši 491,28 Kč u každé splátky). Žalovaný dluh přes předžalobní výzvu žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota a smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru žalobce č. V27012014, soud zjistil, že žalovaný učinil žalobci nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný tuto podepsal dne 15.12.2014, nabídka byla žalobcem, jako poskytovatelem úvěru, akceptována dne 18.12.2014. Ve smlouvě byl sjednán úvěr ve výši 70 000 Kč, výpůjční úroková sazba 148,17 % ročně, úvěr měl být splacen v 30 měsíčních splátkách po 6 141 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 184 230 Kč. Za součást smlouvy byla prohlášena smluvní ujednání.

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že šlo o bezúčelový úvěr.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalobce žalovanému převedl částku 70 000 Kč dne 18.12.2014 na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru, že žalovaný uhradil žalobci celkem 51 346,65 Kč a že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již druhé splátky a u všech dalších splátek byl v prodlení, devátá splátka nebyla uhrazena zcela a žádná další splátka již nebyla uhrazena. Rovněž z přehledu plateb žalobce a výpočtu dluhu žalobcem vyplývá, že žalovaný žalobci uhradil 51 346,65 Kč.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poukázal dne 18.12.2014 na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 70 000 Kč.

8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 19.12.2014 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že akceptoval návrh na uzavření smlouvy, byl připojen splátkový kalendář, první splátka byla splatná dne 1.2.2015, poslední dne 1.7.2017. Z dodejky soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému doručeno 2.1.2015.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 14.10.2015 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota celkem ve výši 191 437 Kč s tím, že úvěr byl z důvodu prodlení s úhradou splátky o délce 60 dnů zesplatněn k 1.10.2015. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě prostřednictvím právnická osoba., dne 14.10.2015.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 20.4.2011 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako řidič, zámečník, jeřábník, mechanik – montér od 20.4.2011 na dobu neurčitou.

11. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v srpnu 2014 činila 22 083 Kč, v září 2014 činila 31 683 Kč a v říjnu 2014 činila 30 104 Kč, ze mzdy prováděl zaměstnavatel srážky a výsledkem vyúčtování byla v srpnu 2014 částka 19 202 Kč, v září 2014 částka 18 966 Kč a v říjnu 2014 částka 18 944 Kč. Vyúčtování bylo poukazováno žalovanému na účet.

12. Z částečných výpisů z uvedeného účtu uvedeného ve výplatních páskách, který nebyl veden na jméno žalovaného, soud zjistil, že na účet byla připsána od zaměstnavatele žalovaného dne 21.8.2014 částka 16 235 Kč jako mzda 07/14, dne 19.9.2014 částka 10 202 Kč a dne 30.9.2014 částka 9 000 Kč (celkem 19 202 Kč) jako mzda 08/14, dne 17.10.2014 částka 18 966 Kč jako mzda 09/14.

13. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 15.12.2014 soud zjistil, že žalovaný a jméno FO souhlasili s vyplacením úvěru na osobní účet jméno FO s tím, že z tohoto účtu budou hrazeny měsíční splátky úvěru dle příkazu k povolení inkasa. Z dokumentu ze dne 19.3.2014, soud zjistil, že účet uvedený ve společném prohlášení byl veden pro jméno FO. Z příkazu k povolení inkasa ze dne 15.12.2014 soud zjistil, že jméno FO dala s účinností od 20.12.2014 příkaz k povolení inkasa z uvedeného účtu na účet pro splácení úvěru dle splátkového kalendáře.

14. Z faktur vystavených žalobcem soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval fakturou ze dne 17.3.2015 smluvní pokutu 491 Kč, fakturou ze dne 17.6.2015 smluvní pokuty celkem ve výši 3 070 Kč, fakturou ze dne 1.9.2015 smluvní pokuty celkem ve výši 3 377 Kč a fakturou ze dne 1.10.2015 smluvní pokutu 491 Kč.

15. Z hodnocení klienta soud zjistil, že zprostředkovatel úvěru dne 15.12.2014 vyplnil, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem v čisté výši 30 000 Kč. Jako výdaje byly uvedeny výdaje úvěrovaného a manžela 3 800 Kč, výdaje děti 4 000 Kč (2 000 Kč na dítě), nájemné, inkaso, doprava a ostatní 4 000 Kč, výdaje celkem 11 800 Kč, volné zdroje (příjmy – výdaje) 18 200 Kč, ručně byl opraven původní nulový údaj u splátek na 402 Kč, výdaje celkem na 12 202 Kč a volné zdroje na 17 798 Kč. Žalovaný čestně prohlásil, že nežije ve společné domácnosti s manželkou. Bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, má maturitu, forma bydlení vlastní, byl uveden zaměstnavatel žalovaného.

16. Z databáze časových řad ARAD soud nezjistil žádné pro posouzení věci významné skutečnosti.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný jednali od 15.12.2014 o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 70 000 Kč a žalobce finanční prostředky v uvedené výši převedl na účet uvedený žalovaným dne 18.12.2014. Žalovaný žalobci uhradil celkem 51 346,65 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 14.10.2015.

18. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

19. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.

20. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

21. Žalobce posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl na základě informací získaných od žalovaného a předložených dokladů stran existence pracovního poměru žalovaného a příjmu z tohoto poměru.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce vycházel z jediného příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč z pracovního poměru žalovaného. Z výplatních pásek i částečných výpisů z účtů předložených žalobci žalovaným však vyplývá, že po provedených srážkách zaměstnavatel žalovanému skutečně vyplatil na účet za měsíc červenec 2014 částku 16 235 Kč, za měsíc srpen 2014 částku 19 202 Kč, za měsíc září 2014 částku 18 966 Kč, výsledkem vyúčtování za měsíc říjen 2014 byla částka 18 944 Kč, tj. vždy částka o více než 10 000 Kč nižší než částka 30 000 Kč. Žalobce ani neposuzoval skutečné výdaje žalovaného, spokojil se s pouze tvrzenými výdaji žalovaného 3 800 Kč a dále pouze tvrzenými výdaji na bydlení ve výši 4 000 Kč, udávaný způsob bydlení ani výdaje na bydlení však nijak neověřil, nenechal si je nijak doložit. Vedle toho vzal v úvahu dvě paušální částky 2 000 Kč na děti, což bylo dle žalobce v souladu se zákonem o životním a existenčním minimu v době uzavření smlouvy o úvěru. Výše životního a existenčního minima však údaj o skutečných výdajích žalovaného v souvislosti s vyživovací povinností vůči dětem neposkytuje, žalobce se skutečnými výdaji nezabýval, nezjišťoval ani věk dětí, v tomto směru postupoval zcela formálně. Přestože srážky ze mzdy vyplývaly z předložených výplatních pásek, žalobce se o důvod srážek nijak nezajímal, tyto výdaje nezvažoval. Nezabýval se ani tím, zda proti žalovanému není vedena exekuce. U žalobce měla vzbudit větší obezřetnost i skutečnost, že v hodnocení klienta nebyly původně uvedeny žádné splátky, ačkoli sám žalobce zjistil splátku jiného úvěru žalovaného. Rozdíl mezi příjmem žalobce po srážkách provedených zaměstnavatelem a deklarovanými výdaji žalovaného včetně žalobcem zjištěné splátky (tj. 12 202 Kč) činil v srpnu 2014 pouze 4 033 Kč, v září 2014 pak 7 000 Kč a v říjnu 2014 pak 6 764 Kč a v listopadu částku 6 742 Kč. Splátka úvěru přitom činila 6 141 Kč. Pokud žalobce žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného.

23. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným je neplatná podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).

24. Jelikož smlouva uzavřená mezi účastníky byla od počátku neplatná, a právo z ní tak nelze přiznat, má žalobce právo pouze na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, žalovaný žalobci uhradil celkem 51 346,65 Kč. Žalobce má proto nárok na vrácení 18 653,35 Kč představující rozdíl mezi plněním poskytnutým žalobcem žalovanému na základě neplatné smlouvy ve výši 70 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 51 346,65 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 14.10.2015, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. v pondělí 19.10.2015, první den poté byl žalovaný povinen dluh splnit a ode dne následujícího, tj. od 21.10.2015 je žalovaný v prodlení a žalobce má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení. Jeho výše činí dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, 8,05 % ročně. Soud proto žalobě co do částky 18 653,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 23.3.2019 (žalobce požadoval úrok z prodlení až od tohoto data) vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017), převážně procesně úspěšný (co do 60,5 %), žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.