43 C 42/2013

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: ; a) celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem adresa žalobce , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa , část obce , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa c) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobkyně , zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: ; anonymizováno právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalované , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení 289.200 Kč, 312.800 Kč a 819.400 Kč s příslušenstvími

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) [celé jméno žalobce] částku 289.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 289.200 Kč od 7.11.2012 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] částku 312.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 312.800 Kč od 7.11.2012 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci a) [celé jméno žalobce] úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 289.200 Kč od 23.10.2012 do 6.11.2012, se zamítá.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 312.800 Kč od 23.10.2012 do 6.11.2012, se zamítá.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni c) [celé jméno žalobkyně] částku 819.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 819.400 Kč od 23.10.2012 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) [celé jméno žalobce] na náhradě nákladů řízení částku 167.885 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a).

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) [celé jméno žalobkyně] na náhradě nákladů řízení částku 195.271 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

VIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 136.742 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce a) se po žalovaném domáhal zaplacení částky 289.200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,25 % ročně od 23.10.2012 do zaplacení, žalobkyně b) se domáhala po žalovaném zaplacení částky 312.800 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 7,25 % ročně od 23.10.2012 do zaplacení a žalobkyně c) se po žalovaném domáhala zaplacení částky 819.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z uvedené částky od 23.10.2012 do zaplacení, a to s odůvodněním, že jsou dědici po RNDr. [jméno] [příjmení] (dále též jako„ zůstavitel“), jenž poskytl žalovanému dvěma platbami po 1.000.000 Kč dne 11.4.2011 a dne 21.6.2011 půjčky, jejichž splatnost nebyla sjednána, které žalovaný nevrátil, ačkoli byl vyzván k vrácení dědicům zůstavitele dopisem ze dne 4.10.2012, doručeným žalovanému nejpozději 22.10.2012. Pokud by nebylo prokázáno, že jde o půjčky, šlo by o bezdůvodné obohacení žalovaného.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok odmítl. Namítal, že poskytnuté finanční prostředky nebyly půjčkou, neboť byly v účetnictví žalovaného zaúčtovány jako ostatní kapitálové fondy a nikoliv jako závazek žalovaného vůči zůstaviteli, přičemž v době uskutečnění plateb byl osobu odpovědnou za vedení účetnictví jako jediný jednatel žalovaného zůstavitel. Podle žalovaného šlo o nevratné peněžité vklady (sanaci), jimiž zůstavitel před převodem obchodních podílů v žalované společnosti sanoval nedostatek finančních prostředků způsobený zejména vysokými investicemi žalovaného do nemovitostí, které byly vyvedeny z žalované společnosti do vlastnictví zůstavitele za neobvykle nízkou cenu 5.500.000 Kč kupní smlouvou z 17.6.2011. Nemovitosti (rodinný dům s pozemkem) přitom žalovaný nabyl kupní smlouvou z 5.5.2008 za 7.400.000 Kč, do konce roku 2010 do nich investoval 6.800.000 Kč, za první polovinu roku 2011 dalších 2.500.000 Kč. Je možné, že zůstavitel poslal 2.000.000 Kč na úhradu faktur souvisejících s rekonstrukcí domu, který již zamýšlel ze společnosti vyvést. Žalovanému vznikl v důsledku nákladů na adaptaci domu a jeho ztrátovému prodeji zůstaviteli záporný vlastní kapitál asi 10 milionů Kč. O nedostatku finančních prostředků žalovaného v roce 2011 svědčí i údaje uvedené v rozvaze za rok 2011, dle nichž žalovaný evidoval ke konci roku 2011 závazky z obchodních vztahů 9.295 tisíc Kč, z nichž 6.887 tisíc Kč bylo po lhůtě splatnosti, z toho 6 tisíc Kč po splatnosti delší než 6 měsíců. Pokud by zůstavitel za ekonomického a finančního stavu žalovaného ve druhém kvartálu rou 2011 zatížil žalovaného dalším vratným závazkem z titulu zůstavitelem poskytnuté půjčky ve výši 2.000.000 Kč při vědomí, že svůj obchodní podíl brzy převede třetí osobě a že nedobrý ekonomický stav způsobil sám vyvedením nemovitostí za nevýhodných podmínek pro žalovaného, šlo by o jednání zůstavitele v rozporu s péčí řádného hospodáře. Obchodní podíly v žalované společnosti byly převáděny již 1.7.2011 a v žádné ze tří smluv o převodu obchodního podílu nebyl uveden nesplacený závazek společnosti vůči zůstaviteli. Zůstavitel o žádné půjčce neinformoval ani ovládající osobu [právnická osoba] s.r.o. Dr. [anonymizováno], který se zůstavitelem jednal o převodu obchodních podílů v žalované společnosti, zůstavitel Dr. [anonymizováno] pouze řekl, že musel žalovanou společnost sanovat, aby měla na výplaty. O půjčce nevěděla – jak uvedla v řízení o dědictví dne 13.5.2013 – ani žalobkyně c), tj. manželka zůstavitele, pozdější společnice a jednatelka žalovaného, ani – jak vyplývá z obsahu žaloby – žalobce a), tj. syn zůstavitele, který vlastnil do 1.7.2019 obchodní podíl v žalované ve výši 10 %. Podle žalovaného tak nešlo o půjčku, ale o sanační plnění. Mohlo jít o plnění podle § 120a obchodního zákoníku, příplatkovou povinnost podle § 121 obchodního zákoníku, zvýšení základního kapitálu či zálohu na něj podle § 142 a násl. obchodního zákoníku, plnění do rezervního fondu dle § 124 obchodního zákoníku apod. Pro případ, že jde o půjčku, žalovaný namítal neplatnost smlouvy z důvodu absence předchozího souhlasu valné hromady žalovaného podle § 196a obchodního zákoníku. Dále namítal, že není jisté, že půjčka byla splatná na výzvu věřitele, neboť není vyloučeno, že splatnost půjčky byla sjednána fixně, a tudíž třeba ještě nemusela nastat; doba plnění mohla být též ponechána na vůli dlužníka, a není ani vyloučeno, že doba splnění má být stanovena právním předpisem anebo rozhodnutím soudu, což také ustanovení § 563 občanského zákoníku umožňuje. Žalovaný namítl, že pokud byly uzavřeny smlouvy o půjčce, pak zůstavitel způsobil zánik závazků konkludentní dohodou mezi zůstavitelem a žalovaným, když zůstavitel, který byl osobou odpovědnou za vedení účetnictví žalovaného, do své smrti zaúčtoval platby jako ostatní kapitálové fondy, jak vyplývá z rozvahy k 31.12.2011. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároků žalobců. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zůstavitel poukázal ze svého bankovního účtu na účet žalovaného dne 11.4.2011 částku 1.000.000 Kč a dne 21.6.2011 částku 1.000.000 Kč, první platba byla označena půjčka firmě 1 mil. Kč, druhá platba byla označena jako půjčka firmě, 2. část. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že zůstavitel zemřel 30.7.2011.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědka.

5. Z částečného výpisu z účtu za období 1.1.2011 – 30.6.2011 a z částečného výpisu z účtu za období 1.6.2011 – 31.12.2011 soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet] byla dne 11.4.2011 odepsána platba 1.000.000 Kč označena jako půjčka firmě 1 mil. Kč a dne 21.6.2011 odepsána platba 1.000.000 Kč označená jako půjčka firmě, 2. část, což je mezi účastníky i nesporné, jak je uvedeno shora.

6. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21.6.2012, č.j. 58 D 2056/2011-390, soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne 30.7.2011 (což je mezi účastníky nesporné), jeho dědici jsou pozůstalá manželka [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně c/) a pozůstalé děti Mgr. [celé jméno žalobkyně] (matka žalobkyně b/), [celé jméno žalobce] (žalobce a/), [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Usnesením byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, pohledávka zůstavitele ve výši 2.000.000 Kč za žalovaným z titulu půjček nebyla v řízení projednána. Usnesení nabylo právní moci 17.7.2012.

7. Z návrhu na dodatečné projednání dědictví ze dne 11.3.2013 soud zjistil, že pozůstalé děti [celé jméno žalobce], [titul] [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] navrhli dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli mimo jiné ohledně pohledávky zůstavitele z půjček ve výši 2.000.000 Kč za žalovaným poskytnutých bezhotovostně dne 11.4.2011 a dne 21.6.2011 vždy ve výši 1.000.000 Kč.

8. Z protokolu ze dne 13.5.2013 sepsaného soudním komisařem ve věci projednání dědictví po zůstaviteli soud zjistil, že zástupce žalobkyně c) (pozůstalé manželky) uvedl, že o pohledávkách vůči žalovanému se pozůstalá manželka dozvěděla z výzvy navrhovatelů dodatečného projednání učiněné žalovanému, neboť je jednatelkou a společnicí uvedené společnosti s tím, že společnost neeviduje částky jako závazky, což pozůstalá manželka zjistila z účetnictví 9. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29.12.2014, č.j. 58 D 2056/2011-531, soud zjistil, že v řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli ke shora uvedenému návrhu soud neprojednal pohledávky zůstavitele za žalovaným ve výši 2 x 1.000.000 Kč, v souladu s ustanovením § 175k odst. 3 občanského soudního řádu konstatoval jejich spornost s tím, že se jedná o majetek skutkově, nikoli právně sporný. Usnesení nabylo právní moci 24.1.2015.

10. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.1.2016, č.j. 58 D 2056/2011-597, soud zjistil, že v dalším řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli byla schválena dědická dohoda, dle které pohledávky zůstavitele za žalovaným z titulu půjčky poskytnuté bezhotovostním převodem z účtu zůstavitele č. [bankovní účet] dne 11.4.2011 a dne 21.6.2011 každou ve výši ke dni úmrtní 1.000.000 Kč nabyli (mimo jiné) žalobkyně c) [celé jméno žalobkyně], v rozsahu 40,97 %, matka žalobkyně b) Mgr. [celé jméno žalobkyně] v rozsahu 15,64 % a žalobce a) [celé jméno žalobce] v rozsahu 14,46 %. Usnesení nabylo právní moci dne 28.1.2016.

11. Z uvedených usnesení o projednání dědictví, respektive o dodatečných projednáních dědictví dále soud zjistil, že nebyl ustaven správce dědictví.

12. Z detailu zprávy soud zjistil, že soudní komisař projednávající dědictví odeslal usnesení č.j. 58 D 2056/2011-597 advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 5.2.2016.

13. Z výzvy k vrácení půjček ze dne 4.10.2012 soud zjistil, že žalobce a) [celé jméno žalobce], [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zástupkyně vyzvali žalovaného k vrácení dvou půjček poskytnutých 11.4.2011 a 21.6.2011 vždy ve výši 1.000.000 Kč, tj. k vrácení celkové částky ve výši 2.000.000 Kč do 15 dnů od doručení výzvy na označený bankovní účet.

14. Z dopisu ze dne 22.10.2012 soud zjistil, že výzva byla žalovanému doručena, neboť na ni reagoval, a to tak, že žalovaný neeviduje žádný ze závazků, které by vyplývaly z poskytnutí půjček zůstavitelem a bez seznámení s příslušnými dokumenty nehodlá ničeho hradit, nadto nejde zřejmě o jediné možné dědice po zůstaviteli, pročež žalovaný nespatřoval úhradu na účet za legitimní.

15. Z dopisu ze dne 31.10.2012 soud zjistil, že v reakci na dopis ze dne 22.10.2012 žalobce a) [celé jméno žalobce], [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zástupkyně zaslali výpisy z účtu s předmětnými platbami a opět vyzvali k úhradě na již identifikovaný bankovní účet. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl žalovanému doručen 1.11.2012.

16. Z dopisu ze dne 15.11.2012 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím svého zástupce v reakci na dopis ze dne 31.10.2012 sdělil, že popírá, že by měl vůči zůstaviteli závazky ve výši 2.000.000 Kč s tím, že doložené platby jsou zaúčtovány jako ostatní kapitálové vklady peněžité povahy. Uvedl, že těmito vklady byla kapitálově stabilizována hodnota společnosti, poskytnutí vkladů je nutno dát do souvislosti se záměrem a následnou realizací prodeje [právnická osoba] [právnická osoba], bylo by v rozporu s logikou záměru požadovat částku v řádech desítek mil. Kč za prodej společnosti, v níž budou existovat nevypořádané závazky 2.000.000 Kč. V účetních podkladech, které měli nabyvatelé před podpisem smluv k dispozici, žádný závazek společnosti vůči společníkovi uveden nebyl a s tímto vědomím noví společníci uzavřeli smlouvy. Pokud by provedené peněžité vklady měly povahu půjčky, byli by nabyvatelé obchodních podílů uvedeni v omyl. Vložené peněžní prostředky nepředstavují nárok dědiců po zůstaviteli, a proto výzvu k jejich vrácení odmítl.

17. Z dopisu ze dne 28.1.2013 soud zjistil, že v reakci na dopis ze dne 15.11.2012 zástupkyně žalobce a), [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyzvala žalovaného prostřednictvím zástupce ke sdělení konkrétního právního titulu, na základě kterého mělo dojít k nabytí částky 2.000.000 Kč žalovaným, s tím, že právním titulem není způsob zaúčtování platby. Z doručenky soud zjistil, že dopis byl doručen 29.1.2013.

18. Z dopisu ze dne 11.3.2013 soud zjistil, že zástupkyně žalobce a), [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] sdělila zástupci žalobkyně c), že klienti po skončení dědického řízení zjistili, že zůstavitel poskytl žalovanému ve dnech 11.4.2011 a 21.6.2011 půjčky po 1.000.000 Kč. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl doručen 12.3.2013.

19. Z dalšího dopisu ze dne 11.3.2013 soud zjistil, že obsahově shodný dopis zaslala zástupkyně žalobce a), [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zástupci [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně]. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl doručen 12.3.2013.

20. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24.10.2019, č.j. 26 D 794/2019-72, soud zjistil, že jedinou dědičkou matky žalobkyně c) zemřelé dne 22.5.2019 je žalobkyně c), která nabyla v rámci dědictví po své matce i její práva a povinnosti, o něž jde v tomto řízení.

21. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že zůstavitel byl jednatelem žalovaného v době od 19.11.2003 do 30.7.2011 a dále byl společníkem s obchodním podílem ve výši 100 % v době od 19.11.2003 do 21.2.2005 a s obchodním podílem ve výši 90 % v době od 21.2.2005, tento údaj byl zapsán do 12.9.2011 a vymazán 12.9.2011.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že k 21.1.2009 byl žalovaný zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a rodinného domu [adresa] na uvedeném pozemku, a to na základě smlouvy kupní ze dne 5.5.2008.

23. Z kupní smlouvy ze dne 5.5.2008 soud zjistil, že žalovaný koupil pozemek parc. [číslo] dům [adresa] na uvedeném pozemku v k.ú. [obec] za kupní cenu 7.400.000 Kč.

24. Z kupní smlouvy ze dne 17.6.2011 soud zjistil, že žalovaný prodal zůstaviteli pozemek parc. [číslo] dům [adresa] na uvedeném pozemku v k.ú. [obec] za kupní cenu 5.500.000 Kč, která odpovídala hodnotě nemovitostí stanovené znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem jmenovaným pro tento účel usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2011, č.j. 1 Nc 6250/2011-5. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí vznikly k 22.6.2011.

25. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1.7.2011 soud zjistil, že zůstavitel bezúplatně převedl na žalobkyni c) část svého rozděleného obchodního podílu v žalované společnosti o velikosti 49 %. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1.7.2011 soud zjistil, že zůstavitel převedl na [právnická osoba], s.r.o., jednající jednatelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], část svého rozděleného obchodního podílu v žalované společnosti o velikosti 41 % za úplatu 32.800.000 Kč. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 1.7.2011 soud zjistil, že žalobce a) převedl na [právnická osoba], s.r.o., jednající jednatelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], celý svůj obchodní podíl v žalované společnosti o velikosti 10 % za úplatu 8.000.000 Kč. V žádné ze tří smluv není uvedeno, že společnost má závazky vůči zůstaviteli z titulu půjček. Ve všech třech smlouvách je uvedeno, že nabyvatel prohlašuje, že je seznámen s aktuálním účetním a majetkovým stavem společnosti ke dni realizace (datum podpisu smlouvy), výsledky hospodaření společnosti, jejími aktivy a pasívy, závazky a pohledávkami.

26. Z rozvahy žalovaného ke dni 31.12.2011 dne 27.6.2012 soud zjistil, že byla v pasívech, části A – vlastní kapitál uvedena položka A.II.2. – ostatní kapitálové fondy s hodnotou za minulé období 95 tisíc Kč a za běžné účetní období 3.729 tisíc Kč, v části B – cizí zdroje nebyla položka B. II. 4., byla uvedena položka B.III.4. krátkodobé závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení s hodnotou za běžné účetní období 0 Kč. Rozvahu podepsal [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V aktivech byla dále uvedena položka B.II.7. nedokončený dlouhodobý hmotný majetek s hodnotou za minulé období 10.480 tisíc Kč, za běžné účetní období 201 tisíc Kč, a položka B.II.8. poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek s hodnotou za minulé účetní období 300 tisíc Kč, za běžné účetní období 0 Kč.

27. Z výkazu zisku a ztráty žalovaného k 31.12.2011 ze dne 27.6.2011 soud zjistil, že žalovaný vykázal výsledek hospodaření za sledované účetní období mínus 9.428 tisíc Kč, za minulé období (plus) 2.416 tisíc Kč, ve výkazu je uvedena položka F.1. zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku s hodnotou ve sledovaném období 15.802 tisíc Kč, a položka III.1. tržby z prodeje dlouhodobého majetku [číslo] tisíc Kč. Výkaz podepsal [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

28. Z přílohy k účetní závěrce za účetní období od 1.1. do 31.12.2011 soud zjistil, že běžným účetním obdobím se rozumí účetní období od 1.1.2011 do 31.12.2011 a minulým účetním obdobím účetní období od 1.1.2010 do 31.12.2010, byly uvedeny závazky po lhůtě splatnosti 6.887 tisíc Kč, po lhůtě splatnosti nad 6 měsíců 6 tisíc Kč.

29. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento byl daňovým poradcem žalovaného a vedle toho byl jeho účetním poradcem. V rámci daňového poradenství zpracovával pro žalovaného pouze daňové přiznání. V rámci účetního poradenství se seznamoval s jednotlivými účetními podklady pro zpracování účetní závěrky za rok 2011. Pro žalovaného tak vypracoval i rozvahu za rok 2011. Účetnictví žalovaného vedla paní [jméno] [příjmení], svědek po skončení účetního období kontroloval účetní doklady a zůstatky na jednotlivých účtech. Účetní závěrku vypracoval a odevzdal jednatelce žalovaného [příjmení] [celé jméno žalobkyně] spolu s daňovým přiznáním vypracovaným na základě účetní závěrky mezi 27. a 30. červnem 2012. V době, kdy zpracovával rozvahu, byla v účetnictví žalovaného za rok 2011 zaúčtována půjčka zůstavitele jako společníka společnosti ve výši 2.000.000 Kč z roku 2011. Z účetnictví žalovaného vyplývalo, že jde o závazek ke společníku. Na základě účetních podkladů sestavil rozvahu žalovaného za rok 2011, v níž půjčku zůstavitele z roku 2011 žalovanému uvedl pod položkou B.II.4. jako závazek ke společníku. Vedle dlouhodobých závazků celkem ve výši 2.031 tisíc Kč (zahrnující půjčku zůstavitele společnosti 2.000.000 Kč a závazek ze splátkového prodej 31.315,57 Kč, celkem po zaokrouhlení na celé tisíce 2.031 tisíc Kč) uvedl pod položkou B.III.4. krátkodobé závazky celkem ve výši 1.603 tisíc Kč (půjčka z roku 2008 ve výši 30 tisíc Kč, půjčka z roku 2009 ve výši 50 tisíc Kč, půjčka z roku 2010 ve výši 1.400 tisíc Kč, úroky za rok 2010 – 2013 ve výši 92.050 Kč a dluh žalovaného vůči jiné společnosti 31.320 Kč, po zaokrouhlení na tisíce celkem 1.603 tisíc Kč). Takto zpracovanou rozvahu včetně svých poznámek a inventury rozvahových účtů, kde byly vypsány shora uvedené půjčky, předal jednatelce. Poté se dne 4.7.2012 na účetní paní [příjmení] obrátila daňová poradkyně [právnická osoba], s.r.o., [anonymizováno] [příjmení], s tím, že žalovaný má záporný vlastní kapitál, ale potřeboval by vykázat kladný, a požádala proto, aby byly půjčky zůstavitele přeúčtovány do ostatních kapitálových fondů jakožto vklad společníka do vlastního kapitálu. Účetní postoupila tuto žádost svědkovi, který týž den sdělil e-mailem [anonymizováno] [příjmení], že přeúčtování není možné, neboť by muselo předcházet schválení příplatků společníka do vlastního kapitálu valnou hromadou za účasti notáře, což neproběhlo. Nato dostal odpověď, že daňová poradkyně předává záležitost k řešení [anonymizována dvě slova] a svědkovi se již nikdo neozval. Ze sbírky listin obchodního rejstříku pak zjistil, že do sbírky byla založena jiná rozvaha, než kterou sestavil. V rozvaze založené ve sbírce je pro běžné účetní období pod položkou A.II.2. – ostatní kapitálové fondy uvedena suma 3.729 tisíc Kč, položka B.II.4. chybí, tzn. že jde o nulový řádek, a u položky B.III.4. je uvedena nula, kdežto v rozvaze sestavené svědkem byla uvedena položka A.II.2. – ostatní kapitálové fondy s hodnotou 95 tisíc Kč, položka B.II.4. – (dlouhodobé) závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení s hodnotou 2.031 tisíc Kč zahrnující závazek společnosti vůči zůstaviteli z titulu půjčky v roce 2011 ve výši 2.000.000 Kč a položka B.III.4. – (krátkodobé) závazky ke společníkům s hodnotou 1.603 tisíc Kč. Svědek si nebyl vědom, že by mu zůstavitel někdy sdělil, že by chtěl půjčky přeúčtovat do vlastního kapitálu. Nepamatoval si, zda viděl písemnou smlouvu či smlouvy o půjčce, ani proč byly půjčky zařazeny do dlouhodobých a ne do krátkodobých závazků. Ve svých podkladech ke zpracování rozvahy svědek neviděl půjčku ve výši asi 1,5 milionu Kč, kterou by poskytl žalovanému v dřívějších letech RNDr. [anonymizováno]. Žalovaný vykazoval v roce 2011 záporný vlastní kapitál, důvodem byl prodej domu, jenž byl opravován velkými náklady, se ztrátou 10 milionů Kč. Prodej musel být za obvyklou cenu, protože šlo o prodej společníkovi, byl proto vypracován znalecký posudek a cena vyšla mnohem nižší než pořizovací cena spolu s náklady na adaptaci.

30. Námitku žalovaného, že výpověď svědka [příjmení] je nezákonným důkazem, neboť tento byl v roce 2011 daňovým poradcem žalovaného a žalovaný jej nezprostil povinnosti mlčenlivosti podle ustanovení § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., má soud za nedůvodnou, neboť svědek prohlásil, že se o skutečnostech týkajících se plateb zůstavitele, ke kterým byl vyslýchán, dozvěděl nikoli v souvislosti s výkonem daňového poradenství, nýbrž při poskytování účetního poradenství, při kterém se seznamoval s jednotlivými účetními podklady a sestavoval účetní závěrku.

31. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť šlo o důkazy, které byly pro věc nerozhodné.

32. Soud tak neprovedl žalovaným navržený důkaz výslechem jednatele žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], když tento měl být vyslechnut k tvrzení, že jej zůstavitel při jednání o uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ani později až do své smrti neinformoval, že by žalovanému poskytl půjčku 2.000.000 Kč a že šlo o sanační plnění na výplaty, jakož i účetními a daňovými doklady k prokázání investic do nemovitostí v k.ú. [obec], neboť s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci by bylo provádění těchto důkazů nadbytečné. Dále soud neprovedl žalovaným navržené důkazy smlouvou o půjčce uzavřenou mezi žalovaným a [anonymizována dvě slova] a výpisem z jeho účtu k tomu, že mohlo dojít k záměně půjček a půjčky, se kterými pracoval účetní poradce, mohly být půjčky od [anonymizována dvě slova], a to rovněž pro nadbytečnost, neboť svědek [příjmení] vypovídal zcela jednoznačně k platbám od zůstavitele z roku 2011 ve výši 2.000.000 Kč a z výpovědi je nepochybné, že nedošlo k žalovaným namítané možné záměně s půjčkou od [anonymizována dvě slova], která měla být poskytnuta v dřívějších letech a ve výši asi 1,5 milionu Kč. Nadto žalovaný ani netvrdil, že by taková půjčka od [anonymizována dvě slova] byla jako závazek společnosti vůči [anonymizována dvě slova] uvedena v jím předložené rozvaze, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že v ní byly v krátkodobých i v dlouhodobých závazcích ke společníkům pro rok 2011 uvedeny nulové hodnoty.

33. Soud neprovedl ani důkazy navržené žalobkyněmi b) a c) účetní závěrkou vypracovanou svědkem [příjmení] a e-mailovou korespondencí s [anonymizováno] [příjmení] k prokázání tvrzení, že účetní závěrka sestavená svědkem byla následně upravena a ve sbírce listin obchodního rejstříku je založena jiná účetní závěrka než sestavená svědkem, neboť uvedené skutečnosti má soud za prokázány již provedenými důkazy, a sice rozvahou předloženou žalovaným i výslechem svědka [příjmení], a ani žalovaný toto nepopíral, když zdůrazňoval, že účetní závěrka se stává účetní závěrkou až je uzavřena, podepsána a podána, přičemž ostatní verze jsou pouze rozpracovanými verzemi.

34. Na základě hodnocení shora uvedených důkazů a shodných tvrzení účastníků řízení soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Zůstavitel poskytl žalovanému bezhotovostním převodem finanční prostředky, a to dne 11.4.2011 ve výši 1.000.000 Kč s označením platby "půjčka firmě 1 mil. Kč" a dne 21.6.2011 ve výši 1.000.000 Kč s označením platby "půjčka firmě, 2. část" (dále též jen„ předmětné platby“). Zůstavitel byl v době uskutečnění plateb jednatelem žalovaného a společníkem s obchodním podílem ve výši 90 %. Zůstavitel uzavřel dne 1.7.2011 smlouvy o převodu obchodních podílů v žalované společnosti, jimiž převedl část obchodního podíl ve výši 49 % žalobkyni c) a část obchodního podílu ve výši 41 % [právnická osoba], s.r.o. Téhož dne uzavřel smlouvu o převodu svého obchodního podílu ve výši 10 % se [právnická osoba], s.r.o. i žalobce a). V žádné ze tří smluv nebylo uvedeno, že společnost má závazky z titulu půjček vůči zůstaviteli. Účetní poradce [anonymizováno] [příjmení] sestavil pro žalovaného účetní závěrku za rok 2011. V účetnictví žalovaného za rok 2011 byly v době sestavování účetní závěrky [anonymizováno] [příjmení] evidovány dluhy vůči zůstaviteli z titulu půjček společníka do společnosti ve výši 2.000.000 Kč, v rozvaze za rok 2011 je [anonymizováno] [příjmení] uvedl pod položkou B.II.4. – (dlouhodobé) závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení, pod položku A.II.2. ostatní kapitálové fondy uvedl hodnotu 95 tisíc Kč. Po odevzdání účetní závěrky jednatelce žalovaného na konci června 2012 žádala RNDr. [příjmení] [jméno] [příjmení] za [právnická osoba], s.r.o., aby byly půjčky od zůstavitele přeúčtovány do ostatních kapitálových fondů, což RNDr. [příjmení] neprovedl. Žalovaný po předání rozvahy [anonymizováno] [příjmení] na konci června 2011 rozvahu za rok 2011 sestavenou RNDr. [příjmení] změnil tak, že v rozvaze podepsané jednatelem [anonymizována dvě slova] a založené do sbírky listin obchodního rejstříku, byly položky B.II.4. a B.III.4. (dlouhodobé a krátkodobé) závazky ke společníkům, členům družstva a k účastníkům sdružení nulové, předmětné platby byly zahrnuty pod položku A.II.2. ostatní kapitálové fondy. Zůstavitel dne 30.7.2011 zemřel. Jeho dědici jsou pozůstalá manželka [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně c/) a pozůstalé děti [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] (matka žalobkyně b/, která dne 22.5.2019 zemřela, její jedinou dědičkou je žalobkyně b/), [celé jméno žalobce] (žalobce a/), [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V původním řízení o dědictví po zůstaviteli nebyly pohledávky za žalovaným z titulu půjček projednány. V následném řízení o dodatečném projednání dědictví byla v souladu s ustanovením § 175k odst. 3 občanského soudního řádu usnesením soudu, které nabylo právní moci dne 24.1.2015, konstatována jejich spornost. V dalším řízení o dodatečném projednání dědictví byla usnesením ze dne 11.1.2016, které nabylo právní moci 28.1.2016, schválena dědická dohoda, dle které pohledávky zůstavitele za žalovaným z titulu půjček poskytnutých dne 11.4.2011 a dne 21.6.2011 vždy ve výši 1.000.000 Kč nabyla žalobkyně c) v rozsahu 40,97 %, matka žalobkyně b) v rozsahu 15,64 % a žalobce a) [celé jméno žalobce] v rozsahu 14,46 %. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.1.2016. Pozůstalé děti [celé jméno žalobce], [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] prostřednictvím své zástupkyně vyzvali žalovaného k vrácení půjček poprvé dopisem ze dne 4.10.2012, doručeným žalovanému (nejpozději) 22.10.2012, kdy na výzvu reagoval tak, že plnění odmítl. Žalovaný na základě kupní smlouvy z 5.5.2008 nabyl vlastnické právo k domu s pozemkem v k.ú. [obec] za kupní cenu ve výši 7.400.000 Kč a prodal je zůstaviteli kupní smlouvou ze dne 17.6.2011 za kupní cenu 5.500.000 Kč.

35. V souzené věci jde o právní vztah vzniklý před 1.1.2014, soud proto věc v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 a § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), posoudil podle právních předpisů účinných do 31.12.2013, respektive při dědění platné v den smrti zůstaviteli.

36. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud k závěru, že mezi zůstavitelem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, dále jen obč. zák. Zůstavitel, který byl věřitelem, byl současně jednatelem žalovaného, a byl tak oprávněn smlouvu uzavřít i za dlužníka. Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, kdy ke smlouvě nedochází jen na základě dohody stran, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, k němuž při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Zůstavitel převedl na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč dne 11.4.2011 s identifikací platby„ půjčka firmě 1 mil. Kč“ a ve výši 1.000.000 Kč dne 21.6.2011 s identifikací platby„ půjčka firmě, 2. část“. Z uvedeného je zjevné, že šlo o půjčku, když obě platby byly výslovně označeny jako půjčka, druhá platba byla označena jako 2. část, z čehož vypývá, že byla uzavřena smlouva o půjčce, jejíž předmět byl poskytnut ve dvou částech vždy ve výši 1.000.000 Kč. Že finanční prostředky byly zůstavitelem poskytnuty na základě dohody (smlouvy), která v případě smlouvy o půjčce nevyžaduje písemnou formu, je zřejmé i z toho, že žalovaný finanční prostředky identifikované coby půjčka přijal a nevrátil je zůstaviteli jako nedůvodné platby. Pokud žalovaný namítal, že předmětné platby mohly mít jiný právní důvod, pak toto je vyloučeno výslovným, určitým a nezaměnitelným označením plateb jako„ půjčka firmě 1 mil. Kč“ a„ půjčka firmě, 2. část“. Poskytnutím druhé platby (odevzdáním druhé části předmětu půjčky) dne 21.6.2011 vznikl mezi zůstavitelem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem závazkový vztah ze smlouvy o půjčce, který byl - jakožto vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem, o němž lze důvodně předpokládat, že obě strany do vztahu vstoupily proto, že zůstavitel byl většinovým společníkem a jednatelem žalovaného - současně obchodním závazkovým vztahem ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. f) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen„ obch. zák.“), který se (vyjma smlouvy o půjčce, která byla upravena v občanském zákoníku) řídí - včetně promlčení práv - obchodním zákoníkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009).

37. Soud dále dospěl k závěru, že smlouva o půjčce nebyla neplatná pro nedostatek absence souhlasu valné hromady podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák., neboť zůstavitel byl v době poskytnutí půjčky žalovanému ovládající osobou žalovaného ve smyslu ustanovení § 66a odst. 3 písm. a) obch. zák., když byl jeho společníkem s obchodním podílem ve výši 90 %, a tedy většinovým společníkem, přičemž pro poskytnutí půjčky ovládající osobou ovládané osobě je ustanovením § 196a odst. 2 věty druhé obch. zák. dána výjimka z podmínky souhlasu valné hromady, která se dle názoru soudu vztahuje i na smlouvu o půjčce uzavřenou žalovaným jako dlužníkem, když soud nesdílí názor žalovaného, že tato výjimka by dopadala pouze na smlouvu, kde by žalovaný vystupoval jako věřitel poskytující půjčku jiné osobě, za niž by jednal zůstavitel. Výjimka dle uvedeného ustanovení se týká vztahů při ovládání, kdy věřitelem je osoba ovládající a dlužníkem osoba ovládaná.

38. Žalobci tvrdili, že doba splatnosti půjčky nebyla sjednána. Tuto negativní skutečnost žalovaný nevyvracel žádným konkrétním skutkovým tvrzením, které by se s negativní skutečností tvrzenou žalobci vylučovalo, pouze obecně namítal, že„ nelze vyloučit“, že byla sjednána fixním dnem, který dosud nemusel nastat, nebo "mohla" být sjednána ve prospěch dlužníka. Žádné konkrétní tvrzení v tomto směru však žalovaný neuvedl, toto připouštěl pouze jako možnost, což je logické, když žalovaný vztah ze smlouvy o půjčce popíral. Protože nebylo ani tvrzeno žádné konkrétní smluvní ujednání o době splatnosti půjčky, je třeba vyjít ze skutečnosti, že doba splatnost půjčky sjednána nebyla, jak tvrdí žalobci. V takovém případě je věřitel podle ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odklad poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Žalovaný tak byl povinen splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

39. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.). K nabytí dědictví však nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele (s účinností ke dni smrti zůstavitele), ale jen tehdy a v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení o dědictví. Zanechal-li zůstavitel více dědiců, jsou dědici v době od smrti zůstavitele až do vypořádání dědiců pravomocným usnesením soudu považováni za vlastníky všeho majetku patřícího do dědictví a z právních úkonů, týkajících se věci nebo majetkových práv patřících do dědictví jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně (§ 513 obč. zák.).

40. Zůstavitel zemřel dne 30.7.2011. Pohledávka z titulu smlouvy o půjčce byla vypořádána usnesením soudu, které nabylo právní moci dne 28.1.2016, do té doby byli dědicové oprávněni vůči žalovanému společně a nerozdílně. Výzvou ze dne 4.10.2012 vyzvali tři dědicové zůstavitele žalovaného k zaplacení celé půjčky ve výši 2.000.000 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy, čímž se půjčka stala splatnou. Výzva byla doručena žalovanému 22.10.2012, posledním dnem poskytnuté 15 denní lhůty k plnění bylo úterý 6.11.2012. Ode dne následujícího, tj. od 7.11.2012 je žalovaný v prodlení (§ 365 obch. zák.), a je tak povinen platit úroky z prodlení z nezaplacené částky, jejichž požadovaná výše 7,25 % ročně je nižší než výše 7,5 % ročně, která je dána nařízením vlády č. 142/1992 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

41. Pohledávka zůstavitele za žalovaným byla vypořádána v řízení o dodatečném projednání dědictví usnesením, které nabylo právní moci dne 28.1.2016, tak že žalobce a) nabyl 14,46 % (289.200 Kč), pozůstalá dcera [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], jejíž jedinou dědičkou je žalobkyně b), nabyla 15,64 % (312.800 Kč) a žalobkyně c) 40,97 % (819.400 Kč). Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobkyně b) (a další dvě dědičky po zůstaviteli) uplatnili již žalobou doručenou soudu dne 5.4.2013 každý nárok na zaplacení takové části půjčky, která na ně připadne na základě pravomocného usnesení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli, rovněž žalobkyně c) návrhem na přistoupení, respektive souhlasem s přistoupením uplatnila právo na zaplacení části pohledávky zůstavitele v rozsahu jejího dědického podílu. Protože pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř."), dospěl soud k závěru, že žalobci jsou aktivně věcně legitimováni domáhat se pro sebe zaplacení uvedených částek odpovídajících nabytým dědickým podílům v řízení o dodatečném projednání dědictví, v němž již došlo k vypořádání pohledávky zůstavitele.

42. Nedůvodná je námitka žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobců, pokud se řízení neúčastnili všichni dědicové po zůstaviteli. V souzené věci totiž jde o žalobu o splnění povinnosti podle ustanovení § 80 o.s.ř., jíž se žalobci sami (bez všech ostatních dědiců) domáhají vrácení částí půjček v rozsahu nabytém v řízení o dědictví, nikoli o žalobu podanou podle ustanovení § 175y o.s.ř., kdy se řízení musí účastnit všichni dědicové zůstavitele.

43. Soud se dále zabýval vznesenými námitkou promlčení nároků všech žalobců.

44. Promlčecí doba práva na vrácení půjčky v případě, že splatnost půjčky nebyla sjednána, počne podle ustanovení § 391 odst. 1 obch. zák. běžet dnem, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, tj. dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Počátek běhu promlčecí doby se nepřipíná ke dni následujícímu po dni, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán (ke dni splatnosti pohledávky), nýbrž ke dni, kdy věřitel poprvé mohl dlužníka o plnění požádat, důvodem ke změně počátku promlčecí doby není okolnost, že věřitel dlužníka následně o plnění požádal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 28/1984, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 10/2014). Promlčecí doba činí podle ustanovení § 397 obch. zák. čtyři roky.

45. Zůstavitel poskytl žalovanému druhou část půjčky dne 21.6.2011, ode dne následujícího mohl požadovat vrácení celé půjčky. Čtyřletá promlčecí doba tak počala běžet 22.6.2011 a skončila 22.6.2015.

46. Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobkyně b) podali žalobu dne 5.4.2013, tedy před uplynutím promlčecí doby, a námitka promlčení nároku žalobce a) a žalobkyně b) je proto nedůvodná. Soud proto žalobě žalobce a) co do částky 289.200 Kč a žalobkyně b) co do částky 312.800 Kč vyhověl spolu s úroky z prodlení od 7.11.2011 do zaplacení (výroky I. a II.). Ohledně požadovaných úroků z prodlení od 23.10.2012 do 6.11.2012 soud žalobu zamítl (výroky III. a IV.), neboť toto období předchází prodlení žalovaného, jak bylo vyloženo shora.

47. Žalobkyně c) neuplatnila své právo již žalobou doručenou soudu 5.4.2013. K návrhu na její přistoupení do řízení doručenému soudu dne 22.4.2015, nebyl její vstup do řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.11.2016, č.j. 49 Co 319/2016-63, připuštěn, rozhodnutí nabylo právní moci dne 4.1.2017. Poté bylo opět podáním doručeným soudu 29.9.2017 navrženo přistoupení žalobkyně c) do řízení, podáním doručeným soudu téhož dne žalobkyně c) se svým přistoupením do řízení souhlasila. Usnesením Krajského soud v Brně ze dne 29.5.2018, čj. 15 Co 116/2018-150, byl vstup žalobkyně c) do řízení připuštěn, rozhodnutí nabylo právní moci dne 22.7.2018. Promlčecí dobu ve vztahu k právu žalobkyně c) se nestavěla již podáním žaloby jiných žalobců, kteří se domáhali plnění sami pro sebe. K uplatnění práva v občanském soudním řízení přitom může dojít nejenom podáním samostatné žaloby, nýbrž i například návrhem na přistoupení účastníka v rámci dosavadního řízení, to však ve vztahu k dotčenému subjektu s účinkem stavení promlčecí doby teprve od okamžiku, kdy je takový návrh učiněn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2008). Právo žalobkyně c) bylo uplatněno dne 29.9.2017, a tedy až po uplynutí promlčecí doby, a námitka promlčení vznesená proti právu žalobkyně c) je tak důvodná. Soud proto s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení žalobu žalobkyně c) v plném rozsahu zamítl (výrok V.).

48. K námitkám žalovaného, že nešlo o půjčku s ohledem na zaúčtování plateb, soud dodává, že okolnost vedení plateb v účetnictví žalovaného je bez významu, zejména když z provedeného dokazování vyplynulo, že platby byly zaúčtovány jako součást ostatních kapitálových fondů až po úmrtí zůstavitele při sestavování účetní závěrky za rok 2011, přičemž v nejprve sestavené rozvaze byly platby zaúčtovány jako závazek společnosti vůči společníku. Tvrzení žalovaného, že mohlo jít o nevratné plnění, je v rozporu s označením plateb, kdy obě byly označeny jako půjčka, přičemž každý průměrný člověk - a zůstavitel byl nadto osobou vysokoškolsky vzdělanou a podnikající - je nutně obeznámen s tím, že půjčka je vratná platba. Z označení plateb vyplývá, že šlo o půjčku "firmě", tedy žalovanému, což vylučuje námitku žalovaného, že mohlo jít o vrácení půjček poskytnutých žalovaným zůstaviteli. Platby byly jednoznačně označeny jako půjčka, a nelze se proto důvodně domnívat, že šlo o jiný důvod poskytnutí plnění, například poskytnutí příplatku společníka na vytvoření vlastního kapitálu, který musí nadto uložit nebo s ním souhlasit valná hromada společnosti (§ 121 obch. zák.), rovněž o zvýšení základního kapitálu musí rozhodnout valná hromada společnosti (§ 125, § 143 obch. zák.). Pokud žalovaný namítal, že zůstavitel jej o existenci půjčky neinformoval, toto nemá bez dalšího žádný vliv na povinnost žalovaného k vrácení půjčky. Navíc žalovaný sám uváděl, že jej zůstavitel informoval, že musel společnost sanovat, přičemž sanace bez dalšího neznamená, že jde o nevratné poskytnutí finančních prostředků, právě naopak je typickým příkladem sanace úvěr či půjčka, což jsou vratné platby. Ani skutečnost, že ve smlouvách o převodu obchodních podílů nebyla půjčka uvedena, nemá vliv na povinnost žalovaného půjčku vrátit, stejně jako to, že žalovaný investoval do nemovitostí, které byly následně prodány zůstaviteli.

49. Pro úplnost soud dodává, že i v případě, že by soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o půjčce a poskytnuté plnění by posuzoval jako občanskoprávní plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), výsledek by byl stejný, neboť promlčecí doba na vydání tohoto obohacení by počala běžet ode dne následujícího po poskytnutí plnění, tj. od 12.4.2011 a od 22.6.2011 (srov. § 101 obč. zák.), a k datu podání žaloby žalobce a) a právní předchůdkyně žalobkyně b) dne 5.4.2013 by dosud neuplynula ani dvouletá subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. počítaná nejdříve od poskytnutí plnění, a současně by již před datem 29.9.2017, kdy bylo uplatněno právo žalobkyně c), uplynula i tříletá objektivní promlčecí doba podle ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák. běžící ode dne následujícího po poskytnutí plnění.

50. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci a), jenž byl procesně neúspěšný pouze co do části úroků z prodlení, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce a) sestávají z: zaplaceného soudního poplatku 14.360 Kč, odměny advokáta po 9.460 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 289.200 Kč) za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návrh na přistoupení dalšího účastníka z 17.4.2015, návrh na připuštění změny žaloby, návrh na přistoupení dalšího účastníka z 26.9.2017, odvolání z 19.3.2018, vyjádření z 24.8.2020, účast na jednání před soudem dne 23.7.2020 přesahující dvě hodiny (2 úkony/, účast na jednání před soudem dne 20.4.2021, dne 27.4.2021, dne 13.5.2021 přesahující dvě hodiny /2 úkony/), tj. celkem 122.980 Kč, 13 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 3.900 Kč, z částky 26.645 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), tj. celkem náklady ve výši 167.885 Kč.

51. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní b) a žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně a), jež byl procesně neúspěšná pouze co do části úroků z prodlení, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně b) sestávají z: zaplaceného soudního poplatku 15.640 Kč, z odměny advokáta po 9.580 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 312.800 Kč) za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návrh na přistoupení dalšího účastníka z 8.4.2015, návrh na připuštění změny žaloby, návrh na přistoupení dalšího účastníka z 12.9.2017, odvolání z 16.3.2018, vyjádření z 20.8.2020, účast na jednání před soudem dne 23.7.2020 přesahující dvě hodiny /2 úkony/, účast na jednání před soudem dne 20.4.2021, dne 27.4.2021, dne 13.5.2021 přesahující dvě hodiny /2 úkony/), z odměny advokáta 4.790 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 312.800 Kč) za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u vyhlášení rozsudku), tj. celkem 133.530 Kč, 14 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 4.200 Kč, náhrady cestovních výdajů (§ 13 odst. 1, 4 vyhlášky) za 4 cesty osobním automobilem tovární značky Hyuandai s kombinovanou spotřebou motorové nafty dle technického průkazu 6,3 l /100 km (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky, § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) ze sídla advokáta v Praze do Brna a zpět (délka jedné cesty tam a zpět 420 km) celkem ve výši 10.309 Kč s tím, že za cestu dne 23.7.2020 náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 4,20 Kč/km činí 1.764 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 31,80 Kč a shora uvedené spotřebě činí 841,43 Kč, tj. celkem 2.605,43 Kč, za cesty dne 20.4.2021, dne 27.4.2021 a dne 13.5.2021 náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 4,40 Kč/km činí 1.848 Kč za cestu a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 27,20 Kč a shora uvedené spotřebě činí 719,71 Kč za cestu, tj. celkem za tři cesty 7.703,13 Kč, náhrady za promeškaný čas za 24 půlhodin po 100 Kč za čas strávený cestou z Prahy do Brna a zpět (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhlášky), tj. celkem 2.400 Kč, částky 31.592 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), celkem náklady ve výši 195.271 Kč. Za vyjádření k odvolání ze dne 1.11.2017 a za návrh, s kým má být v řízení pokračováno a za písemný závěrečný návrh soud žalobkyni b) náhradu nepřiznal, neboť tyto úkony nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, když vyjádření bylo podáno k odvolání do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jinými účastníky a k tomu, aby soud rozhodl o tom, s kým bude pokračováno v řízení poté, co původní účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení, není třeba návrhu a závěrečný návrh mohl být přednesen u jednání, za účast u nějž byla náhrada nákladů přiznána.

52. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní c) a žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalovaný má proti žalobkyni c) právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného sestávají z: odměny advokáta po 11.580 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 819.400 Kč) za 9 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 28.8.2018, vyjádření z 20.8.2020, účast na jednání před soudem dne 23.7.2020 přesahující dvě hodiny /2 úkony/, účast na jednání před soudem dne 20.4.2021, dne 27.4.2021, dne 13.5.2021 přesahující dvě hodiny /2 úkony/), z odměny advokáta 5.790 Kč za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast u vyhlášení rozsudku), 113.010 Kč 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. 3.000 Kč, z částky 23.732 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), celkem náklady ve výši 136.742 Kč.

53. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místa u náhrady nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.