43 C 51/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení 21 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 18.6.2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 21.5.2020 do 18.6.2020 zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12 305 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 1 168 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 83 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 21.5.2020 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 21.11.2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit do 20.5.2020. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 43 750 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Úrok z prodlení požadoval žalobce ode dne následujícího po splatnosti úvěru.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Namítal, že se žalobcem o uzavření jakékoli smlouvy nejednal, o žádný úvěr nežádal, smlouvu o úvěru ani ostatní dokumenty nepodepsal, nikdy nečerpal finanční prostředky poskytnuté prostřednictvím předmětného úvěru. Uvedl, že jeho jménem uzavírala smlouvy s mnoha bankovními i nebankovními institucemi jeho manželka, která zemřela 19.6.2019. Žalovanému tvrdila, že úvěry, které brala, jsou již splaceny. Žalovaný dále namítal, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na sjednanou úrokovou sazbu, RPSN, kumulaci sankcí, nesrozumitelnost smlouvy i jejích podmínek a formulářovost; smlouva obsahuje ujednání zakládající významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Žalobce také nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se dovolával posouzení vztahu mezi účastníky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

3. Žalobce vzal následně žalobu částečně zpět a nadále se domáhal zaplacení 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 21.5.2020 do zaplacení s odůvodněním, že se domáhá doplacení pouze dlužné jistiny úvěru s tím, že částka 21 250 Kč je prostým rozdílem mezi zapůjčenou částkou 65 000 Kč a žalovaným již uhrazenou částkou 43 750 Kč.

4. Usnesením ze dne 26.10.2021, č.j. 43 C 51/2021-43, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem svědka a znaleckým posudkem. Z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.11.2018 soud zjistil, že žalobce a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru. Ve smlouvě byl sjednán hotovostní úvěr ve výši 65 000 Kč, který měl být splacen spolu s úrokem 21 450 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 19 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 20 800 Kč (celkem 126 750 Kč) v 78 týdenních splátkách po 1 625 Kč, první splátka byla splatná 28.11.2018 a každá další 7 dní po datu splatnosti přechozí splátky. Ve smlouvě bylo uvedeno, že úvěr je čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy a klient (žalovaný) podpisem smlouvy potvrzuje, že v hotovosti převzal celou jistinu úvěru ve výši 65 000 Kč. Za žalobce smlouvu sjednal a podepsal [jméno] [příjmení].

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21.11.2018 soud zjistil, že se vztahuje ke smlouvě [číslo] že zprostředkovatelem úvěru byl [jméno] [příjmení]. Z protokolu informační a posuzovací návštěva klienta ze dne 21.11.2018 soud zjistil, že se rovněž vztahuje ke smlouvě [číslo].

8. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ev. [číslo] ([číslo]) soud zjistil, že podpis žalovaného na smlouvě o úvěru [číslo] je pravým podpisem žalovaného (ve střední kladné rovině pravděpodobnosti).

9. Znaleckým posudkem ve spojení s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo].

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] uzavíral za žalobce smlouvu o úvěru [číslo] se žalovaným, žalovaný se prokázal občanským průkazem a smlouvu před svědkem vlastnoručně podepsal. Svědek vždy vyplatil úvěr celý, stávalo se, že mu klienti zrovna zaplatili splátku na jiný úvěr, v případě že byl refinancován jiný úvěr se vyplácela částka ponížená o zůstatek předchozího úvěru a ponížená o případnou slevu z úroku za období, které nenastalo. Svědek úvěr vyplatil v hotovosti do rukou žalovaného, s ohledem na časový odstup si nevybavil, zda vyplatil v hotovosti celou částku úvěru, nebo zda byla vyplácená částka ponížená o případný doplatek předchozího úvěru. Výpověď svědka ve spojení se závěry znaleckého posudku má soud za věrohodnou.

11. Z informace o smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci 43 750 Kč.

12. Z evidenční karty klienta ze dne 21.11.2018 vyplněné [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce při poskytnutí úvěru [číslo] žalovanému vycházel z toho, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek u [anonymizována tři slova] ČR, s.p., že měl jeden zdroj příjmu, a to mzdu ve výši 45 000 Kč, zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatní páskou. Jako výdaje byly uvedeny životní výdaje na bydlení 6 489 Kč, životní minimum 4 410 Kč a nebankovní závazky 3 283 Kč.

13. Ze mzdového listu za 7/ 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u [anonymizována tři slova], s.p., činila 25 149 Kč. Ze mzdového listu za 8/ 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele činila 24 697 Kč. Ze mzdového listu za 10/ 2017 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele činila 25 238 Kč. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 29.11.2017 soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného u uvedeného zaměstnavatele za posledních dvanáct měsíců činil 32 140 Kč. Z výplatní listiny za 1/ 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele činila 26 579 Kč. Z výplatní listiny za 2/ 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele činila 25 382 Kč. Z výplatní listiny za 3/ 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele činila 25 850 Kč.

14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15.12.2017 soud zjistil, že žalobce a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru. Ve smlouvě byl sjednán hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen spolu s úrokem 17 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 11 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 475 Kč. Zástupce žalovaného uvedl, že pravost svého podpisu na této smlouvě žalovaný nezpochybňuje.

15. Z evidenční karty klienta ze dne 15.12.2017, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15.12.2017 a z protokolu informační a posuzovací návštěvy klienta ze dne 15.12.2017 soud zjistil, že se vztahují ke smlouvě [číslo]. Z evidenční karty klienta ze dne 15.12.2017 soud zjistil, že žalobce vzal v úvahu jediný příjem žalovaného ze zaměstnání u shora uvedeného zaměstnavatele ve výši 24 953 Kč.

16. Z informace o smlouvě [číslo] soud zjistil, že u tohoto úvěru byla v 47. kalendářním týdnu roku 2018, tj. 19.- 25.11.2018, tj. v týdnu, kdy byla uzavřena smlouva [číslo] zaevidována platba na uvedený úvěr ve výši 6 792 Kč. Z uvedené informace o smlouvě [číslo] soud dále zjistil, že žalovaný na úvěr [číslo] dále uhradil částku 7 000 Kč v 50. kalendářním týdnu roku 2017, částku 6 500 Kč ve 2. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 6. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 10. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 15. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 24. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 28. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 32. kalendářním týdnu roku 2018, částku 12 800 Kč v 41. kalendářním týdnu roku 2018, částku 6 400 Kč v 46. kalendářním týdnu roku 2018.

17. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy [číslo] ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Z poštovného podacího archu soud zjistil, že výzva byla odeslána žalovanému dne 5.6.2020.

18. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4.3.2020, č.j. 58 D 743/2019-197, soud zjistil, že manželka žalovaného [jméno] [příjmení] zemřela dne 19.6.2019.

19. Z tabulky úrokových sazeb soud nezjistil žádné pro posouzení věci významné skutečnosti.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný sjednali dne 21.11.2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jíž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 78 týdenních splátkách počínaje 28.11.2018. Žalovaný vyčerpal celý úvěr ve výši 65 000 Kč, částečně tak byl ve výši 6 792 Kč refinancován úvěr ze smlouvy [číslo] kdy celou tuto částku buď žalovanému [jméno] [příjmení] vyplatil v hotovosti a žalovaný tuto částku předal zpět [jméno] [příjmení] na úhradu úvěru [číslo] nebo [jméno] [příjmení] vyplatil žalovanému v hotovosti 58 208 Kč a částka 6 792 Kč, aniž byla v hotovosti vyplacena do rukou žalovaného, byla použita na úhradu úvěru žalovaného [číslo]. Žalovaný žalobci na úvěr [číslo] uhradil 43 750 Kč.

21. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

22. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba.

23. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

24. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to již proto, že na straně příjmů žalovaného vycházel z toho, že mzda žalovaného jako jeho jediný příjem činila 45 000 Kč měsíčně, ačkoli z výplatních pásek, které měl od žalovaného k dispozici, vyplývala mzda mnohem nižší, a to v roce 2018 kolem 26 000 Kč (26 579 Kč, 25 382 Kč, 25 850 Kč).

25. Protože žalobce nesplnil svou povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného úvěr splatit, je smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 o.z., neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18).

26. Jelikož smlouva uzavřená mezi účastníky byla od počátku neplatná, má žalobce právo pouze na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 o.z.). Žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. V této souvislosti je třeba uvést, že úvěr je možné poskytnout jak vyplacením finančních prostředků v hotovosti, tak i tím, že finančními prostředky je uhrazen jiný úvěr, a pokud byly na základě neplatné smlouvy o úvěru finanční prostředky částečně poskytnuty tak, že byl uhrazen jiný úvěr, pak i v takové části se úvěrovaný na úkor poskytovatele úvěru bezdůvodně obohatil. Žalovaný žalobci uhradil 43 750 Kč. Žalobce má proto nárok na vrácení 21 250 Kč představující rozdíl mezi plněním poskytnutým žalobcem žalovanému na základě neplatné smlouvy ve výši 65 000 Kč a úhradami žalovaného ve výši 43 750 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění ve lhůtě sedmi dnů od doručení dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 5.6.2020, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného do tří pracovních dnů, tj. ve středu 10.6.2020, posledním dnem poskytnuté lhůty tak byla středa 17.6.2020. Ode dne následujícího, tj. od 18.6.2020 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše 10 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto shledal žalobu za důvodnou co do částky 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 18.6.2020 do zaplacení a ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 21.5.2020 do 17.6.2020 za nedůvodnou, neboť v tomto období žalovaný dosud nebyl v prodlení.

27. Žalovaný namítal, že žalobcem uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný jako spotřebitel má vůči žalobci pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení 31 708 Kč, jelikož i smlouva [číslo] je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž žalobce obdržel od žalovaného na uvedenou úvěrovou smlouvu plnění ve výši 81 708 Kč, přestože měl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč, a žalobce tak žalovanému zadržuje vyšší částku, než je předmětem tohoto řízení. K této argumentaci soud uvádí, že neshledal nárok žalobce z uvedeného důvodu za rozporný s dobrými mravy, neboť samotná případná existence pohledávky žalovaného vůči žalobci nezakládá rozpor požadavku žalobce s dobrými mravy. Je na žalovaném, jak s případnou pohledávkou vůči žalobci naloží.

28. Žalovaný dále v závěrečném návrhu uvedl, že shora uvedenou pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 31 708 Kč uplatňuje k započtení v rozsahu předmětu tohoto řízení, jak byl ke dni uvedeného prohlášení, tj. k 13.7.2023. Takové prohlášení započtení (kompenzační úkon) je však neurčité. Plnění žalovaného na úvěr [číslo] spočívalo v úhradě částky 7 000 Kč v 50. kalendářním týdnu roku 2017, částky 6 500 Kč ve 2. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 6. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 10. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 15. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 24. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 28. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 32. kalendářním týdnu roku 2018, částky 12 800 Kč v 41. kalendářním týdnu roku 2018, částky 6 400 Kč v 46. kalendářním týdnu roku 2018 a částky 6 792 Kč v 47. kalendářním týdnu roku 2018. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení každým dílčím plněním a jde o samostatné pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení (a tyto se také samostatně promlčují, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.12.2021, sp. zn. 28 Cdo 2931/2021). Tyto pohledávky převyšují pohledávku žalobce, která byla předmětem řízení ke dni 13.7.2023 (ke dni 13.7.2023 činila jistina 21 250 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 21.5.2020 do 13.7.2023 činil 6 689,38 Kč). Z kompenzačního úkonu však není patrno, která část více započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, a prohlášení započtení je tak – jak již bylo výše uvedeno – neurčité, a tudíž zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o.z., k němuž se podle ustanovení § 554 o.z. nepřihlíží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2022, sp. zn. 23 Cdo 2901/2021). Z důvodu neurčitosti prohlášení započtení, a tedy zdánlivosti tohoto právního jednání, tak nemohla žalobou uplatněná pohledávka takovým započtením zaniknout. Nadto není ani zřejmé, zda se staly pohledávky žalovaného splatnými, když bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, jak bylo vyloženo shora, přičemž k započtení lze (jako aktivní pohledávku) použít pouze pohledávku vymahatelnou a součástí vymahatelnosti pohledávky je její splatnost (§ 1982 odst. 1 o.z.). Přitom okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní kompenzační úkon, musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tedy aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.9.2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). S ohledem na neurčitost prohlášení započtení (kompenzačního úkonu) se soud však již tím, zda skutečně žalobci na úkor žalovaného tvrzené bezdůvodné obohacení vzniklo ani tím, zda se staly pohledávky žalovaného splatnými, více nezabýval.

29. Se zřetelem ke shora uvedenému soud žalobě co do částky 21 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 18.6.2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 250 Kč od 21.5.2020 do 17.6.2020 žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Žalovaný byl procesně úspěšný co do částky 61 750 Kč (za obdobu procesního úspěchu je třeba považovat zavinění žalobce na částečném zastavení řízení), tj. co do 74,4 %, neúspěšný co do částky 21 250 Kč, tj. co do 25,6 %. Procesně úspěšnější žalovaný tak má právo na náhradu nákladů řízení, a to při odečtení neúspěchu od úspěchu v rozsahu 48,8 % Náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, odpor včetně jeho odůvodnění) po 4 420 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 83 000 Kč), za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (písemné vyjádření ze dne 3.12.2021, účasti na jednání před soudem dne 19.7.2022, dne 22.9.2022, dne 1.11.2022 a dne 13.7.2023) po 1 980 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tarifní hodnota 21 250 Kč), z náhrady hotových výdajů za tytéž úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 4 376 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.), tj. celkem 25 216 Kč, z toho 48,8 % činí 12 305 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. V řízení vznikly státu náklady na znalečném ve výši 4 564 Kč, které jsou účastníci povinni státu uhradit podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce je povinen nahradit státu 74,4 % uvedených nákladů, tj. částku 3 396 Kč, žalovaný je povinen nahradit státu 25,6 %, tj. částku 1 168 Kč (výroky IV a V.).