43 C 56/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce příjmení jméno příjmení číslo , anonymizováno , zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem adresa žalovaného o zaplacení 6.802 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 162 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 162 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 162 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 162 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 162 Kč od 1.7.2020 do 30.6.2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 162 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 162 Kč od 1.1.2022 do 29.4.2022, a dále od 30.4.2022 do zaplacení s ročními úroky z prodlení z částky 162 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, maximálně však ve výši 8,05 % ročně, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6.640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6.640 Kč od 2.7.2015 do 31.12.2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6.640 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 6.640 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 6.640 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019, s ročním úrokem z prodlení z částky 6.640 Kč od 1.7.2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, co do úroku z prodlení ve výši 0,7 % ročně z částky 162 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019, co do úroku z prodlení ve výši 0,95 % ročně z částky 162 Kč od 1.7.2019 do 30.6.2020, co do úroku z prodlení ve výši 2,7 % ročně z částky 162 Kč od 1.1.2022 do 29.4.2022, a dále od 30.4.2022 do zaplacení co do kladného rozdílu mezi ročním úrokem z prodlení z částky 162 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 162 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 6.802 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 7,05 % ročně od 2.7.2015 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8,0 % ročně od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně od 1.1.2019 do 30.6.2019 a dále od 1.7.2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů. Uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 24.3.2005 smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 16.640 Kč do 23.3.2006, uhradil však pouze 9.838 Kč [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným [právnická osoba] S.á.r.l., která pohledávku postoupila žalobci. Žalovaný byl o úhradu před podáním žaloby upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] uzavřela dne 24.3.2005 se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému hotovost ve výši 10.000 Kč, jejíž převzetí žalovaný potvrdil, žalovaný se zavázal půjčku splatit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč spolu se souhrnným poplatkem 6.640 Kč (smlouva o půjčce). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2015, jímž byl žalovaný současně vyzván k úhradě (smlouva o postoupení pohledávek z 19.6.2015, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2015), která postoupila pohledávku za žalovaným žalobci (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.9.2018) Zástupce žalobce žalovaného o úhradu upomenul dopisem ze dne 8.11.2019 (předžalobní výzva)

5. Jelikož byla smlouva o půjčce uzavřena dne 24.3.2005, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), právními předpisy účinnými do 31.12.2013, zejména zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

6. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

8. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům půjčky, žalovaný jednal jako fyzická osoba nepodnikatel. Smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 9. Soud se proto nejdříve zabýval platností smlouvy o půjčce. Z předložené smlouvy o půjčce nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou půjčku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl pouze obecná tvrzení, jak standardně u právního předchůdce žalobce probíhal proces zkoumání úvěryschopnosti žadatele o půjčku a že úvěryschopnost žalovaného byla prověřována, aniž uvedl, jaké konkrétní poměry žalovaného bral právní předchůdce žalobce v úvahu, jaké příjmy a výdaje žalovaného posuzoval a na základě jakých podkladů.

10. Smlouva o půjčce je proto ve smyslu § 39 obč. zák. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele půjčky, který se pečlivě nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčku splatit, a přesto mu půjčku poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

11. Řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

12. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku neplatná a žalobce má právo pouze na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Aktivní legitimace žalobce vyplývá ze smluv uzavřených podle ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 9.838 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení částky 162 Kč představující rozdíl mezi plněním poskytnutým na základě neplatné smlouvy ve výši 10.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 9.838 Kč.

13. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 563 obč. zák.). Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 25.6.2015. Žalovaný se s úhradou dostal do prodlení, a žalobce tak má právo na úrok z prodlení (§ 517 obč. zák.), jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a k prvnímu dni prodlení činila 8,05 % ročně. Soud proto žalobě co do částky 162 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši požadované žalobcem, neboť soud nemůže přisoudit více, než čeho se žalobce domáhal (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), maximálně však ve výši 8,05 % ročně, žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, jenž byl v řízení převážně procesně úspěšný, a má tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.