43 C 62/2015

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; název žalované , IČO , sídlem adresa , PSČ obec , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení , sídlem adresa o zaplacení 17.560 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17.560 Kč s odůvodněním, že tuto částku žalovanému uhradila na náhradě nákladů řízení přiznaných pravomocnými rozhodnutími soudu v řízení o vyklizení bytu vedeném žalovaným proti žalobkyni, rozhodnutí však byla po úhradě zrušena Nejvyšším soudem. Žalovaný přes výzvu žalobkyni uvedenou částku nevrátil. Žalobkyně též tvrdila, že uvedená částka byla žalovanému uhrazena dvakrát, neboť byla vymožena i v exekuci.

2. Žalovaný proti žalobou uplatněnému nároku namítal, že zanikl započtením. Žalovaný zápočtem ze dne 25.3.2015 započetl proti pohledávce žalobkyně na vrácení zaplacených nákladů řízení ve výši 17.560 Kč svou pohledávku ve výši 17.560 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalobkyni užíváním bytu ve vlastnictví žalovaného bez právního důvodu v období od dubna 2013 do září 2014, přičemž žalovaný započetl za měsíce duben 2013 až srpen 2014 částku 1.000 Kč a za měsíc září 2014 částku 560 Kč, když tyto částky jsou nižší než tržní nájemné. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalobkyně potvrdila, že má v bytě své věci a že byt po úmrtí své matky nevyklidila a žalovanému nepředala. Prosazovala však, že v dědickém řízení po své matce zdědila členský podíl v bytovém družstvu. Za užívání bytu žalovanému nic neplatí, protože s ní žalovaný odmítl uzavřít nájemní smlouvu.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uhradila žalovanému k rukám jeho zástupce dne 10.4.2012 náklady řízení celkem ve výši 17.560 Kč, jejichž náhrada byla žalovanému přiznána rozsudky Městského soudu v Brně, č.j. 54 C 98/2009-77, a Krajského soudu v Brně, č.j. 19 Co 248/2010-142, a to za řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.640 Kč a za odvolací řízení ve výši 7.920 Kč. Mezi účastníky bylo též nesporné, že nákladové výroky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu, č.j. 26 Cdo 3177/2012-182, a že žalobkyně poté žalovaného vyzvala k vrácení částky 17.560 Kč dopisem ze dne 13.6.2013. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že žalobkyně po smrti své matky užívala byt [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále též jen„ předmětný byt“) ve vlastnictví žalovaného, kterému žalobkyně za užívání bytu nic nehradila.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění.

6. Z rozsudku Městského soud v Brně ze dne 28.1.2020, č.j. 54 C 98/2009-77, soud zjistil, že v řízení o vyklizení předmětného bytu byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 9.640 Kč. Z rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 22.12.2012, č.j. 19 Co 248/2010-142, soud zjistil, že k odvolání žalobkyně byl uvedený nákladový výrok potvrzen, a dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7.920 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2013, č.j. 26 Cdo 3177/2012-182, soud zjistil, že uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen.

7. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že žalovaná uhradila k rukám zástupce žalovaného dne 10.4.2012 shora uvedené náklady řízení ve výši 9.640 Kč a 7.920 Kč, celkem 17.560 Kč.

8. Z návrhu na nařízení exekuce ze dne 6.6.2012 soud zjistil, že žalovaný navrhl proti žalobkyni nařízení exekuce vyklizením předmětného bytu, jakož i k vydobytí náhrady nákladů řízení celkem ve výši 17.560 Kč. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22.6.2012, č.j. 79 EXE 2604/2012-18, soud zjistil, že zdejší soud nařídil v exekučním řízení vedeném žalovaným jako oprávněným proti žalobkyni jako povinné podle shora uvedených rozsudků Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně exekuci vyklizením bytu s tím, že exekuce se vztahuje i na náklady předcházejícího řízení ve výši 17.560 Kč. Z výzvy ze dne 28.6.2012 soud zjistil, že pověřený soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] vyzval žalobkyni k dobrovolnému splnění povinnosti včetně úhrady pohledávky žalovaného ve výši 17.560 Kč. Z usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 21.8.2012, č.j. 009EX 1078/12-37, soud zjistil, že exekutor nařízenou exekuci částečně co do částky 17.560 Kč zastavil. Z dopisu ze dne 22.7.2013 soud zjistil, že žalobkyně požádala exekutora o zrušení exekuce a o nařízení povinnosti vrátit žalobkyni již uhrazené náklady řízení. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21.8.2013, č.j. 79 EXE 2604/2012-87, soud zjistil, že Městský soud v Brně nařízenou exekuci zcela zastavil s odůvodněním, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí, které bylo exekučním titulem, v odůvodnění soud uvedl, že co do částky 17.560 Kč exekuci zastavil již exekutor, neboť oprávněný úhradu potvrdil. Z uvedených listinných důkazů tak soud zjistil, že exekuce vedená žalovaným proti žalobkyni byla sice nařízena i pro vymožení nákladů řízení ve výši 17.560 Kč přiznaných žalovanému, avšak tyto náklady nebyly v exekuci vymoženy a exekuce co do těchto nákladů byla zastavena již usnesením exekutora ze dne 21.8.2012, neboť žalovaný úhradu potvrdil.

9. Z dopisu ze dne 13.6.2013 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala zástupce žalovaného k vrácení nákladů řízení ve výši 17.560 Kč zaplacených 10.4.2012. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl odeslán prostřednictvím pošty dne 13.6.2013.

10. Z dopisu ze dne 25.3.2015, označeného odpověď na výzvu k vrácení částky 17.560 Kč, zápočet pohledávek, soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni v článku I. dopisu, že z důvodu zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně rozsudkem Nejvyššího soudu má žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 17.560 Kč, neboť již uhradila náklady řízení v uvedené výši. Současně žalovaný sdělil žalobkyni v článku II. dopisu, že za ní má pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu v měsících duben 2013 až srpen 2014 ve výši 1.000 Kč za každý měsíc a za měsíce září 2014 ve výši 540 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že započítává svou pohledávku za žalobkyní ve výši 17.560 Kč z titulu bezdůvodného obohacení popsanou v článku II. dopisu proti pohledávce žalobkyně za žalovaným ve výši 17.560 Kč popsanou v článku I. dopisu s tím, že započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se kryjí. Z podacího lístku soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované prostřednictvím pošty dne 25.3.2015, z dodejky soud zjistil, že žalovaná jej převzala dne 14.4.2015.

11. Z rozsudků uvedených v bodě 6. tohoto odůvodnění soud dále zjistil, že rozhodnutím představenstva žalovaného ze dne 10.11.2003 byla matka žalobkyně vyloučena z bytového družstva. Toto rozhodnutí k odvolání matky žalobkyně potvrdila členská schůze žalovaného rozhodnutím ze dne 8.4.2004. Matka žalobkyně zemřela dne 14.3.2005. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouc ze dne 2.4.2013, č.j. 8 Cmo 58/2008-499, soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci řízení o prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze družstva (žalovaného) ze dne 8.4.2004, které potvrdilo rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení matky žalobkyně z družstva, řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení.

12. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.2.2017, č.j. 19 Co 248/2010-349, soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28.1.2010, č.j. 54 C 98/2009-77, ve znění opravného usnesení, ve výroku o povinnosti žalobkyně vyklidit předmětný byt nacházející se v budově [adresa] potvrdil s tím, že žalobkyně má v bytě movité věci a tímto způsobem od roku 2005 předmětný byt žalobci blokuje.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec Brno, katastrální území Královo Pole, soud zjistil, že výlučným vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba domu [adresa], je žalovaný.

14. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.5.2018, č.j. 18 Cm 27/2010-276, ve spojení s opravným usnesením ze dne 30.5.2019, č.j. 28 Cm 27/2010-369, soud zjistil, že Krajský soud v Brně zamítl návrh žalobkyně, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému přijmout ji za členku družstva a uzavřít s ní nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.9.2019, č.j. 5 Cmo 81/2019-394, soud zjistil, že Vrchní soud v Olomouci zamítavé rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2020, č.j. 27 Cdo 1116/2020-457, soud zjistil, že Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení vrchního soudu s tím, že již v usnesení ze dne 1.6.2018, sp. zn. 26 Cdo 626/2018, vydaném v řízení o vyklizení bytu mezi účastníky konstatoval, že členství matky žalobkyně v bytovém družstvu (žalovaném) zaniklo 8.4.2004 v důsledku rozhodnutí, jímž členská schůze družstva potvrdila rozhodnutí jeho představenstva z 10.11.2003, kterým byla z družstva vyloučena. Zánikem členství matky žalobkyně zanikl i její nájem předmětného bytu. Vrchní soud v Olomouci totiž již usnesením ze dne 2.4.2013, č.j. 8 Cmo 58/2008-499, zastavil řízení o návrhu žalobkyně (dovolatelky) na prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné; dovolání proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2016, sp. zn. 29 Cdo 2983/2016. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že v usnesení sp. zn. 26 Cdo 626/2018 proto uzavřel, že nejpozději dnem 8.4.2005 již žalobkyně (dovolatelka) nemohla rozhodnutí o vyloučení z bytového družstva žádným způsobem zvrátit. Dále Nejvyšší soud k otázce dědění práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uvedl, že již dříve uzavřel, že dědic jakožto universální sukcesor zůstavitele – člena bytového družstva – vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele v tom stavu, v jakém se nacházely ke dni smrti zůstavitele; jeho postavení ve vztahu k družstvu je tudíž stejné, jako bylo postavení zůstavitele. Nejvyšší soud tak v projednávané věci uzavřel, že závěr vrchního soudu, podle něhož nebyla-li matka žalobkyně k okamžiku své smrti členkou družstva, nemohlo toto členství přejít na žalobkyni, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který také poznamenal, že soud v dědickém řízení nerozhodoval o členství žalobkyně v družstvu (autoritativně neurčoval, zda je členkou družstva).

15. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 9.5.2019, č.j. 009 EX 495/19-33, soud zjistil, že dnem 13.3.2019 bylo proti žalobkyni jako povinné zahájeno další exekuční řízení k vymožení povinnosti žalobkyně vyklidit předmětný byt; pověření soudního exekutora vydal Městský soud v Brně dne 23.4.2019 pod č.j. 75 EXE 685/2019-32. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2021, č.j. 26 Cdo 3572/2020-110, soud zjistil, že dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně jako povinné v exekuční věci žalovaného proti žalobkyni o vyklizení předmětného bytu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2020, č.j. 20 Co 352/2019-74, jímž bylo potvrzeno usnesení ze dne 15.8.2019, č.j. 75 EXE 685/2019-50, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh žalobkyně (povinné) na zastavení exekuce.

16. Z evidenčního listu ze dne 18.3.2002 soud zjistil, že měsíční nájemné k předmětnému bytu bylo stanoveno ve výši 1.271 Kč. Z dopisu ze dne 30.4.2009, soud zjistil, že [právnická osoba], a.s., odhadla tržní nájemné z bytu 1+1 na ulici [ulice] v [obec] na částku 7.000 Kč. Z dopisu ze dne 28.5.2009 soud zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] – [jméno], realitní kancelář, sdělil, že tržní nájemné bytu 1+1 v [obec] – [část obce] se pohybuje v rozpětí 7-8 tisíc Kč za měsíc. Ze znaleckého posudku JUDr. [jméno] [příjmení], vypracovaném v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 219 C198/2009, soud zjistil, že obvyklé nájemné k předmětnému bytu v období od 1.9.2007 do 31.8.2009 činilo 5.500 Kč měsíčně.

17. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci.

18. Žalobkyni bylo v řízení o vyklizení předmětného bytu uloženo rozsudkem Městského soudu v Brně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 9.640 Kč a dále uloženo rozsudkem Krajského soud v Brně nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 7.920 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného. Žalobkyně dne 10.4.2012 žalovanému k rukám jeho zástupce tyto náklady celkem ve výši 17.560 Kč v hotovosti uhradila. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2013 byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení uhrazených nákladů ve výši 17.560 Kč nejpozději dopisem ze dne 13.6.2013. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaného k vrácení vyzývala i dříve, žádný důkaz k tomuto tvrzení však neoznačila a soud ji k tomu více ani nevyzýval, neboť prokázání uvedeného tvrzení je pro posouzení věci bez významu. Žalovaný dopisem ze dne 25.3.2015, jenž žalobkyně převzala dne 14.4.2015, prohlásil vůči žalobkyni, že započítává proti pohledávce žalobkyně na vrácení uhrazených nákladů řízení ve výši 17.560 Kč svoji pohledávku ve výši 17.560 Kč z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání předmětného bytu ve vlastnictví žalovaného žalobkyní po úmrtí její matky v období duben 2013 až září 2014, kdy žalobkyně neměla žádný právní důvod k užívání bytu a za toto užívání žalovanému nic nehradila. Matka žalobkyně, která zemřela dne 14.3.2005, nebyla ke dni svého úmrtí členkou žalovaného bytového družstva, její členství zaniklo 8.4.2004, z družstva byla vyloučena. Řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení matky žalobkyně z družstva za neplatné bylo usnesením ze dne 2.4.2013 zastaveno, dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením ze dne 29.6.2016 odmítnuto.

19. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

20. V souzené věci jde o právní poměry vzniklé před 1.1.2014, soud je proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), posuzoval podle dosavadních právních předpisů, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), tato právní úprava je rozhodná i pro způsobilost pohledávek k započtení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2019, sp. zn. 33 Cdo 287/2019).

21. Žalobkyně uhradila žalovanému náklady řízení ve výši 17.560 Kč na základě soudního rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Zrušením rozhodnutí, podle něhož žalobkyně plnila, odpadl do té doby existující právní důvod pro plnění a již zaplacené plnění se stalo bezdůvodným obohacením spočívajícím v přijetí plnění, jehož právní důvod odpadl ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný podle ustanovení § 451 odst. 1 a § 456 obč. zák. povinen žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 obč. zák.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 13.6.2013, její pohledávka z bezdůvodného obohacení je tak splatná.

22. Soud se dále zabýval obranou žalovaného, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením.

23. Podle ustanovení § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

24. Podle ustanovení § 581odst. 2 věty druhé obč. zák. proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

25. Jak již bylo uvedeno, splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, je podle ustanovení § 563 obč. zák. dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán; jinými slovy za den splatnosti se považuje den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005; uvedený závěr platí i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018).

26. Soudní praxe je ustálena v tom smyslu, že započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 204/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 64/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 429/201; uvedený závěr pak platí i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, k tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018).

27. Žalobkyně užívala byt ve vlastnictví žalovaného v období duben 2013 až září 2014 bez právního důvodu. Členství matky žalobkyně zaniklo dne 8.4.2004 před jejím úmrtím dne 14.3.2005, řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze ze dne 8.4.2004 o vyloučení matky žalobkyně z družstva bylo zastaveno rozhodnutím ze dne 2.4.2013. Nejpozději dnem 8.4.2005 uplynula roční objektivní prekluzivní lhůta k uplatnění uvedeného návrhu u soudu (srov. § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013), poté již nemohla žalobkyně rozhodnutí o vyloučení z družstva zvrátit. Nebyla-li ke dni svého úmrtí matka žalobkyně členkou družstva, nemohlo toto členství přejít ani na žalobkyni.

28. Žalobkyni tím, že užívala v období duben 2013 až září 2014 byt ve vlastnictví žalovaného, aniž pro to měla právní důvod, vzniklo na úkor žalovaného bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., které je povinna podle ustanovení § 451 odst. 1 a § 456 obč. zák. žalovanému vydat, a protože obohacení spočívalo v užívání bytu, je žalobkyně povinna zaplatit peněžitou náhradu (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný tak má peněžitou pohledávku za žalobkyní z bezdůvodného obohacení.

29. Žalovaný však dříve, než svoji pohledávku za žalobkyní z bezdůvodného obohacení započetl proti pohledávce žalobkyně, žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení nevyzval, a v době kompenzačního projevu žalovaného ze dne 25.3.2015 tak započítávaná pohledávka žalovaného dosud nebyla splatná, a podle ustanovení § 581 odst. 2 věty druhé obč. zák. nebyla způsobilá k započtení. Kompenzační projev žalovaného tak neměl za následek zánik pohledávky žalobkyně. Protože podmínka splatnosti započítávané pohledávky není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky, je bez významu úvaha, zda by bylo možné dopis žalovaného ze dne 25.3.2015 směřující k započtení pohledávek pokládat současně i za výzvu k plnění.

30. Lze uzavřít, že žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je po právu a že námitka žalovaného, že pohledávka žalobkyně zanikla započtením, je nedůvodná. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

31. Výrok II. o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. Náhradu dalších nákladů řízení soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. žalobkyni nepřiznal, když důvody zvláštního zřetele hodné pro takový postup spatřuje soud ve skutečnosti, že žalobkyně dlouhodobě (od roku 2005, přičemž ještě v roce 2021 bylo rozhodováno o dovolání žalobkyně v ve věci návrhu žalobkyně na zastavení exekuce vyklizením předmětného bytu) užívala byt ve vlastnictví žalovaného, aniž by žalovanému za užívání bytu cokoli hradila.