43 C 67/2011

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem ulice a číslo , PSČ obec , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: ; země - anonymizováno 7 slov , IČO , sídlem adresa žalované o zaplacení 107.796 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.673 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 27.328 Kč od 28.2.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,5 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně z částky 27 328 Kč od 1.1.2010 do 30.06.2010, ve výši 7,75 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2010 do 30.6.2012, ve výši 7,5 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2012 do 31.12.2012, ve výši 7,05 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.1.2013 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2019 do 30.6.2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2020 do 30.6.2021, ve výši 7,25 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 27.328 Kč od 1.7.2021 do 17.9.2021 a dále od 18.9.2021 do zaplacení s ročními úroky z prodlení z částky 27.328 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, a s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2.345 Kč od 18.12.2010 do 30.6.2012, ve výši 7,5 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2012 do 31.12.2012, 7,05 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.1.2013 do 31.12.2017, 7,5 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, 7,75 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2018 do 30.6.2020, 7,25 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2020 do 31.12.2020, 7,25 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.1.2021 do 30.6.2021, 7,5 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2021 do 17.9.2021, a dále od 18.9.2021 do zaplacení s ročními úroky z prodlení z částky 2.345 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, maximálně však ve výši 7,75 % ročně, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 78.123 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 78.123 Kč od 28.2.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,5 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.1.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2010 do 30.6.2012, ve výši 7,5 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2012 do 31.12.2012, ve výši 7,05 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.1.2013 do 31.12.2017, ve výši 7,5 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.1.2018 do 30.6.2018, ve výši 8 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2018 do 31.12.2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.1.2019 do 30.6.2019, ve výši 9 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2019 do 30.6.2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2020 do 30.6.2021, ve výši 7,5 % ročně z částky 78.123 Kč od 1.7.2021 do 17.9.2021, a dále od 18.9.2021 do zaplacení s ročními úroky z prodlení z částky 78.123 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů. co do úroků z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 2.345 Kč od 28.2.2009 do 30.6.2009, ve výši 8,5 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2009 do 31.12.2009, ve výši 8 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.1.2010 do 30.6.2010, ve výši 7,75 % ročně z částky 2.345 Kč od 1.7.2010 do 17.12.2010, a dále od 18.9.2021 do zaplacení co do rozdílu mezi ročními úroky z prodlení z částky 2.345 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o 7 procentních bodů, a úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2.345 Kč, co do úroků z prodlení ve výši 9,25 % ročně 107.796 Kč od 26.2.2009 do 27.2.2009.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.514 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně 72 % nákladů řízení státu, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně 28 % nákladů řízení státu, jejichž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 107.796 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 26.2.2009 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k 26.2.2009, z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem domu v k.ú. [obec], v němž se nachází byt, jehož nájemkyně [jméno] [příjmení] (dále též jen„ zůstavitelka“) dne 12.8.2007 zemřela. Její veškerý majetek přešel jako odúmrť na žalovaného, který byt vyklidil a žalobci předal dne 13.3.2009. Žalovaný tak užíval byt po úmrtí nájemkyně do vyklizení bez právního důvodu a vzniklo mu na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Žalobce vyúčtoval žalovanému za užívání bytu od úmrtí nájemkyně do vyklizení bytu tržní nájemné ve výši 148.606 Kč, žalovaný však zaplatil pouze částku 40.810 Kč za období říjen 2007 až 13.3.2009, zbytek neuhradil, žalobce se proto domáhal vydání zbytku bezdůvodného obohacení ve výši 107.796 Kč, a to za užívání bytu v období od 1.10.2007 do 13.3.2009.

2. Podáním datovaným 29.7.2015 doručeným soudu dne 3.8.2015 změnil žalobce žalobu tak, že sice nadále požadoval stejné plnění, ale na základě skutkového stavu doplněného o skutečnost, že zůstavitelka užívala též část půdy domu odpovídající její třetině, a i tato plocha o výměře 42,8 m2, byla zaplněna věcmi zůstavitelky, tudíž plocha, jejímž užíváním se žalovaný na úkor žalobce obohatil, činila celkem 217,35 m2 (byt 148,27 m2, sklepní kóje 26,28 m2 a třetina půdy 42,8 m2); změnu žaloby soud usnesením ze dne 9.9.2021 připustil.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, namítal, že byt, jehož stav nebyl způsobilý sloužit k náležitému užívání za účelem bydlení, nikdy k bydlení neužíval, v bytě byly pouze uskladněny věci zůstavitelky, které žalovaný poté, co mu bylo potvrzeno s právní mocí ke dni 28.11.2008 nabytí dědictví po zůstavitelce, vyklidil. Žalovaný poukazoval na to, že žalobce se mohl domáhat odstranění věcí zůstavitelky z bytu návrhem na vydání neodkladného opatření podle ustanovení § 175e odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaný vznesl námitku promlčení, počátek subjektivní promlčecí doby připínal ke dni 21.5.2008, kdy byl žalobce přítomen u jednání v předmětném bytě svolaném soudní komisařkou, kde se dozvěděl, že zůstavitelka nemá dědice a dědictví připadne státu.

4. Rozsudkem ze dne 28.8.2014, č.j. 43 C 67/2011-104, soud žalobu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v [obec] usnesením ze dne 22.5.2015, č.j. 44 Co 77/2015-124, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za neúplné zjištění pro závěr, že smrtí zůstavitelky nájem skončil. Pakliže zůstavitelka zemřela bez zanechání nástupce v nájmu, odvolací soud uzavřel, že žalovaný tím, že ponechával věci představující část odúmrti v bytě, získával bez právního důvodu skladový prostor (tomu odpovídající užitek) na úkor žalobce jako vlastníka domu. Spotřebovaný prospěch nelze vrátit in natura. Nájemné, které žalobce bral od zůstavitelky, není určující pro hodnotové vyjádření prospěchu žalovaného získaného užíváním bytu bez právního důvodu k jinému účelu. Je třeba určit obecnou cenu téhož v místě a čase získání. O obecné ceně za bydlení řeč být nemůže, hodnotové vyjádření získaného prospěchu se obvykle děje obvyklými cenami skladových služeb v době rozhodné. Z hlediska promlčení neznamená nic okamžik právní moci rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti, neboť i odúmrť se nabývá ke dni smrti zůstavitele. Běh tříleté objektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení se počíná s každým dnem jeho získání samostatně bez ohledu na to, zda mohl započnout i běh dvouleté subjektivní promlčecí doby. V usnesení ze dne 25.5.2021, č.j. 44 Co 84/2021-367, pak odvolací soud v jiném složení senátu uvedl, že se odchyluje od závěrů učiněných v kasačním usnesení ze dne 22.5.2015, č.j. 44 Co 77/2015-124, s tím, že při určení obvyklé ceny je třeba vycházet z charakteru prostor, k jakému užívání byly při kolaudaci určeny a nikoli z toho, k jakým účelům jsou skutečně užívány. Obvyklou cenou za užívání bytu se rozumí cena, kterou by bylo možné v daném místě a čase při pronájmu bytu určitých kvalit dosáhnout bez ohledu na faktický způsob užívání bytu.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl v předmětném období 1.10.2007 - 13.3.2009 vlastníkem domu, v němž se nachází byt, jehož nájemkyní byla zůstavitelka, že zůstavitelka zemřela dne 12.8.2007, že veškerý majetek zůstavitelky přešel na žalovaného, že sjednané nájemné v době smrti zůstavitelky činilo 2.332 Kč měsíčně, že žalovaný zaplatil žalobci částku 40.810 Kč dne 3.6.2009, že žalovaný byt vyklidil a předal žalobci dne 13.3.2009.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výslechem svědkyně. Na základě provedeného dokazování soud učinil nad rámec nesporných skutečností následující skutková zjištění.

7. Z kupní smlouvy ze dne 9.11.2006 soud zjistil, že žalobce na základě ní nabyl s právními účinky k 21.11.2006 objekt bydlení [adresa] na pozemku parc. [číslo] i uvedený pozemek v katastrálním území Prostějov, a že ke dni podpisu kupní smlouvy byla [jméno] [příjmení] nájemkyní bytové jednotky [číslo] o velikosti 3 + 1, 2. kategorie, s tím, že na ni přešlo nájemní právo po [jméno] [příjmení], jenž byl nájemcem na základě zápisu o dohodě a odevzdání a převzetí bytu s účinky od 1.5.1975.

8. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu soud zjistil, že byt na adrese [ulice a číslo], [obec], byl odevzdán [jméno] [příjmení].

9. Z úmrtního listu zůstavitelky soud zjistil, že zemřela dne 12.8.2007 na adrese předmětného bytu.

10. Z úředního záznamu ze dne 16.3.2009 soud zjistil, že žalovaný kompletně vyklidil předmětný byt ve dnech 9. – 13.3.2009. Dne 13.3.2009 předal žalovaný klíče od bytu žalobci.

11. Z vyúčtování ze dne 20.2.2019 soud zjistil, že naposledy byl zaplacený nájem za září 2007, žalobce vyúčtoval žalovanému dluh do konce roku 2007 ve výši 6.996 Kč (tj. 3 x 2.332 Kč). Dále uvedl výši tržního nájemného 68,22 Kč za m2, vyčíslil měsíční tržní nájemné 10.115 Kč, kdy vycházel z plochy bytu 148,27 m2, a vyčíslil dluh na nájemném za rok 2008 ve výši 121.380 Kč (tj. 12 x 10.115 Kč) a za rok 2009 ve výši 20.230 Kč (tj. 2 x 10.115 Kč), celkem vyčíslil dluh částkou 148.606 Kč.

12. Z dopisu ze dne 23.3.2019 soud zjistil, že žalovaný obdržel vyúčtování žalobce dne 26.2.2009 a že žalovaným zaplacená částka 40.810 Kč za měsíce říjen 2007 až polovina března 2009 vychází z nájemného v době úmrtí zůstavitelky ve výši 2.332 Kč měsíčně.

13. Z připojeného spisu Okresního soudu v Prostějově vedeného ve věci dědictví po zůstavitelce, a sice ze zápisu ze dne 13.8.2007 soud zjistil, že předmětný byt byl od 12.8.2007 zapečetěn Policií ČR a klíče byly dne 13.8.2007 předány do úschovy uvedeného soudu. Z protokolu ze dne 19.5.2008 soud zjistil, že uvedený soud vydal klíče od předmětného bytu z úschovy notářské tajemnici za účelem provedení soupisu majetku zůstavitelky. Z protokolu ze dne 21.5.2008 sepsaného pověřenou soudní komisařkou soud zjistil, že byl sepsán na místě samém na adrese [ulice a číslo], [obec], za přítomnosti zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] a za přítomnosti žalobce, že byt byl zcela zaplněn nábytkem, krabicemi s nepotřebnými věcmi. Byt, který byl zapečetěný, otevřela notářka a po prohlídce předala klíče zástupkyni žalovaného. Z usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 23.10.2008, č.j. 34 D 498/2007-46, soud zjistil, že bylo potvrzeno, že majetek zanechaný zůstavitelkou, mimo jiné movité věci nacházející s v předmětném bytě, připadl státu, dále že zůstavitelka nezanechala závěť, byla vdova, bezdětná, rodiče předemřeli, žila sama, sourozence neměla, děti prarodičů předemřeli. Usnesení nabylo právní moci dne 28.11.2008.

14. Z fotografií soud zjistil, že v předmětném bytě byla před vyklizením plíseň na zdech v koupelně a v pokoji.

15. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně byla za žalovaného v předmětném bytě při prohlídce bytu soudní komisařkou dne 21.5.2008 s tím, že v bytě byl nepořádek, byl zaplněný věci, jedna místnost se prakticky nedala otevřít, obyvatelná a uživatelná byla jedna místnost a kuchyně. Asi dva dny poté svědkyně se žalobcem z bytu vyklízela věci, které hrozily zkažením, odpojili ledničku. Nevěděla, zda k bytu náležel sklep či půda, tam nebyla ona ani notářka.

16. Z rozpisu místností soud zjistil, že k předmětnému bytu příslušela sklepní kóje o výměře 26,28 m2. Z rozpisu dále soud zjistil, že v bytě bydlela sama zůstavitelka. Z evidenčního listu ze dne 10.7.2006 soud zjistil, že evidovaná plocha předmětného bytu činila 148,27 m2, v této ploše byla zahrnuta jednou polovinou plocha sklepní kóje.

17. Ze znaleckého posudku č. 763/1/21 ze dne 7.2.2021 znalkyně [celé jméno znalkyně] a z výslechu znalkyně soud zjistil, že v období od 1.10.2007 do 13.3.2009 činila obvyklá cena za užívání předmětného bytu celkem 7.492,69 Kč za měsíc, z toho 6.800 Kč za samotný byt a 692,69 Kč za sklep. Znalkyně stanovila obvyklou cenu za užívání bytu jako obvyklé nájemné za byt porovnávacím způsobem, přičemž vycházela z realitní inzerce a z databáze realitní kanceláře. Znalkyně zohlednila špatný stav bytu ve sledované době včetně výskytu plísně a vlhkých zdí a zjištěnou průměrnou cenu proto snížila o 20 % Cenu za m2 za sklep určila ve výši jedné poloviny ceny za m2 za byt. Soud po zhodnocení znaleckého posudku má za to, že tento je dostatečně a logicky odůvodněn, je úplný, posudek má podklad v obsahu nálezu a s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci je dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu. Žalobce proti znaleckému posudku ničeho nenamítal, s jeho závěry souhlasil. Žalovaný vytýkal, že se znalkyně zabývala určením nájemného za užívání bytu nikoli určením výše skladného, tuto námitku neshledává soud opodstatněnou, neboť zadáním znaleckého posudku nebylo určit obvyklou výši skladného (skladovacích služeb).

18. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná další právně významná skutková zjištění. Soud neprovedl další navrhované důkazy, a sice žalobcem navrhované důkazy výslechem svědka [jméno] [příjmení] a spisem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových týkajícího se dědického řízení po zůstavitelce, které žalobce navrhoval k prokázání rozsahu užívání sklepních a půdních prostor, a to pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

19. Na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

20. Žalobce byl v období od 1.10.2007 do 13.3.2009 výlučným vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, jehož nájemkyně [jméno] [příjmení] dne 12.8.2007 zemřela bez zanechání závěti, byla vdova, bezdětná, žila sama. Movité věci zůstavitelky, které se nacházely po smrti zůstavitelky v předmětném bytě, nabyl stát. Žalovaný byt vyklidil a vyklizený předal žalobci dne 13.3.2009. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkem částky 148.606 Kč za užívání předmětného bytu od 1.10 2007 do 28.2.2009 vyúčtováním, které bylo žalovanému doručeno dne 26.2.2009. Žalovaný žalobci dne 3.6.2009 uhradil 40.810 Kč za užívání bytu od 1.10.2007 do poloviny března 2009. Obvyklé nájemné za užívání předmětného bytu (včetně sklepa) v období od 1.10.2007 do 13.3.2009 činilo (po zaokrouhlení na celé Kč) 7.493 Kč měsíčně.

21. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

22. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014, soud věc posoudil podle dosavadních předpisů, tedy zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“), neboť v souzené věci jde o práva a povinnosti vzniklé před 1.1.2014.

23. Podle ustanovení § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

24. Podle ustanovení § 456 věty první obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

25. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

26. Úmrtím zůstavitelky zanikl nájem předmětného bytu, neboť zůstavitelka, jak vyplývá z dědického usnesení, nezanechala osoby, na které by mohl přejít nájem bytu ve smyslu ustanovení § 706 odst. 1 a 2 či § 707 odst. 1 a 3 obč. zák.

27. Po úmrtí zůstavitelky zůstaly v předmětném bytě movité věci. Dědictví po zůstavitelce, včetně movitých věcí nacházejících se v předmětném bytě, připadlo státu podle ustanovení § 462 obč. zák., tj. jako odúmrť. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.). Žalovaný se tak vlastníkem movitých věcí v předmětném bytě stal ke dni 12.8.2007. Žalovaný byt vyklidil dne 13.3.2009. Od 12.8.2007 do 13.3.2009 byly věci v bytě uskladněny, aniž pro to měl žalovaný právní důvod. Žalovanému tím, že měl umístěny movité věci ve svém vlastnictví v předmětném bytě od 12.8.2007 do 13.3.2009 a byt tímto způsobem v uvedeném období užíval, aniž pro to měl právní důvod, vzniklo na úkor žalobce, jenž byl výlučným vlastníkem bytu (respektive domu, v němž se předmětný byt nacházel) bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2 obč. zák.).

28. Bezdůvodné obohacení žalovaného spočívalo v tom, že se majetek žalovaného (obohaceného) nezmenšil, ač se zmenšit měl. Žalovaný již samotným umístěním věcí v předmětném bytě vykonával užívací právo, které by mu jinak příslušelo pouze z titulu platně uzavřené nájemní smlouvy. Tím, že žalovaný tak činil bezúplatně, nedošlo ke zmenšení jeho majetku, ač by se tak (placením nájemného) mělo stát (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006, sp. zn. 33 Odo 553/2004).

29. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat (§ 451 odst. 1, § 456 věta první obč. zák.). Protože obohacení spočívalo v užívání bytu, které vrátit nelze, je žalovaný povinen zaplatit žalobci peněžitou náhradu (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že tato náhrada musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000).

30. Bezdůvodné obohacení získané užíváním bytu bez právního důvodu nastává každým dnem takového užívání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2011, sp. zn. 30 Cdo 4126/2009).

31. Žalobce se domáhá náhrady za užívání v období od 1.10.2007 do 13.3.2009. Žalovaný vznesl námitku promlčení.

32. Podle ustanovení § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil; nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

33. Podle ustanovení § 112 věty první obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

34. Žalobce se o tom, že byt užíval po smrti zůstavitelky bez právního důvodu žalovaný, dozvěděl nejpozději dne 21.5.2008, kdy byl přítomen šetření notářky v řízení o dědictví po zůstavitelce v předmětném bytě, kterého se účastnili zástupci státu, a bylo tudíž zřejmé, že zůstavitelka nezanechala dědice a současně bylo do protokolu sepsaném na místě samém a podepsaném žalobcem zaznamenáno, že ani v bytě nebyla nalezena závěť zůstavitelky, a žalobci tak bylo známo, že dědictví po zůstavitelce připadne jako odúmrť státu. Ode dne 21.5.2008 se tak odvíjí počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby. Nelze přisvědčit žalovanému, že žalobce věděl, že se na jeho úkor obohacuje žalovaný, již z toho, že zůstavitelka zemřela v předmětném bytě, neboť z této skutečnosti nelze dovodit, kdo nabude vlastnictví k movitým věcem zůstavitelky nacházejících se v bytě.

35. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.9.2010 domáhal zaplacení za užívání bytu s odkazem na vyúčtování ze dne 20.2.2009, v němž vycházel z plochy 148,27 m2, v níž je (jak vyplývá z evidenčního listu) zahrnuta i sklepní kóje. Sklep ostatně nebyl předmětem samostatného užívání, byl příslušenstvím bytu ve smyslu ustanovení § 121 odst. 2 obč. zák. a bez ohledu na to, zda i ve sklepě byly umístěny věci zůstavitelky, je žalobce povinen k vydání bezdůvodného obohacení i za užívání sklepa. Ke stavění promlčecí doby podle ustanovení § 112 věty první obč. zák. ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu (včetně sklepa) tak došlo podáním žaloby dne 20.9.2010.

36. Náhrady za užívání třetiny půdy (která není příslušenstvím bytu) se žalobce domáhal až podáním doručeným soudu dne 3.8.2015. Tříletá objektivní promlčecí doba za poslední den žalovaného období 13.3.2009 však uplynula již 13.3.2012 a případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání půdy byl již ke dni jeho uplatnění promlčen, a proto se soud ani nezabýval tím, zda žalovanému vůbec bezdůvodného obohacení užíváním půdy vzniklo.

37. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu (včetně sklepa) je důvodný za období od 20.9.2008 do 13.3.2009. Za období od 1.10.2007 do 19.9.2008 je promlčen, za poslední den uvedeného období, tj. 19.9.2008, se nárok promlčel uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby dne 19.9.2010.

38. Při výpočtu částky, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit za užívání bytu (včetně sklepa) v období od 20.9.2008 do 13.3.2009 zaplatit, soud vyšel z výše měsíčního obvyklého nájemného stanovené znaleckým posudkem, když nájemné za byt se obvykle stanoví právě za měsíc. Výše měsíčního obvyklého nájemného činila dle znaleckého posudku 7.493 Kč. Za dobu od 20. 9.2008 do 30.9.2008 tak žalobci náleží 2.747 Kč (tj. 7.493/30 dní v měsíci x 11 dní od 20. do 30. dne měsíce), za měsíce říjen 2008 až únor 2009 žalobci náleží vždy 7.493 Kč za každý měsíc a za dobu od 1.3.2009 do 13.3.2009 žalobci náleží 3.142 Kč (7.493/31 dní v měsíci x 13 dní od 1. do 13. dne v měsíci), tj. celkem částka 43.354 Kč. Žalobce již žalovanému uhradil za uvedené období částku 13.681 Kč (uhradil částku 2.332 Kč za měsíce září 2008 až únor 2009, za měsíc březen uhradil 1.166 Kč, poměrná část za 20.- 30.9.2008 činí 855 Kč; 855 + 5x2 .332 + 1.166 13.681). Zbývá tak uhradit celkem částku 29.673 Kč.

39. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563 obč. zák.).

40. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu (včetně sklepa) za celé měsíce září 2008 až únor 2009 výzvou ze dne 20.2.2009, která byla žalobci doručena dne 26.2.2009. Ke dni doručení výzvy žalovanému dosud nevzniklo bezdůvodného obohacení za dny 27. a 28.2.2009. Výzva tak vyvolala splatnost bezdůvodného obohacení pouze za dobu do 26.2.2009. Žalovaný tak byl povinen plnit za období od 20.9.2008 do 26.2.2009, za které žalobci náleží po odečtení již poskytnutého plnění částka 27.328 Kč, dne 27.2.2009 (tj. první den po doručení výzvy), a ode dne následujícího byl v prodlení, a žalovaný má tak právo i na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Za období od 27.2.2009 do 13.3.2009, za které žalobci náleží po odečtení již poskytnutého plnění částka 2.345 Kč, byl žalovaný vyzván k plnění žalobou, která mu byla doručena dne 16.12.2010, byl povinen plnit prvního dne poté, tj. 17.12.2010, a v prodlení se ocitl dne 18.12.2010. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném vždy k prvnímu dni prodlení, tj. u částky 27.328 Kč k 28.2.2009 a u částky 2.345 Kč k 18.12.2010.

41. Soud proto žalobě co do částky 29.673 Kč s úroky z prodlení z částky 27.328 Kč od 28.2.2009 do zaplacení a z částky 2.345 Kč od 18.12.2010 do zaplacení v tzv. zákonné výši vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

42. Pro úplnost soud dodává, že na povinnost žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení nemá vliv to, že žalobce neinicioval vyklizení věcí z bytu již v průběhu dědického řízení či nepodal návrh na vydání neodkladného opatření dle § 175e odst. 1 o.s.ř. Podstatné je, že objektivně vznikl stav bezdůvodného obohacení a že nešlo o situaci, kdy by si žalovaný nemohl věci z bytu odvézt a zabránit tak vzniku bezdůvodného obohacení výlučně v důsledku jednání žalobce.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 29.673 Kč, tj. co do 27,5 %, žalovaný co do částky 78.123 Kč, tj. co do 72,5 %, žalovaný tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 45 % Náklady jsou představovány 21 paušálními náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 21 úkonů (vyjádření z 22.12.2010, vyjádření z 10.8.2011, vyjádření k odvolání z 14.12.2011, vyjádření z 26.11.2013, vyjádření k odvolání z 1.12.2014, vyjádření z 28.7.2015, vyjádření z 27.4.2016, vyjádření z 30.7.2020, vyjádření z 24.3.2021, přípravy na jednání dne 28.11.2013, dne 28.8.2014, dne 21.1.2016, dne 21.7.2016, dne 15.3.2019, dne 9.9.2021, účast na jednání před soudem dne 28.11.2013, dne 28.8.2014, dne 21.1.2016, dne 21.7.2016, dne 15.3.2019, dne 9.9.2021) po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tj. celkem 6.300 Kč, a dále sestávají z náhrady cestovních výdajů na 5 cest osobním automobilem z místa výkonu práce zástupkyně žalovaného v [obec] do [obec] a zpět (každá cesta tam a zpět celkem 130 km), a to za cestu dne 28.11.2013 ve výši 738,47 Kč, když náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 3,60 Kč/km činí 468 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 36,50 Kč a kombinované spotřebě motorové nafty dle technického průkazu 5,7 l /100 km činí 270,47 Kč, za cestu dne 28.8.2014 ve výši 747,76 Kč, když náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 3,70 Kč/km činí 481 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 36 Kč a kombinované spotřebě motorové nafty dle technického průkazu 5,7 l /100 km činí 266,76 Kč, za cestu dne 21.1.2016 ve výši 712,60 Kč, když náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 3,80 Kč/km činí 494 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 29,50 Kč a kombinované spotřebě motorové nafty dle technického průkazu 5,7 l /100 km činí 218,60 Kč, za cestu dne 15.3.2019 ve výši 781,98 Kč, když náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 4,10 Kč/km činí 533 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 33,60 Kč a kombinované spotřebě motorové nafty dle technického průkazu 5,7 l /100 km činí 248,98 Kč, za cestu dne 9.9.2021 ve výši 749,09 Kč, když náhrada za používání silničního motorového vozidla při sazbě 4,40 Kč/km činí 572 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně pohonných hmot 27,80 Kč a kombinované spotřebě benzínu dle technického průkazu 4,9 l /100 km činí 749,09 Kč, tj. celkem za všech pět cest 3.730 Kč Celkem tak náklady žalovaného činí 10.030 Kč, z toho 45 % činí 4.514 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud žalovanému nepřiznal náhradu za doplnění vyjádření k odvolání z 16.12.2021 a za písemný závěrečný návrh z 31.8.2016, neboť tyto úkony neshledal za potřebné k účelnému hájení práva, když za vyjádření k odvolání byla náhrada přiznána a veškeré argumenty v něm mohly být uvedeny a závěrečný návrh mohl žalovaný přednést u jednání před soudem, za kterýžto úkon mu náhrada byla přiznána. Dále soud nepřiznal žalovaným požadovanou náhradu za přípravy a účasti na jednání před soudem dne 29.3.2016 a dne 6.9.2016 a náhradu cestovních výdajů na cesty k těmto jednáním, když z obsahu spisu vyplývá, že v uvedené dny se jednání nekonala, byla předem odvolána.

44. V řízení vznikly státu náklady na znalečné a svědečné. Stát má v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení právo na náhradu těchto nákladů proti účastníkům. Protože v době vyhlášení rozsudku dosud nebyla známa celková výše těchto nákladů, když nebylo rozhodnuto o znalečném za výslech znalkyně u jednání dne 9.9.2021, a nebylo tak možné v rozsudku vyčíslit výši náhrady, soud rozhodl o základu náhrady podle procesního neúspěchu účastníků ve věci s tím, že přesná výše nákladů bude vyčíslena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o.s.ř.).