43 C 81/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Leblochovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: (název žalobce) IČO , ulice a číslo , obec , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , trvalý pobyt ulice a číslo , obec o zaplacení 54.803 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 49.650 Kč od 1.12.2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5.153 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5.156 Kč od 1.12.2018 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.268 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 54.803 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 54.806 Kč od 1.12.2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl nájemcem bytu [číslo] o velikosti 2+1 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ předmětný byt“), ve vlastnictví žalobce. Žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce, nájemní vztah skončil uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 28.2.2013. Žalovaný poté byt nevyklidil a žalobci nepředal, a užíval jej bez právního důvodu až do vyklizení dne 22.2.2017. Užíváním bytu a s tím spojeným čerpáním služeb žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaný žalobci za užívání bytu v období 1.12.2015 až 22.2.2017 nic nezaplatil, žalobce se proto domáhá zaplacení úhrady ve výši 3.557 Kč měsíčně (nájemné 3.358 Kč a zálohy na služby 199 Kč) za měsíce 12/15 – 1/ 2017, za dobu 1.2.2017 – 22.2.2017 část ve výši 2.790 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 702 Kč, za rok 2016 ve výši 1.364 Kč a za rok 2017 ve výši 149 Kč. Žalobce vyzval žalovaného marně k úhradě dlužné částky ve výši 54.803 Kč výzvou ze dne 23.11.2018, doručenou žalovanému téhož dne.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že za jeho situaci je zodpovědný právě žalobce, který žalovaného připravil o střechu nad hlavou a věci movité. Žalovaný nehodlá žalobci ničeho hradit.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání. Žalobce s tímto postupem souhlasil výslovně, žalovaný za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 14.6.1999 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, předmětem smlouvy byl nájem předmětného bytu s účinností od 1.7.1999 na dobu neurčitou. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí], list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku, jehož součástí je budova, v níž se nachází předmětný byt. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 19.11.2012 soud zjistil, že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu s výpovědní lhůtou tři měsíce z důvodu, že žalovaný hrubě porušil své povinnosti tím, že nezaplatil nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce červenec, srpen a září 2012, a dluží tak 6.192 Kč. Výpověď byla žalovanému doručena dne 21.11.2012, jak soud zjistil z dodejky. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15.7.2013, č.j. 21 C 4/2013-54, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2014, č.j. 19 Co 274/2013-97, soud zjistil, že žalobce se domáhal určení, že uvedená výpověď z nájmu bytu je neplatná; městský soud žalobě vyhověl, krajský soud rozhodnutí městského soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Z výpočtového listu soud zjistil, že nájemné za předmětný byt činilo 3.358 Kč měsíčně, zálohy na služby byly stanoveny ve výši 199 Kč měsíčně. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2015 – 31.12.2015 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 2.388 Kč (tj. 12 x 199 Kč), celkové náklady na služby 3.089,26 Kč, rozdíl mínus 701,26 Kč a nedoplatek 701,26 Kč, po zaokrouhlení 702 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2016 – 31.12.2016 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 2.388 Kč (tj. 12 x 199 Kč), celkové náklady na služby 3.751,83 Kč, rozdíl mínus 1363,83 Kč a nedoplatek (celkový výsledek po započtení pohledávek splatných do 31.5.2017) 200.396,83 Kč, po zaokrouhlení 200.397 Kč. Z protokolu o vyúčtování služeb za období od 1.1.2017 – 22.2.2017 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval služby poskytované s užíváním předmětného bytu, vyčíslil předepsané zálohy 352 Kč (tj. 199 Kč + 152 Kč), celkové náklady na služby 500,78 Kč, rozdíl mínus 148,78 Kč a nedoplatek 148,78 Kč, po zaokrouhlení 149 Kč. Z hlášenky volného bytu soud zjistil, že předmětný byt byl vyklizen dne 22.2.2017 prostřednictvím výkonu rozhodnutí pod sp. zn. 66 E 128/2016. Z výzvy ze dne 23.11.2018 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkem částky 54.803 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy (za užívání bytu v období 12/ 2015 – 1/ 2017 po 3.557 Kč měsíčně, za období 1.2.2017 – 22.2.2017 ve výši 2.790 Kč, nedoplatků z vyúčtování služeb za rok 2015 ve výši 702 Kč, za rok 2016 ve výši 1.364 Kč a za rok 2017 ve výši 149 Kč), z výzvy také vyplývá, že byt byl vyklizen ve vykonávacím řízení vedeným zdejším soudem pod sp. zn. 66 E 128/2016. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že výzva byla doručena žalovanému dne 23.11.2018. Z dopisu ze dne 27.11.2048 soud zjistil, že žalovaný reagoval na výzvu ze dne 23.11.2018 s tím, že žalobci bez splnění kladených podmínek nic neuhradí.

5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná.

6. Vzhledem k tomu, že žaloba žalovaného na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou pronajímatel žalovanému dal, byla zamítnuta, nájem předmětného bytu zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Výpověď byla žalovanému doručena 21.11.2012, tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet 1.12.2012 a jejím posledním dnem byl 28.2.2013 (§ 710 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31.12.2013, dále jen„ obč. zák.“, které soud aplikoval v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, dále jen„ .o.z.“). V žalovaném období od 1.12.2015 do 22.2.2017, kdy byl byt vyklizen a odevzdán žalobci prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí, žalovaný užíval byt bez právního důvodu, čímž mu vzniklo každým dnem takového užívání na úkor žalobce, jenž byl výlučným vlastníkem bytu (respektive domu, v němž se předmětný byt nacházel), bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat (§ 2991 o.z., srov. § 3028 odst. 3 o.z.). Žalobce má právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného (§ 2999 odst. 1 o.z.), kterou žalobcem požadovaná částka 3.358 Kč nepřevyšuje. Tato částka koresponduje poslednímu sjednanému nájemnému, přičemž soud poukazuje na závěr odvolacího soudu vyjádřený v rozsudku v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, podle něhož jde o nízké nájemné odpovídající špatnému stavu domu, s tím že je obecně známou skutečností a odvolacímu soudu i známo z úřední činnosti, že obvyklé nájemné je v dané lokalitě s přihlédnutím k velikosti bytu dvoj až trojnásobné. Za dobu od 1.1.2015 do 22.2.2017 tak žalobci náleží 49.650 Kč, tj. za měsíce prosinec 2015 až leden 2017 vždy částka 3.358 Kč a za dobu od 1.2.2017 do 22.2.2017 částka 2.638 Kč (3.358 Kč / 28 dnů v měsíci únoru 2017 x 22 dnů). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného výzvou doručenou žalovanému dne 23.11.2018, posledním dnem poskytnuté sedmidenní lhůty k plnění byl pátek 30.11.2018 a ode dne následujícího, tj. ode dne 1.12.2018 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 49.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky od 1.12.2018 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

7. Žalobce se dále domáhal úhrad za plnění spojená s užíváním bytu za období 1.12.2015 – 22.2.2017 ve formě záloh v měsíční výši 199 Kč (celkem 2.938 Kč). Takový nárok však žalobci nesvědčí. Žalovaný užíval byt bez právního důvodu, a žalobce proto nemůže po žalovaném požadovat platby na plnění spojená s užíváním bytu ve formě stanovených záloh, ale může se domáhat pouze zaplacení skutečně čerpaných služeb, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. Záloha totiž není spojena se závazkem z bezdůvodného obohacení.

8. Dále se žalobce domáhal zaplacení nedoplatků z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za roky 2015 ve výši 702 Kč, 2016 ve výši 1.364 Kč a 2017 ve výši 149 Kč. Podmínkou splatnosti bezdůvodného obohacení žalovaného spočívajícího v čerpaných službách poskytnutých žalobcem je však řádné, úplné a správné vyúčtování těchto služeb (poskytnutých plnění), které musí analogicky splňovat náležitosti pro vyúčtování služeb spojených s nájmem, jinými slovy vyúčtování čerpaných služeb musí být provedeno v souladu s předpisy regulujícími vyúčtování služeb poskytovaných s nájmem. Tímto předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“). O řádné vyúčtování jde, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Není-li vyúčtování řádné, nemůže nastat splatnost vyčísleného nedoplatku, byť by byla vyúčtovaná částka případně nižší, než byl poskytovatel služeb (bývalý pronajímatel) oprávněn požadovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, ze dne 1.6.2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, ze dne 2.8.2018, sp. zn. 26 Cdo 423/2017). Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Soud dospěl k závěru, že vyúčtování, jimiž žalobce vyúčtoval žalovanému nedoplatky služeb za roky 2015, 2016 a 2017 nejsou řádná, a to již proto, že jsou v nich uvedeny a na náklady zúčtovány předepsané zálohy, které však zaplaceny nebyly.

9. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 5.153 Kč s požadovaným příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do částky 49.650 Kč, tj. co do 90,6 %, neúspěšný co do částky 5.153 Kč, tj. co do 9,4 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 81,2 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.193 Kč a z částky 600 Kč představující dvě paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony (žaloba, výzva k plnění) po 300 Kč, na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Celkem tak náklady žalobce činí 2.793 Kč, z toho 81,2 % činí 2.268 Kč. Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.