43 C 82/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Leblochovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce, zastoupený advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného o 15 247,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 947 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 12 947 Kč od 15.8.2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 300,82 Kč, kapitalizovaného úroku 30 778,26 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 15 247,82 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 12 547,69 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 15 247,82 Kč od 28.9.2023 do 14.8.2024 a úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 300,82 Kč od 15.8.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 247,82 Kč s kapitalizovaným úrokem 30 778,26 Kč za dobu od 13.10.2013 do 27.9.2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení 12 547,69 Kč za dobu od 4.12.2012 do 27.9.2023, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 15 247,82 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 15 247,82 Kč od 28.9.2023 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce ze dne 18.8.2012, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce právnická osoba žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit do 12.10.2013, uhradil však pouze 5 053 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 18.8.2012 uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 23 718 Kč do 12.10.2013 (smlouva o půjčce). V zákaznické kartě ze dne 18.8.2012 sepsané zástupkyní právnická osoba bylo uvedeno, že žalovaný má 2 nezaopatřené děti narozené v letech 1992 a 1999, bydlí jako nájemník, je zaměstnaný, pobírá mzdu 13 000 Kč, byly uvedeny výdaje na nájem/inkaso 4 500 Kč, telefon 200 Kč a výdaje na domácnost 4 000 Kč, bylo uvedeno, že byl doložen občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva a SIPO (zákaznická karta). právnická osoba postoupil smlouvou ze dne 21.9.2023 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval žalované k úhradě ve lhůtě do 14.8.2024 dopisem ze dne 30.7.2024 (předžalobní výzva z 30.7.2024, podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn.

I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když u výdajů na domácnost se spolehl pouze na nijak nedoložené výdaje ve výši 4 000 Kč, které jsou i s ohledem na dvě vyživované nezaopatřené děti zjevně podhodnocené. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož smlouva o půjčce byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 Sb., dále jen "obč. zák." (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen "o.z."), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává ze smlouvy uzavřené dle ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 5 053 Kč, zbývá proto vydat 12 947 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 563 obč. zák.). Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě do 14.8.2024, ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), jehož požadovaná výše 7,5 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 12 947 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 12 947 Kč od 15.8.2024 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) převážně procesně úspěšný, podle obsahu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.