44 C 11/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 82.990,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50.934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.934 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32.056,12 Kč s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 53.727,69 Kč od 24. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62.021,27 Kč od 3. 11. 2022 do 18. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.087,27 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 82.990,12 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným dne 15. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 54.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.066 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na úvěr zaplatil pouze celkem 3.066 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2022 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 29. 6. 2023 postoupena z právních předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu ve výši 53.727,69 Kč, dlužný úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 8.293,58 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 20.968,85 Kč (dvě smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení s úhradou splátek, a dále smluvní pokuta 0,1 % denně po zesplatnění z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 62.021,27 Kč - součet jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění), úrok ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny od 24. 10. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 62.021,27 Kč od 3. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. V doplnění žaloby ze dne 9. 8. 2024 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Pro posouzení výše příjmů žalovaný předložil výpis z účtu s přijatou mzdou, z něhož vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 21.922 Kč. Z Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, , na dobu neurčitou. Ohledně výdajů bylo zjištěno, že tyto činí celkem 9.389 Kč měsíčně. Bylo kalkulováno s aktuálním životním minimem ve výši 4.250 Kč měsíčně. Na bydlení žalovaný vynaložil 4.639 Kč, což je částka odpovídající regionu za nájem, resp. spolunájem. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného a doklady byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR), a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíčně celkem 11.533 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož plyne, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne 15. 6. 2022 byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. 1 (Smlouva o úvěru č. , hodnota, , Dodatek č. 1, Důkaz o odeslání 1,- Kč na č.l. 27v spisu, SMS na č.l. 28 a 28v spisu, Oznámení o schválení úvěru). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 54.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3.066 Kč splatných nejpozději 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 62,08 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru.

6. Úvěr ve výši 54.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 15. 6. 2022 převodem na jeho bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru, sdělení , právnická osoba, ze dne 21. 8. 2024, výpis z běžného účtu žalovaného za červen 2022).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (fotografie OP žalovaného). Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 21.922 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4.250 Kč, dále 4.639 Kč na bydlení (nájemné, inkaso) a 500 Kč na ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.). Celkem tedy výdaje uvedeno 9.389 Kč. Jako rezerva je uvedeno 11.533 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , s manželkou/partnerkou nežije ve společné domácnosti, jako vzdělání má maturitu, forma bydlení je vlastní. Právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného výpis transakcí z jeho bankovního účtu s přijatou mzdou, z něhož plyne, že dne 7. 3. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 20.329 Kč, dne 7. 4. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 14.762 Kč, dne 6. 5. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 26.270 Kč a dne 8. 6. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 24.735 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI (č.l. 32 spisu), z něhož plyne, že žalovaný získal 436 bodů, což odpovídá III. kategorii s nízkým rizikem. Z výpisu z registru SOLUS (č.l. 31 spisu) pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky.

8. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy , Anonymizováno, zaplatil dne 26. 7. 2022 částku 3.066 Kč.

9. Oznámením ze dne 23. 10. 2022 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 63.419 Kč. V řízení nicméně ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena z , právnická osoba, . na žalobkyni (Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 včetně přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2023.

11. Předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2023, předanou k poštovní přepravě dne 6. 11. 2023, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 107.279,73 Kč ve lhůtě do 18. 11. 2023.

12. Z databáze časových řad ARAD České národní banky (č.l. 17 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v červnu 2022 činila 8,84 %.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

20. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného (výpis transakcí z bankovního účtu žalovaného s přijatou mzdou). V tomto směru nelze právní předchůdkyni žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů o výdajích, které jí sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané „Hodnocení klienta“), aniž by tyto jakkoliv ověřila. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřele nízké, když byly uváděny výdaje žalovaného na jeho potřeby ve výši 4.250 Kč měsíčně (životní minimum), náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve vlastní nemovitosti ve výši 4.639 Kč měsíčně a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) ve výši 500 Kč měsíčně. Měsíční náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nijak neověřovala žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích (právní předchůdkyně žalobkyně si mohla a měla od žalovaného vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jeho bankovního účtu za předchozí měsíce). Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

21. Výše uvedené závěry ostatně potvrzuje i výpis z bankovního účtu žalovaného za červen 2022 provedený k důkazu. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného dle tohoto výpisu činil -19.562,17 a konečný zůstatek činil -17.033,39 Kč. Za měsíc bylo žalovanému připsáno celkem 144.067,35 Kč (včetně částky 54.000 Kč poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně) a odepsáno bylo celkem 141.538,57 Kč.

22. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřila jím uváděné výdaje, a nemohla si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 15. 6. 2022 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. K argumentaci žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 soud uvádí, že tento rozsudek není na projednávanou věc aplikovatelný, neboť se týká jiné skutkové situace, a to konkrétně situace, kdy spotřebitel celý spotřebitelský úvěr splatil a až následně se domáhal bezdůvodného obohacení z titulu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti. Z rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je zcela zjevné, že závěry v tomto rozsudku uvedené se vztahují výhradně na situaci, kdy byl úvěr spotřebitelem zcela splacen. V situaci, kdy úvěr splacen nebyl, platí dle Nejvyššího soudu dosavadní judikatura (např. výše citovaný rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo usnesení ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, či usnesení ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 33 ICdo 159/2022). V projednávané věci přitom žalovaný úvěr nesplatil, splacena byla pouze jedna jediná splátka, platí tedy dosavadní citovaná judikatura Nejvyššího soudu.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovanému bylo z úvěru celkem vyplaceno 54.000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Naopak žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dne 26. 7. 2022 částku 3.066 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 50.934 Kč (54.000 Kč – 3.066 Kč). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru má tedy žalovaný nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.934 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat předžalobní výzvu ze dne 3. 11. 2023, zaslanou žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy dne 6. 11. 2023 (u Oznámení ze dne 23. 10. 2022 nebylo prokázáno jeho odeslání žalovanému, tudíž z něj nebylo možno vycházet). V předžalobní výzvě ze dne 3. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 11. 2023. Žalovaný je tedy od 19. 11. 2023 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 19. 11. 2023 do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení, tj. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.934 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil, že by snad doba k vrácení jistiny do 18. 11. 2023 nebyla přiměřená jeho možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistiny úvěru v době do 18. 11. 2023 je přiměřené možnostem žalovaného.

25. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť Smlouva o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 15. 6. 2022 je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úrok ani na smluvní pokuty.

26. Pro úplnost soud dodává, že ujednaná výše úroků v nominální roční úrokové sazbě 62,08 % je taktéž neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť více než sedminásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami v daném období (8,84 %). Soud k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozsudek ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.