44 C 117/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , část názvu právnické osoby , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 12.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.500 Kč od 10. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21.541,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12.500 Kč s přísl. Žalovaná částka představuje nesprávně vyplacené pojistné plnění z pojistné události ze dne 7. 3. 2017. Pojistná událost spočívala v dopravní nehodě, kterou byla způsobena škoda na motorovém vozidle ve vlastnictví poškozené [jméno] [příjmení] (dále též„ poškozená“), a poškozené tak mělo být v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vyplaceno pojistné plnění v částce 12.500 Kč. Toto pojistné plnění však bylo omylem zasláno žalovanému a ne poškozené. Žalobkyně pojistné plnění žalovanému vyplatila poté, co jí žalovaný předložil plnou moc, jež měla být podepsána poškozenou, a která jej měla opravňovat k vyinkasování předmětného pojistného plnění. Poškozená se následně sama svým jménem domáhala vyplacení pojistného plnění na její účet. Z následné komunikace s poškozenou a vlastním šetřením pak žalobkyně dospěla k závěru, že úhrada pojistného plnění žalovanému byla neoprávněná (poškozená žádnou plnou moc nepodepsala). Proto pojistné plnění vyplatila přímo poškozené a částku vyplacenou žalovanému požaduje touto žalobou vrátit. Žalobkyně se přitom snažila věc vyřešit mimosoudně, když žalovaného k vrácení pojistného plnění vyzývala, ovšem marně.

2. Žalovaný nárok žalobkyně ani částečně neuznal a vznesl též námitku promlčení. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že záležitost vyřizoval manžel poškozené [jméno] [příjmení] (dále také jako„ manžel poškozené“), který mu vozidlo předal k opravě. S ním se dohodl na tom, že cena opravy bude uhrazena z pojistného plnění, na základě plné moci, a též mu zdarma zapůjčil náhradní vozidlo. Po opravě bylo vozidlo předáno a manžel poškozené jej bez zaplacení převzal. Na jednání dne 7. 10. 2021 dále žalovaný uvedl, že plnou moc (prohlášení) podepsal manžel poškozené, který záležitost řešil. Opravené vozidlo předal p. [příjmení] dne 13. 3. 2017. Dne 17. 3. 2017 mu bylo vyplaceno pojistné plnění. Oprava vozidla stála celkem 14.825 Kč, p. [příjmení] tak měl částku nad rámec vyplaceného pojistného plnění doplatit, ovšem poté se již neozval. Žalovaný uvedl, že tedy nevidí důvod k vrácení pojistného plnění, když ho manžel poškozené k převzetí plnění zplnomocnil, přičemž se jedná o běžnou praxi. Následně žalovaný (po reakci žalobkyně) své tvrzení pozměnil tak, že uvedl, že p. [příjmení] mu předal podepsanou plnou moc (prohlášení), a on měl za to, že šlo o plnou moc podepsanou manželkou p. [příjmení]. Žalovaný neví, kdo plnou moc podepisoval, zda to byl p. [příjmení] nebo p. [příjmení]. Na jednání dne 19. 5. 2022 pak žalovaný po výpovědích pana [příjmení] a paní [příjmení] tvrdil, že má za to, že podpis na plné moci (prohlášení) je pana [příjmení].

3. Na soudních jednáních dne 7. 10. 2021 a dne 19. 5. 2022 soud provedl dokazování, ze kterého dospěl k následujícím zjištěním a závěrům o skutkovém stavu.

4. Dne 7. 3. 2017 došlo k dopravní nehodě (dále také jako„ pojistná událost“), v důsledku které vznikla škoda na motorovém vozidle [registrační značka] ve vlastnictví poškozené [jméno] [příjmení] (záznam o dopravní nehodě, zápis o poškození motorového vozidla, fotodokumentace vozidla). [jméno] [příjmení] byla evidována jako vlastník motorového vozidla [registrační značka] v technickém průkazu od 29. 5. 2015 (technický průkaz vozidla [registrační značka]).

5. Poškozená [jméno] [příjmení] nahlásila nehodu jako pojistnou událost u žalobkyně, vozidlo po nehodě předal manžel poškozené žalovanému k provedení opravy vozidla tak, aby bylo vozidlo nadále pojízdné (výpověď [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]).

6. Žalovaný soudu předložil fakturu [číslo] s datem splatnosti 13. 3. 2017 na částku 14.825 Kč, která měla představovat cenu opravy vozidla (Faktura [číslo] na č.l. 61 spisu). [jméno] [příjmení] vypověděl, že tuto fakturu nikdy neviděl a že fakturaci a vypořádání opravy s žalovaným neřešil. Ohledně oprav vozidla bylo prokázáno pouze to, že na vozidle žalovaný provedl výměnu světla, jehož poškození je viditelné i z fotodokumentace k nehodě a jehož výměnu potvrdily svědecké výpovědi (výpověď [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], fotodokumentace). [jméno] [příjmení] dále vypověděla, že se provedenou opravu (výměnu světla) snažila s žalovaným řešit, ale tento nebyl kontaktní, nešlo se s ním spojit.

7. Žalovaný uplatnil u žalobkyně nárok na vyplacení pojistného plnění za poškozenou [jméno] [příjmení] prohlášením ze dne 7. 3. 2017 (dále také jako„ prohlášení“). Toto prohlášení obsahuje v horní části údaj, že majitelem (nájemcem) vozidla [registrační značka] je [jméno] [příjmení], a že tato žádá o zaslání pojistného plnění na základě vystavené faktury a maximálně do její výše na bankovní účet žalovaného. Dále následuje v kolonce pro podpis majitele (nájemce) vozidla nečitelný vlastnoruční podpis. Na závěr je na prohlášení podpis a razítko autoservisu žalovaného (Prohlášení k PU [číslo] ze dne 7. 3. 2017).

8. Žalobkyně na bankovní účet žalovaného uhradila dne 16. 3. 2017 pojistné plnění z předmětné pojistné události v částce 12.500 Kč (výpis z účtu žalobkyně, Sdělení výše pojistného plnění – Totální škoda na vozidle ze dne 14. 3. 2017).

9. Žalobkyně vyzvala emailem ze dne 2. 6. 2017 poškozenou [jméno] [příjmení] k vyjádření k prohlášení ze dne 7. 3. 2017 dodaného žalobkyni žalovaným (email žalobkyně ze dne 2. 6. 2017). 10. [jméno] [příjmení] žalobkyni v písemném vyjádření dne 2. 6. 2017 sdělila, že se s žalovaným nikdy nedohodla na tom, že by mělo být pojistné plnění z předmětné pojistné události vyplaceno žalovanému, podpis na prohlášení ze dne 7. 3. 2017 není její, a že sama žádala online o vyplacení pojistného plnění (písemné vyjádření poškozené, email poškozené ze dne 2. 6. 2017).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení vyplaceného pojistného plnění přípisem ze dne 24. 7. 2017 (přípis žalobkyně ze dne 24. 7. 2017).

12. Pojistné plnění z předmětné škodní události žalobkyně po prošetření situace vyplatila poškozené [jméno] [příjmení] (výpověď [jméno] [příjmení]).

13. Soud dospěl k závěru, že podpis na Prohlášení k PU [číslo] ze dne 7. 3. 2017 není podpisem poškozené [jméno] [příjmení]. Podpis na prohlášení se zcela odlišuje od podpisu [jméno] [příjmení] uvedeném na jejím rukou psaném vyjádření zaslaném dne 2. 6. 2017 žalobkyni (na č.l. 12 a 60 spisu). Podpis prohlášení (resp. to, že by žádala žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na účet žalovaného) pak ve své výpovědi popřela jak [jméno] [příjmení], tak její manžel [jméno] [příjmení] ([jméno] Škrobáček měl přitom dle tvrzení žalovaného podepsané prohlášení žalovanému předávat). Soud dále dodává, že má za to, že podpis na Prohlášení k PU [číslo] ze dne 7. 3. 2017 není ani manžela poškozené [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] na listu papíru, na který se podepsal na jednání dne 19. 5. 2022 (na č.l. 78 spisu), se vzhledově výrazně odlišuje od podpisu na prohlášení ze dne 7. 3. 2017. Podpis prohlášení pak [jméno] [příjmení] vyloučil při své výpovědi na jednání dne 19. 5. 2022, stejně tak [jméno] [příjmení] vypověděla, že jí není známo nic o tom, že by její manžel podepisoval prohlášení či nějakou plnou moc.

14. Z uvedených skutkových zjištění tedy vyplývá, že po nahlášení pojistné události poškozenou [jméno] [příjmení], se žalovaný prostřednictvím prohlášení ze dne 7. 3. 2017 po žalobkyni domáhal vyplacení pojistného plnění na svůj účet, což následně žalobkyně provedla a žalovaný si plnění ponechal. Poškozená se přitom ve stejné době domáhala, aby bylo pojistné plnění vyplaceno na její účet. Žalovanému bylo vyplaceno pojistné plnění na základě prohlášení ze dne 7. 3. 2017, které poškozená [jméno] [příjmení] nepodepsala, a z dokazování ani neplyne, že by poškozená jiným způsobem požádala žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na účet žalovaného, popř. že by zmocnila žalovaného k tomu, aby za ni sám požádal žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na svůj účet, ani to, že by poškozená zmocnila k vyřízení záležitosti svého manžela s oprávněním, aby ten požádal žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na účet žalovaného. Naopak z výpovědí poškozené a manžela poškozené, a dále též ze skutkových tvrzení žalovaného učiněných u jednání (kde sám žalovaný uvedl, že s poškozenou nikdy nejednal), plyne, že poškozená nikdy nežádala žalobkyni o zaslání pojistného plnění na bankovní účet žalovaného, a že žalovaný vůči žalobkyni jednal bez vědomí poškozené.

15. Soud při hodnocení důkazů uvěřil výpovědi poškozené [jméno] [příjmení] a jejího manžela [jméno] [příjmení], jelikož postup poškozené, tak jak jej ve své výpovědi popsala je logický a je též v souladu s ostatními provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem. Žalovaný navíc sám tvrdil, že se s poškozenou nikdy nesetkal. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný nárok na pojistné plnění uplatnil u žalobkyně bez vědomí poškozené s cílem získat pro sebe předmětné pojistné plnění.

16. Důvěryhodnost výpovědí svědků dle soudu též podporuje i to, že žalovaný svědkům nekladl žádné otázky, nesnažil se jejich popis událostí nijak zpochybnit, ani vysvětlit rozpory, které byly mezi výpověďmi svědků a údajnými skutkovými okolnostmi popisovanými žalovaným. Žalovaný pouze ex post, po skončení výpovědí svědků, svědecké výpovědi napadl a označil za nepravdivé, tedy až v okamžiku, kdy svědci již nemohli na tato tvrzení reagovat.

17. Nevěrohodnost skutkové verze žalovaného pak dále podporuje i to, že žalovaný svá skutková tvrzení opakovaně měnil. Nejprve na jednání dne 7. 10. 2021 tvrdil, že prohlášení mu podepsal manžel poškozené a že to byl manžel poškozené, který ho k převzetí pojistného plnění zmocnil. Následně pak toto své tvrzení pozměnil, když uvedl, že prohlášení dostal podepsané od manžela poškozené, měl však za to, že jej podepsala sama poškozená. Neví však, kdo prohlášení podepsal. V další reakci na předmětném jednání pak uvedl, že prohlášení dal nejdříve manželovi poškozené, který jej následně přinesl podepsané žalovanému zpět. Na jednání dne 19. 5. 2022 pak žalovaný po výpovědích poškozené a jejího manžela tvrdil, že má za to, že podpis na prohlášení je manžela poškozené [jméno] [příjmení]. Skutkovou verzi žalovaného soud považuje za nevěrohodnou i z toho důvodu, že žalovaný svá skutková tvrzení na jednání zjevně měnil a upravoval dle průběhu jednání (dle reakcí žalobkyně a výpovědí svědků). Skutková verze žalovaného je pak v rozporu se skutkovými zjištěními a žalovaný nepředložil, ani neoznačil žádný důkaz, který by narušoval, nebo vyvracel skutkový stav, který byl zjištěn provedeným dokazováním.

18. Žalovaným navrhovaný důkaz výslechem mechanika [jméno] [příjmení], který u žalovaného pracoval, soud nemohl provést, neboť žalovaný ani přes výzvu soudu nedoložil kontaktní údaje na svědka. Soud tedy neměl jak navrhovaného svědka předvolat a nezbylo tedy než navrhovaný důkaz výslechem [jméno] [příjmení] zamítnout.

19. Navrhovaný důkaz grafologickým znaleckým posudkem soud neprovedl pro nadbytečnost a nehospodárnost. Žalovaný důkaz grafologickým posudkem navrhoval k prokázání skutečnosti, že podpis na Prohlášení k PU [číslo] ze dne 7. 3. 2017 patří [jméno] [příjmení], či případně poškozené [jméno] [příjmení]. V řízení však bylo přesvědčivě zjištěno, že se o podpis [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] nejedná (viz výše – zejména odstavec 13. tohoto rozsudku). Nadto, i kdyby prohlášení ze dne 7. 3. 2017 skutečně podepsal [jméno] [příjmení], neměl by tento závěr vliv na rozhodnutí ve věci samé, protože [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn požádat žalobkyni o zaslání pojistného plnění na účet žalovaného (poškozenou byla [jméno] [příjmení] jako vlastník vozidla). Soud tedy považoval zpracování znaleckého posudku za nadbytečné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn již provedenými důkazy. Je také třeba vzít v úvahu nákladnost zpracování znaleckého posudku, kdy náklady na vyhotovení znaleckého posudku by byly přibližně v totožné výši, jako je výše předmětu řízení. Provedení grafologického znaleckého posudku v tomto řízení by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

20. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 696 odst. 1 občanského zákoníku manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech.

22. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož paragrafu právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Podle § 621 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

24. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

25. Podle § 638 odst. 1 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku 12.500 Kč jako pojistné plnění z pojistné události ze dne 7. 3. 2017 náležející poškozené [jméno] [příjmení] (jakožto majitelce poškozeného vozidla [registrační značka]). Poškozená [jméno] [příjmení] nicméně žalobkyni nikdy nepožádala o zaslání pojistného plnění na bankovní účet žalovaného (prohlášení ze dne 7. 3. 2017 [jméno] [příjmení] nepodepsala) a ani nezmocnila žalovaného k tomu, aby za ni sám požádal žalobkyni o zaslání pojistného plnění na svůj účet. Žalobkyně tedy plnila na bankovní účet žalovaného bez právního důvodu. Tímto se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Proto soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost částku 12.500 Kč žalobkyni vrátit, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši, na nějž má žalobkyně právo na základě § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Soud dále dodává, že z provedeného dokazování vyplynulo, že prohlášení ze dne 7. 3. 2017 nepodepsala ani poškozená [jméno] [příjmení] ani její manžel [jméno] [příjmení] (viz výše). Nicméně, i kdyby prohlášení ze dne 7. 3. 2017 podepsal manžel poškozené [jméno] [příjmení], nemělo by toto zjištění vliv na povinnost žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení. Byla to totiž pouze poškozená [jméno] [příjmení], která mohla požádat žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na bankovní účet žalovaného, nikoliv její manžel. Manžel poškozené [jméno] [příjmení] přitom nemohl zastupovat poškozenou [jméno] [příjmení] v rámci zákonného zastoupení manželů ve smyslu § 696 odst. 1 občanského zákoníku, neboť žádost o vyplacení pojistného plnění na konkrétní bankovní účet není běžnou záležitostí ve smyslu § 696 odst. 1 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování pak ani neplyne, že by [jméno] [příjmení] výslovně zmocnila svého manžela [jméno] [příjmení] k tomu, aby požádal žalobkyni o vyplacení pojistného plnění na bankovní účet žalovaného. I pokud by tedy podpis na prohlášení ze dne 7. 3. 2017 byl [jméno] [příjmení] (jak tvrdí žalovaný), nemělo by to na projednávanou věc žádný vliv.

28. Soud neshledal důvodnou ani námitku promlčení ze strany žalovaného, neboť nárok byl žalobkyní uplatněn před vypršením subjektivní i objektivní promlčecí lhůty. Soud by z důvodu promlčení pohledávky mohl žalobu zamítnout pouze tehdy, pokud by žalovaný uplatnil námitku promlčení a pohledávka by byla u soudu uplatněna po vypršení subjektivní nebo objektivní promlčecí lhůty. V projednávané věci však k marnému vypršení žádné z těchto lhůt nedošlo. Objektivní promlčecí lhůta představuje lhůtu, ve které je třeba pohledávku z bezdůvodného obohacení uplatnit bez ohledu na to, zda a případně kdy se ochuzený o vzniku bezdůvodného obohacení dozví. Tato lhůta začíná běžet od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení, v projednávané věci tedy od 16. 3. 2017 (vyplacení částky 12.500 Kč žalovanému) a její délka je 10 let (§ 638 odst. 1 občanského zákoníku). Objektivní promlčecí lhůta by tedy uplynula až dne 16. 3. 2027. Subjektivní promlčecí lhůtu lze definovat jako lhůtu, která počíná běžet od okamžiku, kdy se ochuzený dozví, že na jeho úkor k bezdůvodnému obohacení došlo a kdo se na jeho úkor obohatil (přičemž osoba obohaceného musí být ochuzenému známa alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti), a ve které musí ochuzený své právo z bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Znalost žalobkyně ohledně těchto dvou skutkových okolností nastala nejdříve v okamžiku, kdy byla poškozenou [jméno] [příjmení] písemně informována o tom, že tato nepodepsala prohlášení ze dne 7. 3. 2017 a nežádala tedy žalobkyni o zaslání pojistného plnění na bankovní účet žalovaného. Toto vyjádření poškozená žalobkyni poskytla emailem dne 2. 6. 2017, tedy subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejdříve dne 3. 6. 2017 a mohla uplynout nejdříve dne 2. 6. 2020, tedy až po podání žaloby, neboť žalobkyně své právo u soudu uplatnila dne 21. 5. 2020. Z uvedeného tedy plyne, že žalobkyně podala žalobu před uplynutím subjektivní i objektivní promlčecí lhůty a k promlčení práva na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 12.500 Kč nedošlo.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne 20. 10. 2020, vyjádření ze dne 17. 12. 2020, účast na jednání dne 7. 10. 2021, účast na jednání dne 19. 5. 2022) po 1.620 Kč (tarifní hodnota 12.500 Kč), šesti paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč, dále náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v celkové výši 3.021,60 Kč (dne 7. 10. 2021 jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem Honda Civic, celkem 400 km, při průměrné spotřebě 5,5 l /100 km, při ceně pohonných hmot 27,80 Kč (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) – celkem 2.371,60 Kč; dne 19. 5. 2022 cesta vlakem [obec] – [obec] a zpět dle doložených jízdenek ve výši celkem 650 Kč), náhradou za promeškaný čas dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za 26 půlhodin (dne 7. 10. 2021 cesta automobilem na jednání a zpět v délce 10 započatých půlhodin; dne 19. 5. 2022 cesta vlakem na jednání a zpět v délce 16 započatých půlhodin) ve výši 2.600 Kč, a 21% DPH z částky 17.141,60 Kč, tj. 3.599,74 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21.541,34 Kč. Pokud se jedná o požadavek žalobkyně na náhradu odměny advokáta za předžalobní výzvu, soud uvádí, že předžalobní výzva (Výzva k vrácení vyplaceného pojistného plnění ze dne 24. 7. 2017) nebyla vyhotovena advokátem, tudíž žalobkyni náhrada odměny za tento úkon nenáleží.