44 C 117/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně a žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 41.601 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 41.601 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.601 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 14.220 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2020 domáhal (po jejím částečném zpětvzetí) zaplacení částky 41.601 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41.601 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, a to z titulu plateb spojených s užíváním bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], [obec] – [část obce]. Svoji žalobu odůvodnil tak, že žalovaná, jako člen žalobce, má povinnost hradit žalobci platby spojené s užíváním bytu. Výše těchto plateb se odvíjí též od podlahové plochy užívaného bytu. Bytová jednotka žalované měla původní výměru 65,1 m2, ovšem od 24. 7. 2017 byla výměra zvětšena na podlahovou plochu 128 m2. Tímto došlo ke zvýšení částek, které byla žalovaná povinna žalobci hradit. Žalovaná však i přes výzvy žalobce nadále hradila pouze částku vztahující se k původní výměře, čímž jí vznikl žalobou uplatněný dluh. Rozhodující je přitom faktický stav a výměra uvedená v kolaudačním souhlasu, nikoliv výměra uvedená v katastru nemovitostí nebo v nájemní smlouvě. Žalobce je pak aktivně legitimován, neboť za žalované období byl žalobce vlastníkem jednotky a žalované svědčilo pouze právo užívání bytové jednotky na základě smlouvy.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Žalovaná uvedla, že žalobce nemá nárok na úhradu žalovaných částek, protože žalobce měl předmětnou bytovou jednotku převést do osobního vlastnictví žalované, čemuž se však brání a kvůli jednání žalobce ani není dosud bytová jednotka ve své nové výměře zapsána v katastru nemovitostí. Jak v katastru nemovitostí, tak v nájemní smlouvě je uvedena výměra bytové jednotky 65,1 m2, žalobce tak nemůže mít nárok na částky vyšší, než mu náleží za tuto výměru. V souladu se smlouvou o výstavbě ze dne 25. 4. 2014 došlo navíc ke vzniku Společenství vlastníků jednotek domu [ulice a číslo], [obec], a to dne 12. 8. 2020. Případné nároky vůči žalované je tak oprávněno vymáhat toto společenství vlastníků jednotek, nikoliv žalobce.

3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z listiny označené jako Smlouva o nájmu družstevního bytu podepsané žalovanou a žalobcem dne 7. 1. 2014 soud zjistil, že žalobce se zavázal přenechat žalované do užívání bytovou jednotku [číslo] v 6. nadzemním podlaží v budově [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] a žalovaná se zavázala hradit nájemné sestávající z pravidelných měsíčních plateb do provozního fondu a fondu oprav, a dále zálohové platby na služby spojené s užíváním bytu, které budou následně vyúčtovány vždy do 30. 4. následujícího kalendářního roku.

5. Z výpočtového listu platného od 1. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaná měla za užívání bytu [číslo] o ploše 65,1 m2 hradit měsíčně částku 3.694 Kč. Z výpočtového listu platného od 1. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaná měla za užívání bytu [číslo] o ploše 128 m2 hradit měsíčně částku 6.403 Kč.

6. Dokumenty označenými jako Smlouva o výstavbě a Dodatek [číslo] ke Smlouvě o výstavbě bylo prokázáno, že žalovaná se s žalobcem dohodla na tom, že bude moci vestavbou a nástavbou rozšířit jí užívanou bytovou jednotku a takto rozšířenou jednotku bude dále užívat, popř. má možnost využít právo na bezúplatný převod jednotky do svého vlastnictví.

7. Kolaudačním souhlasem ze dne 19. 7. 2017 bylo prokázáno, že stavební úřad vyslovil kolaudační souhlas žalované, jako stavebníku, s užíváním rozšířené bytové jednotky [číslo] s uvedenou výměrou 128 m2.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce je katastrem nemovitostí evidován jako vlastník jednotky [číslo] s podílem na společných částech o velikosti [číslo].

9. Z dokumentu označeném jako seznam členů soud zjistil, že žalobce eviduje žalovanou jako svoji členku, která užívá bytovou jednotku [číslo]. Z dokumentu nazvaného seznam nájemců – zůstatky soud zjistil, že žalobce ke dni 30. 11. 2020 evidoval vůči žalované pohledávku v částce 61.018 Kč.

10. Dále bylo prokázáno, že žalovaná byla výzvou ze dne 3. 9. 2018 vyzývána spol. [právnická osoba] k úhradě částky 16.354 Kč a předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020 k úhradě částky 69.252 Kč.

11. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

12. Další navržené důkazy (hlasový záznam z členské schůze ze dne 2. 7. 2020; listiny navržené žalobcem v podání ze dne 26. 6. 2022 nacházející se na č.l. 41-56 spisu - Přehled vyměřených předpisů po složkách, vyúčtování služeb za roky 2017 – 2020, opravný protokol o vyúčtování služeb za rok 2017, přehled plateb žalované za roky 2018 – 2020, přípis spol. [právnická osoba] ze dne 3. 9. 2018 včetně obálky, přípis žalované spol. [právnická osoba] ze dne 27. 4. 2018, přípisy – žádosti o navýšení pravidelných plateb ze dne 18. 12. 2018 a 11. 2. 2019, výzva k úhradě doplatku ze dne 27. 3. 2018, Směrnice č. 1/2018; listiny navržené žalovanou v podání ze dne 2. 9. 2022 nacházející se na č.l. 71-75 spisu - výpis z KN k 21. 10. 2014, informace o jednotce [číslo] z internetových stránek katastru nemovitostí, výpis z rejstříku SVJ ze dne 2. 9. 2022; výpočtový list platný od 1. 5. 2022 nacházející se na č.l. 81 spisu) soud neprováděl pro nadbytečnost. S ohledem na neunesení břemene tvrzení žalobcem (k tomu více níže) bylo další dokazování nadbytečné a nemělo by žádný vliv na rozhodnutí ve věci.

13. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

14. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.

15. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

16. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

17. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

18. Nájemce bytu je podle ustanovení § 2247 občanského zákoníku v kombinaci se zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), povinen hradit cenu za služby související s užíváním bytu.

19. Obecně ve sporném řízení platí zásada, že každá procesní strana má břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutkových znaků jí příznivé právní normy. Pokud potřebné rozhodné skutečnosti tvrzeny nebudou, nedojde ani k naplnění předpokladů pro aplikaci příslušné právní normy, které se strana dovolává a soud v takových případech rozhodne dle pravidel dělení břemene tvrzení. Ke splnění povinnosti tvrzení je nezbytné, aby skutková tvrzení byla úplná a bezrozporná (srov. komentář k § 120 o. s. ř. v: Občanský soudní řád I. Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář: Lavický a kol., 2016, dostupný online v ASPI).

20. Splnění povinnosti tvrzení je pak předpokladem vzniku důkazní povinnosti. Není-li skutečnost tvrzena, nebude zpravidla ani předmětem dokazování (srov. komentář k § 120 o. s. ř. v: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, dostupný online v : Beck-online).

21. Požaduje-li žalobce v soudním řízení zaplacení nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, je nezbytné, aby uvedl konkrétní a bezrozporné skutečnosti o tom, že a) nájemní smlouva byla uzavřena, b) žalované vznikla povinnost hradit nájemné a platby za služby spojené s užíváním bytu, c) v jaké výši a za jaké období tato povinnost žalované vznikla a d) v jakém rozsahu a za jaké období svůj nárok podanou žalobou uplatňuje (tj. za jaké období, v jaké výši a jaké konkrétní platby podanou žalobou požaduje). Jistým specifikem u plateb v souvislosti s nájmem bytu je též to, že jednotlivé platby mohou mít rozdílnou povahu. Některé platby (zpravidla úhrady za služby) se hradí zálohově a jsou následně vyúčtovány dle skutečné spotřeby, přičemž judikatura dospěla k závěru, že pronajímatel může žalobou zálohové platby požadovat pouze tehdy, pokud se tyto platby staly splatnými a zároveň ještě nebylo vyhotoveno příslušné vyúčtování těchto plateb. Jakmile je takové vyúčtování vyhotoveno, lze po nájemci požadovat pouze případný nedoplatek z tohoto vyúčtování, nikoliv již zaplacení zálohových plateb na dané období (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015). Jiné platby se pak hradí jako nezálohové (typicky nájemné), tedy žádné vyúčtování neprobíhá a nájemce je povinen je hradit v předepsané výši. Požaduje-li tedy pronajímatel ve sporu s nájemcem zaplacení nájemného a plateb za služby související s užíváním bytu, musí v žalobě přesně specifikovat, jaké konkrétní částky požaduje ve vztahu k jednotlivým konkrétním plněním (tedy jakou částku požaduje jako nájemné – v této věci se nájemné dle uzavřené nájemní smlouvy skládalo z plateb do provozního fondu a fondu oprav; a jakou částku požaduje za jednotlivé poskytované služby – např. za vodné, teplo, úklid, společnou elektřinu atd.) a za jaké konkrétní období. Přičemž jde-li o měsíční nezálohovou platbu je třeba uvést, v jaké konkrétní výši a za jaké konkrétní měsíce je taková částka požadována, a pokud jde částku za vyúčtované plnění, musí žalobce uvést za jaké konkrétní období a v jaké výši nedoplatek požaduje.

22. Jelikož se na jednání dne 14. 6. 2022 ukázalo, že není zřejmé, z čeho se přesně skládá žalobou požadovaná částka ve výši 41.601 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby), jak byla vypočtena, na základě jakých konkrétních skutečností žalobce jednotlivé částky po žalované požaduje a jaký byl přesně obsah smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou zejména ve vztahu ke zvyšování nájemného a výstavbě, soud žalobce na tomto jednání dle § 118a o. s ř. vyzval k doplnění těchto rozhodných skutečností (viz protokol o jednání ze dne 14. 6. 2022).

23. Žalobce sice na výzvu soudu reagoval podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2022, ovšem své nároky dostatečně nespecifikoval. Koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. přitom byla provedena na jednání dne 14. 6. 2022, přičemž platí, že výzva dle § 118a o. s. ř. je výjimkou z koncentrace řízení (viz dikce § 118b o. s. ř.). Na základě výzvy dle § 118a o. s. ř. tedy lze tvrdit nové skutečnosti, avšak pouze ve stanovené lhůtě (nikoliv později).

24. K doplnění tvrzení ze strany žalobce podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2022 lze uvést následující. Žalobce v tomto podání nejprve uvedl, že pro žalovanou do srpna 2018 včetně platil výpočtový list, dle nějž měla žalovaná platit celkem 3.694 Kč měsíčně (z toho 1.302 Kč fond oprav, 550 Kč příspěvek do provozního fondu, 150 Kč vodné/stočné, 1.302 Kč teplo, 250 Kč ohřev teplé vody, 40 Kč úklid domu, 70 Kč výtah, 30 Kč společná elektřina). Dále žalobce uvedl, že od září 2018 pro žalovanou platil výpočtový list, dle nějž měla žalovaná platit celkem 6.403 Kč měsíčně (z toho 2.560 Kč fond oprav, 2.560 Kč za teplo, 250 Kč ohřev teplé vody, 150 Kč vodné/stočné, 20 Kč výtah, 20 Kč společná elektřina, 55 Kč úklid, 128 Kč pojištění domu, 182 Kč správa, 150 Kč odměna členům statutárního orgánu, 128 Kč daň z nemovitých věcí, 200 Kč ostatní služby). Dále žalobce uvedl, že za rok 2018 měla žalovaná uhradit celkem částku 73.938 Kč, kterou rozvedl tak, že se skládá z částky 29.552 Kč (měsíční platby od ledna 2018 do srpna 2018 ve výši 3.694 Kč měsíčně - tj. 8 x 3.694 Kč), z částky 25.612 Kč (měsíční platby od září 2018 do prosince 2018 ve výši 6.403 Kč měsíčně - tj. 4 x 6.403 Kč), z částky 2.420 Kč (nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2017) a z částky 16.354 Kč (doplatek do fondu oprav za vyšší výměru bytu za měsíce srpen 2017 až srpen 2018 včetně). Následně žalobce uvedl, že v roce 2018 žalovaná uhradila celkem částku 42.534 Kč, její dluh tak za rok 2018 činí 31.404 Kč. Z uvedených tvrzení však není zřejmé, za co konkrétně je dluh 31.404 Kč evidován, tedy jak žalobce platby žalované ve výši celkem 42.534 Kč započetl. Není tedy zřejmé, zda žalobce započetl platby žalované např. na pravidelné měsíční platby (a pokud ano, tak na jaké a v jaké výši), nebo na nedoplatek z vyúčtování za rok 2017, nebo na doplatek do fondu oprav ve výši 16.354 Kč. Není tedy zřejmé, co konkrétně je žalobou za rok 2018 požadováno (jaké konkrétní platby a za jaké konkrétní měsíce roku 2018 jsou žalobou požadovány). Navíc, jak již bylo uvedeno výše, existuje-li vyúčtování za poskytnuté služby, je třeba vycházet z tohoto vyúčtování a nelze požadovat úhradu předepsaných měsíčních zálohových plateb (viz následující odstavec, z něhož je zřejmé, že za rok 2018 měla žalovaná dle tvrzení žalobce na vyúčtovaných službách přeplatek; soudu tedy není zřejmé, proč žalobce požaduje úhradu měsíčních plateb včetně záloh v plné výši – tj. 3.694 Kč, popř. 6.403 Kč měsíčně).

25. K roku 2019 žalobce uvedl, že v tomto roce měla žalovaná uhradit celkem částku 76.836 Kč (měsíční platby za celý rok ve výši 6.403 Kč měsíčně - tj. 12 x 6.403 Kč). V roce 2019 žalovaná uhradila celkem 42.947 Kč a její dluh se tak za rok 2019 zvýšil o 33.889 Kč. Tento dluh pak žalobce snížil o částku 6.457 Kč představující přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2018. Dlužná částka za rok 2019 tedy dle žalobce činí celkem 27.432 Kč. Z uvedených tvrzení opět není zřejmé, za co konkrétně je dluh 27.432 Kč evidován, tedy jak žalobce platby žalované ve výši celkem 42.947 Kč a přeplatek z vyúčtování za rok 2018 ve výši 6.457 Kč započetl. Není tedy zřejmé, co konkrétně je žalobou za rok 2019 požadováno (jaké konkrétní platby a za jaké konkrétní měsíce roku 2019 jsou žalobou požadovány). Navíc, jak již bylo uvedeno výše, existuje-li vyúčtování za poskytnuté služby, je třeba vycházet z tohoto vyúčtování a nelze požadovat úhradu předepsaných měsíčních zálohových plateb (viz následující odstavec, z něhož je zřejmé, že za rok 2019 měla žalovaná dle tvrzení žalobce na vyúčtovaných službách přeplatek; soudu tedy není zřejmé, proč žalobce požaduje úhradu měsíčních plateb včetně záloh v plné výši – tj. 6.403 Kč měsíčně).

26. K roku 2020 žalobce uvedl, že v tomto roce měla žalovaná uhradit celkem částku 76.836 Kč (měsíční platby za celý rok ve výši 6.403 Kč měsíčně - tj. 12 x 6.403 Kč). V roce 2020 žalovaná uhradila celkem 58.608 Kč a její dluh se tak za rok 2020 zvýšil o 18.228 Kč. Tento dluh pak žalobce snížil o částku 16.046 Kč představující přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2019. Dlužná částka za rok 2020 tedy dle žalobce činí 2.182 Kč. Z uvedených tvrzení opět není zřejmé, za co konkrétně je dluh 2.182 Kč evidován, tedy jak žalobce platby žalované ve výši celkem 58.608 Kč a přeplatek z vyúčtování za rok 2019 ve výši 16.046 Kč započetl. Není tedy zřejmé, co konkrétně je žalobou za rok 2020 požadováno (jaké konkrétní platby a za jaké konkrétní měsíce roku 2020 jsou žalobou požadovány).

27. Na závěr pak žalobce v podání doručeném soudu dne 29. 6. 2022 uvedl, že dluh žalované k 31. 12. 2020 činil celkem 61.018 Kč (31.404 Kč za rok 2018, 27.432 Kč za rok 2019, 2.182 Kč za rok 2020), a následně se dlužná částka v důsledku započtení na jistině ponížila o 19.417 Kč (pozn. soudu: ohledně této částky byla žaloba částečně vzata zpět). Žalobce tedy opět neuvádí, na co konkrétně částku 19.417 Kč započetl (na jaké platby a za jaké období).

28. Vzhledem k výše uvedenému soud shrnuje, že ani přes učiněnou výzvu dle § 118a o. s. ř. a doplnění žalobce podáním doručeným soudu dne 29. 6. 2022 nadále není zřejmé, z čeho přesně se žalovaná částka 41.601 Kč skládá, tedy jaké konkrétní dílčí částky žalobce požaduje z jakých konkrétních důvodů (z titulu jakých plateb spojených s užíváním bytu) a za jaká období.

29. Civilní soudní proces stojí na zásadě rovnosti stran (§ 18 o. s. ř.), která je důležitou součástí práva na spravedlivý proces. To se v projednávané věci projevuje zejména ve dvou aspektech. Prvním je, že soud nemůže za žalobce dotvářet žalobní tvrzení, případně si domýšlet či dohledávat, co mají jeho tvrzení představovat, neboť by takovým postupem znevýhodnil žalovanou. Soud žalobce v souladu s poučovací povinností soudu poučil, že jeho tvrzení ohledně žalované částky nejsou dostatečná a také jej poučil v jakém směru je třeba tvrzení doplnit. Pokud tak žalobce neučinil, musí jít tato skutečnost k jeho tíži. Druhým aspektem je možnost procesní obrany žalované. Aby se mohla žalovaná účinně bránit, je nutné, aby žalobce dostatečně vylíčil rozhodné skutečnosti. Žalovaná sice může uplatňovat obranu obecně proti celému nároku, je však jejím právem také namítat nedůvodnost žaloby jen ohledně její části – konkrétních dílčích požadovaných částek. Pokud však žalobce uvede pouze obecně, kolik žalovaná dluží za příslušný rok, je taková konkrétní obrana žalované značně ztížena až znemožněna. Jelikož žalobce taktéž vůbec neuvedl, na jaké platby započetl úhrady provedené žalovanou a další započtené částky (přeplatky z vyúčtování, částku 19.417 Kč), fakticky tím znemožnil žalované bránit se námitkou nesprávnosti započtení (v tom smyslu, že žalobce provedené úhrady či další započtené částky započetl nesprávně – že měly být správně započteny na jiné platby).

30. Lze tedy uzavřít, že žalobce v projednávané věci ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. dostatečně konkrétně a úplně netvrdil rozhodné skutečnosti ohledně složení žalované částky. Za tohoto stavu tak soud nemohl postupovat jinak než žalobu zcela zamítnout z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobcem.

31. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Původně byla předmětem řízení částka 61.018 Kč s přísl. Žalobce vzal na jednání dne 14. 6. 2022 žalobu zpět co do částky 19.417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61.018 Kč od 18. 6. 2020 do 1. 3. 2022. Žalobce přitom uvedl, že ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu započtení pohledávky žalované, která jí vznikla na základě rozhodnutí soudu v jiné věci. Žalovaná s tímto započtením nesouhlasila. Soud pro rozhodnutí o nákladech řízení v rozsahu zpětvzetí aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., přičemž procesní zavinění je na straně žalobce. Řízení totiž bylo zastaveno na základě jednání žalobce, přičemž nelze dospět k názoru, že by jednostranné započtení ze strany žalobce mohlo být vykládáno tak, že by žaloba byla vzata zpět pro chování žalované, protože žalovaná započtení rozporovala a toto započtení nemá původ v jednání žalované (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2740/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2953/2014). Po částečném zastavení řízení byla předmětem řízení částka 41.601 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že výrokem I. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta, je i v této části plný úspěch ve věci na straně žalované.

32. Žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, ještě jako nezastoupený účastník, ve věci učinila 1 úkon, za který jí náleží paušální náhrada výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., v částce 300 Kč (vyjádření ze dne 30. 6. 2021). Dále pak žalované náleží náhrada nákladů na právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“). Zástupce žalované v řízení učinil celkem 2 úkony právní služby při tarifní hodnotě v částce 61.018 Kč (převzetí věci a účast na jednání dne 14. 6. 2022), za které žalované náleží náhrada odměny advokáta v částce 3.580 Kč za úkon, a 2 úkony právní služby při tarifní hodnotě v částce 41.601 Kč (vyjádření ze dne 2. 9. 2022 a účast na jednání dne 3. 11. 2022), za které žalované náleží náhrada odměny advokáta v částce 2.780 Kč za úkon. Ke všem čtyřem úkonům pak žalované náleží též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 300 Kč za úkon. Zástupce žalované není plátcem DPH. Celkem tedy na náhradě nákladů řízení náleží žalované částka 14.220 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).