44 C 122/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Ing Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 86.584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni částku 86.584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86.584 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve vztahu k žalovanému 1., po němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 86.584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86.584 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení společně a nerozdílně s žalovaným 2., zamítá.

III. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 38.892,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se, jako právní nástupkyně (na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2018), žalobou ze dne 2. 5. 2019 domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 86.584 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že žalovaný 2. při řízení vozidla [název], [registrační značka] (dále také„ vozidlo“ nebo„ škodící vozidlo“), způsobil dne 4. 3. 2018 dopravní nehodu tím, že nedal přednost v jízdě zprava jinému vozidlu. Tímto pak žalovaný způsobil škodu třem poškozeným, a to poškozenému 1 ve výši 69.973 Kč, poškozenému 2 ve výši 15.706 Kč a poškozenému 3 ve výši 171.653 Kč. Svým jednáním (kdy žalovaný 2. nedal přednost v jízdě) porušil dle zjištění Policie ČR ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný 1. byl vlastníkem a provozovatelem vozidla a měl tak povinnost uzavřít k vozidlu povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOV“). Žalovaný 1. však tuto svoji povinnost porušil a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla neuzavřel. Vzniklou škodu tedy uhradila předchůdkyně žalobkyně – [právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova] (dále též„ [právní předchůdce žalobce]“), a to celkem částku 257.332 Kč za způsobenou škodu a částku 2.420 Kč jako poplatek za náhradu spojenou s vyřízením věci [právnická osoba] [anonymizováno], která byla pověřena k vyřízení pojistné události [právní předchůdce žalobce]. V souladu s ustanovením § 24 odst. 9 ZPOV pak žalobkyně požaduje po žalovaných společně a nerozdílně třetinu toho, co v souvislosti s uvedenou škodní událostí plnila. Žalovaní dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradili.

2. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaný 1. uvedl, že nárok žalobkyně ani z části neuznává, neboť v rozhodné době nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla a není tedy ve věci pasivně legitimován. Žalovaný 1. uzavřel s žalovaným 2. kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo, kterým byla způsobena škoda. K předání vozidla žalovanému došlo dne 23. 2. 2018 třetí osobou, mimo vůli žalovaného 1. a v rozporu s dohodou mezi žalovanými (dle dohody mělo být vozidlo předáno až po zápisu změn v registru vozidel). Kupní cena za vozidlo byla zaplacena dne 26. 2. 2018. Žalovaný 1. tedy v době dopravní nehody neměl faktickou ani právní možnost dispozice s vozidlem. Dále žalovaný 1. uvedl, že pokud by se soud neztotožnil se závěrem, že žalovaný 1. nebyl ani vlastníkem ani provozovatelem vozidla, namítá, že se žalovaný 2. zmocnil vozidla předčasně proti výslovné dohodě žalovaných a žalovaný 1. tak nemohl vzniku škody zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, jež se od něj dalo vyžadovat. Konečně také žalovaný 1. uvedl, že zápis v registru vozidel je zápisem deklaratorním, nikoliv konstitutivním.

3. Žalobkyně v reakci ze dne 15. 7. 2019 uvedla, že pasivní legitimaci žalovaného 1. jako vlastníka a provozovatele vozidla dovozuje z kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2018 a dále z relace Policie ČR [číslo jednací], kde je toto uvedeno. Relace Policie ČR je veřejná listina a platí § 134 o. s. ř.

4. V podání ze dne 16. 9. 2019 žalovaný 1. připustil, že potvrzení o účasti na dopravní nehodě vydané Policií ČR by mohlo naplňovat znaky veřejné listiny, avšak pouze v části vzniku, resp. existence dopravní nehody, případně v části označení řidičů. Ve zbývajících částech se o veřejnou listinu nejedná. To platí i o údaji o vlastníkovi vozidla.

5. V podání ze dne 5. 11. 2019 žalobkyně setrvala na svém názoru, že relace Policie ČR je veřejnou listinou. Není možné, aby listina byla veřejnou listinou jen částečně, listina je buď veřejná anebo není. Platí tedy konstrukce § 134 o. s. ř., která však připouští důkaz o tom, že obsah veřejné listiny neodpovídá skutečnosti. Důkazní břemeno tíží toho, kdo pravdivost rozporuje. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaný 1. uzavřel dne 6. 3. 2018 (tj. 2 dny po nehodě) na vozidlo pojistnou smlouvu, přičemž v této smlouvě je žalovaný 1. uveden jako vlastník a provozovatel vozidla.

6. Na jednání dne 18. 6. 2020 žalovaný 1. v reakci uvedl, že uzavření pojistné smlouvy nemá žádný vliv na vlastnictví vozidla. Smlouva byla uzavřena z opatrnosti, aby se neopakovala situace, kdy by vozidlem byla způsobena dopravní nehoda a vozidlo nebylo povinně pojištěno. Uvedení žalovaného 1. jako provozovatele a vlastníka bylo vynuceno okolnostmi, kdy za absence součinnosti žalovaného 2. by jinak nebylo možno pojistnou smlouvu uzavřít.

7. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil.

8. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

9. Z relace o dopravní nehodě ze dne 4. 3. 2018, [číslo jednací], soud zjistil, že dne 4. 3. 2018 způsobil žalovaný 2. jako řidič vozidla [název], [registrační značka], dopravní nehodu, neboť nedal přednost v jízdě a střetl se s automobilem řidičky [jméno] [příjmení] jedoucím zprava [značka automobilu], [registrační značka] (poškozená spol. [právnická osoba]), které bylo nárazem odhozeno a narazilo do zadní části vozidla [název], [registrační značka] (poškozená [příjmení] [příjmení], roz. [příjmení]), které bylo následkem tohoto nárazu odhozeno a narazilo do před ním stojícího vozidla [název], [registrační značka] (poškozený [příjmení] [příjmení]). Vozidlo žalovaného 2. bylo následkem srážky odhozeno do zadní části vozidla [název] [anonymizováno], [registrační značka] (poškozená [příjmení] [příjmení]), které bylo následně odhozeno do zadní části vozidla [název], [registrační značka] (poškozená [příjmení] [příjmení]). Výsledky dechových zkoušek na přítomnost návykových látek byly u žalovaného 2. i řidičky [příjmení] negativní. Žalovaný 2. nepředložil doklad o pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], lustrací nebylo pojištění zjištěno. Na místo se dostavil žalovaný 1., který uvedl, že vozidlo [registrační značka] zakoupil na základě písemné smlouvy od pana [jméno] [příjmení], a dále toto vozidlo prodal na základě písemné smlouvy, kterou dodá. Dále v relaci o dopravní nehodě (v seznamech účastníků nehody) byl žalovaný 1. označen jako vlastník a držitel vozidla [registrační značka].

10. Z fotografií provedených k důkazu si soud učinil představu o rozsahu poškození vozidel zúčastněných na dopravní nehodě.

11. Z kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný 1. nabyl vozidlo do svého vlastnictví na základě této smlouvy od [jméno] [příjmení], [datum narození].

12. Z oznámení o zániku pojištění ze dne 10. 1. 2018 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] téhož dne oznámil pojistiteli zánik pojištění odpovědnosti z provozu vozidla z důvodu změny vlastníka vozidla.

13. Ze zápisu o prohlídce vozidla spol. [právnická osoba] ze dne 12. 3. 2018 soud zjistil, že u vozidla [název] [anonymizováno], [registrační značka] (poškozená [příjmení] [příjmení]), byla doporučena likvidace pojistné události proplacením účtu za opravu vozidla. Z faktury vystavené dne 9. 4. 2018 na opravu vozidla [název] [anonymizováno], [registrační značka], soud zjistil, že cena opravy vozidla činila částku ve výši 69.973 Kč. Z vyrozumění o výsledku šetření škodní události ze dne 17. 4. 2018 a z výpisu z účtu ze dne 17. 4. 2018 bylo zjištěno, že poškozené [jméno] [příjmení] byla vyplacena částka ve výši 69.973 Kč, a to na účet servisu, který prováděl opravu.

14. Ze zápisu o prohlídce vozidla spol. [právnická osoba] ze dne 9. 3. 2018 soud zjistil, že u vozidla [název], [registrační značka] (poškozená [příjmení] [příjmení], roz. [příjmení]), byla doporučena likvidace pojistné události proplacením účtu za opravu vozidla. Z faktury vystavené dne 28. 3. 2018 na opravu vozidla [název], [registrační značka], soud zjistil, že cena za opravu předmětného vozidla činila částku ve výši 15.706 Kč. Z vyrozumění o výsledku šetření škodní události ze dne 19. 4. 2018 a z výpisu z účtu ze dne 19. 4. 2018 bylo zjištěno, že poškozené [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], byla vyplacena částka ve výši 15.706 Kč.

15. Ze zápisu o prohlídce vozidla spol. [právnická osoba] ze dne 19. 3. 2018 soud zjistil, že u vozidla [název] [anonymizováno], [registrační značka] (poškozená spol. [právnická osoba]), byla na vozidle zjištěna totální škoda. Z vyrozumění o výsledku šetření škodní události ze dne 19. 4. 2018 a z výpisu z účtu ze dne 17. 4. 2018 bylo zjištěno, že poškozené spol. [právnická osoba], byla vyplacena částka ve výši 171.653 Kč. Tato částka byla vypočtena jako rozdíl mezi obecnou cenou vozidla ve výši 208.182 Kč bez DPH (tato vychází z tržní ceny srovnatelných vozidel – viz [název] [anonymizováno] ceník, nabídky vozidel [název] [anonymizováno] na portálech [webová adresa] a [webová adresa]) a hodnotou zbytků vozidla ve výši 36.529 Kč bez DPH (tato byla určena aukcí – viz nabídkový list).

16. Z prohlášení o výši odměny za likvidaci škodních událostí ze dne 17. 1. 2017 soud zjistil, že odměna spol. [právnická osoba] za zpracování škodních událostí byla stanovena na částku 2.000 Kč bez DPH za každou škodní událost. Z výpisu z účtu ze dne 4. 5. 2018 včetně avíza hromadných plateb bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. bylo za zpracování předmětné škodní události (škodní událost č. 2018 [číslo]) vyplaceno 2.420 Kč.

17. Dopisy ze dne 28. 5. 2018 byli žalovaní 1. a 2. vyzváni [právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova] k náhradě jedné třetině poskytnutého plnění, tj. částky ve výši 86.584 Kč, a to nejpozději do 27. 6. 2018.

18. Z Dílčí smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2018 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka na náhradu poskytnutého plnění za žalovanými byla [právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova] postoupena na žalobkyni. Žalovaní 1. a 2. byli o postoupení pohledávky vyrozuměni dopisy ze dne 16. 8. 2018.

19. Z předžalobních upomínek ze dne 8. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaní 1. a 2. byli žalobkyní vyzváni k úhradě žalované částky a též upozorněni na možnost soudního vymáhání, pokud požadovanou částku neuhradí.

20. Z informace o pojištění vozidla [registrační značka] a z Návrhu smlouvy o pojištění vozidel [číslo] ve spojení se sdělením [právnická osoba], ze dne 18. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný 1. uzavřel dne 6. 3. 2018 k vozidlu [název], [registrační značka], pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jako vlastníka a provozovatele vozidla žalovaný 1. ve smlouvě uvedl sebe.

21. Z výpisu z registru vozidel k vozidlu [registrační značka] ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že v registru vozidel je jako provozovatel a vlastník předmětného vozidla nadále veden [jméno] [příjmení], [datum narození], a to od 9. 12. 2013.

22. Z přípisu Magistrátu města Brna ze dne 19. 5. 2020 a z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20. 8. 2019, [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaný 1. a [jméno] [příjmení] podali dne 28. 1. 2019 žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel u vozidla [registrační značka] na žalovaného 2. Řízení bylo usnesením Magistrátu města Brna ze dne 5. 3. 2019 zastaveno, neboť nebyl doložen technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, zelená karta a protokol o evidenční kontrole. Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 20. 8. 2019, [číslo jednací], zamítl odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a toto rozhodnutí jako správné potvrdil.

23. Z dalších provedených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci.

24. Žalovaný 1. při svém účastnickém výslechu na jednání dne 18. 6. 2020 vypověděl, že si již přesně nepamatuje data, kdy se dané události staly. Předmětné vozidlo koupil na základě písemné smlouvy od [jméno] [příjmení] za 4.000 Kč za účelem opravy vozidla, které bylo v té době nepojízdné, a jeho následného prodeje. Na prodeji vozidla se ústně dohodl s žalovaným 2. Žalovaný 2. si vozidlo převzal předčasně od [jméno] [příjmení], který mu vydal klíče od vozidla. Doklady měl u sebe v tu dobu žalovaný 1. a ačkoliv žalovaného 2. telefonicky kontaktoval s tím, že je doklady k vozidlu potřeba předat a vozidlo přepsat v registru vozidel, žalovaný 2. si doklady nevyzvedl. Kupní cenu ve výši 12.000 Kč nebo 13.000 Kč žalovaný 2. uhradil jejím předáním otci žalovaného 1. Po deseti dnech od doby, co si žalovaný 2. vozidlo převzal, měl dopravní nehodu. Skutečnost, že žalovaný 2. je vlastníkem vozidla, sám žalovaný 2. potvrdil před policisty na místě nehody. Poté však svoji pozici změnil, tvrdil, že vlastníkem vozidla nebyl a že ho měl jen půjčené, a odmítl žalovanému 1. podepsat písemnou kupní smlouvu. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřel později žalovaný 1. z opatrnosti, na radu advokáta, aby předešel případným dalším škodám, jelikož mu žalovaný [číslo] řekl, že nepotvrdí, že je vlastníkem vozidla.

25. Svědek [jméno] [příjmení] na jednání dne 18. 6. 2020 vypověděl, že má garáž vedle garáže žalovaného 1. Svědek zná žalovaného 2. od vidění a z práce, pracuje jako taxikář. Žalovaný 2. jezdil za žalovaným 1. do garáže pravidelně. Svědek věděl, že žalovaný 1. připravuje předmětné vozidlo k prodeji a že si ho má koupit žalovaný 2., toto mu řekl žalovaný 1. Svědek viděl, že si žalovaný 2. v garáži převzal vozidlo od pana [příjmení], ten mu předal klíče od vozidla. Následně žalovaný 2 s vozidlem odjel.

26. Svědek [jméno] [příjmení] na jednání dne 18. 6. 2020 vypověděl, že má s žalovaným 1. napůl garáž na ulici [ulice]. Žalovaného 2. zná od vidění, protože za žalovaným 1. jezdil kvůli opravám aut. Žalovaný 2. přijel za svědkem do garáže (přesný den si svědek nepamatoval, věděl pouze, že to bylo před více než dvěma lety), a řekl mu, že je domluvený s žalovaným 1. a že si bere klíče od předmětného vozidla. Svědek žalovanému 2. klíče od vozidla předal a žalovaný 2. s vozidlem odjel. Svědkovi to přišlo normální, protože žalovaného 2. od vidění znal, takže mu klíče předal a žalovanému 1. toto telefonicky oznámil. Svědek věděl, že se žalovaný 1. s žalovaným 2. bavili o tom, že si žalovaný 2. vozidlo koupí. Jaká přesně byla jejich dohoda, svědek neví.

27. Svědek [celé jméno žalovaného], otec žalovaného 1., na jednání dne 18. 6. 2020 vypověděl, že žalovaný 2. mu jednoho dne před cca dvěma až dvěma a půl roky kolem 8. hodiny ráno přišel předat peníze pro jeho syna. Žalovaný 2. řekl, že žalovanému 1. dluží nějaké peníze, ale že nemá čas na něj čekat. Proto dal peníze svědkovi, ať je synovi předá. Svědek peníze vzal a dal je do šuplíku, ani je nepřepočítával. Ví ale, že to bylo nějakých 10.000 Kč až 13.000 Kč. Žalovaný 1. si později peníze ze šuplíku vzal.

28. Návrh žalovaného 1. na doplnění dokazování výslechem žalovaného 2. soud zamítl. Soud měl původně v úmyslu výslech žalovaného 2. provést, proto byla zjišťována adresa jeho pobytu. Nicméně aktuální adresu pobytu žalovaného 2. se nepodařilo zjistit. Žalovaného 2. se podařilo kontaktovat telefonicky, adresu pro doručení předvolání však odmítl sdělit a k nařízenému jednání se nedostavil (přestože byl o konání jednání vyrozuměn telefonicky a rovněž předvoláním na adresu trvalého pobytu – adresu úřadu). Soud tedy nemá k dispozici adresu aktuálního pobytu žalovaného 2. a případné předvedení dle § 52 o. s. ř. by tak s největší pravděpodobností nebylo úspěšné. Soud má tedy za to, že za dané situace není možné výslech žalovaného 2. provést. Soud výslech žalovaného 2. navíc považuje za nadbytečný, neboť skutkový stav byl již dostatečně zjištěn k důkazu provedenými listinami a výslechy.

29. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

30. Podle § 1725 občanského zákoníku smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

31. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

32. Podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

33. Podle § 24 odst. 2 písm. b) ZPOV Česká kancelář pojistitelů poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

34. Podle § 24 odst. 9 ZPOV výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

35. Podle komentáře k § 2927 občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s . Dostupné z beck-online)„ Za provozovatele dopravního prostředku se považuje osoba, která má právní a faktickou možnost dispozice s dopravním prostředkem. Zkušenost říká, že tuto možnost má nejčastěji vlastník dopravního prostředku. Z toho se vychází a je na vlastníkovi, aby prokázal, že provozovatelem je někdo jiný (§ 2930). Postavení fyzické osoby jako provozovatele dopravního prostředku není přímo závislé na tom, že nemá oprávnění k řízení dopravního prostředku, ani že má jen omezenou svéprávnost. Dispozice se vyznačuje především využíváním základních funkcí dopravního prostředku (jízdou, letem, plavbou), ale i jeho údržbou, placením provozních nákladů, placením oprav apod.“ 36. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná vůči žalovanému 1. a je důvodná vůči žalovanému 2. Povinnost nahradit třetinu plnění poskytnutého Českou kanceláří pojistitelů v případě, kdy je nepojištěným vozidlem způsobena dopravní nehoda, stíhá jak řidiče vozidla, tak jeho provozovatele, a to společně a nerozdílně. V případě, že nelze provozovatele vozidla určit, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce České kanceláře pojistitelů vlastník vozidla. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalovaný 1. byl v době dopravní nehody provozovatelem či vlastníkem vozidla. Dospěl přitom k závěru, že žalovaný 1. v době dopravní nehody vlastníkem ani provozovatelem vozidla nebyl. Soud vycházel z výpovědí slyšených svědků a z výpovědi samotného žalovaného 1., které považuje za plně věrohodné. Žádné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti výpovědí slyšených svědků či žalovaného 1. soudem nebyly zjištěny. Sama skutečnost, že slyšení svědci byli známí a rodinný příslušník (otec) žalovaného 1., nečiní jejich výpovědi nevěrohodnými. V tomto směru je třeba dodat, že výpovědi svědků a žalovaného 1. jsou v souladu s provedenými listinnými důkazy, a to zejména s relací o dopravní nehodě ze dne 4. 3. 2018, [číslo jednací], z níž plyne, že žalovaný 1. již u dopravní nehody (kam se dostavil na zavolání žalovaného 2.) uváděl, že předmětné vozidlo zakoupil na základě písemné smlouvy od pana [jméno] [příjmení], a dále toto vozidlo prodal na základě písemné smlouvy, kterou dodá. Soud má tedy z výpovědí slyšených svědků a žalovaného 1. za prokázané, že žalovaný 1. a žalovaný 2. spolu ústně uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 občanského zákoníku, jejímž předmětem byl převod vozidla [název], [registrační značka], do vlastnictví žalovaného 2. a toto vozidlo bylo žalovanému 2. před dopravní nehodou předáno a byla jím i zaplacena kupní cena. V souladu s § 1099 občanského zákoníku došlo účinností kupní smlouvy k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovaného 2. Žalovaný 1. pak v době dopravní nehody nemohl být ani provozovatelem předmětného vozidla, neboť již neměl právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem (vozidlo bylo již dříve předáno žalovanému 2.). Na uvedených skutečnostech nemůže nic změnit ani to, že nedošlo ke změně vlastníka a provozovatele v registru vozidel, neboť zápis v registru vozidel je pouze deklaratorní. Co se týče relace o dopravní nehodě ze dne 4. 3. 2018, [číslo jednací], soud má za to, že se jedná o veřejnou listinu ve smyslu § 134 o. s. ř. Platí tedy domněnka pravdivosti obsahu této listiny, není-li prokázán opak. V projednávané věci nicméně opak prokázán byl, když bylo prokázáno, že žalovaný 1. není vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla (viz výše). Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaný 1. dne 6. 3. 2018 (dva dny po dopravní nehodě) uzavřel k předmětnému vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kde uvedl sebe jako provozovatele a vlastníka vozidla. Soud v tomto směru uvěřil žalovanému 1., že toto pojištění uzavřel z opatrnosti, aby předešel dalším škodám, a to za situace, kdy mu žalovaný 2. odmítl podepsat písemnou kupní smlouvu a odmítl potvrdit, že je vlastníkem vozidla. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalovaný 1. nebyl v době dopravní nehody (dne 4. 3. 2018) vlastníkem ani provozovatelem vozidla [název], [registrační značka], jehož provozem byla způsobena újma (a nebyl ani jeho řidičem). Proto byla podaná žaloba vůči žalovanému 1. výrokem II. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítnuta.

37. Naopak vůči žalovanému 2. soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť z relace o dopravní nehodě ze dne 4. 3. 2018, [číslo jednací], bylo spolehlivě prokázáno, že žalovaný 2. vozidlo v době nehody řídil a způsobil dopravní nehodu, a zároveň byl v době nehody vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla (viz předchozí odstavec). Žalobkyně pak listinnými důkazy prokázala, že její právní předchůdkyně ([právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova]) vyplatila poškozeným náhradu způsobené škody v celkové výši 257.332 Kč ([jméno] [příjmení] částku 69.973 Kč, [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], částku 15.706 Kč a spol. [právnická osoba], částku 171.653 Kč) a částku 2.420 Kč (vč. DPH) spol. [právnická osoba], jako odměnu za vyřízení případu. Celkem tedy částku 259.725 Kč. Tímto právní předchůdkyni žalobkyně ([právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova]) vznikl [anonymizováno] nárok na náhradu vyplaceného plnění dle § 24 odst. 9 ZPOV, a to ve výši jedné třetiny tohoto plnění, což činí částku 86.584 Kč. Žalobkyně prokázala, že pohledávka na ni byla účinně postoupena a žalovaný 2. byl o tomto postoupení informován. Povinnost uhradit částku 86.584 Kč tak má žalovaný 2. nyní vůči žalobkyni. Jelikož se žalovaný 2. ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, náleží žalobkyni taktéž úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

38. Výrok III. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla vůči žalovanému 2. plně úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů soudního řízení činí zaplacený soudní poplatek ve výši 3.464 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“). Ta činí dle ustanovení § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 a. t. částku 35.428,80 Kč. Tato částka se skládá z odměny za 6 učiněných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a 3x účast na soudním jednání) ve výši 4.580 Kč za každý úkon (tarifní hodnota 86.584 Kč), dále paušální náhrada hotových výdajů za každý z učiněných úkonů ve výši 300 Kč za úkon a náhrada DPH ve výši 21 % z částky 29.280 Kč, tj. 6.148,80 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 38.892,80 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal vůči žalovanému 2. náhradu nákladů za sepis právního rozboru, neboť jednak nebylo dostatečně prokázáno, že by byl tento právní rozbor věci skutečně sepsán a pokud ano v jaké kvalitě (právní rozbor nebyl soudu předložen), a jednak soud tento úkon považuje za neúčelný, neboť právní rozbor věci (byť ne písemný) je součástí úkonů převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby (advokát musí v rámci převzetí a přípravy věci a sepisu žaloby z logiky věci učinit i právní rozbor věci, aby mohl žalobu sepsat). Dále pak soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za tři vyjádření zaslaná soudu (vyjádření ze dne 15. 7. 2019, vyjádření ze dne 5. 11. 2019, vyjádření ze dne 9. 7. 2020), neboť v předmětných vyjádřeních činí žalobkyně tvrzení pouze ve vztahu k žalovanému 1. (k jeho pasivní legitimaci ve věci) a nikoliv ve vztahu k žalovanému 2. (v těchto vyjádřeních žalobkyně reagovala na obranu žalovaného 1.). Není žádný důvod pro to, aby žalobkyni byla vůči žalovanému 2. přiznána náhrada nákladů řízení za úkony, které byly v řízení učiněny výlučně ve vztahu k žalovanému 1. (ve vztahu k jeho obraně a argumentaci). Ve vztahu k žalovanému 1. přitom byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

39. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 150 o. s. ř. Žalovaný 1. byl vůči žalobkyni plně úspěšný a měl by tedy nárok na náhradu nákladů řízení. Jsou zde nicméně důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř., pro něž soud žalovanému 1. náhradu nákladů řízení nepřiznal. Tyto důvody hodné zvláštního zřetele soud spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný 1. si při prodeji vozidla [název], [registrační značka], žalovanému 2. počínal dosti nedbale, když toto vozidlo prodal pouze na základě ústní kupní smlouvy a porušil povinnost provést přepis vozidla na žalovaného 2. v registru vozidel (viz § 8 a 9 zákona č. 56/2001 Sb.). Žalovaný 1. tak nebyl schopen žalobkyni (popř. její právní předchůdkyni – [právní předchůdce žalobce] [anonymizována dvě slova]) doložit, že vozidlo prodal žalovanému 2. a žalobkyni se tak nelze divit, že za dané situace na žalovaného 1. podala žalobu. V tomto směru je též třeba brát do úvahy tu skutečnost, že žalovaný 1. byl jako vlastník vozidla označen i v relaci o dopravní nehodě ze dne 4. 3. 2018, [číslo jednací], přičemž ačkoli Policii ČR sděloval, že vozidlo prodal, toto Policii ČR taktéž nijak nedoložil. Žalovaný 1. navíc dva dny po dopravní nehodě vozidlo pojistil, přičemž v pojistné smlouvě jako vlastníka a provozovatele vozidla uvedl sebe. Tyto skutečnosti pak logicky a oprávněně v žalobkyni vytvořily přesvědčení, že žalovaný 1. je vlastníkem a provozovatelem vozidla a nelze se tak žalobkyni divit, že na žalovaného 1. podala žalobu. Skutečnost, že žalovaný 1. vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla nebyl a že ho prodal žalovanému 2., byla prokázáno až při jednání soudu provedeným výslechem žalovaného 1. a výslechy svědků. Pokud by soud přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému 1., byl by tento postup zjevně nespravedlivý vůči žalobkyni, která si při hájení svých práv počínala dostatečně aktivně a obezřetně, v kontrastu k jednání žalovaného 1., který si při prodeji vozidla počínal dosti nedbale.