44 C 131/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 38.774 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38.774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38.774 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28.928,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38.774 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že je spoluvlastnicí id. 2/3 pozemků parc. [číslo] orná půda o výměře [výměra], a parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra], oba v k.ú. [část obce], [územní celek]. Předmětné pozemky jsou veřejným prostranstvím, z hlediska územního plánu jsou součástí volných- nestavebních ploch ostatní městské zeleně. Předmětné pozemky nelze oplotit, neboť se jedná o veřejné prostranství, a to je přístupné každému bez omezení. Užívání pozemků mezi vlastníky a [územní celek] není smluvně upraveno a [územní celek] vlastníkům za užívání pozemků nic nehradí a vzniká mu tím bezdůvodné obohacení. Bez právního důvodu žalovaný užívá pozemky od 14. 9. 2017. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných věcí zpravidla formou nájmu. Výměrem Ministerstva financí ČR bylo stanoveno pro roky 2017 a 2018 maximální nájemné pro pozemky nesloužící k podnikání ve výši 75 Kč/m2/rok a pro roky 2019 a 2020 ve výši 83 Kč/m2/rok. Podíl žalobkyně 2/3 na uvedených pozemcích činí 180,6 m2. Za rok 2017 se jedná o roční bezdůvodné obohacení 13.545 Kč (180,6 m2 x 75 Kč), za 108 dní (od 14. 9. 2017 do 31. 12. 2017) celkem 4.007 Kč. Za rok 2018 se jedná o roční bezdůvodné obohacení 13.545 Kč (180,6 m2 x 75 Kč). Za rok 2019 se jedná o roční bezdůvodné obohacení 14.990 Kč (180,6 m2 x 83 Kč). Za rok 2020 se jedná o roční bezdůvodné obohacení 14.990 Kč (180,6 m2 x 83 Kč), za 152 dní (od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020) celkem 6.232 Kč Celkem tak za období od 14. 9. 2017 do 31. 5. 2020 činí bezdůvodné obohacení 38.774 Kč. Žalobkyně dále poukázala na to, že znalec [titul] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 30. 7. 2020 stanovil obvyklé nájemné na 90 Kč/m2/rok, s ohledem na uvedené výměry Ministerstva financí ČR regulující maximální výši nájemného z pozemků nesloužících podnikání, musel znalec ve výpočtu použít maximální ceny dle těchto výměrů a obvyklé nájemné snížit. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 12. 6. 2020 s lhůtou k zaplacení do 15. 7. 2020. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nerozporuje skutečnost, že pozemky parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], tvoří součást veřejného prostranství. Žalobkyně pozemky nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2017, kde v č.l. V. odst. 5.4. prohlásila, že se seznámila se stavem nemovitých věcí. Žalobkyně tedy věděla, že jsou pozemky součástí veřejného prostranství a jsou pro ní prakticky nevyužitelné, jelikož jejich užívání je omezeno. Žalovaný si klade otázku, z jakých důvodů žalobkyně nabyla spoluvlastnické podíly na předmětných pozemcích. Pokud pak žalobkyně požaduje úhradu bezdůvodného obohacení v maximální výši, je otázkou, jestli toto není v rozporu s dobrými mravy. Již soudy vyšších instancí konstatovaly, že smluvní nabytí pozemků, které mají charakter veřejného prostranství, je do značné míry„ a priori“ akceptací omezení výkonu vlastnického práva k pozemkům. Pokud vlastník na základě své vůle nabývá pozemky s omezenou možností jejich využití, lze to promítnout do výše kompenzace takového omezení, které má spravedlivě vyvážit omezení vlastnického práva.

3. Žalobkyně v replice ze dne 14. 12. 2020 [anonymizováno], že dne 13. 9. 2017 uzavřela kupní smlouvu s prodávajícími, kterými byli [příjmení] [jméno] (id. 1/6 předmětných pozemků), [titul] [jméno] [příjmení] (id. 1/6 předmětných pozemků) a [jméno] [příjmení] (id. 1/3 předmětných pozemků). Předchozí spoluvlastníci žádali žalovaného o směnu předmětných pozemků, popř. o jejich výkup žalovaným, což však žalovaný v době od 4. 5. 2017 do 13. 9. 2017 nezrealizoval. Z tohoto důvodu předchozí spoluvlastníci ztratili zájem o řešení této záležitosti se žalovaným a své podíly převedli na žalobkyni. Žalobkyně tedy nejednala v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy nelze dovozovat z uzavření kupní smlouvy žalobkyní, která spoluvlastnické podíly řádně nabyla a nyní se domáhá toliko náhrady za jejich užívání k tomu neoprávněným subjektem. Žalovaný měl možnost podíly na pozemcích nabýt od předchozích spoluvlastníků, což ale neučinil.

4. Žalovaný v reakci v podání ze dne 15. 1. 2021 uvedl, že Odbor územního plánování a rozvoje [anonymizováno] dne 16. 5. 2017 doporučil směnu předmětných pozemků. Nicméně Rada městské části [okres] na schůzi konané dne 24. 5. 2017 nedoporučila směnu a stejně tak Zastupitelstvo městské části [okres] na zasedání dne 14. 6. 2017 nedoporučilo směnu. Vzhledem k negativnímu stanovisku městské části [okres] nebyl návrh na směnu předložen do kolektivních orgánů [územní celek] k projednání. Pokud jde o výkup, ten byl několikrát odmítnut ze strany spoluvlastníků vzhledem k nesouhlasu s výší kupní ceny.

5. Na jednání dne 13. 7. 2021 žalobkyně v reakci uvedla, že není pravdou, že by ze strany žalovaného došlo ke konkrétním nabídkám na odkup předmětných pozemků právním předchůdcům žalobkyně. O odkupu pozemků se žalovaným jednala až žalobkyně.

6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 5. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně je 2/3 spoluvlastnicí pozemků parc. [číslo] orná půda o výměře 265 m2, a parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 6 m2, oba v k.ú. [část obce], [územní celek]. Žalobkyně podíl na pozemcích nabyla na základě Kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2017 s právními účinky zápisu ke dni 13. 9. 2017. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 25. 8. 2017 bylo zjištěno, že právními předchůdci žalobkyně byli [jméno] [příjmení] (podíl 1/6), [titul] [jméno] [příjmení] (podíl 1/6) a [jméno] [příjmení] (podíl 1/3). Od těchto žalobkyně podíly na předmětných pozemcích nabyla.

8. Přípisem ze dne 22. 9. 2017 Úřad městské části [územní celek], [obec] [část obce], Odbor územního a stavebního řízení, zástupkyni žalobkyně na základě žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. sdělil, že pozemky parc. [číslo] jsou z hlediska schváleného územního plánu [územní celek] součástí volných – nestavebních ploch ostatní městské zeleně. Tyto plochy zahrnují zejména parkově upravená veřejná prostranství, liniovou zeleň a uliční stromořadí, významnou izolační a ochrannou zeleň.

9. Přípisem ze dne 4. 10. 2017 [stát. instituce], Odbor územního a stavebního řízení, zástupkyni žalobkyně na základě žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. sdělil, že pozemky parc. [číslo] jsou veřejně přístupné a jsou veřejným prostranstvím. Pozemky jsou dle územního plánu označeny jako funkční typ ostatní městská zeleň, jedná se tedy o veřejnou zeleň, která je podle zákonné definice veřejným prostranstvím. Pozemky jsou veřejně přístupné, může je užívat kdokoliv. Pozemky spadají pod plochy nestavební – volné, u těchto jsou přípustné podzemní liniové stavby technické infrastruktury, podzemní liniové dopravní stavby, a stavby přípojek technické infrastruktury pro legální stavby. Podmíněně jsou přípustné jiné druhy podzemních staveb, pokud mají být budovány ve veřejném zájmu a pokud funkce stavby bude v souladu s regulativy.

10. Výzvou ze dne 12. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. [číslo] za období od 14. 9. 2017 do 31. 5. 2020 ve výši 38.774 Kč, a to nejpozději do 15. 7. 2020. Výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 12. 6. 2020.

11. Žalovaný v reakci na výzvu přípisem ze dne 30. 6. 2020 zástupkyni žalobkyně sdělil, že Majetkový odbor [anonymizováno] zajišťuje podklady a poté může orgánům města předložit žádost k projednání. Úhradu požadovaného plnění nelze objektivně provést do 15. 7. 2020.

12. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] vyhotoveného dne 30. 7. 2020 znalcem [titul] [jméno] [příjmení] plyne, že obvyklé nájemné pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], stanovené srovnávací metodou činí 75 Kč/m2/rok v období od 14. 9. 2017 do 31. 12. 2018 a 83 Kč/m2/rok v období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2020. Obvyklé nájemné metodou odvození z ceny pozemků činí 90 Kč/m2/rok. Vzhledem k tomu, že dle výměrů MF je stanoveno maximální regulované nájemné v letech 2017 a 2018 ve výši 75 Kč/m2/rok a v letech 2019 a 2020 ve výši 83 Kč/m2/rok, je nutné převzít do ocenění tuto nižší částku. Za spoluvlastnický podíl 2/3 na uvedených pozemcích znalec za období od 14. 9. 2017 do 31. 5. 2020 určil obvyklé nájemné ve výši 38.819 Kč.

13. Dle faktury č. 2020 ze dne 30. 7. 2020 znalec účtoval zástupkyni žalobkyně za vyhotovení znaleckého posudku sjednanou částku 5.500 Kč.

14. Z návrhu na dispozici s majetkem města doručeném žalovanému dne 11. 5. 2017 (na č.l. 49 a 52 spisu) plyne, že právní předchůdci žalobkyně žádali žalovaného o směnu či odkoupení pozemků parc. [číslo] Odbor územního plánování a rozvoje [stát. instituce] směnu pozemků doporučil. Přípisy ze dne 5. 6. 2017 a ze dne 31. 7. 2017 bylo právním předchůdcům žalobkyně odpovězeno, že Rada městské části [okres] ani Zastupitelstvo městské části [okres] směnu pozemků nedoporučili.

15. Z žádosti o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 22. 6. 2021 a z odpovědi [územní celek], Majetkového odboru, ze dne 1. 7. 2021 plyne, že žalovaný neeviduje jiné písemné nabídky týkající se převodu pozemků parc. [číslo] vyjma v předchozím odstavci popsaného návrhu na směnu předmětných pozemků.

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

18. Judikatura Nejvyššího soudu se již opakovaně zabývala bezdůvodným obohacením za obecné užívání veřejného prostranství zahrnujícího pozemky ve vlastnictví třetí osoby. Poukázat lze v tomto směru např. na rozsudek ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3310/2018, kde bylo konstatováno následující:„ Soudní praxe je sjednocena v závěru, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnujícího byť i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005, a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1064/2005).“ 19. Dále bylo v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3310/2018 konstatováno, že„ (p) rotože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (…). Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci (pozemku) bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (…). Bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (…). Ačkoliv nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí, vydávanými na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách), neznamená to bez dalšího, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena (nájemné) nižší než cena regulovaná. Je tedy na soudu, aby zjišťoval cenu obvyklou (obvyklé nájemné) i v případě, je-li cena regulována stanovením maximální ceny, jestliže účastníci řízení tvrdí nebo v řízení vyjde jinak najevo, že obvyklá cena může být nižší než cena maximální; závěru soudu proto musí předcházet skutkové zjištění o výši obvyklého nájmu (…) založené na znaleckém posudku či jiných podkladech dostatečně vypovídajících o nájemném obvyklém v daném místě a čase (…).“ 20. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně je od 13. 9. 2017 spoluvlastnicí pozemků parc. [číslo] o výměře 265 m2, a parc. [číslo] o výměře 6 m2, v k.ú. [část obce], [územní celek], a to s podílem 2/3. Pozemky parc. [číslo] byly a jsou součástí veřejného prostranství a jsou tedy veřejně přístupné, může je užívat kdokoli (shodná tvrzení účastníků, přípisy ze dne 22. 9. 2017 a 4. 10. 2017). V souladu s citovanou judikaturou (viz výše rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3310/2018) se tak žalovaný (jakožto obec) na úkor žalobkyně v období od 14. 9. 2017 do 31. 5. 2020 bezdůvodně obohatil.

22. Výše bezdůvodného obohacení má dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku a dle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3310/2018 odpovídat obvyklému nájemnému v daném místě a čase, přičemž nesmí přesáhnout regulovanou cenu (cenu omezenou cenovými předpisy). Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 30. 7. 2020 plyne, že obvyklé nájemné pozemků parc. [číslo] činilo v letech 2017 a 2018 částku 75 Kč/m2/rok a v letech 2019 a 2020 částku 83 Kč/m2/rok. Obvyklé nájemné je tedy dle znaleckého posudku totožné s maximálním regulovaným nájemným stanoveným cenovými předpisy. Žalobkyni tak náleží za užívání pozemků parc. [číslo] žalovaným v letech 2017 a 2018 částka 75 Kč/m2/rok a v letech 2019 a 2020 částka 83 Kč/m2/rok. Uvedené pozemky mají výměru celkem 271 m2. Žalobkyně má na pozemcích podíl 2/3, čemuž odpovídá výměra 180,6 m2. Za období od 14. 9. 2017 do 31. 12. 2017 (109 dní) žalobkyni náleží po zaokrouhlení celkem 4.045 Kč (180,6 m2 x 75 Kč/365 dnů x 109 dnů). Za rok 2018 žalobkyni náleží celkem 13.545 Kč (180,6 m2 x 75 Kč). Za rok 2019 žalobkyni náleží po zaokrouhlení celkem 14.990 Kč (180,6 m2 x 83 Kč). Za období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 (152 dní) žalobkyni náleží po zaokrouhlení celkem 6.225 Kč (180,6 m2 x 83 Kč/366 dnů x 152 dnů). Celkem tedy žalobkyni za období od 14. 9. 2017 do 31. 5. 2020 náleží bezdůvodné obohacení ve výši 38.805 Kč (4.045 Kč + 13.545 Kč + 14.990 Kč + 6.225 Kč), žalobkyně však žalobou požaduje pouze 38.774 Kč. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni jí požadovanou nižší částku 38.774 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, náleží žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následující po lhůtě k zaplacení stanovené ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (výzva ze dne 12. 6. 2020).

23. Argumentaci žalovaného v tom smyslu, že žalobkyně již při uzavírání kupní smlouvy na předmětné pozemky věděla, že tyto jsou součástí veřejného prostranství, a proto by jí nemělo být přiznáno bezdůvodné obohacení, popř. by toto mělo být kráceno (s odkazem na rozpor s dobrými mravy), soud nepřisvědčil. Soud v projednávané věci neshledal, že by žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy. Ve skutečnosti, že žalobkyně při koupi předmětných pozemků věděla o tom, že tyto jsou součástí veřejného prostranství, a za jejich užívání nyní požaduje po žalovaném bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájmu, nelze dle soudu spatřovat porušení dobrých mravů. Žalovaná podíl na předmětných pozemcích řádně nabyla a stala se jejich spoluvlastnicí. Jako spoluvlastnici jí pak náleží bezdůvodné obohacení za to, že žalovaný pozemky bez právního důvodu užívá. Skutečnost, že žalobkyně již při koupi věděla, že žalovaný tyto pozemky bez právního důvodu užívá, na tom nic nemění. Ten, kdo v projednávané věci jedná v rozporu s dobrými mravy je naopak žalovaný, který pozemky užívá (v územním plánu je zařadil pod veřejné prostranství), aniž by k tomu měl soukromoprávní důvod (pozemky tudíž užívá nelegálně). Soud dále dodává, že právní předchůdci žalobkyně (předchozí spoluvlastníci pozemků) chtěli se žalovaným pozemky směnit či mu pozemky odprodat, žalovaný však k tomuto nepřistoupil (viz odstavce 14. a 15. tohoto rozsudku). Pokud by soud akceptoval argumentaci žalovaného (že kupující, který v době koupi pozemku věděl, že tento je užíván jako veřejné prostranství, nemá nárok na bezdůvodné obohacení), v podstatě by to vedlo k tomu, že takovéto pozemky by byly neprodejné (kdo by si koupil pozemek, který nemůže užívat, a zároveň za jeho užívání jako veřejného prostranství nedostane žádnou náhradu?). Projednávaná věc je v tomto směru typickou situací – právní předchůdci žalobkyně (předchozí spoluvlastníci pozemků) chtěli předmětné pozemky prodat či směnit se žalovaným, tento to neakceptoval, proto právní předchůdci žalobkyně prodali předmětné pozemky žalobkyni. Pokud by přitom žalobkyně věděla, že za užívání předmětných pozemků žalovaným (jako veřejného prostranství) nedostane žádnou náhradu, asi stěží by od předchozích spoluvlastníků tyto pozemky kupovala.

24. K žalovaným odkazované judikatuře soudů vyšších instancí (na jednání dne 13. 7. 2021 žalovaný doplnil, že se má jednat o rozhodnutí Krajského soudu v Brně), soud uvádí, že žalovaný ani přes výzvu tuto judikaturu nijak blíže nekonkretizoval (neuvedl, o jaké rozsudky se jedná), soud se s ní proto nemohl seznámit a vyjádřit se k ní.

25. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal žádné důvody pro to, aby žalobkyni nebylo bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného přiznáno, popř. aby toto bylo jakkoliv kráceno.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.939 Kč, dále náklady na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 5.500 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 26. 10. 2020, vyjádření ze dne 14. 12. 2020, účast na jednání dne 13. 7. 2021) po 2.660 Kč (tarifní hodnota 38.774 Kč), šesti paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH z částky 17.760 Kč, tj. 3.729,60 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28.928,60 Kč. Pokud se jedná o podání žalobkyně ze dne 4. 8. 2020, soud žalobkyni náhradu nákladů za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť tímto podáním byly doplněny tvrzení, jež měly být obsaženy již v žalobě.