44 C 144/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 223.186,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 137.758 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 137.758 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 85.428,29 Kč s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 57.688,97 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 97.000 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65.888,02 Kč od 8. 6. 2023 do 30. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 113.630,54 Kč od 12. 5. 2023 do 30. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.760,56 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 29. 2. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 223.186,29 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným dne 31. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3.207 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na úvěr zaplatil pouze celkem 19.242 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 5. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 29. 6. 2023 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu ve výši 57.688,97 Kč, dlužný úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 8.199,05 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 14.175,60 Kč (dvě smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení s úhradou splátek, a dále smluvní pokuta 0,1 % denně po zesplatnění z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 65.888,02 Kč - součet jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění), úrok ve výši 29,67 % ročně z dlužné jistiny od 29. 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 65.888,02 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) dále uzavřela s žalovaným dne 11. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 97.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 7.351 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na úvěr nezaplatil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 5. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 29. 6. 2023 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje dlužnou jistinu ve výši 97.000 Kč, dlužný úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 16.630,54 Kč, dlužné poplatky za pojištění ve výši 2.700 Kč (3 měsíce po 900 Kč), dlužné smluvní pokuty ve výši 26.792,13 Kč (dvě smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení s úhradou splátek, a dále smluvní pokuta 0,1 % denně po zesplatnění z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 113.630,54 Kč - součet jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění), úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny od 2. 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 113.630,54 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. V doplnění žaloby ze dne 21. 6. 2024 žalobkyně ke smlouvě č. , Anonymizováno, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Pro posouzení výše příjmů žalovaný předložil výpis z účtu s přijatou mzdou, z něhož vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 38.214 Kč. Z Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, , na dobu neurčitou. Ohledně výdajů bylo zjištěno, že tyto činí celkem 32.123 Kč měsíčně. Bylo kalkulováno s aktuálním životním minimem ve výši 4.620 Kč měsíčně. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného a doklady byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR), a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíčně cca 5.091 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ke smlouvě č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobkyně uvedla, že pro posouzení výše příjmů žalovaný předložil výpis z účtu s přijatou mzdou, z něhož vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 37.000 Kč. Z Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, , na dobu neurčitou. Ohledně výdajů bylo zjištěno, že tyto činí celkem 13.395 Kč měsíčně. Bylo kalkulováno s aktuálním životním minimem ve výši 4.860 Kč měsíčně. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného a doklady byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR), a posouzeny. Bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíčně cca 22.605 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne 31. 8. 2022 byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách po 3.207 Kč splatných nejpozději 22. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 57,30 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru.

6. Úvěr ve výši 60.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 31. 8. 2022 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (Doklad o vyplacení úvěru, doložené historie pohybů na běžném účtu žalovaného – z nich plyne, že účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalovaného).

7. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ ze dne 31. 8. 2022 vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 38.214 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4.620 Kč a 27.503 Kč na bydlení (nájemné, inkaso). Celkem tedy výdaje uvedeno 32.123 Kč. Jako rezerva je uvedeno 5.091 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , s manželkou/partnerkou nežije ve společné domácnosti, jako vzdělání má maturitu, forma bydlení je u rodičů. Právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného výpis transakcí z jeho bankovního účtu s přijatou mzdou, z něhož plyne, že dne 14. 9. 2021 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 31.248 Kč, dne 14. 10. 2021 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 35.526 Kč, dne 12. 11. 2021 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 32.731 Kč, dne 14. 12. 2021 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 40.123 Kč, dne 14. 1. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 44.203 Kč, dne 14. 2. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 33.789 Kč, dne 14. 3. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 32.502 Kč, dne 14. 4. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 36.126 Kč, dne 13. 5. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 37.022 Kč, dne 14. 6. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 38.979 Kč, dne 14. 7. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 32.421 Kč a dne 12. 8. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 43.243 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI, z něhož plyne, že žalovaný získal 405 bodů, což odpovídá II. kategorii s menším rizikem. Z výpisu z registru SOLUS pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky.

8. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy , Anonymizováno, zaplatil dne 23. 9. 2022 částku 3.207 Kč, dne 21. 10. 2022 částku 3.207 Kč, dne 28. 11. 2022 částku 6.414 Kč, dne 20. 1. 2023 částku 3.207 Kč a dne 7. 3. 2023 částku 3.207 Kč. Celkem tedy žalovaný zaplatil na tento úvěr 19.242 Kč.

9. Oznámením ze dne 28. 5. 2023 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 67.286 Kč. V řízení nicméně ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy.

10. Dne 11. 1. 2023 byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 97.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 7.351 Kč splatných nejpozději 22. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 69,20 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. V rámci Přílohy č. , hodnota, bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou ve výši 900 Kč.

11. Úvěr ve výši 97.000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 11. 1. 2023 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (Doklad o vyplacení úvěru, doložené historie pohybů na běžném účtu žalovaného – z nich plyne, že účet č. , č. účtu, je bankovním účtem žalovaného).

12. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ ze dne 11. 1. 2023 vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 37.000 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4.860 Kč, splátky právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 3.207 Kč, a 5.328 Kč na bydlení (nájemné, inkaso). Celkem tedy výdaje uvedeno 13.395 Kč. Jako rezerva je uvedeno 22.605 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , s manželkou/partnerkou nežije ve společné domácnosti, jako vzdělání má vysokou školu, forma bydlení je vlastní. Právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného výpis transakcí z jeho bankovního účtu s přijatou mzdou, z něhož plyne, že dne 14. 9. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 35.056 Kč, dne 14. 10. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 36.808 Kč, dne 14. 11. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 37.903 Kč a dne 14. 12. 2022 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 39.051 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI, z něhož plyne, že žalovaný získal 358 bodů, což odpovídá II. kategorii s menším rizikem. Z výpisu z registru SOLUS pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky.

13. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy , Anonymizováno, nezaplatil ničeho.

14. Oznámením ze dne 1. 5. 2023 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 117.728 Kč. V řízení nicméně ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy.

15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byly pohledávky za žalovaným postoupeny z , právnická osoba, . na žalobkyni (Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 včetně přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 11. 2023, předaným k poštovní přepravě téhož dne. Žalovaný byl v tomto dopise rovněž vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 243.309,45 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu.

16. Předžalobní výzvou ze dne 30. 1. 2024, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky.

17. Z databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v srpnu 2022 i v lednu 2023 činila shodně 9,72 %.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

25. Ohledně smlouvy č. , Anonymizováno, z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného (výpis transakcí z bankovního účtu žalovaného s přijatou mzdou). V tomto směru nelze právní předchůdkyni žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů o výdajích, které jí sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané „Hodnocení klienta“), aniž by tyto jakkoliv ověřila. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřelé, když byly uváděny výdaje žalovaného na jeho potřeby ve výši 4.620 Kč měsíčně (životní minimum) a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) u rodičů ve výši 27.503 Kč měsíčně. Měsíční náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší. Náklady na bydlení u rodičů ve výši 27.503 Kč měsíčně se pak soudu na první pohled jeví jako příliš vysoké. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nijak neověřovala žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích (právní předchůdkyně žalobkyně si mohla a měla od žalovaného vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jeho bankovního účtu za předchozí měsíce, nebo si mohla nechat doložit výši výdajů na bydlení např. čestným prohlášením rodičů). Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

26. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřila jím uváděné výdaje, a nemohla si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 31. 8. 2022 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovanému bylo z úvěru na základě smlouvy č. , Anonymizováno, celkem vyplaceno 60.000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Naopak žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně na úvěr č. , Anonymizováno, celkem částku 19.242 Kč. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 40.758 Kč (60.000 Kč – 19.242 Kč).

28. Ohledně smlouvy č. , Anonymizováno, z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného (výpis transakcí z bankovního účtu žalovaného s přijatou mzdou). V tomto směru nelze právní předchůdkyni žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů o výdajích, které jí sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané „Hodnocení klienta“), aniž by tyto jakkoliv ověřila. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřelé, když byly uváděny výdaje žalovaného na jeho potřeby ve výši 4.860 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na splátky právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 3.207 Kč měsíčně a náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve vlastní nemovitosti ve výši 5.328 Kč měsíčně. Měsíční náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby vyšší. Podezřelé se pak jeví soudu i to, že žalovaný v „Hodnocení klienta“ ze dne 31. 8. 2022 uváděl jako vzdělání maturitu a formu bydlení u rodičů, kdežto v „Hodnocení klienta“ ze dne 11. 1. 2023, tj. o cca 4,5 měsíce později, již uváděl vysokoškolské vzdělání a bydlení ve vlastní nemovitosti (a výdaje na bydlení se žalovanému přitom velmi výrazně snížily). Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nijak neověřovala žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích (právní předchůdkyně žalobkyně si mohla a měla od žalovaného vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jeho bankovního účtu za předchozí měsíce). Poskytovatel úvěru má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

29. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřila jím uváděné výdaje, a nemohla si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 11. 1. 2023 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovanému bylo z úvěru na základě smlouvy č. , Anonymizováno, celkem vyplaceno 97.000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 97.000 Kč.

31. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, povinnost vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů má tedy žalovaný nyní vůči žalobkyni. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 137.758 Kč (40.758 Kč + 97.000 Kč) spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023, zaslané žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne (u Oznámení ze dne 1. 5. 2023 a ze dne 28. 5. 2023 nebylo prokázáno jejich odeslání žalovanému, tudíž z nich nebylo možno vycházet). Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023 doručeno žalovanému dne 20. 11. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Žalovaný je tedy od 1. 12. 2023 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 1. 12. 2023 do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení, tj. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 137.758 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil, že by snad doba k vrácení jistin do 30. 11. 2023 nebyla přiměřená jeho možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistin úvěrů v době do 30. 11. 2023 je přiměřené možnostem žalovaného.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 31. 8. 2022 i Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 11. 1. 2023 jsou absolutně neplatné a žalobkyně proto nemá nárok na úrok, na poplatky za pojištění ani na smluvní pokuty.

33. Pro úplnost soud dodává, že ujednané výše úroků v nominálních ročních úrokových sazbách ve výši 57,30 % a 69,20 % jsou taktéž neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť téměř šestinásobně (u sazby 57,30 %) a více než sedminásobně (u sazby 69,20 %) přesahují obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami v daném období (9,72 %). Soud k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozsudek ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005).

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že úspěch účastníků v řízení byl přibližně stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.